Kohoutí aréna

Surreální pouť opuštěnou horskou vesnicí, kde nad posledními přežívajícími obyvateli visí neznámé nebezpečí, spojuje kontemplativní statické záběry přírody a zvířat z nezvyklých úhlů, které fascinují a zároveň uvádějí v nejistotu, zda lze záhadnou krajinu rozumově pochopit.DETAIL:Pozorujeme nehybný, zamlžený les, z něhož se vynořuje nerozpoznatelná postava. Jakmile se přiblíží, vytušíme, že tento poutník není člověk, nýbrž přízrak ztělesňující magickou neuchopitelnost daného místa.

Zkušenost mladých Vietnamců, kteří celý život strávili v České republice a žijí na hraně dvou kultur, ale necítí se doma ani v jedné, předává snímek Malá zvláštní formou animovaného dokumentu. Kreslená animace umožňuje autorce vnést do filmu nenucenou emocionalitu, intimitu a poetickou stylizaci.

V moskevském bytě sestra a švagr Andreje Tarkovského vzpomínají na slavného filmaře. Film-koláž sestávající z rodinných fotografií, vizuálních impresí, útržků vyprávění a neurčitých, až zmatečných vzpomínek odhaluje na pozadí ambientních hudebních ploch opomíjené fragmenty ze života ruského umělce.

V jediném záběru sledujeme několikaminutový výjev z vesnice Hladivode poblíž Sarajeva. Z pomalé jízdy po sadu přechází oddálením oka kamery záběr do celku a odhaluje skupinu mužů v nezávazném hovoru. Zakrývají cementem díry po kulkách v ruině stavby připomínající nedávnou pohnutou balkánskou historii.

Příběh mladé dívky nahlíží do problematiky fenoménu sebepoškozování. Zdá se, že fyzická bolest zmírňuje vnitřní úzkost a osamělost. Teenageři vnímají vlastní tělo jako jediné, co mohou ovlivnit a ovládat; bolest a krev mohou navodit pocit nezávislosti a opravdové existence. Navzdory jizvám po celém těle se však hrdince nakonec daří najít způsob, jak se se sebou a svým životem vyrovnat.

Konceptuální dílko rekonstruuje paměť jednoho hotelového pokoje nacházejícího se v tzv. „čtvrti červených luceren“ filipínského města Makati. Dominujícími objekty, které zajímají autorův pohled, jsou titulní polštáře a přikrývky, v extrémních detailech ale nahlédne i na (a za) zbylé vybavení pokoje.

Travnatý areál zaplňují přijíždějící auta. Pasažéři dostávají víno a chléb společně s programem bohoslužby. Stačí naladit v autorádiu správnou frekvenci a nedělní mše začíná. Koncept autokina dobře slouží i americkému městu Daytona Beach. Observační snímek poskytuje vhled do moderního svatostánku.

Jediná linka důvěry určená výhradně pro farmáře – gaye. Skrze několik autentických nahrávek a zrekonstruovaných situací poskytuje snímek vhled do problematiky britských gayů z venkova. Pro farmáře je těžké přiznat svou orientaci už jen sobě samým, natož pak svému ne příliš přívětivému okolí.

Skutečnost nám mizí před očima, ale zůstává konzervována v našich vzpomínkách, jejichž převyprávěním ji můžeme přivést zpět k životu. S kamerou v ruce zkoumá experimentující filmařka průběh tohoto abstraktního procesu ve stylizovaném dokumentu s mladými chlapci v bojových uniformách a s příběhy z válek.

Snímek si pohrává s paralelou mezi rolí pečovatele a člena ochranky vtělené do postavy mladého muže, který pořád něco střeží. Opakování a automatizace každodenních úkonů je akcentována monotónní estetikou kamery a pomalým tempem, jež nás uvádí do světa korejské pragmatičnosti a smyslu pro zodpovědnost. 

Autor filmu v roli pozemšťana kráčejícího ulicemi Paříže si klade věčnou otázku: Jsme ve vesmíru sami? Při snaze nalézt pravdu a zbavit se tak neustálého dumání vede tvůrce rozhovory s astrofyzikem Nicolasem Prantzosem, historičkou vědy Florence Raulin Cerceauovou a sociologem vědy Pierrem Lagrangem.

Navzdory zažitým představám dochází k znásilnění především mezi známými a blízkými ve zdánlivě bezpečném prostředí domova. Dokument na tento problém upozorňuje a rekonstruuje vzpomínky obětí sexuálního násilí, jejichž výpověď dokáže standardně zařízený byt zbavit aury nevinnosti.