DK

Zaslouží si sudetští Němci, kteří byli mučeni či zavražděni při odsunu na konci války, svůj pomník, nebo ne? Český dokument ukazuje, že to není jen otázka do diskuse, ale spíš do politického boje. Kolem kamenného pomníku obětem odsunu v Novém Boru rozpoutá skupina místních obyvatel takřka rituální nenávistný tanec národního zápalu a morálního pohoršení, jež se ukáže jako patřičně silné téma pro předvolební kampaň.  

Půda je vyprahlá, stromy hynou, druhy vymírají, řeky vysychají. Zásahy člověka narušily rovnováhu ekosystému. Nenávratné změny budou mít zničující důsledky. Výlet mladého městského páru na venkov se stává podkladem ke spontánní poetické úvaze nad suchem v krajině a environmentálním žalem v člověku. Příroda přestala být místem odpočinku. Pohled na ni vyvolává úzkost. Schopnost artikulovat svůj smutek, ať prozaickým sdělením, či básní, se ve filmu o paradoxech ekologické uvědomělosti střetává s neschopností opustit své myšlenky a pocity, vystoupit z vlastní hlavy a proměnit slova v činy.

Režisér vietnamského původu Dužan Duong ve své nové dokufikci pokračuje v portrétování života Vietnamců v české společnosti. Civilní příběh vypráví o mladíkovi, který pomáhá svému otci s prací ve večerce. Film na každodenních situacích ukazuje, jak mladí Vietnamci žijící od dětství v České republice ztrácejí kontakt s kulturou svých rodičů, ale zároveň se nemohou stát plnohodnotnými členy české společnosti. Snímek natočený především v delších statických záběrech v autentických lokacích připomíná současný filmový realismus. Zároveň je i bezprostřední generační výpovědí. „#FilmzVecerky“ D. Duong

Dokumentární projekt, v němž se Roman Štětina vrací k tématu rozhlasu, vznikl ve spolupráci s rozhlasovým režisérem Miroslavem Buriánkem. Štětina se zde pokouší uchopit rozhlasovou režii jako svébytný, ale skrytý umělecký výkon. Dokumentuje průběh zpracování Kolářovy básnické sbírky Návod k upotřebení z konce 60. let, které Buriánek studuje se členy divadelní společnosti KLAS. Aniž by Štětina divákovi zpřístupnil finální nahrávku, nabízí mu jedinečnou příležitost sledovat tvůrčí proces, jímž vzniká rozhlasová adaptace. Do voice-overu navíc vstupují interpretační komentáře, které reagují na situaci ve studiu. „Mluvte, tvořte, sdělujte geometricky. Žádné patlavé příbrusy lyrična. Jen smutek a touha. A respektujte pravidlo pravého úhlu.“ (Miroslav Buriánek)

Dějiny jedné ideje se zrůdnými důsledky podané stylem Filmových týdeníků a proložené citáty z Europeany Patrika Ouředníka. Archivní záběry se prolínají s animacemi a komentář nás vlídným hlasem provádí cestou od myšlenky pěstování „lepší lidské rasy“ až do plynových komor. „Někteří historikové říkali, že 20. století začalo, když se zjistilo, že lidé pocházejí z opic. A někteří lidé říkali, že pocházejí z opic méně, než jiní...” – Patrik Ouředník, Europeana

Původně to měl být dokument o českém zemědělství a faktorech, které na něj mají největší vliv. Pak se ukázalo, že jedním z nejzásadnějších faktorů je podnikatelská a politická činnost Andreje Babiše. Snímek s investigativními prvky sleduje novináře Zuzanu Vlasatou a Jakuba Patočku, jak rozkrývají Babišův podnikatelský styl a jeho dopad na společnost i životní prostředí. Tvůrci filmu, ze kterého se stala společenská událost, zároveň nápaditou prací se střihem, rámováním nebo animacemi přesahují rámec pouhého předkládání faktů, ale vytvářejí autorskou výpověď podanou prostředky filmového média. „Stát se musí řídit selským rozumem!“ Z. Piussi

Ústřední postavou dokumentu je Robin Stria, filmový amatér, který se snaží vytvořit první romský sitcom v Čechách. Jeho název Miri Fajta znamená v romštině „Moje rodina“ a romský tvůrce v něm chce vyprávět příběh o Romech s romskými herci. Zároveň je to pro něj způsob, jak promyslet svoji identitu a ukázat ji v době, kdy problém sebeuvědomění je i problémem reprezentace, neboť romských tvůrců je pomálu. Režisér sitcomu si uvědomuje, jak je reprezentace v médiích důležitá, a dokument, jehož je hrdinou, poukazuje na absenci představení menšin, kdy nejsou jen objektem pozorování, ale samy se stávají tvořivými činiteli. „Na pozadí Robinovy strastiplné snahy o původní romskou divadelní a filmovou tvorbu jsme se pokusili zachytit také přemítání o tom, co vlastně znamená současná romská identita v České republice a její konkrétní podoby, zrcadlící se v osobním portrétu nejen Robina, ale i ostatních členů jeho týmu.“ M. Chlup, P. Kačírek, Doc.revue

Experiment s angažovaným občanem, olomouckým „tykadlovým“ řidičem autobusu Romanem Smetanou, rozvinutý do podoby akčního dramatu o statečnosti a (švejkovské) vytrvalosti. Část televizního cyklu situačních dokumentů Český žurnál posloužila jako základ celovečerního filmu, zosobňujícího příkladnou vytrvalost v občanské neposlušnosti. Řidič Smetana jako úběžník vlastních postojů, soudních rozhodnutí a mediálního inženýrství postmoderní doby. Ivan Langer v poloze „obyčejného občana“ okradeného o patnáct minut času zvídavými filmaři zápasící s dialektickou lehkostí s jednoduchou otázkou: Můžete do kamery říct, že jste se nedopustil korupčního jednání?

V otevřených výpovědích manželů, manželek i milenců ukazuje výrazně stylizovaný introspektivní snímek různé podoby manželství a pátrá po smyslu této instituce v pozdně konzumní společnosti. Prostřednictvím obrazově dominujícího textového rozhovoru ústřední dvojice R. a B. se divák postupně identifikuje s příběhy anonymních hrdinů, kteří bilancují naplnění lásky a sexuality v partnerských vztazích, vyrovnávají se se svým zklamáním nebo popisují nově objevenou hodnotu manželství. Metafory a koláže vyjadřují autorčinu perspektivu, a nakonec i překvapivý životní zvrat spojený s natáčením. „Nevěra je v podstatě nudné téma, které toho o vás ovšem hodně vypoví.“ B. Jíchová Tyson

Když norský úřad na ochranu dětí Barnevernet v roce 2011 odebral manželům Michalákovým oba syny, vyvolalo to silnou vlnu kritiky. Režisérka, sama matka dvou dětí, se proto vydala do Norska zjistit, zda stát rodičům skutečně nařizuje, jak mají své děti vychovávat. Investigativně pojatý dokument skrze individuální příběhy a rozhovory s odborníky rozkrývá, že jde o mnohem komplexnější problematiku, než jak ji vykreslují česká média. Jasně nastavená pravidla sice mohou být omezující, zároveň jsou ale zřejmě jedním z důvodů, proč Norsko patří mezi nejšťastnější země světa. „Do jaké míry přehlížíme případy ve svém okolí, kdy rodiče výchovu svých dětí nezvládají? Respektujeme tím soukromí nebo je to lhostejnost? Jsme schopní vnímat stát jinak než jako nutné zlo?“ I. P. Miloševičová

V řadě názorů a připomínek historických událostí, které film věnovaný kupónové privatizaci prezentuje prostřednictvím rozhovorů s historiky a tehdejšími účastníky, se jako ústřední ukazuje konflikt dravého kapitalistického uspořádání a sociálněji pojatých alternativ, který je v české politice dodnes živý. Právě pro důraz na tehdejší debatu o sociálních aspektech společnosti má tato reminiscence počátků českého kapitalismu aktuální vyznění. Strohou a věcnou metodou mluvících hlav snímek odhaluje, že těsně po revoluci byla značná část obyvatelstva pro nějakou formu socialismu, a pátrá po důvodech obratu ke kapitalistické orientaci. DETAIL:„A proto jsem libertarián, a proto jsem pro volnej trh, že prostě desetitisíce to musej zkusit, aby se to jednomu povedlo, a je to v drtivý většině náhoda, když se mu to povede.“

Po staletích útlaku se v rytmu lidové hudby a speed metalu probouzí duch moravského Slovácka. Krojovaný zombie horor pod dohledem novodobého Adama a Evy z AZ kvízu mísí antickou tragédii s etnografickou studií, biblickým podobenstvím a pokleslými žánry. Petr Šprincl podvrací posvátné mýty a v kulisách folklorních motivů satiricky poodhaluje temné základy společenských rituálů. Po nacionalismu a fašismu, jimž se věnovaly předchozí díly jeho moravské epopeje, pokračuje variací na divadelní hru bratří Mrštíků Maryša, prodchnutou satanismem.   „Trilogie Morava, krásná zem začíná příslušností ke svému kmeni, kroji a folklóru, pokračuje zrozením slováckého fašisty a jeho porážkou ďábla, aby v závěrečném díle vypuklo pohanské inferno.“ P. Šprincl