ekologie

Když se režisérka a etnoložka Hana Nováková setkala s losem, změnilo jí to život. A nebyla první. Prastarým totemovým zvířetem, jedním z největších savců severní polokoule, jsou již po staletí fascinováni lidé napříč kontinenty a kulturami. Zatímco dříve si jej chtěli podmanit, dnes mu spíš naslouchají. Režisérčina filmová odysea je výsledkem několikaletého pátrání po losím tajemství. Vede z českých lesů přes ruskou domestikační stanici až na území původních obyvatel Kanady. Koláž příběhů, vyprávěných z osobní, spirituální i vědecké perspektivy, ukazuje losa jako průvodce mezi světy, symbol rovnováhy a obnovy a možnou odpověď na otázku, jak můžeme uzdravit náš vztah k přírodě.„Natáčení živočichů napříč planetou je věc neobyčejně výpravná – a to tím spíš, jde-li člověku o ‚procesový film‘, tedy o rozehrané pozorování dějů, u nichž často tak úplně nevíme, jak skončí, byť je jisté, že jejich rozbuškou bylo právě natáčení.“ — Hana NovákováZdroj citátu: Dok.revue

Jméno Axomama označuje inckou bohyni brambor. V horských oblastech Peru, místě jejího původu, prorůstá tato potravina různými sférami života zdejších lidí. Antropologicky pojatý dokument se snaží postihnout nerozlučné sepětí brambor se slavnou i koloniální peruánskou historií, kulturou i tradiční vírou. „Jádrem jejího výzkumu jsou otázky: Jak můžeme lépe porozumět vlastnictví a působení v prostoru prostřednictvím tělesné zkušenosti? … Jak si vytváříme identitu ve vztahu k místům, kde nemáme žádnou historii?“ — webové stránky Tracy Valcárcel Zdroj citátu: Web Tracy Valcárcel

Obloha nad Francií se několikrát v roce zbarví do červena. Jsou to poletující zrnka písku ze Sahary a mohou připomínat hvězdnou oblohu nebo zrnění televizní obrazovky. Jenomže obsahují radioaktivní Cesium-137, které vzniklo, když Francouzi testovali nukleární zbraně v Alžírsku. Svědectví, které nikdy nemělo opustit vojenskou základnu, ukazuje, jaký dopad má válka na lidskou společnost, ale i na krajinu. „Svými filmy chci zviditelnit složité (neviditelné) sociální, politické a ekonomické problémy.“ — Katja Verheul

Observační, dokumentárně-komediální studie představuje surreálné setkání předních světových klimatologů, klimatoložek a vědeckých kapacit, kteří jsou vystaveni facilitovanému setkání v bohem zapomenutém hotelu v New Jersey. Tento teambuilding naruby má za cíl představit akademiky a akademičky jako cítící lidské bytosti, kteří stejně jako miliony jiných lidí prožívají klimatický žal a strach o planetu Zemi. Zprvu křečovité emoční protnutí vyústí v obohacující konverzace, které se nevěnují katastrofám a číslům, ale prožitkům a emočním odezvám. Trajektorie bezradnosti, odmítání, naděje a přijetí je provázena úsměvnými momenty lidských interakcí. „Snímek ukazuje, že i ti, kteří by měli se změnou klimatu něco dělat, mohou sdílet své pocity a nejistotu ohledně budoucnosti.“ — Sean Patrick Kelly

90 % všeho, co spotřebováváme, k nám připlouvá po moři. Seablindness zkoumá mezní prostor přístavů, kde se pevnina setkává s mořem a kde kapitál cirkuluje. Na cestě podél těchto proměnlivých hranic zachycujeme rádiové volání uvízlých námořníků. Tento dokumentární film–báseň zkoumá ekologickou úzkost – není však o těch, kdo ji cítí, ale pro ně.

Život malé přímořské komunity se mění k nepoznání. Aspoň tak to připadá starému rybáři, když sleduje neblahé následky klimatické změny na letitý zdroj jeho obživy. Symbolem destruktivní činnosti člověka se i pro tvůrkyni filmu stává mizení mořského koníka – přírodního lakmusového papírku čisté vody. „Natáčení dokumentárních filmů je pro mě jako měnit objektivy, formuje jak mé řemeslo, tak mou lidskost.“ — Carmen Tofeni

Mění se fyzikální vlastnosti hornin v lidské přítomnosti? Filmaři sledují práci vědkyně, která naslouchá proměnám zvukových frekvencí v rozsáhlé pustině po sopečném výbuchu. Její geoakustický výzkum podněcuje úvahy o možnosti existence vědomí u neživých objektů a o jejich vzájemné komunikaci. „Vrchol Mount Everestu tvoří mořský vápenec: jen předsudek nás může vést k přesvědčení, že země pod našima nohama není živá.“ — Conrad Anker, horolezec

V polovině roku 2024 zastihla Čad největší sucha za poslední dekády, většina dobytka uhynula, lidé se přestěhovali jinam, město zaniklo. Náhodné setkání u studny s vodou ve zpustlé prefektuře Batha otevírá okno do situace středoafrické země ovlivněné klimatickou změnou. „Sucho a povodně v Čadu nejsou ojedinělé – odrážejí širší klimatické změny, které jsou z velké části způsobeny průmyslovými zeměmi.“ — Bentley Brown

Když se člověk naučil rozdělávat oheň, započal svou cestu za vynálezy i průmyslovými revolucemi. Stálou přítomnost tohoto prvotního vzplanutí pozoruje režisér filmu i v činnosti řeckých přístavních dělníků, vykládajících z lodí tuny materiálu, ze kterého se vyrábí předměty naší každodenní zkušenosti. „S přímým odkazem na přesný význam slova Tonáž, které popisuje hmotnost v tunách, zejména nákladu nebo přepravovaného zboží, sleduje film historicky a symbolicky spornou sémantiku a archivy takové hmotnosti.“ — Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Soluni

Menominíové jsou propojeni s přírodou sdílenou moudrostí péče o kulturu stromů a lesů. Oživování tradičních způsobů těžby stejně jako snahy zachovat permakulturní volnost se střetává s převažujícími přístupy extenzivní těžby dřeva pro lidskou potřebu. Komplexní téma vztahu lidských komunit a lesů je nahlíženo z mnoha perspektiv – architekti, dřevorubci, učitelé, ekonomové i aktivisté vysvětlují naši bytostnou civilizační provázanost se stromy jako strážci krajiny i paměti. Osvětový dokument nabízí naději v podobě příkladů přirozené rekultivace i citlivé péče. „Když mluvím o (životním) prostředí, nemám na mysli pouze špinavé řeky, klimatickou změnu nebo kyselé deště. Mám na mysli také lidi. Proto mne velmi zajímají rurální komunity a způsoby, jak se sžívají se svým prostředím, co z něj čerpají. To mne přirozeně přivedlo k tématu péče o lesy na celém světě.“ — Fred Pearce, environmentální novinář