Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Doufám, že se máš dobře
Doufám, že se máš dobře
Doufám, že se máš dobře
Doufám, že se máš dobře
Doufám, že se máš dobře
Doufám, že se máš dobře

Doufám, že se máš dobře

režie: Arnaud de Mezamat
originální název: Espère de même pour toi
země: Francie
rok: 2019
délka filmu: 95 min.

synopse

Kultovní knihu Patrika Ouředníka Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku, která poprvé vyšla v roce 2001, proměňuje obraznost francouzského dokumentaristy v apokalyptickou kroniku minulého století. Přímočaré svědectví o vědecké racionalitě, která dovedla společnost do duchovní krize a vyústila v šest genocid, melancholicky prostupují mahlerovské dozvuky La Belle Époque, kdy se svět teprve připravoval na století, které popřelo veškerou humanitu. Snímek vznáší otázku, zda v době post-historie a post-lidství bude současná Evropa, sladce uspaná do kolektivního bezvědomí, předstírat, že se vlastně nic nestalo. 

„Chtěl jsem veřejnosti představit úchvatný Ouředníkův text a převést jeho vize na filmové plátno. Výsledná filmová hříčka má diváka pobídnout k zamyšlení nad různými stránkami lidství.“ A. de Mezamat

biografie

Arnaud de Mezamat se čtvrt století zaměřuje na dokumentární filmy o umění, historii, společnosti a psychoanalýze. V roce 1993 s Élisabeth Coronel založil produkční společnost Abacaris Films. Spolurežíroval snímek Moi, petite fille de treize ans (2009) o Simone Lagrange, přeživší z koncentračního tábora Osvětim

více o filmu

režie: Arnaud de Mezamat
hrají: Valérie Dréville, Aliénor de Mezamat, Ignace Steiner
producent: Arnaud de Mezamat
scénář: Patrik Ourednik
kamera: Arnaud de Mezamat
střih: Pauline Le Duc, Arnaud de Mezamat
zvuk: Tomas Besson

další filmy v sekci

Věci, které se neříkají
Videodeník mladé íránské herečky určený příteli v exilu. Lamento zmařených nadějí ve vzpomínkách na kontroverzní prezidentské volby (2009), po kterých následovaly nejmasivnější protesty od islámské revoluce. Autor znovu inscenuje paralelní realitu starou osm let – předvolební extáze rámuje nedokončené zkoušení Macbetha. Znovuprožívání situací, které se nemohou vrátit, palčivě rezonuje s motivem smíření s realitou. Marné herecké gesto hodné zapamatování je vyzývavým vzdorem proti totalitě zapomínání a poctou obětem autokratického režimu. Horečnatost voleb je tlumena skepsí hlavních aktérů – také byli mladí a naivní.„Existuje prázdný prostor, z kterého se vynořuje smysl? Můžeme prázdnotu naplnit realitou – svou vlastní realitou? Jsou obrazy, jež si pamatujeme, tytéž obrazy, nebo jejich odrazy?“ A. Razi

Věci, které se neříkají

Ali Razi
Írán, Francie / 2018 / 52 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Appunti del passaggio
V 60. letech minulého století proběhla významná migrace Italů do Švýcarska, nechvalně poznamenaná překážkami stavěnými nové pracovní síle. Meditativní nehybné záběry kamery odkrývají místa, krajinu i hranici mezi zeměmi, k nimž se vyprávění pojí. Přidaný fotografický materiál a intermezzo, tvořené výrazovým přednesem básní inspirovaných diasporou, rezonují na úrovni emocí. Zápisky mladé ženy čtené v komentáři rozehrávají dokument do mnohovrstevnatého narativu. Ten vypovídá o kolektivní paměti skupiny ekonomických imigrantů, o jejich pracovních podmínkách, vykořisťování a ztrátě důstojnosti. „Pomocí kritického rozboru fúze politické moci a kinematografie a různých ̦estetických stránek skutečnosti’ se dílo pokouší konvergencí minulosti a přítomnosti zkoumat skrze dějiny a příběhy migrace, architektury a filmu pravdivost historie.“

Appunti del passaggio

Maria Iorio, Raphaël Cuomo
Itálie, Švýcarsko / 2016 / 43 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Kiruna – překrásný nový svět
Bezmála apokalyptický obraz oblasti doslova pohlcované těžebním průmyslem ukazuje dokument pozorující titulní severošvédské město, jehož část se propadá kvůli těžbě v nedalekém dole na železnou rudu. Vedení důlní společnosti se rozhodlo nezastavit výnosnou těžbu a obyvatele ohrožených čtvrtí přestěhovat. Režisérka z natáčení ve městě za polárním kruhem i přímo v důlním prostředí vytěžila uhrančivé filmové obrazy a na příkladu tří protagonistů, nyní žijících ve zvláštním mezičase, nápaditě otevírá témata přesidlování, tradice a vztahu k určitému místu. „Dystopický příběh Kiruny je o vykořeněných lidech hledajících domov ve vykořeněném městě. Vypovídá přitom o odvrácené stránce celé vyspělé společnosti, ať už ve Švédsku, nebo v Čechách." G. Stocklassa
osobní program

Kiruna – překrásný nový svět

Greta Stocklassa
Česká republika / 2019 / 87 min.
sekce: Opus Bonum
Česká premiéra
Nezvěstný
Divadelní spolek Nature Theatre of Oklahoma se vydává na transatlantickou plavbu, jejímž hlavním cílem je natočit film o bývalém členovi souboru, který záhadně zmizel. Jejich tvůrčí experiment uvádí do chodu režim kontroly, jenž prostupuje všemi složkami lodi a je mnohoznačnější a nepostižitelnější než tradiční hierarchické formy moci. Esej navazující na Kafkovu Ameriku a Guattariho Projekt filmu podle Kafky žene filmovou řeč k bodu, v němž se rozkládá na vzájemně se proplétající gesta, afekty, pohledy, hlasy, zvuky či fragmenty příběhů, a naznačuje možný únik z mocenského programu do světa nejistoty, otevřenosti a změny.DETAIL:„Našel jsem místnost plnou monitorů, které kontrolovali vedoucí spolku Theatre... Byly tam záznamy toho, co se právě dělo, toho, co už se stalo, i toho, co se ještě nestalo. Nevědí prý ale, který je který.“

Nezvěstný

Silvia Maglioni, Graeme Thomson
Francie, Velká Británie, Itálie / 2015 / 117 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Kaťuša: Raketomety, lidové písně a etnografické refrény
Co může způsobit letmo zaslechnutý útržek melodie, která zní až bolestivě povědomě? V domě paměti plném osobních fotografií se za zvuku flašinetové melodie režisérka snímku probírá historií své rodiny, která byla nucena před druhou světovou válkou prchnout ze Sovětského svazu. V experimentálním snímku s antropologickým zaměřením se zamýšlí nad fenoménem paměti, vázané na populární melodii a sdílený zážitek zpěvu. Umělá lidová píseň Kaťuša jako by akcelerována odpalem ze stejnojmenného raketometu prolétla civilizačním nebem, přitom se však stala soundtrackem k nejedné lidské tragédii.„Tento experimentální dokument, výsledek roků bádání, hledání v archivech a shánění výňatků z rodinných, státních i ostatních sbírek, hloubá nad vznikem a koloběhem kulturní paměti národa a jeho národních i nacionalistických příběhů.“

Kaťuša: Raketomety, lidové písně a etnografické refrény

Kandis Friesen
Kanada / 2016 / 38 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Hovory s TGM
Další příspěvek do specifického subžánru oživené historie z pera scenáristy Pavla Kosatíka. Ráno 26. září 1928 se v zahradách zámku v Topolčiankách potkávají Karel Čapek a prezident Masaryk, aby rozhodli o osudu svého společného literárního díla. Z citátů z budoucí knihy i vzájemné korespondence se rodí fabulovaný filmový dialog, oprošťující původní formát literárního rozhovoru od svazujících konvencí. Čapek s Masarykem si vzájemně vyčítají různé věci, urážejí se, ale zároveň se v úvahách dotýkají klíčových otázek osobní povahy i své společenské funkce politika a literáta.„Je to film o dvou mimořádných mužích, je o tom, že emoce mohou být někdy silnější než myšlenka, i u tak výjimečných lidí.“ J. Červenka

Hovory s TGM

Jakub Červenka
Česká republika, Slovensko / 2018 / 80 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Mečiar
V nedávných dějinách Slovenska lze těžko najít významnější postavu, než je Vladimír Mečiar. Režisérka Tereza Nvotová se k němu přibližuje z několika směrů. Jednak v rozhovoru, který s ním přímo vedla, jednak prostřednictvím svého vypravěčského monologu, kde uvádí velké slovenské dějiny do vztahu s historií své vlastní rodiny, a jednak skrze archivní obrazy Mečiarových dobových veřejných vystoupení v médiích. Její film, provázený leteckými záběry dnešní slovenské krajiny, si klade otázku, co Mečiar znamenal pro její generaci, pro tehdejší společnost a pro Slovensko jako takové. „Keď som mala desať, hrávali sme sa na Winnetoua, E.T.ho a Mečiara. Dnes ma zaujíma, kto to bol a čo spravil s nami a našou krajinou. Mám totiž pocit, že podobná story sa odohráva všade možne po svete.“ T. NvotováProjekce filmu a následná diskuze se koná ve spolupráci se Zastoupením Evropské komise v České republice.

Mečiar

Tereza Nvotova
Slovensko, Česká republika / 2017 / 89 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Karusel
Chronofotografická návštěva muzea ve věku jeho digitální reprodukovatelnosti. Takto charakterizuje režisér projekt Karusel stojící na hraně dokumentu a výtvarného umění. Snímek pomocí nekomentovaných obrazů usouvztažňuje prostor muzea, jeho návštěvníky a digitální záznamové technologie. Díky změněné rychlosti snímání se z návštěvníků stávají přízraky, u nichž je nejzásadnější jejich pohyb, diktovaný spíš potřebou všechno dokumentovat pomocí fotoaparátů než touhou prohlížet si vystavené objekty. Závěr pak ukazuje, že nejpozoruhodnějšími exponáty dnešních muzeí jsou jejich návštěvníci. „Nemusíte vidět. Nemusíte cítit. Nemusíte se dělit. Musíte jen sledovat průvodce, otáčet se a obdivovat.“ A. Gerber

Karusel

Arnaud Gerber
Francie, Německo / 2018 / 35 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Za chůze
Poetický dokument o poutnících je uzpůsobený rytmu jejich chůze. Ta slouží jako akt osvobození a poznání, navracející člověka stejně jako meditace do přítomného okamžiku. Během každoroční pouti krajinou Dekánské náhorní plošiny se stírají rozdíly mezi pohlavími, různými náboženstvími i kastami. Všichni směřují za stejným cílem. Jednou z mnoha milionů putujících se stává sama autorka, popisující v mimoobrazovém komentáři dojmy z cesty napříč zemí i k vlastnímu nitru. Film koncipovaný jako osobní deník je současně výzvou ke zpomalení v přetechnizovaném, zrychlujícím se světě.
osobní program

Za chůze

Rajula Shah
Indie / 2019 / 114 min.
sekce: Opus Bonum
Evropská premiéra
Den 32
Tváří v tvář možnému konci světa shromažďuje autor filmové záznamy lidské existence jako odkaz něčemu nebo někomu přicházejícímu po nás. Dokument vystavěný z pohledů do historie kultury, války, sportu tvoří pomyslnou archu připravenou přežít potopu. Dokumentární esej staví pomníky vynalézavosti i zkáze člověka. Přírodní živly bouří obrazovkou ve své nejsilnější formě. Doprovodný komentář, takřka v básnickém jazyce, podává svědectví o životě: hluboce osobní a generické zároveň. Vědomí nevyhnutelného konce nutí režiséra podniknout enigmatickou pouť za sběrem záznamu míst, lidí, jevů naší civilizace. „Vždy na mne silně působily dvě věci. Konec světa a zánik obrazu. Nevěděl jsem, že by obé mohlo nastat současně a už vůbec jsem netušil, že by mohly být provázány. Proto vznikl Den 32.“ A. V. Almeida

Den 32

Andre Valentim Almeida
Portugalsko / 2017 / 85 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Skokan
Petr Václav charakterizuje svůj film Skokan jako dokument s rysy pohádky. Fikční příběh o romském recidivistovi, který se vypraví hledat kariérní příležitosti na filmový festival v Cannes, je totiž natočený s důrazem na autenticitu. Do hlavní role obsadil Václav skutečného trestance Julia Oračka, kterého filmaři dostali z vězení na podmínku krátce před začátkem natáčení. Film natáčeli jen s hrubým scénářem, který se piloval přímo na place. Scény z Cannes vznikaly přímo v bezprostřední atmosféře festivalu. K pohádce se vrací závěr příběhu připomínající vysvobození zakleté princezny.„Většinu scén jsme natáčeli stylem improvizace, která využívala míst, do kterých jsme se dostali, a světelné atmosféry, která se naskýtala. Především jsem se snažil zachytit prožívání hlavního hrdiny.“ P. Václav

Skokan

Petr Václav
Česká republika, Francie / 2017 / 93 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Nový den
Drama na pomezí dokumentu a fikce, zachycené z pozice nezúčastněného pozorovatele a posluchače, představuje rybáře Maldonada opuštěného manželkou Celií, bez možnosti jejich vzájemné interakce. Zatímco sledujeme jeho uvěznění v cyklech návratných činností všedního dne, komentář patří Celiinu vyprávění. To má tendenci se opakovat, kdežto každý den odhaluje z rybářovy rutiny něco nového – sledujeme vždy jinou část každodenní práce nebo ji nahlížíme ze změněné pozice kamery. Rozpor posilují protichůdné motivy v obraze a v komentáři. Slovo se utkává s obrazem, všednost s výjimečností, prostor s časem.

Nový den

Gustavo Fontán
Argentina / 2016 / 62 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt