práce

Nieves si nepřeje nic jiného než mít králíka. Nebylo tomu tak vždycky. Po podvázání vejcovodů se probudila a zatoužila po ušatém kamarádovi. Nieves je totiž mentálně postižená. Po smrti matky žije se svou sestrou v dělnickém domku na okraji Madridu, pracuje u prádelního mandlu (kalandru), kde se jí za okny prohánějí králíci.calandra (šp.) – průmyslový žehlicí stroj používaný v profesionálních prádelnách (hotely, nemocnice, prádelenské provozy) k žehlení a sušení plochého prádla.Zdroj citátu

Apokalyptické cinéma vérité ukazuje socio-ekonomickou situaci zapadlé íránské vesnice, kterou sto dvacet dní v roce bičují prudké písečné bouře. To není výjev z apokalypsy, ale syrová realita obyvatel Tádž Miru v provincii Jižní Chorásán. Jejich jediným zdrojem příjmu jsou ručně šité panenky dotuk, tradiční rituální předmět, který se stává komoditou. „Obyvatelé vesnice oživují panenky svých předků jako prostředek k přežití a čelí tak křehké hranici mezi kulturním dědictvím a drsnou současnou realitou.“ 

Edison je pouliční prodejce sorbetu, který musí vyprodat všechny zásoby, aby mohl oslavit Vánoce, kterými žije celá Manila, jinak nedostane volno. Jenomže zákazníci a zákaznice se moc nehrnou. Observační portrét otevírá intimní pohled na realitu nejen filipínských pracovníků a pracovnic v obchodu a službách a tematizuje otázku pracovních podmínek a práva na odpočinek. „Vitali využívá film jako prostor pro reflexi a konfrontaci, v němž propojuje osobní zkušenosti s širšími systémovými reáliemi filipínské společnosti.“ 

První vesmírná stanice NASA se jmenovala Skylab a během 24 týdnů se na ní v letech 1973 a 1974 vystřídaly tři posádky. Členové té poslední z nich se zapsali do dějin mimo jiné jako první astronauti vůbec, kteří vstoupili do stávky. S ohledem na citlivou povahu zdrojových materiálů sledujeme dokumentární rekonstrukci, ve které vystupují herci v improvizovaných kulisách a strukturu vyprávění udávají inscenované repliky komunikace mezi Skylabem a vesmírným střediskem. O to víc ale vyniká tísnivá atmosféra pracovních podmínek, kdy jsou zástupci náročné profese úmyslně tlačeni za hranu svých možností.„Žít pro mě neznamená jen přežívat. Žít znamená žít svůj život.“ — Graeme ArnfieldZdroj citátu: Business Doc Europe

Serhij, postarší Ukrajinec, nedostal od zaměstnavatele zaplaceno. Nemá smlouvu. A na rozdíl od místních lidí zdánlivě žádné zastání. Reportážně pojatý snímek sleduje skupinu cizinců usilujících o nic jiného než o férové jednání v zemi, která se dlouho honosila emblémem demokratické a otevřené společnosti.„Cílem bylo poukázat na paralelní realitu, která se ve Švédsku vyvinula – realitu neplacených mezd, vykořisťování a podvodných firem.“ — Arberaten

Jak se správně chovat ve společnosti, elegantně vystupovat a vést zdvořilou konverzaci? Pětatřicetiletá Francouzka Charlie se rozhodne změnit profesní dráhu a vyráží na letní kurz do poslední fungující školy společenského chování. Obklopena švýcarskou přírodou se spolu se ženami z různých koutů světa učí pravidlům stolování, umění hostit i společenskému protokolu. Během výuky a zdánlivě nezávazných rozhovorů se studentky postupně sbližují, sdílejí své životní příběhy a navazují hluboká přátelství. Citlivý a místy vtipný snímek sleduje sympatickou protagonistku v prostředí, kde se důraz na eleganci, disciplínu a dobré vychování prolíná s konzervativními představami o ženské roli. Učí se zde ženy sebevědomě pohybovat ve společnosti, nebo se od nich stále očekává, že budou především dokonalými manželkami? Film s jemnou ironií ohledává genderové stereotypy i rozpory mezi tradicí a modernitou a ptá se, co vlastně znamená ženská emancipace a nakolik si její podobu mohou ženy určovat samy.„Cítíš, že si můžeš dělat, co chceš, protože jsi úspěšná.“

Bratři Raul, Raimundo and Juldemar Batista de Souza vzpomínají na obchodování s lidmi, násilí a zabíjení, připomínající otrokářství na americkém jihu. Jenomže jejich zaměstnavatelem byla německá automobilka Volkswagen, která koupila část deštných pralesů v Brazílii a mezi lety 1973–1987 najímala pracovní síly na mýcení dřeva a chov dobytka. „Moje filmy stírají hranice mezi fikcí a realitou a zkoumají těla, krajiny a ústní tradici jako archivy, v nichž se minulost a přítomnost prolínají.“ — Benjamin Hindrichs Zdroj citátu: Benjamin Hindrichs.

Krajky vyráběné ženami v chorvatské Lepoglavě patří k těm nejkrásnějším vůbec. Jsou pokládány dokonce za svého druhu kulturní dědictví. Ale znamenají mnohem víc. V malé obci propojují pomyslné i skutečné tisíce metrů nití v sepětí generace, rodiny a souručenství žen oddaných tiché a pečlivé práci. „Vedena touhou zkoumat skutečné příběhy a autentické zkušenosti se režisérka prostřednictvím tohoto filmu snaží propojit osobní s univerzálním a vytvořit prostor pro vyprávění, která vycházejí z každodenního života.“

Dokumentární miniatura z kuřecích jatek, kde ve špíně, zápachu, mezi rozkládajícími se zbytky zvířecích těl a nálety hmyzu přežívá kočka s koťaty. Do místa tolik poznamenaného lidskou netečností k smrti druhých tvorů tak paradoxně vnášejí alespoň závan neodbytné touhy hrát si, objevovat nebo prostě jen žít. „Usiluji o naturalistický styl, v němž se diváci a divačky stávají bezprostředními pozorovateli dění.“ — Eric M. Weglehner Zdroj citátu: The Gap