A pak přestal

Za oponou filmového pásu s různými stupni vizuálních posunů a deformací se vyjevuje a zase ztrácí konkrétnost obrazů. Zvuky vlastní pohybu filmového materiálu se mísí s hlasovými záznamy, které výjevům sice dodávají kontext, rekonstrukce fabule je však znemožňována. Příběh se rozpouští a sjednocení se během tohoto zvrstvování naopak vzdalujeme.

Dialog mezi obrazem a zvukem reinterpretuje scénu z filmu Cizinec (1967, r. Luchino Visconti), v níž odsouzenec debatuje s knězem o absurditě života, smrti a neexistenci boha. Deformací obrazu skrz pohled přes broušené sklo je rozprava abstrahována a význam jejích slov nabývá nadčasové roviny.

Video a zároveň rapový klip konfrontuje současný feminismus a kapitalismus. Střízlivé prostředí ekonomických prognóz a finančních toků přechází v psychedelickou 3D animaci vyobrazující čarodějnickou seanci. Film graduje autorčiným rapem, který s nadsázkou kritizuje moc a roli peněz v dnešní společnosti.

Esej soustředěná na téma zneužívání přírodních zdrojů si jako hlavní námět vybírá vodu a ukazuje její podoby a proměny v industriálním řetězci. Neprvoplánová doprovodná hudba je temná stejně jako znečištěná voda vytékající z elektráren a spolu s obrazy průmyslu dotváří výsledný pocit ekologické úzkosti.

Lyrizované obrazy inspirované světem snů reflektují přechodný stav mezi spánkem a probuzením. Mnohoznačné útržky obrazů, otisky prožitků a výjevy z nevědomí společně utvářejí sen, který se pomalu rozplývá a zbývají po něm pouze neuchopitelné stopy a bdící vědomí.

Ubíhající krajina, promítnutá do hypnotické pulzující struktury, zkoumá vnímání času ve vztahu k pohybu. Proměnlivé pásmo míhajících se kmenů, větví a listí vytváří kontrapunkt k cyklicky se vracející ambientní zvukové ploše, protnuté beaty bulharského experimentálního hudebníka Evitcelese.

Experimentální filmová koláž využívající postupy dokumentárního, hraného a animovaného filmu. Prolínající se stopy mizejícího dětství a hanáckého folkloru autorka zaznamenává na 16mm filmový materiál, a konzervuje tak vybrané motivy, které pozvolna, avšak nenávratně opouštějí naši současnost.

Fascinace: Exprmntl.cz - Mimo soutěžSpolečným jmenovatelem představených videí je motiv terapeutického či relaxačního cvičení, jehož cílem je uvolnění duševního i tělesného napětí. Ve všech těchto pracích je ovšem možné zároveň sledovat kritický osten, který je vybroušen frustracemi člověka v dnešním světě – ať už se týkají politiky, mezilidského soužití nebo pracovních tlaků. Přenesením vybraných videí z galerijního kontextu do prostředí kina dochází k proměně diváckého zážitku: Divák je se snímky konfrontován naléhavěji, i u něj dochází k budování napětí a uvolnění a potažmo vcítění do sledovaného.Pásmo vzniklo ve spolupráci se Společností Jindřicha Chalupeckého. Kurátorsky připravila Tereza Jindrová (Společnost Jindřicha Chalupeckého) jako součást výzkumu k připravované výstavě Healing, věnující se tématu zdraví v současném umění.Prezentovaná díla:Migra jóga / Migra YogaČeská republika, 2012, 10 min.Režie: Markéta MagidováPrvotní promluva / Primal SpeechSpojené státy americké, 2016, 12min.Režie: Liz Magic LaserNěkdy se cítí skoro šťastně / Sometimes They Almost Feel HappyČeská republika, 2015, 9 min.Režie: Barbora KleinhamplováSpolečně 2017 / Together 2017Spojené království, 2017, 10 min.Režie: Lucy Beech & Edward ThomassonDvě minuty / Two MinutesČeská republika, 2016, 6 min.Režie: Jakub Jansa

Autor zkoumá principy pohybu ve snu a konstruuje je mimo sen v záběrech z reálného prostředí, do něhož vkládá grafické prvky, a také ve virtuálním prostředí, které simuluje prostor počítačové hry. Protagonistka procházející fikčními světy nabírá jak skutečnou, tak animovanou podobu.

Audiovizuální koláž zasazuje do papírových kulis záběry z Hitchcockova Okna do dvora, jehož myšlenky film hravě a provokativně rozvádí. K postavám musíme proniknout skrze vrstvy barev a cizorodých objektů, které zviditelňují proces medializace a zvýrazňují rám omezující náš pohled.

Filmová esej postavená na střetu dekorativních záběrů z ptačí perspektivy a tří mechanických, lineárně propojených monologů rozpitvává podvědomí jedince přesyceného množstvím rozličných voleb, názorů a možností v čísly poháněném věku digitálních médií.

Schody vedoucí odnikud nikam, úzké šachty, mosty, žebříky, z nichž ve snech padáme. Řetězec rozrastrovaných fotografií míst napodobuje proces snění a materializuje tím podvědomé procesy. Do nejniternější oblasti našeho bytí se vkrádají děsivě neznámé obrazy z archivu kolektivní paměti.