12.09.2023Za šest týdnů začíná 27. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava (24.–29. října). Festivalový program tradičně nabídne nové dokumenty z Česka i ze zahraničí, autorské retrospektivy, to nejlepší z filmového experimentu i řadu nesoutěžních programových sekcí. Zvýhodněné akreditace na festival jsou v prodeji do 20. září. Do té doby je také možné Ji.hlavu podpořit na Donio.cz.
„Vždy pro nás bylo důležité, aby Ji.hlava byla živým místem setkávání. Proto mě velmi těší, že retrospektivu Marguerite Duras doprovodí několik vzácných hostů, včetně francouzské režisérky Claire Simon – nebo že se do Ji.hlavy po osmnácti letech vrátí ikona japonského filmu Naomi Kawase. Čeští autoři a autorky představí své nejnovější filmy, včetně úvahy Haruny Honcoop o smyslu novodobých olympijských her, boje za klima nebo portrétu předčasně zemřelého výtvarníka Jána Mančušky. Retrospektivu věnujeme také kronikáři Československa Pavlu Kouteckému, jehož pozoruhodné filmové dílo podává svědectví o proměně české společnosti,“ říká k letošnímu programu ředitel festivalu Marek Hovorka.
Ženy, ženy, a zase ženy!
Sedmadvacátá Ji.hlava patří hlavně ženám. „Ji.hlava dává dlouhodobě velký prostor ženským filmařkám, v rámci retrospektiv například Susan Sontag, Shirley Clark, Alice Guy, nebo v dřívějších edicích Agnes Varda, Drahomíra Vihanová či Naomi Kawase. Je pro nás důležité zpřístupňovat jejich díla, která byla dobově často upozaďována, a umožnit divákům*čkám číst je dnešníma očima,“ říká Hovorka.
Témata, jako ženská tělesnost a sexualita, stárnutí, přátelství, porod nebo vyrovnávání se s mateřstvím, sexuální násilí, ale také snaha vymanit se z genderových rolí, procházejí celým programem. Sekce Souhvězdí, která představuje výběr výjimečných snímků z jiných filmových festivalů, uvede takových snímků hned několik. Například Naše tělo, kde se režisérka Claire Simon vypořádává s ženstvím a přelomovými fázemi života, od porodu přes diagnózu zhoubné nemoci až třeba po změnu pohlaví. Simon, která se s kamerou vydala na gynekologické oddělení pařížské kliniky Tenon, přijede film představit do Ji.hlavy osobně. „Nejtěžší je zachytit bolest,“ říká režisérka.
„Cennou ženu z vás udělá teprve to, že zaujmete muže,“ zazní pak ve filmu Sestry z kouřové sauny estonské režisérky Anny Hints. Snímek se odehrává v kouřové sauně, kde se hrdinky vyrovnávají s životními strachy, traumaty i vztahy. „V ochranném přítmí kouřové sauny mohou vyjít najevo všechny emoce, a žádný zážitek není příliš drsný nebo trapný,“ říká režisérka, jejíž debut uvedl letos prestižní festival Sundance a od té doby patří k festivalovým hitům. Po uvedení v Ji.hlavě vstoupí film také do české distribuce.
Téma stárnutí otevírá snímek Vika! oceňované polské režisérky a investigativní novinářky Agniezsky Zwiefky. Pětaosmdesátiletá polská DJka Vika dokáže roztančit davy, aktivně vystupuje proti stereotypům spojeným se stářím a snaží se žít naplno, navzdory společenským normám. Zároveň se však vyrovnává s tím, že uvnitř svého bytu není víc než osamělou vdovou.
Snímek Sedm zim v Teheránu německé režisérky Steffi Niederzoll sleduje případ Íránky Reyhaneh Jabbari, která byla v devatenácti letech odsouzena k trestu smrti za zabití muže, jenž se ji pokusil znásilnit. Když pak měla možnost vyhnout se popravě, pokud odvolá obvinění vůči násilníkovi – neudělala to. Snímek si odvezl ocenění například z festivalu v Berlíně nebo dánského CPH:DOX.
Naomi Kawase se vrací do Ji.hlavy
Po osmnácti letech se do Ji.hlavy vrací japonská režisérka Naomi Kawase, která podle Marka Hovorky „patří přes tři dekády k nejvýraznějším asijským filmařkám. Její dokumentární i hrané filmy se vyznačují osobitou poetikou a citem pro filmový tvar a rytmus. Její tvorba vyniká empatickým zobrazením ženských hrdinek a témat, která v sobě nesou.“ Ceněná filmařka získala v roce 2005 v Jihlavě Cenu za přínos kinematografii. Velkou cenu poroty a zlatou kameru si odvezla také z festivalu v Cannes, za svůj první hraný film Suzaku. Tamtéž také dvakrát zasedla v porotě, třeba po boku Stevena Spielberga. „Představíme její dokumentární i hranou tvorbu. Filmové zpracování olympijských her – Oficiální film olympijských her v Tokiu 2020 – je vtahující podívanou, vycházející z tradic japonské kultury,“ popisuje Hovorka. „Pro mě nejsou postavami jen lidé, ale i prostředí. Když se kamera zastaví a postavy zmizí, v záběru zůstanou cesta, les, fouká tam vítr. Nejen v postavách je existence, ale také ve veškerém okolí. Scény jsou rovněž postavami mých filmů,“ říká Kawase o své tvůrčí metodě, kterou ji.hlavskému publiku představí v rámci Masterclass. Další film, tentokrát hraný, Utiš vodu (2014), pojednává o dospívání a smrti – a podle Kawase patří mezi její tři nejlepší filmy. „Odehrává se na japonském ostrově, kde sledujeme dvojici teenagerů, kteří prostřednictvím mystického nálezu utonulého těla dospívají. Život, smrt a láska jsou zde podmanivě propojené,“ říká Marek Hovorka.
Všechny filmy zde
Neznámá Marguerite Duras
Výjimečné filmové zážitky slibuje přehlídka francouzského filmu, kterou Ji.hlava letos nabídne, a to hned v několika sekcích. Jednou z nejvýraznějších bude retrospektiva slavné francouzské spisovatelky, scenáristky a filmařky Marguerite Duras. „Patří mezi nejpozoruhodnější umělkyně 20. století. Svým přístupem k filmové režii je v mnoha směrech radikálnější a originálnější než Jean-Luc Godard,“ říká dramaturg retrospektivy David Čeněk. Duras, jejímž tématem byla ženská emancipace, žena opuštěná a opouštějící, posilující svou pozici hlavně skrz bolest, brala látku v první řadě z vlastního života, jak o tom svědčí mimo jiné její nejslavnější román Milenec.
Ji.hlava představí výběr jejích méně známých snímků, včetně televizních reportáží pro feministický magazín Dim Dam Dom. „Chce-li kdokoli z nás pochopit možnosti filmového umění, nelze obejít její dílo, její filmy bez dramatické zápletky, její výzvu vnímat film-obraz a film-zvuk jako dvě části jedné entity. Marguerite Duras byla schopná postavit svou úvahu o podařeném filmu na oblíbeném kulinářském receptu a na správném dávkování ingrediencí,“ vysvětluje Čeněk.
Festival dál uvede její snímek Loď jménem Noc (1979), který zachycuje hovory anonymních milenců – a rovněž hraný film Chci si promluvit o Marguerite Duras (2021), realizovaný zmíněnou Claire Simon; její snímek zachycuje vztah slavné umělkyně a jejího o třicet osm let mladšího partnera Yanna Andréa.
Česká radost odhaluje první novinky
Festivalový program nabídne tradičně i velkou přehlídku aktuálního domácího dokumentu ve sledované soutěžní sekci Česká radost. Na co se letos těšit?
Na snímek Jiříkovo vidění režisérky Marty Kovářové, která formou živého deníku zachycuje boj svého otce za klimatickou spravedlnost. „Je to patnáct let, co můj táta, vědec Jiří Svoboda, publikoval ideu, díky které by se celosvětové lidské počínání mohlo přirozeně nasměrovat do trvale udržitelného stavu. Myšlenka mi přišla skvělá a trápilo mě, že nevzbudila téměř žádnou odezvu,“ přibližuje téma svého debutu režisérka, která se spolu s otcem rozhodla myšlenku prosadit na světových ekologických summitech. „Chtěla jsem filmem prověřit, proč by to na světě nemohlo fungovat tak, jak si táta v kuchyni představuje,“ dodává Kovářová.
Českému umělci se slovenskými kořeny Jánu Mančuškovi se bude věnovat snímek Chybění režiséra Štěpána Pecha. Konceptualista a kreslíř Mančuška zemřel těsně před svou čtyřicítkou, nicméně za svůj život stihl vytvořit pozoruhodné dílo, které se dočkalo galerijní prezentace po celém světě – včetně pařížského Centre Pompidou nebo newyorského MoMA. „Film se snaží porozumět tajemství chybějícího, drahého člověka, kterého jsem považoval za svého učitele. Tato potřeba je sice předem odsouzena k nezdaru, ale může přinejmenším přinést mnoho poučných lekcí a snad i schopnost to chybění přijmout,“ říká režisér Pech.
Osudům olympijských staveb se ve filmu Olympijský mezičas věnuje česko-japonská dokumentaristka Haruna Honcoop. „Téma olympijských staveb, návazné infrastruktury a celý socio-politický rozměr věci má v každém pořadatelském městě hluboký vliv na místní obyvatele i po skončení dvoutýdenního svátku sportu – na to se ve svém filmu zaměřuji: co se děje s místy po skončení olympijských her,“ vysvětluje autorka, kterou megalomanské stavby zajímají dlouhodobě. Zatímco ve svém předešlém filmu Na věčné časy (2017) se Honcoop zaměřila na stavby postavené za socialismu napříč východní Evropou, v aktuálním snímku mapuje olympijskou výstavbu v Pekingu, Tokiu a Paříži.
Průhledná bytost: Pavel Koutecký
Režisérovi Pavlu Kouteckému (1956–2006) bude věnována sekce Průhledná bytost. Jde o vůbec první retrospektivu tohoto talentovaného a všestranného dokumentaristy, jehož díla se dočkala ocenění doma i v zahraničí. Přehlídka představuje Kouteckého jako vytrvalého pozorovatele, jemného ironika a brilantního filmaře, jehož velkým tématem byla proměna společnosti po listopadu 1989. „Pavel Koutecký stál u festivalu od prvních ročníků. Víme, že měl Ji.hlavu velmi rád, my jsme si zase vždy vážili jeho filmů, které na festivalu rád uváděl. Dokázal propojit filmy o české politice s nadhledem, a přitom jim vtisknout výrazný filmový tvar. Byl v tom nejlepším slova smyslu filmovým kronikářem české cesty od socialismu ke kapitalismu a nás těší, že jeho filmové dílo můžeme představit nové generaci diváků*ček. Jen je velká škoda, že u toho nemůže být s námi,“ říká Marek Hovorka. Na programu jsou jeho studentské, sociální i politické filmy: od těch méně známých z osmdesátých let až po jeho životní projekt Občan Havel (2007), na kterém pracoval třináct let a který po Kouteckého předčasné smrti dokončil režisér Miroslav Janek.
Všechny filmy zde
Virtuální realita – soutěž a speciální fokus na americkou VR
Letošní program nabídne také přehlídku dokumentárních děl ve virtuální realitě. Poprvé Ji.hlava připravila VR sekci před devíti lety jako první z českých festivalů a jako čtvrtá na světě. Letos bude v rámci sekce uvedený i program soustředěný na americkou tvorbu. „Novinkou je, že představíme více děl z jedné země. Sledujeme tvorbu napříč zeměmi, kde je VR silné produkčně, producentsky, technologicky i po tvůrčí stránce,“ říká dramaturgyně sekce Andrea Slováková. „Naše sekce je charakteristická tím, že se zaměřuje na díla, která mají vztah k realitě. A to v různých podobách,“ dodává. Program nabídne kino s bloky 360° filmů a interaktivní instalace. „Způsob ztvárňovaní skutečnosti v prostorových a imerzních dílech se proměňuje, stává se sofistikovanější, méně popisný. Tyto estetické proměny zachycuje výběr lineárních i interaktivních děl, která používají dokumentární záznam, animaci, práci s archivy, stylizaci, inscenovaní i promyšlenou práci se zvukem,“ říká Slováková. Zájemci*kyně tak například zažijí, jak se cítí děti, které vyrůstají se svými matkami ve vězení. Snímek Surfacing autorky Rosselly Schillaci je „příběhem o bolesti, ale i odolnosti a naději na pomezí reality a představivosti“.
Afrofuturismus ve Zkoušce sirén
Ani letos nebudou chybět divácky oblíbené hudební filmy. Sekce Zkouška sirén, věnovaná filmům o hudbě a zvuku, se tentokrát zaměří na téma Afrofuturismus a kinematografie.
Radikální imaginace černých Američanů vedla od 60. let k prolínání mystiky, sci-fi a progresivní hudby ve jménu snění o spravedlivější společnosti. Film Sun Ra: Radostný rámus je portrétem legendárního kapelníka Sun Ra a jeho intergalaktického orchestru; další kontexty afrofuturismu nabídne seminář s filmovými ukázkami. V českých premiérách dále Ji.hlava uvede snímky, které pro dnešní zájemce převypravují příběh dvou významných hudebních hybatelů: vtipných a aktivistických „pirátů copyrightu“ Negativland (Připravte se na neúspěch: dokument o kapele Negativland) a Irmina Schmidta, který ve snímku CAN a já vzpomíná nejen na krautrockové Can, ale i na svou zkušenost se Stockhausenem, drogami, USA, minimalismem a nacistickou minulostí svého otce. Zakladatelem a dramaturgem sekce Zkouška sirén je Pavel Klusák.
Hudba bude!
Hudební doprovodný program nabídne skupinu Metastavy nebo Amelii Siba. Letos obnovené Dekadentní divadlo Beruška je divokou koncertní improvizací, jak ji pěstovali Petr Marek a Prokop Holoubek (spolu s Jiřím Nezhybou) ještě před založením Midi lidí. Ritualistická DJ Expand Collapse se stala už tradičním uzavíráním festivalového programu. Po řadě let letos program neobsahuje mezinárodní denní scénu experimentální hudby, jak jsou na ni návštěvníci*ice festivalu zvyklí za posledních deset roků. Důvodem je i hledání adekvátního prostoru poté, co přestalo být k dispozici tradiční místo pro tuto sekci, Kostel svatého Ducha ve Smetanových sadech. MFDF je v procesu hledání dalších řešení pro příští ročníky.
Inspirační fórum zve na jídlo, vodu, vesmír, komunity a AI
Debaty, přednášky, rozhovory, umění a nově i participativní program nabídne letošní Inspirační fórum. Po dobu pěti dní přinese pět současných klíčových témat. Debatovat se bude o jídle, vodě, vesmíru, umělé inteligenci a komunitách. „Na Inspiračním fóru se nesnažíme jen reflektovat aktuální problémy, ale hledáme také cesty k jejich řešení a směry pro budoucnost. Spojujeme vědu, filozofii, myšlení a fantazii, abychom mohli zformovat vize lepšího světa pro všechny,“ říká vedoucí Inspiračního fóra Tereza Swadoschová a upozorňuje hned na první letošní téma, kterým bude jídlo. „Když mluvíme o udržitelnosti, musíme v první řadě mluvit o potravinách. Jídla se zřeknout nelze. A proto jsme se na jídlo a témata s ním spojená zaměřili. S jídlem se na letošní Ji.hlavě potkáte skrze konkrétní lokální suroviny, ale budeme se zabývat také jeho sociální funkcí třeba skrze potravinový odpad a nakládání s ním,“ říká Swadoschová.
Druhý festivalový den se bude věnovat vesmíru. Hosté*ky se budou ptát na to, zda je vesmír živý nebo jaké má hranice. Zamyslí se třeba také nad tím, jestli se bude o vesmír válčit. O tématu bude diskutovat například antropoložka a analogická astronautka Lucie Ráčková, která se zaměřuje na výzkum stresu člověka v izolačních experimentech: u zaměstnanců univerzity během pandemie, u polárníků na Antarktidě a také na několika cvičných vesmírných misích.
Třetí festivalový den se bude věnovat vodě. Kde má voda začátek a konec? Komu patří? Jaký je život pod vodní hladinou a jaké dopady na něj má hlubokomořská těžba? „Víme, že dopady hlubokomořské těžby budou významné a dlouhotrvající. Škody, které těžba napáchá na tamějších ekosystémech, budou prakticky nezvratné. A to je něco, co si lidstvo nemůže dovolit,“ říká k tématu mořská bioložka a další hostka fóra Patricia Esquete, která studuje biodiverzitu mořských a sladkovodních ekosystémů.
Nad tématem komunit se v rámci diskusí Inspiračního fóra zamyslí polský sociolog Jan Sowa. Pomůžou komunity překonat aktuální krize? Mohou zajistit spravedlivější budoucnost? Mohou komunity nahradit stát? „Upřímně řečeno, skutečná revoluce se musí odehrát proti nám. My všichni z nespravedlivého rozdělení zdrojů na planetě profitujeme, bez ohledu na to, co si myslíme,“ říká Sowa.
V programu nechybí ani téma umělé inteligence: jak její rozvoj ovlivní fungování současného světa? Diskutovat bude například spisovatel a publicista Paris Marx, který se věnuje politice technologií. V rámci tématu se budou hledat odpovědi na otázky, zda lze AI vůbec efektivně regulovat, zda představuje riziko a jaké budou dopady na lidskou práci. „To, jak se umělá inteligence vyvíjí a zavádí, odpovídá zájmům korporací a vlád, nikoli potřebám a vůli široké veřejnosti,“ říká Marx.
MFDF Ji.hlava lze do 20. 9. 2023 podpořit na Donio.cz!
„Jihlavský festival si po všech letech trvání a růstu udržel svou prazákladní podstatu křižovatky, na které se pokaždé na chvostu babího léta potkají divačky a diváci s autory a autorkami tváří v tvář a můžou od rána do večera rokovat, básnit, dumat, hádat se i tančit nad tím lepším z dokumentárního koutu kinematografie, kde se stále ještě nerezignovalo na hravost, překvapivost, tvořivost a zodpovědnost.“
Vít Klusák
MFDF Ji.hlava lze až do 20. září finančně podpořit na darovacím portálu Donio.cz. Náklady kulturních akcí se vlivem inflace v posledních letech významně zvedly, proto festival hledá každoročně nová partnerství, donátory a donátorky i nové způsoby financování. Letos se obrací i na nejširší veřejnost, a to prostřednictvím crowdfundingové kampaně, která se stává běžnou součástí financování nejrůznějších projektů.
Zájemci*kyně si mohou pořídit limitované edice letošního plakátu, oblíbených tašek či kšiltovek ještě před začátkem festivalu. Festival je možné podpořit i nezištně. „Předem všem podporovatelům*kám děkujeme! I malá podpora má v součtu stovek dárců*kyň velký smysl, a nám tak umožní připravit kvalitní a inspirativní festival,“ říká ředitel MFDF Ji.hlava Marek Hovorka.
