Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Dokud nás porno nerozdělí
play
Dokud nás porno nerozdělí
Dokud nás porno nerozdělí
Dokud nás porno nerozdělí
Dokud nás porno nerozdělí

Dokud nás porno nerozdělí

režie: Jorge Pelicano
originální název: Até que o porno nos separe
země: Portugalsko
rok: 2018
délka filmu: 90 min.

synopse

Věřící, konzervativní šedesátnice Eulália se musí vyrovnat s obtížným životním zlomem. Její syn emigroval do Německa a stal se tu hvězdou gay porna. Eulália tráví čím dál víc času na Facebooku prohlížením jeho profilu a psaním dlouhých, většinou nevyslyšených zpráv. Observační, dramaticky vystavěný dokument se dotýká řady současných problémů – krize tradiční rodiny i toho, jak sociální sítě proměňují mezilidské vztahy a pohled společnosti na homosexualitu a pornografii. Krom toho sledujeme nevtíravý příběh nejen o LGBT komunitě, ale i pokoře a síle mateřské lásky.

„Bůh vyslyšel mé modlitby / Dal mi krásného syna / Nikdy ho za nic nevyměním / ani za největší poklady / i kdybych měl / celý život trpět…“ J. Pelicano

biografie

Dokumentarista Jorge Pelicano (1977) se věnuje tématům souvisejícím s tradičním způsobem života v Portugalsku a modernitou. Snímek Ainda Há Pastores? (2006) vyprávěl o životě pastýřů v portugalských horách, Pare, Escute, Olhe (2009) se věnoval kauze uzavření historické železniční trati na severu země. Druhý jmenovaný snímek se v Portugalsku stal diváckým hitem.

více o filmu

režie: Jorge Pelicano
producent: Irina Calado
scénář: Jorge Pelicano
kamera: Jorge Pelicano, Inês Rueff
střih: Jorge Pelicano, Inês Rueff
hudba: Tiago Benzinho
zvuk: Elvis Veiguinha

další filmy v sekci

Není to zpráva o sexu
Při natáčení pornofilmů vznikají hodiny digitálního balastu, nepoužité záběry (behind-the-scenes). Pitoreskní kondenzovaná koláž nepoužitých záběrů objevuje asexuální rozměr křečovité tělesné choreografie vyprázdněné až na hranici schémat, které si přejeme vidět. Snímek zachycuje zlověstně nesoustředěný provoz výroby pornografie znásilňující erotické principy sexuálních spojení. Lacanovská nemožnost vztahu, neschopnost přirozeného vzrušení a vyvrcholení, absence tajemství v porno-stereo provedení.  

Není to zpráva o sexu

Raphaël Siboni
Francie / 2011 / 79 min.
sekce: Opus Bonum
Česká premiéra
NU
„Strašná zima přišla. Sníh padal v nekonečných poryvech. Vítr zchladil vzduch i zemi. Slunce přestalo svítit. Tři zimy šly jedna za druhou, bez léta, které by je vystřídalo.“ Těmito slovy začíná dokumentární dystopie koncipovaná jako osobní korespondence mezi ženou-přírodou a posledním žijícím mužem. Na pozadí obrazů přírodních scenérií a vylidněných výdobytků civilizace se v recitační dikci střídají poetizovaná vyznání citů, popisy banálních prožitků i symbolických situací. V posledních momentech lidstva se obnovuje zpřetrhané pouto mezi milující matkou a znovu nalezeným ztraceným synem.„Miloval jsi mě, jako muž miluje ženu – i s jeho nejhoršími chybami. Chtěl jsi mě vlastnit, ovládat, kontrolovat, svlékat. Dusil jsi mě a uchvacoval. Miloval jsi mě jen kvůli sobě a bral sis všechno, co bylo moje. A nevěděl jsi, že zemřeš.“ F. Cousseau

NU

Frédéric Cousseau, Blandine Huk
Francie / 2018 / 54 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Země barbarů
V každém období existuje jistý druh fašismu. V současnosti potřebujeme film o fašismu a kolonialismu… Autoři se pomocí své „analytické kamery“ probrali privátními a anonymními filmovými archivy z Etiopie v období italského kolonialismu (1935–1936). Koloniální erotismus. Nahá těla žen a „tělo“ filmu. Záběry duceho v Africe. Záběry Mussoliniho těla a „mas“ v roce 1945 po osvobození.

Země barbarů

Yervant Gianikian, Angela Ricci Lucchi
Francie / 2013 / 65 min.
sekce: Opus Bonum
Východoevropská premiéra
Skokan
Petr Václav charakterizuje svůj film Skokan jako dokument s rysy pohádky. Fikční příběh o romském recidivistovi, který se vypraví hledat kariérní příležitosti na filmový festival v Cannes, je totiž natočený s důrazem na autenticitu. Do hlavní role obsadil Václav skutečného trestance Julia Oračka, kterého filmaři dostali z vězení na podmínku krátce před začátkem natáčení. Film natáčeli jen s hrubým scénářem, který se piloval přímo na place. Scény z Cannes vznikaly přímo v bezprostřední atmosféře festivalu. K pohádce se vrací závěr příběhu připomínající vysvobození zakleté princezny.„Většinu scén jsme natáčeli stylem improvizace, která využívala míst, do kterých jsme se dostali, a světelné atmosféry, která se naskýtala. Především jsem se snažil zachytit prožívání hlavního hrdiny.“ P. Václav

Skokan

Petr Václav
Česká republika, Francie / 2017 / 93 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Fovea centralis
Jaderná elektrárna ve Fukušimě zpřístupnila pod nátlakem úřadů a médií videopřenosy z průmyslových kamer v areálu elektrárny. Neunikly cenzorskému zásahu: tváře lidí jsou rozmazány a na některých místech byla odstraněna zvuková stopa. Z tohoto materiálu skládá režisér meditativní film-báseň pohybující se na hraně videoartu. Metodou brikoláže jsou spojovány multiplikované obrazy, zvukové ruchy a psané texty, jež se vpalují do mozku diváka jako obraz atomového hřibu do oční sítnice. Její střed, který umožňuje nejostřejší vidění, se nazývá fovea centralis.DETAIL:„Čelo a bradu mám opřenou o tyče z chladného kovu. Slyším čísi hlas. Zorné pole tvého levého oka je zúžené. Na sítnici máš skvrnu ve tvaru převráceného hřibu.“

Fovea centralis

Philippe Rouy
Francie / 2014 / 50 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Zvuk starých pokojů
Kalkata, 2011. Oslava narozenin. V rozjitřeném rozpoložení rodinné oslavy se propadáme do studentských let nadějného a ambiciózního komunistického básníka Sarthaka. Jako mladý idealista a bonviván tříbí svůj jemnocit pro sociální problémy národa, altruistickou starost o živé tvory i revoluční povědomí. Vřeteno minulosti spřádá vzpomínky budoucích dilemat i základních lidských obav, starostí a radostí. V ozvěnách starých pokojů rezonuje revoluční étos, umělecké elitářství i neschopnost vlastního obstarávání se.  

Zvuk starých pokojů

Sandeep Ray
Indie, Jižní Korea, Spojené státy / 2011 / 74 min.
sekce: Opus Bonum
Evropská premiéra
Vypusťte figuranty
Jedná se de facto o film o filmu, jen s tím rozdílem, že středem zájmu se stávají výhradně komparzisté. Jsou natáčeni při čekání, až na ně přijde řada, při konverzaci s ostatními a přemýšlení o svém výkonu. Zatímco své povinnosti berou velmi vážně a touží být hvězdami, pro filmaře představují jen lidi, které si zkoordinují, jak potřebují, nic víc. Tento snímek jim naopak věnuje plnou pozornost a odhaluje jejich osobnosti, co prožívají a o čem sní. Záběry pocházejí z několika různých prostředí, kde se točí filmy, jichž se účastní komparzisté odlišných národností.„Figurant se stává přítomným tělem, mluvícím tělem, stává se jednajícím tělem, ba dokonce tělem politickým zbaveným stereotypů vlastních komunitě, kterou měl představovat.“ S. Azariová

Vypusťte figuranty

Sanaz Azari
Belgie / 2018 / 61 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Dvakrát do stejné řeky
Jako road movie popisuje svůj dokument dvojice filmařů, která se vydala po stopách skotského objevitele Johna McGregora, jenž v roce 1869 podnikl cestu podél řeky Jordán. Zatímco McGregor zde hledal duchovní obrodu, dokumentaristé pátrají v rozhovorech a náhodných setkáních po vztahu Izraelců ke své domovině.Hérakleitova věta o jinakosti stejné řeky se u Jordánu může vztahovat i k různým pohledům, jež se na ni dívají. Podle tvůrců se o Palestině ve filmu nikdy nemluví, přesto filmem protéká jako spodní proud.

Dvakrát do stejné řeky

Amir Borenstein, Effi Weiss
Belgie / 2013 / 110 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Příběh Šeherezády
Herečka, režisérka, tanečnice a básnířka Kobra Amin-Sa'idi, vystupující pod uměleckým jménem Šeherezáda, byla v šedesátých a sedmdesátých letech výraznou tváří íránské nové vlny jakož i symbolem boje za sociální změny. Po revoluci v roce 1979 však nedobrovolně odešla do ústraní a v dnešní době sotva přežívá. Parhamiho snímek není klasický dokumentární portrét, nýbrž působivé sebereflexivní dílo, v němž tvůrce upozorňuje na své zásahy do reality a nechává prostor mladým protagonistkám, které se slavnou umělkyní samy vedou rozhovory. Emocionální výpovědi Šeherezády neznačí rezignaci, naopak vyzývají k angažovanosti.DETAIL:„A tak se stala sama sebouJejí bývalé já stalo se jí těsnýmPrach usedá na její tvářjako by sedal na kus kameneDo nějž je vytesána legenda,a lidská srdce ten příběh sdílejí...“

Příběh Šeherezády

Shahin Parhami
Kanada / 2015 / 129 min.
sekce: Opus Bonum
Evropská premiéra
Doufám, že se máš dobře
Kultovní knihu Patrika Ouředníka Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku, která poprvé vyšla v roce 2001, proměňuje obraznost francouzského dokumentaristy v apokalyptickou kroniku minulého století. Přímočaré svědectví o vědecké racionalitě, která dovedla společnost do duchovní krize a vyústila v šest genocid, melancholicky prostupují mahlerovské dozvuky La Belle Époque, kdy se svět teprve připravoval na století, které popřelo veškerou humanitu. Snímek vznáší otázku, zda v době post-historie a post-lidství bude současná Evropa, sladce uspaná do kolektivního bezvědomí, předstírat, že se vlastně nic nestalo.  „Chtěl jsem veřejnosti představit úchvatný Ouředníkův text a převést jeho vize na filmové plátno. Výsledná filmová hříčka má diváka pobídnout k zamyšlení nad různými stránkami lidství.“ A. de Mezamat
osobní program

Doufám, že se máš dobře

Arnaud de Mezamat
Francie / 2019 / 95 min.
sekce: Opus Bonum
Evropská premiéra
Čas rozdělený řekou
Čtveřice umělců se rozhodne natočit film, v němž jejich apolitičtí rodiče dostanou role disidentů z 80. let. Poté jim natočené scény pouštějí a rozvíjejí diskuze o umění a politice. Fascinující konceptuální terapie, která se točí kolem traumatických událostí tchajwanské historie, míchá vysoce artistní i civilní styl a v tom nejlepším smyslu staví na rčení, že „osobní je politické“. Osobité poloimprovizované „performance“ protagonistů, kteří ztvárňují příběh ze života i díla spisovatele Š‘ Č‘-menga, a tejně poetické jako vtipné obrazové pojetí dělají z filmu nezařaditelný, silně osobní zážitek. „Rekonstruováním zkušeností jedné sociální menšiny odkrýváfilm nové vztahy mezi většinou a disidenty a zároveň odhalujenemožnost komunikace v rodinném kruhu.“

Čas rozdělený řekou

Yu-Ping Wang, Chia-Hung Lee, I-Chieh Huang, Xuan-Zhen Liao
Tchaj-wan / 2016 / 89 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Narušitel z mého města
Čínská vláda umožňuje obyvatelům podávat v Pekingu oficiální stížnosti na regionální samosprávu. A zároveň jim v tom neoficiálně brání. Dokument vychází z náhodného setkání režiséra s jeho starým spolužákem, jehož pracovní náplní je přesvědčovat lidi, aby stížnosti nepodávali. V dlouhých monolozích režisérova známého zaznívá zahanbenost nad vlastní profesí, ale i bezmocná odevzdanost.  

Narušitel z mého města

Zanbo Zhang
Čína / 2011 / 90 min.
sekce: Opus Bonum
Středoevropská premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt