hudba

Na přelomu 60. a 70. let byla segregace ve Spojených státech amerických ještě živou a pro mnohé stále žitou vzpomínkou. Afroameričtí populární hudebníci a hudebnice v té době promlouvali k veřejnosti jedním z nejsilnějších hlasů o problémech rasové diskriminace a společenského násilí. Do zákulisí oblíbené country a bluesové produkce nás bere intimní a citlivý dokument propojující osobní výpovědi muzikantů, jejich hudbu a záběry z afroamerických komunit. Titulní černé kořeny totiž neodkazují jen k barvě pleti, ale metaforicky vyjadřují i povahu zkušenosti, ze které život minority vyrůstá.„Black Roots přivádí pět Afroameričanů k jednomu kavárenskému stolku: z rodinných vzpomínek, postřehů o současné situaci i touze po odplatě za nespravedlnosti vyrůstá silný obraz hrdosti na vlastní původ, zloby, zastrašování, veselí, bojové nálady i krásy.“---Zdroj citátu: https://festival.ilcinemaritrovato.it/en/film/black-roots/

Hudební kompilaci pěti interpretů*ek doplňují haptické obrazy sochařských objektů, u nichž autor vyzdvihuje látkovou materialitu. Snímek v návaznosti na aktuální ekologickou krizi nastiňuje surreální svět, v němž se zhmotňují představy nových organismů.„Sochařské objekty Michaely Rožnovské ve spolupráci s Martinem Dominikem Kratochvílem zpřítomňují představy nových živočichů na zemi, vycházejí z abstrahovaných tvarů rostlin či nejjednodušších organismů žijících na této planetě. Představují se jako dědicové naší kultury, mytologie a náboženství.“---Zdroj citátu: https://invenio.nusl.cz/record/501818?ln=cs

Vizuální esej za doprovodu ambientní elektroniky představuje virtuální prostředí, které pouze vzdáleně připomíná náš každodenní svět. Trojrozměrné digitální objekty komponované z technologických i organických struktur v něm vytváří dystopickou neznámou krajinu, z níž vše lidské již dávno vymizelo. „Proces navrhování odráží mé názory na různá témata, která jsou pro mě významná v okamžiku tvorby a která se snažím v sobě podvědomě nebo možná nevědomě vyřešit.“ ---Zdroj: Rozhovor: The virtual world of thoughts: Artist Kristýna Sidlárová presents her project Digital Climate. Novy Zine 1. https://novyzine.com/Digital-Climate

Řeka Guadiana, spojnice Portugalska a Španělska, mohutný pramen dodávající životní energii celému jihovýchodu Pyrenejského poloostrova, může utichnout. Stejně jako další řeky je ohrožována klimatickými změnami, kvůli nimž spějí k zániku i rytmické melodie, které vodní tok po staletí rozeznívaly.„My, lidské bytosti, jsme morová rána. Mor, který zahlcuje jeho vlastní planetu. A co je nejhorší, mor, který si je vědom toho, že takový je.“

Dokumentární opera netradičním způsobem zpracovává životní příběh československého hudebního skladatele Jana Kapra (1914–1988). Tento dříve oslavovaný a komunistickým režimem protežovaný skladatel byl však v průběhu 70. let umlčen a vymazán z historie. Snímek využívá Kaprových hudebních kompozic stejně jako amatérských filmových záběrů a pomocí dadaisticky hravého libreta odhaluje jeho život a tvorbu na pozadí historických změn. Zákulisní záběry z nahrávání sboru přitom dekonstruují biografický žánr a ukazují, jak náročné může být interpretovat archivní materiál, paměť a lineární vyprávění.  

Muzea jsou podle Jana Švankmajera uspořádaná racionálně, kunstkamery emocionálně. Platí to i pro film, kterým český surrealista uzavírá jak svou filmografii, tak spolupráci s producentem Jaromírem Kallistou. S velkou hravostí v něm přistupuje k uměleckým dílům, kuriozitám i předmětům denní potřeby, které se svou manželkou Evou v průběhu několika desetiletí shromáždil v prostorách bývalé renesanční sýpky v Horním Staňkově. Nehybné objekty ožívají díky Švankmajerovým tradičním skladebným postupům a hudbě Antonia Vivaldiho. Dalí, Štýrský, Toyen, miska pro psa i vrzající podlaha vytvářejí organický celek, který rozněcuje imaginaci a touhu tvořit.„Představa Rudolfovy kunstkomory mě vždycky fascinovala. Ani ne tak skutečnými uměleckými poklady, které císařova sbírka obsahovala, ale onou mimouměleckou, někdy i pokleslou složkou předmětů, objektů a kuriozit, které tvořily její nedílnou součást.“ Jan Švankmajer---Zdroj: https://program.lfs.cz/detail/?film=The-Kunstcamera

Snímek je sondou do romantických vztahů i sexuálních dobrodružství mladých gay mužů, jejichž životy se odklání od tradičních heteronormativních představ. V intimních rozhovorech s několika protagonisty přijde řeč na randění v queer komunitě, polyamorii i nenaplněné lásky. Scény sestávají z barvitých animací inspirovaných arabskými pohádkami, teatrálních hraných scén s explicitní nahotou i muzikálových čísel s arabskými popovými písničkami. Ostré kontrasty mezi jednotlivými formami vyprávění podporují ironické vyznění filmu zkoumajícího možnosti opravdové lásky stojící mimo očekávání společnosti.„Je to pozoruhodná sbírka příběhů, které vynalézavě a poctivě zkoumají maskulinitu queer pohledem.“---Zdroj citátu: Rich Cline recenze, 26. 9. 2022. http://www.shadowsonthewall.co.uk/22/d11.htm#shal

Dokumentární snímek vycházející z výzkumné metody field-recordingu dává prostor zaznít fyzickým místům, kde se odehrávají významné energetické, přírodní, ale i politické procesy. Režisér, hudebníci Václav Havelka a Pan Throrarensen, filozof Lukáš Likavčan a field-recordistka/a Sara Pinheiro a Magnús Bergson se ptají, o čem vypovídají zvuky, jimž v běžném životě nepřikládáme význam, a jak předznamenávají vývoj událostí, které ovlivňují životy nás všech. Zvuk se zde stává nástrojem, který leckdy dokáže zachytit geologický čas lépe než obraz.„Cílem česko-islandského uměleckého projektu je zaměřit se zejména skrze zvuk na kritické infrastruktury a zlomová místa budoucnosti.“ — Ivo Bystřičan---Zdroj citátu: https://www.ceska-krajina.cz/2869/zvuky-prirody-v-rezervaci-velkych-kopytniku-dnes-nahravali-umelci-v-ramci-mezinarodniho-projektu/

Dokumentární snímek vycházející z výzkumné metody field-recordingu dává prostor zaznít fyzickým místům, kde se odehrávají významné energetické, přírodní, ale i politické procesy. Režisér, hudebníci Václav Havelka a Pan Throrarensen, filozof Lukáš Likavčan a field-recordistka/a Sara Pinheiro a Magnús Bergson se ptají, o čem vypovídají zvuky, jimž v běžném životě nepřikládáme význam, a jak předznamenávají vývoj událostí, které ovlivňují životy nás všech. Zvuk se zde stává nástrojem, který leckdy dokáže zachytit geologický čas lépe než obraz.   „Cílem česko-islandského uměleckého projektu je zaměřit se zejména skrze zvuk na kritické infrastruktury a zlomová místa budoucnosti.“ — Ivo Bystřičan   --- Zdroj citátu: https://www.ceska-krajina.cz/2869/zvuky-prirody-v-rezervaci-velkych-kopytniku-dnes-nahravali-umelci-v-ramci-mezinarodniho-projektu/

Jak dnes vypadají místa, v nichž se odehrály ikonické scény z československých filmových klasik? Snímek pomocí audiostopy přenáší publikum do kinematografických skvostů minulého milénia, zatímco pomocí kontrastních záběrů z dnešní doby vytváří provokativní most mezi předchozími dekádami a současností.„Sifon podáváme jenom ke kávě.“---Zdroj: Film Dědictví / in Prázdná místa / A co ty, Mirečku? (7:36 - 7:39)

Film se pomocí světlo štěpících hranolů, celofánu, prskavek a ping-pongových míčků pokouší znázornit, co se děje v mysli při poslechu Griegovy hudby k dramatu Peer Gynt. Krouživý tanec tvarů a světel utopených v temnotě se k hudební skladbě váže strukturálně i rytmicky, přičemž jejich vztah ukotvuje matematický vzorec.  

Karlheinz Stockhausen byl německý avantgardní komponista, průkopník elektronické hudby, vizionář, megaloman a autor zdánlivě nerealizovatelného projektu. V roce 1977 začal připravovat operní cyklus Licht. Zahrnoval sedm oper, stovky umělců*kyň a čtyři vrtulníky. Dokončil jej o 26 let později, pár let před svou smrtí. K inscenaci celého 29 hodin dlouhého představení za skladatelova života nedošlo. Teprve v roce 2019 se této výzvy chopila Nizozemská národní opera. Film je současně dobrodružnou kronikou vzniku jedné z nejvelkorysejších hudebních produkcí historie i intimním portrétem samotného Stockhausena.„Jako umělkyně jsem se do jeho hudby ponořila hlouběji, než tomu bylo před natáčením. Ne vždy se mi sice jeho tvorba zamlouvala, nicméně člověk vycítí, že se za ní skrývá obrovský duch.“ (Oeke Hoogendijk)---Zdroj citátu: https://businessdoceurope.com/cphdox-interview-licht-stockhausens-legacy-by-oeke-hoegendijk/

V čiré observaci se režisér Viktor Németh soustřeďuje na zobrazení ZÓNY (jednoho z posledních lisabonských ghett v Amadoře) a vyvolává tím otázky – jde o umělecké uskupení, komunitu, nebo zkrátka o životní styl? Útržky vizuálně nápaditých obrazů, zvukové otřesy elektronické hudby linoucí se nemilosrdně z reproduktorů či zastřené záběry interakcí, k nimž nemáme přístup, mystičnost ZÓNY pouze stupňují.„Je vcelku známá věc, že v těsné blízkosti samého centra Lisabonu stále existují jistá ,ghetta‘... Tyto čtvrti jsou mytizovány jako natolik nebezpečná a nekontrolovatelná místa, že se je bojí navštěvovat i policejní hlídky. Ve skutečnosti však obyvatelé těchto míst tvoří velmi silnou a houževnatou komunitu.“---Zdroj citátu: doplňující text od režiséra