<3 / Míň než tři

Skutečnost nám mizí před očima, ale zůstává konzervována v našich vzpomínkách, jejichž převyprávěním ji můžeme přivést zpět k životu. S kamerou v ruce zkoumá experimentující filmařka průběh tohoto abstraktního procesu ve stylizovaném dokumentu s mladými chlapci v bojových uniformách a s příběhy z válek.

Režisérka Zaina Erhaimová se rozhodla proniknout do svého rodiště, syrského města Idlib ovládaného protirežimními silami. Autentické záběry ukazují známá sousedství v úpadku. Erhaimová v nich zanechává možná poslední stopu. Ve skrytu natočený snímek je obrazovým prožitkem ztráty domova a setkání s blízkými v nové realitě.

Krátkometrážní doplněk intermediálního projektu Serial Narratives rozkrývá, jaká cena se skutečně platí za levné zboží z Číny. Výpověď anonymního dělníka souznící s hypnotickými obrazy zviditelňuje děsivě propracovanou choreografii, jež všechny fáze výrobního procesu podrobuje přísné mechanizaci.

Travnatý areál zaplňují přijíždějící auta. Pasažéři dostávají víno a chléb společně s programem bohoslužby. Stačí naladit v autorádiu správnou frekvenci a nedělní mše začíná. Koncept autokina dobře slouží i americkému městu Daytona Beach. Observační snímek poskytuje vhled do moderního svatostánku.

V moskevském bytě sestra a švagr Andreje Tarkovského vzpomínají na slavného filmaře. Film-koláž sestávající z rodinných fotografií, vizuálních impresí, útržků vyprávění a neurčitých, až zmatečných vzpomínek odhaluje na pozadí ambientních hudebních ploch opomíjené fragmenty ze života ruského umělce.

„Šlápli jste někdy do mraveniště a nechali to být?“ ptá se pilotka vojenského dronu. Intimní vyprávění profesionálů o rutině každodenní směny: sledování pohybu cíle v terénu. Za doprovodu až meditativního obrazu z perspektivy dronu vyvstává etické dilema o důsledcích stisku jednoho tlačítka.

Dokument kombinuje rozhovory s účastníky etnografického výzkumu, který sám filmař vedl, a pásmo jeho vlastních osobních úvah a postřehů. Zvukový záznam, nashromážděný během tří let před koncem autoritativní vlády zimbabwského prezidenta Mugabeho, obrazově doprovází záběry Rhodesie z 8mm pásu.

Starší žena žijící v Lotyšsku pravidelně skypuje se svou sestrou a dcerou, jež uvízly ve válečné zóně na východu Ukrajiny, a bezmocně naslouchá jejich strastem. Detailní záběry její ustarané tváře prokládané fotografiemi z rodinného archivu svědčí o dopadech ozbrojeného konfliktu na konkrétní lidské osudy.DETAIL:„Tady v okolí se lidi už od 3. srpna ukrývají ve sklepech. Nemají tam vodu ani elektřinu. U nás ji nahodili, ale do 24 hodin to ukrajinská armáda zas vyhodila do vzduchu.”

Němý portrét multifunkčního komplexu, sloužícího jako skladiště, prostor s maximální ostrahou i luxusní showroom, postupně přechází v bizarní černobílou sci-fi s budovou v hlavní roli. Precizní rytmická kombinace strohých, z kontextu vytržených a přísně rámovaných obrazů funguje přes svou abstraktnost jako trefný architektonický komentář ducha doby.

Jediné, co po nich zůstalo, jsou jejich osobní věci. Vypovídají o tom, jací to byli lidé. Co měli rádi. Kdo jim byl blízký. Jaké měli koníčky. Film beze slov. Záběry věcí patřících lidem, již se utopili ve Středozemním moři na pobřeží ostrova Lampedusa v roce 2013 a 2015 a jejichž životy tak nadobro pohasly.

Videodeník ukrajinské matky z Mariupolu, města v blízkosti rozbouřené doněcké oblasti. Pás několikaminutových záznamů o všedním pohledu z okna domu, sledování stop ve sněhu a procházek v okolí tvoří laskavé vzkazy v obraze pro dceru žijící v Kyjevě.

Projet tři sta kilometrů dlouhou, neudržovanou, blátivou cestou je jediný způsob, jak se z odlehlé africké vesnice dostat do nejbližší nemocnice. Snímek naturalistickou observační kamerou zachycuje cestu sanitky jižní Etiopií, jejíž řidič se přes všechny obtíže snaží bezpečně dovézt rodící ženu k lékařům.