<3 / Míň než tři

Formou jednoduché animace s obrysy postav a prostředí na tmavém obrazu, který evokuje noční můru, vypráví anonymní šestnáctiletý mladík, recidivista z nápravného zařízení pro mladistvé, o své kriminální minulosti, k níž vedly traumatické zkušenosti s domácím násilím v rodině.

Autor filmu v roli pozemšťana kráčejícího ulicemi Paříže si klade věčnou otázku: Jsme ve vesmíru sami? Při snaze nalézt pravdu a zbavit se tak neustálého dumání vede tvůrce rozhovory s astrofyzikem Nicolasem Prantzosem, historičkou vědy Florence Raulin Cerceauovou a sociologem vědy Pierrem Lagrangem.

Režisér reviduje televizní reportáž, kterou s ním a jeho rodinou natočila v roce 1974 lokální televizní stanice během svátku Rosh hashanah. V materiálu, který se ve své době zdál být projevem zájmu o židovskou kulturu, odhaluje tendence k antisemitismu a rasismu. – Název odkazuje na zoologickou zahradu, kde se lze domestikovaných a ochočených zvířat dotýkat a krmit je.

Dva postarší gayové si svůj vztah zpestřují řadou sexuálních her, které zahrnují i svéráznou hru na taťku a syna. Protagonisté o svých sexuálních návycích nejen hovoří, nýbrž je dokonce předvádějí před nezaujatou kamerou. Hranice zobrazování intimity ve filmu se tak opět posouvají.

Jeden z mnoha uprchlíků, kteří byli neprávem uvězněni v detenčních centrech blízko evropských hranic, zde dostává šanci k vylíčení svého příběhu. Jeho otřesnou zkušenost ilustrují statické, hloubkově komponované záběry, jež v opuštěných prostorech zařízení objevují stopy přežívajícího utrpení.

Kompilaci archivních záběrů observace ptáků a stopování jejich migračních tras doplňuje kromě ptačího švitoření současný komentář, který reviduje myšlenku svobody pohybu. Film přirovnává kroužkování ptáků k pasové kontrole, identifikace svobodu pohybu problematizuje.

Snímek si pohrává s paralelou mezi rolí pečovatele a člena ochranky vtělené do postavy mladého muže, který pořád něco střeží. Opakování a automatizace každodenních úkonů je akcentována monotónní estetikou kamery a pomalým tempem, jež nás uvádí do světa korejské pragmatičnosti a smyslu pro zodpovědnost. 

Osobní dokument o psaní dvou deníků a hledání ztracené kamarádky z dětství, která se kdysi s rodiči odstěhovala zpět do rodné Číny. Statické záběry ulic čínské metropole a okolních přírodních krás se střídají s retrospektivními scénami z argentinské domoviny a sugestivně vtahují diváka do dívčiny osamělosti v neznámém prostředí.

Městečko Dawson City v kanadském Yukonu oplývá zlatými doly a nedostatkem slunečního svitu. Portrét města je audiovizuální koláží o hledání slunce a zlata, historii a každodenní realitě obyvatel. Atmosféra chladného, zasněženého kanadského severu se přenáší do tajemné nálady snímku připomínající Twin Peaks.

Urbanismus versus sociální entropie – na poli vymezeném tímto kontrastem se odehrává pokus o extrémní portrét jedné městské čtvrti a jedné éry. Experimentální video, plné znepokojivého mentálního i vizuálního šumu, využívá inovativní střihové techniky, založené na počítačových algoritmech, k sugestivní demonstraci rozpadu modernistické myšlenky.

Fotografie Juana Mediny z roku 2006 zachycuje muže právě vyplaveného z moře, jak se plazí pláží Středozemního moře. Inscenovaná situace se rozvíjí, volně inspirovaná zachyceným okamžikem. Lidé jako makety, zamrzlí v čase, nevnímají svou nevědomou bezohlednost vůči muži, který podniká první kroky za lepším životem.

Pohled na balkánskou migrační trasu v prosinci 2015. Do Dobové ve Slovinsku přijíždějí zástupy uprchlíků. Spořádaně nastupují do přistavených autobusů a vstupují do systému. Slovinská vláda má cestu měsíc pevně pod kontrolou. Sevřeni v jedné řadě, podstupují migranti kontroly, prohlídky a čekají na další krok.