Fuga výživy

Otec autora beze slova prochází bytem, sedí v křesle, čte noviny. Obraz zastřený prachem, od něhož se odráží odpolední slunce, ukazuje části čtenáře, až se nakonec vyjeví celá figura, přičemž režisér zůstává jen netečným pozorovatelem zjevení.„Suzuki: V mysli začátečníka víří plejády možností, v mysli znalce je jich jen pár.“ M. Hoolboom

Název filmu je datem, kdy byla rozpuštěna redakce největšího maďarského opozičního deníku Népszabadság. Kousky vydání z tohoto dne autor vytrhává, hromadí a zas rozkládá v naléhavé koláži touhy po svobodném vyjádření odporu. Okraj fi lmu zdůrazňuje utnutí možnosti sdělení v kompletním kontextu. „Náš film je prosté politické prohlášení. Stvořili jsme jej ve dvou dnech následujících po zrušení deníku Népszabadság.“ B. Máté, P. Lichter

 Mřížka zážitků a úvah z cest mezi Berlínem a Hirošimou byla zkonstruována plynutím soustav obsahujících 4 (2×2) až 625 (25×25) záznamů z toku autorových facebookových příspěvků v sedmi stejně dlouhých časových intervalech. Sugestivní hromadění obrazů navozuje přehlcení, v němž se ztrácí význam a jedinečnost okamžiků. „Rád bych prozkoumal napětí mezi minulostí a přítomností. Může jít o úvahu o záhadách příčiny a následku. Žádný text ani slovo; zkušenost. V rámci koncepčního rámce nic logického.“ T. Mohr 

Soustavy lyrických výjevů komponované do posuvných vrstev geometrických obrazců pracují za doprovodu ruchového minimalismu s proměnlivostí perspektivy a přiblížením. Takto vzniklé skladby stromů, keřů, rostlin a řek evokují tekutost (konceptu) krajiny a přírody.  „Snímky uvnitř snímku v této pečlivě vytvořené duální struktuře předkládají psychologické a vizuální provokace lineárních aspektů, například času a místa, a diváka přivádějí k okamžiku vizuální meditace.“ S. Cho       

Vizuální kompozice vycházející ze studie rytmu spánkových cyklů během fází rychlého pohybu očí. Plynoucí obrazy se roztékají do překrývajících se barevných skvrn a formulují tvarosloví unikavých sněných výjevů střídajících se v proměnlivých rychlostech a nemožnostech zachycení konkrétních motivů.   "Kombinuji vlastní pozorování s intuitivním způsobem natáčení. Snažím se dokumentovat jevy v přírodě s cílem odhalit sugestivní vizuální rytmus za pomoci extatického střetu barvy a tvaru." M. Szlam  

Přísně v kameře se odehrávající práce s filmovým materiálem aktualizuje pomalu zapomínané postupy v koláži architektonických geometrií. Jednolitost obrazu čeří obrysy staveb, políčko se rozpadá do mřížek rozřezávajících vrstvy obrazu ve víceexpozicích. Charakter ukazovaných objektů odkazuje ke kulturám třech národů v Malajsii. "Tento film je věnován Paulu Clipsonovi a Robertu Toddovi, na jejichž díla jsem myslel při jeho natáčení v Malajsii roku 2016." R. Tuohy  

Záběry, původně z testů světlometů, vřazené do vzorů, kde evokují fáze Měsíce a v pravidelných intervalech sestavují náznaky harmonického spádu rozjasněných odrazů. Prchavá uspořádání stop člověka a stroje provždy uvíznutých v hloubce noci.  "Film Rozmluvy měsíců musel být krátký, tichý, s měkkým světlem, jemně mechanický a sestříhaný pozdě v noci; paradox a záhada. Měla to být báseň, kterou bych neuměl napsat." E. Gaucher   

Observace sopečného kráteru otevírá vyprá- vění v aluzích a náznacích, které budují prostor imaginárního města po vzoru metropole Brasilia uvnitř kapverdské sopky Fogo. Průmět urbanistického plánu vytváří svět možného příběhu, zatímco průzory modelu jsou procházkou geometrií místa, kde byla spočítána i rozlehlost mraků. Joana Pimenta (1986), původem portugalská filmařka, která žije a tvoří střídavě v USA a Brazílii. Ve svých filmech a videoinstalacích používá postupy vizuální antropologie. Na MFDF Ji.hlava byl uveden její filmový debut Obrazce vyleptané do čepele mízou z banánovníku (2014), ve kterém ze smyšlených vzpomínek sestavuje snovou korespondenci mezi souostrovím Madeira a bývalou portugalskou kolonií Mosambik.„Ocitla jsem se tam jako cestovatelka časem, archeoložka prostoru, snažící se navrátit troskám a mementům původní exotičnost.“

Koláž odrazů na různorodých umělých i pří- rodních plochách utváří unikavé konkrétní i proměnlivé abstraktní vizuální kompozice, zatímco slova uvažují nad způsoby percepce ve vztahu k získávání a prohlubování vědomostí od antických časů po dnešní technické a sociální parametry ovlivňující naše vnímání světa. Německý režisér, fotograf, kameraman a univerzitní pedagog Thomas Kutschker (1963) ve svých filmech experimentuje se zvukem, mixuje nahrávky ze sociálních sítí z celého světa s útržky starých filmových záznamů a tematizuje lidský strach a touhu po poznání. MFDF Ji.hlava uvedl jeho filmy Světy stínů (2008), Já, já sám a moje já v době downloadů (2010) a Finanční místa (Globální všehochuť) (2015).„Slova, zvuky a obrazy spolu zdánlivě nesouvisejí, tak jako se nezávisle na sobě objevuje samo světlo, stíny i odrazy… Ve skutečnosti jsou však propleteny, propojeny podle lo giky své struktury.“

Vizuální studie knihy jakožto média a kulturního artefaktu. Paralelní obrazy analyzují knihy z hlediska vzhledu a materiálu, snímek se noří až do jejich mikroskopického složení a naopak v různosti povrchů, textur, písem a tvarů vykvétá do struktur svazků uspořádaných v knihovně. „Naše dílo vzniklo na základě pozorování tiše mizejících starých knihkupectví a nejprve se stalo zkoumáním média samotné knihy a poté vyrostlo v něco neodbytnějšího.“ E. Tammi, S. Ekström       

Jiné možnosti moře. Digitální impresionismus v trpělivém rozkladu obrazu do pohyblivých barev provázených subtilním zvukem neutišitelného větru. Valivý pohyb zdůrazněný rozjímavou pomalostí odkazuje k neustálosti proměn vln i jejich reprezentací. „Dlouhá hluboce niterná cesta v našem vztahu s násilím a pamětí. Pohyblivé digitální obrazy mají udržet informace stabilní. To my dokážeme prolomit.“ J. Perconte

Vycházeje z dvouleté studie a hromadění obrazů vytvářených nestejnorodými mokrými procesy vyvolávání 16mm filmu zkoumá autorka podoby vizuality materiální tekutosti, aby tak komponovala oslavu neviditelných mikro a makrostruktur, jejichž chiméry se obnažují v pohyblivých vzorech.„Často mě inspiruje krása chyb na analogových filmech a využívám nežádoucí analogový vizuální šum a obrazy, například prach či stopy po vodě, abych tvořila imaginární filmové krajiny.“ N. Wang