Chvíle ticha

Bosnu v devadesátých letech rozdělila válka, staří zůstali a mladí odešli. Dvě média, dokumentární a animované, se pohybují na hranici dvou světů, jež oddělil čas a historické události, ale spojuje je stesk po domově a po rodině. Lidé jsou jako psi, nikdy nezapomenou cestu domů.   „Motivace vyprávět tento příběh vychází z lásky, instinktu a naléhavosti. Je o rodině, ztrátě a odolnosti a zpřístupňuje kulturu Bosny...“ D. Repas     Sledujte film zdarma na DAFilms už nyní a rozhodněte o vítězi Ceny diváků. Hlasování končí 29. října.

Dvě švédské režisérky se vydávají do Řecka, aby zjistily, jak místní obyvatelé vnímají mediální obrazy krize. Na základě deseti vybraných mýtů vytvářejí filmovou esej, která za pomoci obrazově zvukového kontrapunktu domýšlí nebezpečí mediálních reprezentací do důsledků a varuje před hrozbou fašismu.DETAIL:„Jsme na cestě ze Švédska. Chceme vidět, jak vypadá krize. Toto je první obrázek, který se nám naskytl. Nefungují tu veřejné služby. Všude jen bílý šum.“

Snímek je konfrontací dvou pohledů na popravu generála Antonesca, lídra Rumunska za 2. světové války. Komparačně vedle sebe staví němé černobílé záběry akce, jak ji v roce 1946 zachytil kameraman Ovidiu Gologan, a výjevy z životopisného filmu, který o Antonescovi v roce 1994 natočil Sergiu Nicolaescu.

Povinný pobyt v soulském zařízení zvaném Hanawon slouží k přípravě severokorejských přeběhlíků na život v kapitalismu. Osm lidí vypráví své zkušenosti z nového života a poukazuje na výzvy a předsudky, jimž musejí v odlišném systému čelit. Jejich autentické výpovědi zaznívají na pozadí scén z rušné megapole.

V roce 2012 v Rakhinském státě na západním pobřeží Myanmaru vypukly násilné konflikty mezi muslimskými Rohingy a buddhistickou většinou. Vláda muslimy následně deportovala a uvěznila v táboře na městské periferii. Shin Thandar nahlíží do života sousedů na obou stranách.     Sledujte film zdarma na DAFilms už nyní a rozhodněte o vítězi Ceny diváků. Hlasování končí 29. října.

Film ukazuje zabití zvířete na hranici mezi láskou a nevyhnutelností. Na 16 mm natočené venkovské obrazy zachycují rodinu pastevců, pro kterou soužití se zvířaty znamená úplnost světa, do níž patří jídlo i smrt. Jsou to lidské ruce, které krmí zvíře, a jsou to lidské ruce, které ho zabíjejí.   Sledujte film zdarma na DAFilms už nyní a rozhodněte o vítězi Ceny diváků. Hlasování končí 29. října.

Nic netušící turisté si užívají poklidné dovolené v myanmarském hotelovém komplexu, líně přecházejí mezi bazény a slunečníky, zatímco deset kilometrů odtud jsou mučeni a zabíjeni příslušníci etnické skupiny Rohingyů v důsledku nejrozsáhlejší genocidy na území Asie od dob vietnamské války.     Sledujte film zdarma na DAFilms už nyní a rozhodněte o vítězi Ceny diváků. Hlasování končí 29. října.

Experimentální filmový záznam ukazuje přírodní fenomény v jejich syrové existenci. Záběry na moře jsou rozmanitou metaforou pro zrození, ztrátu, šílenství a smrt. Archetypální sekvence doprovázené zvukovou kakofonií se mísí s intimními záběry autorky. Mystérium života v devatenácti minutách.

Jediné, co po nich zůstalo, jsou jejich osobní věci. Vypovídají o tom, jací to byli lidé. Co měli rádi. Kdo jim byl blízký. Jaké měli koníčky. Film beze slov. Záběry věcí patřících lidem, již se utopili ve Středozemním moři na pobřeží ostrova Lampedusa v roce 2013 a 2015 a jejichž životy tak nadobro pohasly.

Režisér se noří svou kamerou do světa drobných organismů. Hmyz, mlži, houby zabírané pohledem makro vytvářejí bohaté textury v obrazu videa. Autor zasahuje svou přítomností do natáčeného materiálu, stejně jako člověk obecně zasahuje do přirozeného řádu přírody. Hirofumi Nakamoto vydává své Vesmírné deníky 2016.

Senzitivní portrét třetího pohlaví ve své hybridní formě slučuje filmařské a fotografické techniky inspirované sekvenční fotografií E. Muybridge, které zachycením pomalých rozfázovaných polodetailů těla v pohybu konvenují s objevováním rozostřeného fyzična neurčitého pohlaví. Duše promlouvá komentářem. Rozmazané mikro pohyby těla při milostném aktu, při mytí vlasů, při oblékání do spodního prádla v šeru fialově vymalovaného pokoje. Jaké je toto tělo prosté vulgarity a objevované se vše přijímající otevřeností?

(Kde) existují místa, která známe ze svých vzpomínek, ptá se Camila Ausenteová v úvodu svého dokumentu, jehož desetiminutová stopáž představuje pátrání po odpovědi na tuto otázku. Ausenteová jej provádí kombinací opakujících se záběrů z Mexika a orálně podaných vzpomínek jejího otce na dětství prožité v Argentině.