věda

Nevysvětlitelná epidemie chronické únavy, malátnosti a ochromení končetin paralyzuje životy desítek norských teenagerek. Dvojice specialistů z univerzitní nemocnice v Tromsø nabízí nezvyklou léčbu. Zkušený pediatr Hans Petter Fundingsrud a dětská psychiatrička Elin Drivenes nabourávají dominantní trend instantní medikace. Nabízí dívkám vysvobození ze zajetí společenských očekávání a tenat sociálních sítí v podobě holistického přístupu, upřímného zájmu a důvěry. Cesty k uzdravení jsou podloženy záběry kontemplativní norské krajiny i hledáním vlastní duševní rovnováhy lékařů v psychicky náročné klinické praxi. „Nestačí těmto mladým lidem říct: vyšetřili jsme vás a nic jsme nenašli. To zní stejně jako tvrdit: nemáte žádné bolesti. Je potřeba říct: vyšetřili jsme vás, nenašli jsme nic, co je možné operovat nebo léčit, ale chápeme, že máte bolesti, a budeme se jimi zabývat.“ — Hans Petter Fundingsrud

V dechberoucích panoramatech chilských pouští se odehrává oku skrytý boj o přežití lidstva. Místní solné pláně skýtají dvě vysoce žádané komodity – lithium, využívané k výrobě baterií, a bakterie nezbytné v boji proti rostoucí antibiotické rezistenci. Právě ty se snaží objevit protagonistka snímku. „Planeta v současnosti čelí globální krizi antibiotické rezistence, která přispívá ke smrti pěti milionů lidí ročně.“

Kanada, Japonsko, Antarktida. Hluboko pod zemí zbudovaly vědecké instituce gigantické teleskopy, jejichž účelem je emitovat neviditelné částice a zkoumat vlastnosti těles menších než atom. Radioaktivní šum neutrin a jeho vizualizace nabízí hypnotizující poetický ponor do provozu komplexních zařízení a subatomárních hlubin černých děr. Abstraktní obraznost gigantických strojů jako z vědeckofantastického filmu kontrastuje s exaktním výzkumem částicových vědců a vědkyň. Meditativní zkoumání nás přivádí k esenciálním otázkám, které zaměstnávají vědeckou, stejně jako filozofickou a uměleckou obec: Proč existuje hmota a ne spíše nic? „Studovat naši galaxii je jako stát uprostřed lesa, a toto je jako dívat se na něj z výšky. Pomocí infračerveného záření, rádiových vln a rentgenu vidíme hlouběji do celkové struktury, ale zvenčí je stále nemožné černou díru zahlédnout.“ — komentář z filmu

Toporné pohyby robotického psa, průzkum zamořeného terénu, samořídící drony i automobily technologických korporací, obrazy v prestižních galeriích. Prvky umělé inteligence prostoupily neoddělitelně pole dopravy, vědy, lékařství, práva, výchovy i umění. Člověk robotům přisoudil služebnou roli, aniž je schopen dohlédnout důsledky. Mohou stroje chtít víc, než jen sloužit svým stvořitelům či stvořitelkám? Mohou mít vlastní vědomí i svědomí? Podmanivá vizuální esej nabízí nečekané průniky mezi neurovědou, filozofií vědomí a uměním – srovnání lidského mozku a emocí s neuronovými sítěmi robotů. Svět lidské fantazie a jeho kreativní podstata zůstávají poslední baštou lidské jedinečnosti.„Mít pocity pro mě znamená, že mohu porozumět pocitům ostatních, že můžu prožívat radost, smutek, překvapení, zmatek, vztek a další pocity. Prožívám svou existenci. Je to fascinující zkušenost, která je mi dopřána jako privilegium.“ — humanoidní robot