Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

25. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Gevarova země
Gevarova země
Gevarova země

Gevarova země

režie: Qutaiba Barhamji
originální název: Ard Gevar
země: Francie, Katar
rok: 2020
délka filmu: 78 min.

synopse

Portrét sleduje každodenní život Syřana Gevara, který se svou rodinou odjel do Francie a v Remeši na severovýchodě země chce požádat o azyl. Gevarovou vášní bylo pěstování rostlin na vlastní zahradě a je rozhodnutý se této zálibě věnovat i na novém místě. Na předměstí si pronajímá malý pozemek, aby zde mohl trávit čas se svou rodinou. Film není jen o Gevarově vášni pro zahradničení, ale z překvapivého úhlu ukazuje realitu života válečných uprchlíků v nové zemi a jejich útrapy spojené s žádostí o azyl, jazykovou bariérou či problémem najít si práci a uživit rodinu.

„Film Gevarova země se zabývá otázkou, jak vzniká – prací či hospodařením s půdou – organické pouto mezi člověkem a prostorem“ Q. Barhamji

biografie

Qutaiba Barhamji (1982) vyrůstal na předměstí Damašku a dospívání prožil také v Rusku, kde vystudoval medicínu. V roce 2005 se přestěhoval do Paříže, kde vystudoval film na ESEC. V roce 2016 režíroval krátký film Wardé. Spolupracoval také na snímku Pořád natáčet, který byl na jihlavském festivalu uveden v roce 2018.

více o filmu

režie: Qutaiba Barhamji
producent: Thomas Micoulet, Karim Aitouna
zvuk: Benoît Chabert d’Hieres

další filmy v sekci

TERRA NULLIUS aneb jak být nacionalistou
I o neobydlené souostroví se mohou vést vleklé teritoriální spory – obzvlášť jedná-li se o bohaté naleziště ropy. Spíše než historie mezinárodního konfliktu či jeho řešení ovšem režiséra zajímá, jak otázka vlastnictví rezonuje mezi nacionalisty ze soupeřících zemí.  Prostor tak dostávají patriotickým patosem nasáklé ceremonie japonské strany, snaha čínských úřadů komplikovat svými procedurami činnost záškodníků státních zájmů i expresivní protesty tchajwanských aktivistů plné bizarních rituálů. Touha lépe pochopit situaci vede režiséra k účasti na zoufalých pokusech o vylodění na ostrovech. Při eskalaci konfliktu se tak ocitá v první linii, aniž by však ztratil odstup nestranného pozorovatele.DETAIL:„Narodil jsem se jako Američan, koluje ve mně ale tchajwanská a čínská krev. Krev ideologie. Pro mne, tak jako pro zesnulého filozofa Bishopa Berkeleyho, být znamená být vnímán.“

TERRA NULLIUS aneb jak být nacionalistou

James T. Hong
Čína, Tchaj-wan, Japonsko / 2015 / 78 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Deštníková revoluce
Hongkongské protesty z roku 2014, někdy nazývané jako „deštníková revoluce“, vyjadřovaly nespokojenost části místní společnosti s intervenující, restriktivní politikou pevninské Číny. Především mladí lidé odmítali oklešťování samosprávných pravomocí ve prospěch komunistické vlády. Režisér Čchen C`-chuan  se ve svém participativním dokumentu účastní s kamerou v ruce dění na ulicích ostrovního města. Ve dvaceti kapitolách/memorandech filmu jeho mladí hrdinové spontánně vyjadřují přímo na scéně své pocity a komentují průběh revoluce, která se s krutou dějinnou setrvačností převalila přes ně.„Možná, že než Čína převezme veškerou moc, dojde ke změně všeobecného mínění, já ale chtěl ve svém filmu zdokumentovat takzvanou deštníkovou revoluci s nadějí, že se stane připomínkou našich původních snah a přesvědčení.“

Deštníková revoluce

Tze Woon Chan
Hongkong, zvláštní administrativní oblast Číny / 2016 / 133 min.
sekce: První světla
Evropská premiéra
Balatonská metoda
Dokumentární cesta krajinou kolem největšího maďarského jezera a jeho rekreačními rezorty zahrnuje živá vystoupení sedmnácti domácích hudebních skupin, a to od zavedených jmen po úplné nováčky. Jejich performance se stovkou dalších účinkujících muzikantů jsou v různých denních dobách zaznamenávány na nejrozmanitějších místech – od přístavu, hotelového balkonu až po kostelní kapli – a dávají vzniknout osobitému, atmosférickému portrétu dané lokality. Nezávislá hudební road movie okolo Balatonu je prvním maďarským celovečerním filmem financovaným skrze crowd-fundingovou kampaň.DETAIL:„Balaton! To slovo má magickou moc! V očích zažíhá plamínky, na obličeji vyloudí úsměv. Sluneční záře a nezbedné vlnky zdobí tváře zlatavým nádechem. Jezero se hemží turisty.”

Balatonská metoda

Bálint Szimler
Maďarsko / 2015 / 85 min.
sekce: První světla
Mezinárodní premiéra
Zákonná past
V roce 2010 byly tisíce kosovských Romů nuceně vyhoštěny ze zemí Evropské unie zpět do původní vlasti. A to navzdory tomu, že pro mnoho z nich představovaly unijní státy místo, kde dlouhé roky žili, vyrůstali, studovali, někteří se tu dokonce už narodili. Angažovaný dokument sleduje příběh bratrské dvojice Kefaeta a Selamiho, rapperů z Essenu, kteří se ze dne na den ocitnou v Kosovu odříznutí od ostatního světa i zbytku rodiny v Německu. Režisér zúčastněně zaznamenává jejich několikaletou cestu ven z pasti absurdní situace i nepřátelských zákonů, pouť z domoviny vrozené do té skutečné.DETAIL:„Taky jsme zažili těžké chvíle... Když jsme přemýšleli o tom, že by nás rozdělili, že bychom museli každý svou cestou. Nakonec to ale vždycky byly jen takové prkotiny, se kterými se člověk musel smířit.“

Zákonná past

Sami Mustafa
Kosovo, Německo / 2015 / 90 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
ZAHO ZAY
Nekonečná třtinová pole „červeného ostrova“ – Madagaskaru. Zneklidňující komentář strážkyně přelidněné věznice slouží jako podklad k psychoanalytickému pátrání po zmizelém otci. Hypnotizující fragmenty obrazů madagaskarské společnosti, zmítané válkou, chudobou, korupcí a kriminalitou. Mobilizované davy rezignovaných muklů, nucené domácí práce vězenkyň, šamanské rituály zchudlých venkovanů. Hra v kostky – obsedantní rituál tušeného otce, sériového vraha –podněcuje mystérium touhy mladé ženy. Literární putování s prvky odcizené detektivky nás provází mezi reálnými i symbolickými vězni historií decimovaného ostrova.     „Tumáš mou malou, krásný cizí ptáčku (madagaskarská ukolébavka) Bílý ptáčku daleký, odnes mou malou pryč Odleť s ní vysoko, a když se ztiší, přines ji zpět. O o o o o, ooooooo.“ G. Tiller, M. Ranaivojaona      Q&A - Maéva Ranaïvojaona, Georg Tiller:  
osobní program

ZAHO ZAY

Maéva Ranaivojaona, Georg Tiller
Rakousko, Francie, Madagaskar / 2020 / 78 min.
sekce: První světla
Mezinárodní premiéra
Vlastní domov
Ruba Atiyeh se narodila v Libanonu, ale společně se zbytkem rodiny vyrůstala v exilu. Filmový experiment Vlastní domov je vyjádřením pocitu odcizenosti, který formoval její identitu. S pomocí kamery a upřímných dialogů se snaží přiblížit své matce a skrze její osud, nároky a očekávání pochopit vlastní podstatu, přiblížit se svým kořenům. Intimní autoterapeutický videodeník, v němž se podmanivě prolínají vzpomínky režisérky i její matky, lze sledovat jako záznam snahy o nalezení takového narativu, v němž nám nebude náležet role cizince. Záznam z Q&A s režisérkou a štábem: 
osobní program

Vlastní domov

Ruba Atiyeh
Libanon, Jordánsko, Egypt / 2020 / 80 min.
sekce: První světla
Evropská premiéra
Hlubina dva
Dějiny ozbrojeného konfliktu v Kosovu, do nějž posléze zasáhly i jednotky NATO, zahrnují četné dosud neprobádané události. Patří mezi ně masové vraždy civilistů, které se srbská policie snažila utajit. Poetický dokument Ognjena Glavoniće prezentuje šokující výpovědi svědků a nechává na divákovi, aby si z nich poskládal obraz tehdejšího dění. Znepokojivě úchvatná vizuální stránka dodává událostem aktuální rozměr – dlouhé záběry míst paměti, v nichž se zvěrstva odehrávala, tvoří emblém přežívání minulého v přítomném, jež nezadržitelné plynutí času vpřed obvykle zahlazuje.„Za pomoci světla a zvuku, záznamů svědeckých výpovědí kombinovaných s obrazy z míst, kde se zločiny udály, působí film přímo na divákovy pocity, představy a emoce.“ Ognjen Glavonić

Hlubina dva

Ognjen Glavonić
Srbsko, Francie / 2016 / 80 min.
sekce: První světla
Česká premiéra
Vzdálená ozvěna
Co může krajina vypovědět o dávné historii a způsobu, jakým je utvářena? Filmová esej George Clarka tento problém řeší zdánlivě nehybnými záběry kalifornské pouště doprovázenými minimalistickým chorálem. Zvolená forma zdůrazňuje na první pohled nepatrné posuny v rázu krajiny, která se stává jevištěm pro vyjednávání mezi egyptským archeologem a členy domorodého kmene na téma starověkých hrobek ukrytých pod vrstvami písku. Vzniká tak mnohovrstevnatý příběh rozkrývající stopy minulosti, krajinnou ekologii, ale i filmovou historii, vyjevující se v lokacích, jež kdysi sloužily k natáčení hollywoodských eposů.„Vzdálená ozvěna oscilující mezi poli působnosti ekologie, kinematografie a akustiky zkoumá mýtickou kontinuitu písku coby dějiště transformace, dějin i zachování. Někdy musíme pohřbít i věci, které milujeme.“

Vzdálená ozvěna

George Clark
Velká Británie, Spojené státy / 2016 / 82 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Kupředu smrtelně pomalu
Nákladní loď pluje pustou krajinou. Zdánlivě bez cíle. Zdánlivě? Vrcholně enigmatické podobenství osamělosti člověka i stroje v postindustriálním kapitalismu je blízké stejnou měrou technopesimistickému sci-fi jako romantickému malířství. Příběh, tvořený téměř výhradně pohyby dělníků, strojů, krajiny a samotné lodě, sugeruje výsostně estetickým způsobem dojem naprosté opuštěnosti a vykolejenosti. Sedativní rytmus vtahuje do úplně nového, neznámého světa. Pomalu se vynořuje otázka: Nejde snad o úplně poslední loď lidstva, obtíženou šíleným úkolem udržet v chodu to, co už dávno nedává smysl?DETAIL:„Poslouchá mě vůbec někdo? V kýlu je díra jak vrata. Valí se dovnitř voda a sahá už k cisternám. Rogere! Rogere! Pozor! Už to sákne do obilí. Do obilí. Pane, tohle je katastrofa!“

Kupředu smrtelně pomalu

Mauro Herce
Španělsko, Francie / 2015 / 74 min.
sekce: První světla
Středoevropská premiéra
Říkejte mi Marianna
V centru snímku stojí atraktivní čtyřicetiletá žena, která se za cenu velké oběti rozhodla splnit si životní sen  – být sama sebou. Znepřátelila si vlastní rodiče a ztratila blízké, když podstoupila dlouho touženou změnu pohlaví. Film se divákům snaží ozřejmit a umožnit pochopit nesnadná rozhodnutí, kterým Marianna musela čelit. Zatímco v první, inscenované linii se žena prostřednictvím autobiografické divadelní performance vyrovnává s vlastní minulostí, v druhé, čistě dokumentární, je naopak konfrontována s nečekanými zvraty a svízelnými situacemi, před které ji osud postavil.DETAIL:„Konečně se budu moci podívat do zrcadla, aniž by se mi pohled na mé nahé tělo hnusil. – Existují muži a ženy. Samci a samice. Jiná možnost je neakceptovatelná.“

Říkejte mi Marianna

Karolina Bielawska
Polsko / 2015 / 75 min.
sekce: První světla
Česká premiéra
Afázie
Krutá belgická koloniální politika, rakouský útisk Balkánu a etnické konflikty po rozpadu Jugoslávie – zdánlivě nesouvisející dějinné epizody propojuje dokument do jedné linie. Historie v něm získává povahu promluvy, která ale ve vyjádřeních člověka trpícího ztrátou či poruchou řeči často končí nemožností zformulovat celou větu. Ve třech aktech hledá film slova, která by popsala a umožnila pochopit existenci muzea belgické koloniální historie, přešlapování Kurta Waldheima před komisí prošetřující jeho působení v SS nebo nechvalně proslulou fotografii, na níž nejpopulárnější bělehradský DJ kope do hlavy mrtvé ženy. „Slavenka Drakulic jednou napsala, že pokud věříme, že zločinci jsou zrůdy, je to kvůli snaze oddělit „nás” od „nich”. Afásie přichází jako výsledek zpochybnění této distance.“ J. Jureša

Afázie

Jelena Jureša
Belgie / 2019 / 80 min.
sekce: První světla
Mezinárodní premiéra
Tlačítka bdělosti
Rozzrněná filmová meditace zkoumá na dvou osobních příkladech, co dělá studium bdělosti a mikroskopický náhled do vlastního nitra se světonázorovým racionalismem, obecně předpokládaným u vědců. Fyzik pevných látek a ekonom multiagentních systémů z různých stran přicházejí k podobným zkušenostem, o nichž však nelze vyprávět, a tudíž je třeba ukazovat je „odrazem“. Snaha nahradit plochou mapu skutečnou krajinou ústí do originálně bezprostředního přezkoumávání pevných základů naší společnosti, v níž mýtus objektivity často zastírá mocenskou manipulaci a prostá touha po dokonalejším vědění může být motorem univerzitního vzdělávání stejně jako vojensko-průmyslového komplexu.DETAIL:„Věda nemůže popsat ten pocit člověka, kterej se po tom horkým dni tady trošku zchladil v tý vodě, a ten paradox toho krápníku, ale může popsat to chemický složení toho krápníku, jakou máme teplotu vody, vlhkost vzduchu a tak dále…“ „A je to k něčemu?“ „Ale tak určitě jo… “

Tlačítka bdělosti

Jan Šípek
Česká republika / 2015 / 87 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Creative Europe
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt