Domus

Ironická koláž rozvíjí úvahu nad vládci a vůdci, jejich gesty, atributy, vlastnostmi a činy. Obrazy, lavírující mezi věrohodností archivní- ho záznamu a umělostí kašírovaných inscenací s kostýmy, které se stávají hyperbolami typických rysů chování či příznaků moci, jsou radikálně buřičskou hříčkou punkového výrazu. Khavn De la Cruz (1973), filipínský filmař, hudebník a spisovatel, je přední postavou mladé generace filipínské kinematografie. Podílel se na vzniku 47 celovečerních a 112 krátkých filmů a založil Mezinárodní filmový, hudební a literární festival MOV v Quezon City. Kromě několika celovečerních snímků (Kamias: Paměť zapomínání, 1999, MFDF Ji.hlava 2006; Manila ve spárech světla, 2008, MFDF Ji.hlava 2008) byl v roce 2006 na jihlavském festivalu prezentován průřez jeho krátkými filmy v sekci Průhledná bytost. „Přeskupit, přepsat, znovu přečíst hybridní dějiny mé domoviny pomocí poničených ikon a scénografií, které stvrzují, stejně jako vyvracejí zažitou mytologii.“

Odpady vhozené do oceánu a pak vyplavené na japonském pobřeží se stávají předmětem stovek fotografií, které autor technikou fotogrammetrie proměňuje ve skulptury, natočené pak ve virtuálním prostoru filmovou kamerou, jako mementa ekologické bezohlednosti a objekty přepadávající přes okraj blahobytné každodennosti. "Díky novým technologiím můžeme získat nečekané a neuvěřitelné pohledy na skutečnost." Y. Nishimura  

Vzpomínky stařičkých lidí v pečovatelském ústavu zaznívají v přetržitých výpovědích doprovázených fotografiemi jich samých a jejich blízkých, míst a událostí, které v paměti zůstaly, ale efemérnost vzpomínek na ně zviditelňují zásahy malbou do obrazů zachycujících uplynulý čas. Belgická výtvarnice Charlotte Dunkerová (1987) ve svých filmech využívá malířské techniky a experimentuje s materiály citlivými na světlo. Tematizuje ticho jako příležitost k sebereflexi a proměnlivost pravdy v závislosti na kulturním kontextu. Na MFDF Ji.hlava byl uveden její film Jupiter Lolopop (2014), v němž mozaikou 3 564 maleb nechává ožívat mikropříběhy všedních dní.„Na tvorbě tohoto díla se formou série workshopů podíleli obyvatelé pečovatelského ústavu. Hlavním tématem je zde po cit plynutí času, jenž navozují rodinné fotografie.“

Esejistická koláž vizuálně rozvíjí subjektivizaci pojmu francouzského antropologa Marca Augého, označujícího pomíjivé prostory pří- značné anonymitou či rozostřenou identitou, převrací obrazy dálnic a odpočívadel v jejich okolí a zdůrazňuje tak unikavé motivy těchto nemíst. „Esej Marca Augého (Nemísta: Úvod do antropologie a supermodernosti) se střetává s dílem 2001: Vesmírná odysea Stanleyho Kubricka na různých odpočívadlech podél maďarských dálnic. “

Konceptuální zážitek, v němž jsou barevné rozdíly přeloženy do tónů piána, sleduje okolí marseillského přístavu a umožňuje vznik hudební kompozice skrze zabstraktněný odraz charakteru, vzhledu a vizuální rozrůzněnosti místa vyplouvajících a čekajících lodí. "Prostřednictvím videa přemítám o pojetí časovosti i o dualitě digitálního umění – o vzájemné interakci mezi zvukem a obrazem – s cílem vytvořit pro svět kolem nás nové reality." J.-M. Rolland  

Algoritmizovaná skládačka 531 441 fotografií vyhotovených během tří dekád od roku 1985 ukládá do souvislostí a kontextů osobní i společenské události a staví tak minimalistickou etudu o výpovědní hodnotě, srozumitelnosti a paměti dění. „Jaká je konec konců podstata oněch momentů/událostí: 9/11, Hirošima, Buchenwald, politické/ekonomické podmínky, umění, rodina, káva, čaj, bytí zde/bytí tam. Po 531.441 snímcích 1985-2015 –součet." T. Mohr

Jednoduchá kombinace pohybů kamery a pozorovatele vytváří hypnotickou jízdu, kde rotující předměty a světla, navzdory komentáři podtrhujícímu uvolnění a klid, způsobují znepokojivý fyzický zážitek a zavrtávají představivost diváka do hloubky a vratkosti výhledů. „Hypnodrom je pohybem navozené delirium. Filmový pohled skrze ‚egocentrickou kameru‘ a hold biografu coby místu kontemplace a hypnotického stavu.“ R. Wilhelmer

Meditativní evokace tzv. svíčkové revoluce v zimě let 2016/17 v Jižní Koreji. Hybridní mozaikou, kde jsou archivní i současné dokumentace narušovány zásahy do obrazu i performativními momenty, zobrazuje artefakty, situace a gesta nesoucí étos touhy po politické obměně.  "Pocit křehkosti tváří v tvář nepředstavitelné změně vedl výhradně k výpůjčkám citátů z doby minulé a budoucí." S. Kim, J. Cho  

Stopy neustávajícího větru a hrany ostrého světla vytvářejí v prostoru hmatatelné i iluzorní útvary a v trpělivých pozorováních ukazují písečné a světelné kompozice saharské pouště na místech regionu Táfílált, který byl dnem prehistorického oceánu, jak naznačuje subtilní zvuková skladba. Terra Jean Longová (1983) žije v kanadském Torontu a pedagogicky působí v centru the Liaison of Independent Filmmakers of Toronto (LIFT). Ve svých filmech vypráví osobní příbě- hy, zasazené do prostředí na pomezí snu, fikce a reality. Své snímky prezentovala na festivalech jako Edinburgh International Film Festival nebo International Documentary Festival Amsterdam.„Nad oblastí Táfílált v maro cké části saharské pouště se kdysi rozkládal Rheický o ceán. Film Před 350 miliony let zázračně nalézá v této krajině přítomnost o ceánu, hlubinu času v záhybech prostoru.“

Další příspěvek autorky k reflexi žánrového filmu, tentokrát romantického melodramatu, konfrontuje expresivitu média a divákova vnímání v radikálních juxtapozicích očí pozorně sledujících film Kdo se bojí Virginie Woolfové a ploch červené, zelené a modré barvy, které se do nich zahryzávají za doprovodu drásavých ruchů a hudby.   „Film Kdo se bojí RGB si hraje s tím, jak umění odkazuje samo na sebe, se vztahem mezi uměleckým dílem a divákem, odkazy na jiná umělecká díla a vědecké obory, například jako zde na psychofyziologii.“ B. Roisz

Osobní nejistoty a nahromaděné pocity filipínského přistěhovalce v USA se přelévají do politologických úvah a kritických komentářů o kolonizaci mysli interpretací amerického snu. Montáž rodinných filmů z let zmíněných v názvu je také anatomií rodinných vztahů a prožívání vlastní identity. „S každým novým dílem jako bych s filmařinou začínal zas od nuly, ale novým způsobem. A pak si říkám ‚k čertu s tím‘, ať to do té doby bylo cokoli za postup.“ M. Reverza

Miniatura inspirovaná osobností předního současného francouzského filozofa. Křehkost nahlížení na možnosti jedinečnosti a podřízení ve vztahu k odlišnému. Předměty zde nefungují jako symboly; kyvadla z krystalů a anonymní postavy zdůrazňují mnohost průhledů a zásadní nediskurzivnost vyjádření jemných subjektivit. "Film vypráví o duálním charakteru pátrání člověka po vlastní identitě v protikladu s touhou někam patřit." A. Zwirchmayr