Žižka nikdy z boje neutíkal a neutíkal ani nejznámější šumavský cukrář Karel Sedlecký, dědic rodinné tradice, který přežil nucené narukování v Třetí říši, kolektivizaci i vězení v šedesátých letech. Příběh cukrářského mistra, díky němuž výroba v Sušicích přerostla národní význam, ukazuje, jak komunistický režim pronásledoval své vlastní talenty.

Čtvrtého dubna 2025, třicet osm minut před polednem, zbavil korejský ústavní soud prezidenta Yoon Suk Yeola úřadu. Černobílé záběry rozřezané do svislých vzorců a rotujících terčů zachycují okamžik vyhlášení rozsudku a vibrující atmosféru ulic hlavního města Soul. Obraz roztažený v čase do geometrických struktur doprovází noisová stopa kolektivního afektu.

Získání oficiálních dokumentů představuje pro migranty a migrantky vytoužený symbol svobody a bezpečí. Jak se ale zorientovat v administrativním labyrintu, kde i špatně oříznutá fotografie může znamenat zamítnutí žádosti? V kulisách Athén snímek zkoumá vztah mezi identitou, rasou a evropskou byrokracií. „Uvažuji jako ty. Přemýšlím jako ty.“

Materialaktion č. 15 vídeňského akcionisty Otto Muehla se v Krenově svižné střihové kompozici proměňuje v groteskní obraz vánočních orgií soustředěných kolem slavnostního stolu. Hlavní chod tvoří povadlé genitálie s vejcem natvrdo a řiť zalitá bešamelem. Kritický pohled na vánoční přejídání se potkává s důrazem na vylučování jako přirozenou součást biologického řetězce konzumace potravy. Rytmické střídání šokujících kompozic vánoční tabule, ač bez doprovodného zvuku, jako by samo vyzývalo k pobrukování koledy.„Stejně jako většina jeho filmů je i tento extrémně úsporný, trvá pouhé tři minuty, což je asi maximum, které je divák schopen akceptovat. (Není divu, že Kren měl velké potíže najít laboratoře, které by takový materiál vyvolaly.)“ — Gary Morris, „‚Sorry! It Had to Be Done!‘ Radical Actioner Kurt Kren“, Bright Lights Film Journal, 1999Zdroj citace: https://brightlightsfilm.com/sorry-done-radical-actioner-kurt-kren/

Amnion – plodový obal chránící zárodek života – se ve filmu stává metaforou intimního prostoru, v němž lze sdílet bolest a hledat cestu k uzdravení. Citlivý portrét tří žen, jejichž život poznamenala stejná zkušenost náhlého odloučení, je od počátku nesen meditativní zvukovou stopou, která formuje prostředí, v němž se osobní zkušenost stává vyslovitelnou. Rituální gesta – kroje, společné vaření, objetí – vytvářejí ochranný obal, jenž dovoluje bolest nejen vyjádřit a sdílet, ale i proměnit.„Skutečné uzdravování jednoduše znamená otevřít se pravdě svého života.“ — doprovodný materiál k filmu

Když se režisérka a etnoložka Hana Nováková setkala s losem, změnilo jí to život. A nebyla první. Prastarým totemovým zvířetem, jedním z největších savců severní polokoule, jsou již po staletí fascinováni lidé napříč kontinenty a kulturami. Zatímco dříve si jej chtěli podmanit, dnes mu spíš naslouchají. Režisérčina filmová odysea je výsledkem několikaletého pátrání po losím tajemství. Vede z českých lesů přes ruskou domestikační stanici až na území původních obyvatel Kanady. Koláž příběhů, vyprávěných z osobní, spirituální i vědecké perspektivy, ukazuje losa jako průvodce mezi světy, symbol rovnováhy a obnovy a možnou odpověď na otázku, jak můžeme uzdravit náš vztah k přírodě.„Natáčení živočichů napříč planetou je věc neobyčejně výpravná – a to tím spíš, jde-li člověku o ‚procesový film‘, tedy o rozehrané pozorování dějů, u nichž často tak úplně nevíme, jak skončí, byť je jisté, že jejich rozbuškou bylo právě natáčení.“ — Hana NovákováZdroj citátu: Dok.revue

Ukrajinský Nikopol je na ráně ruských zbraní z více důvodů. Poblíž stála obří přehrada. Jen kousek dál se nachází Záporožská jaderná elektrárna. Se zničením nádrže přišli lidé o zdroj pitné vody. A elektrárna o chlazení. Přesto řada lidí, stejně jako kněz Bohdan, na Bohem prokletém místě zůstává…Reportáž z místa, na které dopadají rány biblických rozměrů, a přesto v něm lidé nepřestávají žít.„Film prostřednictvím Bohdanova příběhu hledá odpovědi na otázku, proč lidé zůstávají ve svém domově, přestože každý den může být jejich posledním.“ — TPS Remízek

Jméno Axomama označuje inckou bohyni brambor. V horských oblastech Peru, místě jejího původu, prorůstá tato potravina různými sférami života zdejších lidí. Antropologicky pojatý dokument se snaží postihnout nerozlučné sepětí brambor se slavnou i koloniální peruánskou historií, kulturou i tradiční vírou. „Jádrem jejího výzkumu jsou otázky: Jak můžeme lépe porozumět vlastnictví a působení v prostoru prostřednictvím tělesné zkušenosti? … Jak si vytváříme identitu ve vztahu k místům, kde nemáme žádnou historii?“ — webové stránky Tracy Valcárcel Zdroj citátu: Web Tracy Valcárcel

Zdánlivě čistě observační fascinaci hmyzím tělem narušuje diegetická zvuková stopa složená z výrazných frekvencí, jimž jsou pozorovaní živočichové vystaveni. Vědecko-filmový experiment, který vyústí ve vizuální přepis jejich zvukových reakcí do barevných stop na reproduktoru, uzavírá tragická pointa.„Snímek zachycuje, jak některý hmyz reaguje na zvukové frekvence, které se využívají například i ve vojenství.“ — doprovodný materiál k filmu

Roku 2011 uvedl tchajwanský tvůrce svou divadelní hru Only You, ve které po jevišti půl hodiny pomalu chodí postava středověkého buddhistického mnicha Xuanzanga. Tato scéna ho inspirovala k natáčení krátkých snímků, které uvádí do kontrastu pomalost chůze a rychlost okolního dění. První z nich s názvem Beztvarý vznikl v ulicích Tchaj-peje a kochá se dualitou času a prostoru, humorně vypointovanou skladbou Feeling Good zpěvačky Niny Simone.

Film dokumentuje Materialaktion č. 19 vídeňského akcionisty Otto Muehla. Těla performerů, pokrývaná kašovitými a sypkými substancemi, se proměňují v kusy masa; jejich polohy, rekvizity i způsoby podrobování se rychle střídají. Stejnou míru destrukce podstupuje i samotný filmový pás, kde se bez ladu a skladu vrství pozitiv, negativ a blankfilm, doplněný divoce rozkolísanou zvukovou koláží.“Bodybuilding se čte jako raná formulace estetického programu, který chce vést k zániku tradiční kinematografie.” — Peter Tscherkassky, Die rekonstruierte Kinematografie, in: Horwath/Ponger/Schlemmer (Hrsg.), Avantgardefilm ÖsterreichZdroj citace: https://www.sixpackfilm.com/en/catalogue/214

Rafáh, město na hranici Gazy a Egypta, se po únosu izraelského vojáka 1. srpna 2014 stalo cílem čtyřdenního bombardování. Kolektiv Forensic Architecture analyzoval záběry z mobilních telefonů a satelitní snímky a pomocí synchronizace, 3D modelování, zkoumání tvarů kouřových mraků, stínů a kráterů sestavil přesný časoprostorový model událostí. Ten posloužil Amnesty International, která neměla fyzický přístup do oblasti, jako důkazní materiál při obvinění Izraele z válečného zločinu. Čistá práce s digitální stopou se tu proměňuje v obraz světa – detektivní vizualizaci destrukce a jejího dopadu na civilní obyvatelstvo. „Dnes se umělci zabývají vyšetřováním. Zkoumají korupci, porušování lidských práv, environmentální zločiny a technologickou dominanci. Oblasti, které obvykle nejsou považovány za umělecké, zároveň intenzivně využívají estetiku. Novináři a právníci se zabývají videi z otevřených zdrojů a satelitními snímky a vedou vizuální vyšetřování. Tuto kombinaci různých oborů autoři nazývají ‚investigativní estetikou‘: mobilizací citlivosti spojené s uměním, architekturou a dalšími podobnými praktikami za účelem sdělování pravdy mocným.“ — Matthew Fuller a Eyal Weizman, Investigative Aesthetics: Conflicts and Commons in the Politics of Truth, Verso Books, 2021