Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Doufám, že se máš dobře
Doufám, že se máš dobře
Doufám, že se máš dobře
Doufám, že se máš dobře
Doufám, že se máš dobře
Doufám, že se máš dobře

Doufám, že se máš dobře

režie: Arnaud de Mezamat
originální název: Espère de même pour toi
země: Francie
rok: 2019
délka filmu: 95 min.

synopse

Kultovní knihu Patrika Ouředníka Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku, která poprvé vyšla v roce 2001, proměňuje obraznost francouzského dokumentaristy v apokalyptickou kroniku minulého století. Přímočaré svědectví o vědecké racionalitě, která dovedla společnost do duchovní krize a vyústila v šest genocid, melancholicky prostupují mahlerovské dozvuky La Belle Époque, kdy se svět teprve připravoval na století, které popřelo veškerou humanitu. Snímek vznáší otázku, zda v době post-historie a post-lidství bude současná Evropa, sladce uspaná do kolektivního bezvědomí, předstírat, že se vlastně nic nestalo. 

„Chtěl jsem veřejnosti představit úchvatný Ouředníkův text a převést jeho vize na filmové plátno. Výsledná filmová hříčka má diváka pobídnout k zamyšlení nad různými stránkami lidství.“ A. de Mezamat

biografie

Arnaud de Mezamat se čtvrt století zaměřuje na dokumentární filmy o umění, historii, společnosti a psychoanalýze. V roce 1993 s Élisabeth Coronel založil produkční společnost Abacaris Films. Spolurežíroval snímek Moi, petite fille de treize ans (2009) o Simone Lagrange, přeživší z koncentračního tábora Osvětim

více o filmu

režie: Arnaud de Mezamat
hrají: Valérie Dréville, Aliénor de Mezamat, Ignace Steiner
producent: Arnaud de Mezamat
scénář: Patrik Ourednik
kamera: Arnaud de Mezamat
střih: Pauline Le Duc, Arnaud de Mezamat
zvuk: Tomas Besson

další filmy v sekci

Thawathosamat
Téměř čtyřhodinová filmová encyklopedie nás provádí po množství thajských náboženství čítajících různé formy animismu, buddhismu a hinduismu. Sledujeme přitom vždy jen záběry obřadů z rozličných míst úplně bez komentáře, doprovázené pouze uvedením místa natáčení a textem s krátkými úryvky z modliteb.V ohromné délce filmu se individualita každého z obřadů úplně rozpouští do proudu barev, světel, křiku, zpěvu, tance, hudby, hlasů či výbuchů petard. Je to encyklopedie, která rozdíly nezdůrazňuje, ale stírá.

Thawathosamat

Punlop Horharin
Thajsko / 2012 / 170 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Cesta zpátky
Cesta zpátky je dokumentární poutí do místa a času, které již byly považovány za ztracené. Hlavní postava se snaží nalézt zmizelou vesnici poblíž bývalé mezinárodní železnice, kde její nedávno zesnulá matka strávila své mládí. Minulost a přítomnost do sebe vzájemně pronikají mísením dobových filmových materiálů a detailních záběrů přírody se zašlými fotografiemi. Právě prolnutí dvou médií s odlišným vztahem k času zde tvoří východisko, jež umožňuje objevovat pozůstatky minulého, skryté pod nánosem přítomných jevů, ale také nezadržitelný proud trvání ve zdánlivé neměnnosti.„Do struktury narace filmu jsou zakomponovány charakteristiky domácího videa, jejichž pomocí se Cesta zpátky pokouší být zosobněným, intimním filmem.“

Cesta zpátky

Wouters Maurits
Belgie / 2016 / 31 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
V letech
Philip Hoffman – samozvaný kronikář své rodiny –  dokumentuje proces stárnutí vlastního otce. Momentky kdysi vitálního muže zachycené v amatérských záběrech režisér konfrontuje s výjevy nemocného staříka, který pomalu čeká na smrt na rodinné chatě u jezera.  Experimentální film spojuje intimní záběry z rodinných videí od režisérova dětství po současnost, kdy opečovává nemohoucího otce, a neopakovatelnými impresemi okolní krajiny, které vystihují pomíjivost lidského života. Ruchy přírody jako např. šplouchání vody na jezerní hladině či hlasy ptáků podkreslují zrnité obrazy beze slov.DETAIL:„Ahoj tati, dobré ráno!“ (zní nadšeně dcera v telefonu) – Právě jsem se probudil. (polohlasem) – To je fajn. Vyspal ses dobře? - Och, ano...  (nejistě polohlasem) Ano... (chraptí, hlas se ztrácí).

V letech

Philip Hoffman
Kanada / 2014 / 45 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Tvoříme páry
Zvrstvená úvaha propojuje formy a kódy zápasu ve dvojici se zápasem se společností, systémem návyků a předpojatostí. Opírá se o několik ústředních motivů, jako je zobrazení tváře, doteků, projekce nebo vybuchujícího světla. Skládá argumenty o produkci (vztahů), podobách odporu (vůči omezením), aparátech organizujících způsob, jakým se díváme (na sebe i druhé), o způsobech projekce (sebe do druhého), o osobních a výrobních vztazích, projevech krásy (a politiky) ve věku, kdy „intenzity jsou důležitější než trvání“. V montážně a rytmicky brilantní kolážovité eseji autor kombinuje převzatý a vlastní materiál.„Lékem na osamění je samota.“ (Marianne Mooreová)

Tvoříme páry

Mike Hoolboom
Kanada / 2016 / 57 min.
sekce: Opus Bonum
Česká premiéra
Karusel
Chronofotografická návštěva muzea ve věku jeho digitální reprodukovatelnosti. Takto charakterizuje režisér projekt Karusel stojící na hraně dokumentu a výtvarného umění. Snímek pomocí nekomentovaných obrazů usouvztažňuje prostor muzea, jeho návštěvníky a digitální záznamové technologie. Díky změněné rychlosti snímání se z návštěvníků stávají přízraky, u nichž je nejzásadnější jejich pohyb, diktovaný spíš potřebou všechno dokumentovat pomocí fotoaparátů než touhou prohlížet si vystavené objekty. Závěr pak ukazuje, že nejpozoruhodnějšími exponáty dnešních muzeí jsou jejich návštěvníci. „Nemusíte vidět. Nemusíte cítit. Nemusíte se dělit. Musíte jen sledovat průvodce, otáčet se a obdivovat.“ A. Gerber

Karusel

Arnaud Gerber
Francie, Německo / 2018 / 35 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Hovory s TGM
Další příspěvek do specifického subžánru oživené historie z pera scenáristy Pavla Kosatíka. Ráno 26. září 1928 se v zahradách zámku v Topolčiankách potkávají Karel Čapek a prezident Masaryk, aby rozhodli o osudu svého společného literárního díla. Z citátů z budoucí knihy i vzájemné korespondence se rodí fabulovaný filmový dialog, oprošťující původní formát literárního rozhovoru od svazujících konvencí. Čapek s Masarykem si vzájemně vyčítají různé věci, urážejí se, ale zároveň se v úvahách dotýkají klíčových otázek osobní povahy i své společenské funkce politika a literáta.„Je to film o dvou mimořádných mužích, je o tom, že emoce mohou být někdy silnější než myšlenka, i u tak výjimečných lidí.“ J. Červenka

Hovory s TGM

Jakub Červenka
Česká republika, Slovensko / 2018 / 80 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Zmizelá Albertina
Aktualizace šesté části Hledání ztraceného času prozkoumává současnou identitu Proustovy románové předlohy. Inscenovaná dokufikce s prvky performance zbavuje literární text, citovaný zaměstnancem požární stanice, dobových odkazů a dodává mu nové atributy. Véronique Aubouyová natáčí od roku 1993 čtenáře, jak recitují jednotlivé části Proustova vrcholného díla. Její monumentální projekt, který vnímá protagonistu jako objekt zasazený do kinematografické krajiny a literární předlohu jako rozcestník různých interpretací, má být dokončen v roce 2050.„Od objevu Proustova Hledání ztraceného času jsem přesvědčena, že tato kniha je vyjádřením toho, co je tady a teď. Když jsem poznala Jeana, hasiče a anesteziologického pracovníka, který si v Hledání ztraceného času četl během noční směny, film vznikal tam, tady a teď.“ V. Aubouy

Zmizelá Albertina

Véronique Aubouy
Francie / 2018 / 34 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Skály v podobě větru
Co začíná jako poklidný observační záznam z výletní lodi s tchajwanskými turisty obdivujícími ledovce, se brzy mění ve zběsilý, místy až halucinogenní sled bizarních událostí poté, co se v záběru objeví černá díra na obloze. Turisty střídají koně pasoucí se uprostřed zasněžené krajiny, pár v hotelu a skupinka mladých vyhrabávajících filmové pásy z popelnice. Divák od začátku pátrá po klíči nesouvisle řazených výjevů beze slov a snaží se udržet tempo s rychlou, místy až stroboskopickou montáží juxtapozičních záběrů, jež je zpomalována kontemplativními záběry monstrózních ledových ker. „Ledovce existují mimo lidský časoprostor. Od té doby, co se demokratizovala sebeprezentace, historie zaostává. Toto je milostný příběh uživatelů kybernetického systému. Lineární charakter života je oddenkům cizí.“ E. Makoszay

Skály v podobě větru

Eduardo Makoszay Mayén
Mexiko / 2017 / 44 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Čas rozdělený řekou
Čtveřice umělců se rozhodne natočit film, v němž jejich apolitičtí rodiče dostanou role disidentů z 80. let. Poté jim natočené scény pouštějí a rozvíjejí diskuze o umění a politice. Fascinující konceptuální terapie, která se točí kolem traumatických událostí tchajwanské historie, míchá vysoce artistní i civilní styl a v tom nejlepším smyslu staví na rčení, že „osobní je politické“. Osobité poloimprovizované „performance“ protagonistů, kteří ztvárňují příběh ze života i díla spisovatele Š‘ Č‘-menga, a tejně poetické jako vtipné obrazové pojetí dělají z filmu nezařaditelný, silně osobní zážitek. „Rekonstruováním zkušeností jedné sociální menšiny odkrýváfilm nové vztahy mezi většinou a disidenty a zároveň odhalujenemožnost komunikace v rodinném kruhu.“

Čas rozdělený řekou

Yu-Ping Wang, Chia-Hung Lee, I-Chieh Huang, Xuan-Zhen Liao
Tchaj-wan / 2016 / 89 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Šli jsme do války
Dokument o amerických vojácích, kteří se právě vrátili z války ve Vietnamu, I Was a Soldier z roku 1970 nabídl pohled do otevřené rány. Jeho pokračování Šli jsme do války ukazuje, jak se tato rána zaceluje po více než čtyřiceti letech. Sledujeme tutéž trojici mužů z Texasu jako v předešlém filmu, tentokrát však už nejde o mladíky s čerstvou traumatickou zkušeností, ale o starce, kterým válečné zážitky ovlivnily celý jejich život.  

Šli jsme do války

Michael Grigsby
Velká Británie, Irsko / 2012 / 77 min.
sekce: Opus Bonum
Středoevropská premiéra
Temná hmota
Film takřka beze slov o věcech, o kterých se často moc nahlas nemluví. Armádní pokusy učinily z italské vojenské zkušební střelnice místo nebezpečné pro život lidem a vůbec všem živým tvorům z nejbližšího okolí. Místo ne náhodou asociující Zónu ze Stalkera, které probouzí zvědavost právě vnucenou negací života. Temná hmota je hypotetický fyzikální jev, který vůbec neinteraguje se světlem. Ani je nevydává, ani je nepohlcuje. Sama o sobě temná hmota nezáří a nemůžete ani vidět její stín. Přesto jsou vědci přesvědčeni, že existuje.

Temná hmota

Massimo D'Anolfi, Martina Parenti
Itálie / 2013 / 77 min.
sekce: Opus Bonum
Východoevropská premiéra
14 vražd
Zákony státu Utah definují velmi volně, kdy policista může použít v akci střelnou zbraň. Loni zde přitom došlo ke čtrnácti sporným úmrtím způsobeným policisty. Dokument konstruovaný dle tradic strukturálního filmu je tvořen čtrnácti dvouminutovými statickými záběry míst činu. Zvukový doprovod vyplňuje čtený text složený ze záznamů vyšetřovacích spisů a výpovědí lidí blízkých obětem. Věcnost sdělení ostře kontrastuje s tragičností události. Fixovaný pohled kamery se stává smutnou upomínkou fatálního činu, který paradoxně většinou úřady vyhodnotily jako oprávněný.DETAIL:Právní zástupce rodiny Huntových uvádí, že nevěří tvrzení, že by Darian policisty napadl napodobeninou meče. Prohlásil též, že šlo o neškodného, bezúhonného chlapce, který byl vtažen do incidentu vyprovokovaného policisty.

14 vražd

Jona Gerlach
Spojené státy / 2015 / 34 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt