Kéž by

„Jako tygřice bránila svého syna,“ líčí svůj traumatizující zážitek setkání se smrtí protagonista experimentálního filmu. Okolnosti incidentu nejsou zcela zřejmé, klíčový je způsob, jak se zachovali jeho svědci, a pocity, které ve vypravěči vyvolal a které film přibližuje sugestivní montáží černobílých záběrů.

Dokument zachycuje pokládání datového kabelu čínské společnosti Huawei na mořské dno. Dva roboticky působící voiceovery – anglický a mandarínský – přemýšlejí o povaze technologií a o tom, jak se překrývají s obchodem, válkou, politikou i společností. Není jim dána žádná explicitní identita, může to být konverzace umělé inteligence nebo symbolický dialog USA a Číny uprostřed studené války technologií.

Projet tři sta kilometrů dlouhou, neudržovanou, blátivou cestou je jediný způsob, jak se z odlehlé africké vesnice dostat do nejbližší nemocnice. Snímek naturalistickou observační kamerou zachycuje cestu sanitky jižní Etiopií, jejíž řidič se přes všechny obtíže snaží bezpečně dovézt rodící ženu k lékařům.

Jediné, co po nich zůstalo, jsou jejich osobní věci. Vypovídají o tom, jací to byli lidé. Co měli rádi. Kdo jim byl blízký. Jaké měli koníčky. Film beze slov. Záběry věcí patřících lidem, již se utopili ve Středozemním moři na pobřeží ostrova Lampedusa v roce 2013 a 2015 a jejichž životy tak nadobro pohasly.

Skutečnost nám mizí před očima, ale zůstává konzervována v našich vzpomínkách, jejichž převyprávěním ji můžeme přivést zpět k životu. S kamerou v ruce zkoumá experimentující filmařka průběh tohoto abstraktního procesu ve stylizovaném dokumentu s mladými chlapci v bojových uniformách a s příběhy z válek.

Krátkometrážní doplněk intermediálního projektu Serial Narratives rozkrývá, jaká cena se skutečně platí za levné zboží z Číny. Výpověď anonymního dělníka souznící s hypnotickými obrazy zviditelňuje děsivě propracovanou choreografii, jež všechny fáze výrobního procesu podrobuje přísné mechanizaci.

Ještě donedávna byla kinematografie v Saúdské Arábii dlouhých pětatřicet let záležitostí undergroundové kultury. Před její legalizací zachytil Bentley Brown na svoji domácí kameru z dob dětství práci filmařů ve městě Džidda. Melancholickou náladu podtrhují voiceovery žen tvořících většinu štábu.

Jediná linka důvěry určená výhradně pro farmáře – gaye. Skrze několik autentických nahrávek a zrekonstruovaných situací poskytuje snímek vhled do problematiky britských gayů z venkova. Pro farmáře je těžké přiznat svou orientaci už jen sobě samým, natož pak svému ne příliš přívětivému okolí.

Navzdory zažitým představám dochází k znásilnění především mezi známými a blízkými ve zdánlivě bezpečném prostředí domova. Dokument na tento problém upozorňuje a rekonstruuje vzpomínky obětí sexuálního násilí, jejichž výpověď dokáže standardně zařízený byt zbavit aury nevinnosti.

Snímek je konfrontací dvou pohledů na popravu generála Antonesca, lídra Rumunska za 2. světové války. Komparačně vedle sebe staví němé černobílé záběry akce, jak ji v roce 1946 zachytil kameraman Ovidiu Gologan, a výjevy z životopisného filmu, který o Antonescovi v roce 1994 natočil Sergiu Nicolaescu.

U cesty stojí malý obchod. Lidé jeden po druhém vstupují do malé budovy a vycházejí z ní. Nahodilost a nelogičnost akcí neodpovídá realitě. Nastolená snovost vyvěrá z atmosféry bezčasí a nepojmenovaného prostoru. Téměř nehybný záběr kamery černobíle zaznamenává výsek ze života místa vytrženého ze souvislosti světa.

Vtipná konceptuální hříčka postavená na prostém nápadu – záznamu příprav amatérských plavců před skokem do vody z desetimetrové věže. Drobné situace se rozvíjejí v mix grotesky, psychologických mikroportrétů a estetické studie fyzických či verbálních mimikry a odvahy.