Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Koudelka fotografuje Svatou zemi
Koudelka fotografuje Svatou zemi

Koudelka fotografuje Svatou zemi

režie: Gilad Baram
originální název: Koudelka Shooting Holy Land
země: Česká republika, Německo
rok: 2015
délka filmu: 72 min.

synopse

Fotografování ozbrojených konfliktů znamená pro umělce velkou příležitost, zároveň však nese rizika zaujatosti či citové manipulace. Český fotograf Josef Koudelka se k takto obtížnému úkolu odhodlal teprve podruhé: zatímco v roce 1968 zdokumentoval invazi vojsk Varšavské smlouvy, tentokrát vyjel do místa sváru Izraele a Palestiny. Režisér Gilad Baram jej po dobu pěti let pozoroval při tvůrčí činnosti, v níž solitérský umělec propojuje rozvážný odstup s tělesným prožíváním fotografického aktu. Strohé obrazy krajiny rozdělené betonovou zdí a ostnatými dráty vyjevují hrůznou nesmyslnost příkopů mezi národy.

DETAIL:
„Konflikty jsem nikdy nefotografoval, žádné jsem neprožíval jako ty, které se odehrávaly u nás, v Československu. Tam jsem cítil, že se mě to týká, byla to mimořádná situace, chtěl jsem ze sebe dostat to nejlepší.”

biografie

Gilad Baram je izraelský fotograf, vizuální umělec a dokumentarista žijící mezi Berlínem a Jeruzalémem. Ve svých dílech se zabývá mimo jiné proměnami fotografie v éře digitálních médií. Od roku 2009 pracuje jako asistent fotografa Josefa Koudelky. V minulosti se pohyboval v oblasti izraelské filmové a televizní produkce, snímek Koudelka: Fotografování Svaté země je jeho režijním debutem.

více o filmu

režie: Gilad Baram
producent: Radim Procházka, Helena Uldrichová, Gilad Baram
scénář: Gilad Baram, Elisa Purfürst
kamera: Gilad Baram
střih: Elisa Purfürst

další filmy v sekci

Zákonná past
V roce 2010 byly tisíce kosovských Romů nuceně vyhoštěny ze zemí Evropské unie zpět do původní vlasti. A to navzdory tomu, že pro mnoho z nich představovaly unijní státy místo, kde dlouhé roky žili, vyrůstali, studovali, někteří se tu dokonce už narodili. Angažovaný dokument sleduje příběh bratrské dvojice Kefaeta a Selamiho, rapperů z Essenu, kteří se ze dne na den ocitnou v Kosovu odříznutí od ostatního světa i zbytku rodiny v Německu. Režisér zúčastněně zaznamenává jejich několikaletou cestu ven z pasti absurdní situace i nepřátelských zákonů, pouť z domoviny vrozené do té skutečné.DETAIL:„Taky jsme zažili těžké chvíle... Když jsme přemýšleli o tom, že by nás rozdělili, že bychom museli každý svou cestou. Nakonec to ale vždycky byly jen takové prkotiny, se kterými se člověk musel smířit.“

Zákonná past

Sami Mustafa
Kosovo, Německo / 2015 / 90 min.
sekce: First Lights
Světová premiéra
Můžeš se to prostě naučit
Cestou k ekonomické prosperitě se obyvatelé Singapuru museli vzdát některých tradic i specifického čínského dialektu. Singapurská mládež dnes cestuje po světě, hovoří standardní čínštinou nebo anglicky a vůbec si užívá všech výdobytků globalizace. V generaci jejich prarodičů přitom dožívá kontinuita předcházejících epoch. Proti proudu času i trendů se vydává režisérka snímku, když požádá babičku, aby ji naučila připravovat tradiční recept – vařené kuře s rýží. V minimalistickém dokumentu, odehrávajícím se převážně v kuchyni, se jen tak mimoděk dozvídáme spoustu detailů z kulturní historie Singapuru.DETAIL:„Proč se k věcem takhle stavíš?“ „Protože brzy umřu a nic už mě nebaví. Je to tak, nic už mě nebaví. Když zmizí všechna chuť do života, na ničem už mi moc nezáleží.“

Můžeš se to prostě naučit

Abigail Han
Singapur, Spojené státy / 2015 / 29 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Povaha věcí
Dokumentární esej nahlíží do vnitřního světa Angela Santagostina, muže trpícího chorobou ALS, která mu znemožňuje provádět běžné úkony a komunikovat bez pomoci speciálního počítače. Nemoc jej natrvalo uvěznila v invalidním vozíku, uchoval si však bohatý vnitřní život. Snímek zprostředkovává Angelovy sny, vzpomínky a fantazie v záběrech, jež evokují odpoutaný pohyb překonávající běžné horizonty, ať už jde o cesty vesmírem, plavání pod vodou, či jízdy v lunaparku. Symbolický kontrast mezi znehybněným tělem a nekonečnou duší utváří obraz člověka, který si tváří v tvář smrti zachovává obdivuhodnou důstojnost.„Angelo byl nejdelší i nejkratší poutí, kterou jsem v životě nastoupila, na každý pád byl tou nejkrásnější.“ 

Povaha věcí

Laura Viezzoli
Itálie / 2016 / 68 min.
sekce: Opus Bonum
Východoevropská premiéra
Kolaps
Základní motiv tohoto filmového experimentu tvoří kolaps, který se projevuje jak v osobní, tak ve společenské rovině. Podnětem desetiletého tvůrčího snažení byl strach jednoho z režisérů, že se jeho druhé dítě narodí s Downovým syndromem. Dokumentární spolupráce s mentálně postiženými dětmi mu pomáhá vyrovnat se s pocitem viny. Introspekci propojuje s aktivismem zaměřeným hlavně proti vystěhovávání lidí z domů, jež jsou v rámci rozvojového programu bourány. Kolaps proniká i do formální stránky – rozvrací tradiční dokumentární postupy a uvolňuje prostor evokativní hře s virtuálními i reálnými obrazy.DETAIL:„Strašně si přál, aby to těhotenství bylo přerušeno, ale nikomu se s tím nemohl svěřit… Když pak čekal před porodním sálem, zahlédl svou strachem zkroucenou tvář v zrcadle. Byl to prý hrozný pohled.“

Kolaps

Jeong-hyun Mun, Won-woo Lee
Jižní Korea / 2014 / 78 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Za chůze
Poetický dokument o poutnících je uzpůsobený rytmu jejich chůze. Ta slouží jako akt osvobození a poznání, navracející člověka stejně jako meditace do přítomného okamžiku. Během každoroční pouti krajinou Dekánské náhorní plošiny se stírají rozdíly mezi pohlavími, různými náboženstvími i kastami. Všichni směřují za stejným cílem. Jednou z mnoha milionů putujících se stává sama autorka, popisující v mimoobrazovém komentáři dojmy z cesty napříč zemí i k vlastnímu nitru. Film koncipovaný jako osobní deník je současně výzvou ke zpomalení v přetechnizovaném, zrychlujícím se světě.
osobní program

Za chůze

Rajula Shah
Indie / 2019 / 114 min.
sekce: Opus Bonum
Evropská premiéra
Pokryt krví Ježíšovou
Pro Richarda je život nekonečnou cestou odehrávající se v kruhu. Nanosit vodu, jít pro naftu k potrubí, pokusit se ji u cesty prodat, pak do školy, na ubytovně studovat, opět nanosit vodu. Chce-li dosáhnout svého cíle – získat vzdělání a s jeho pomocí se vymanit z bludného cyklu – nesmí se nikdy zastavit. Režisér filmu nám v rozpohybované observaci přibližuje život chudých Afričanů v deltě Nigeru. V blízkosti přírodního bohatství nebetyčné hodnoty strádá rozsáhlá aglomerace obyvatel, kterým masivní těžba ropy, brutálně ničící životní prostředí, přináší jen nuzný přivýdělek.DETAIL:„My tu naftu nekrademe, bereme si, co je naše, co je v naší vesnici. Naše zdroje jsou zdrojem bohatství Evropanů a my musíme žít v chudobě. Z bohatství Nigérie těží celý svět, ale my k němu nemáme přístup...“

Pokryt krví Ježíšovou

Tommaso Cotronei
Nigérie, Itálie / 2015 / 72 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Karusel
Chronofotografická návštěva muzea ve věku jeho digitální reprodukovatelnosti. Takto charakterizuje režisér projekt Karusel stojící na hraně dokumentu a výtvarného umění. Snímek pomocí nekomentovaných obrazů usouvztažňuje prostor muzea, jeho návštěvníky a digitální záznamové technologie. Díky změněné rychlosti snímání se z návštěvníků stávají přízraky, u nichž je nejzásadnější jejich pohyb, diktovaný spíš potřebou všechno dokumentovat pomocí fotoaparátů než touhou prohlížet si vystavené objekty. Závěr pak ukazuje, že nejpozoruhodnějšími exponáty dnešních muzeí jsou jejich návštěvníci. „Nemusíte vidět. Nemusíte cítit. Nemusíte se dělit. Musíte jen sledovat průvodce, otáčet se a obdivovat.“ A. Gerber

Karusel

Arnaud Gerber
Francie, Německo / 2018 / 35 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
TERRA NULLIUS aneb jak být nacionalistou
I o neobydlené souostroví se mohou vést vleklé teritoriální spory – obzvlášť jedná-li se o bohaté naleziště ropy. Spíše než historie mezinárodního konfliktu či jeho řešení ovšem režiséra zajímá, jak otázka vlastnictví rezonuje mezi nacionalisty ze soupeřících zemí.  Prostor tak dostávají patriotickým patosem nasáklé ceremonie japonské strany, snaha čínských úřadů komplikovat svými procedurami činnost záškodníků státních zájmů i expresivní protesty tchajwanských aktivistů plné bizarních rituálů. Touha lépe pochopit situaci vede režiséra k účasti na zoufalých pokusech o vylodění na ostrovech. Při eskalaci konfliktu se tak ocitá v první linii, aniž by však ztratil odstup nestranného pozorovatele.DETAIL:„Narodil jsem se jako Američan, koluje ve mně ale tchajwanská a čínská krev. Krev ideologie. Pro mne, tak jako pro zesnulého filozofa Bishopa Berkeleyho, být znamená být vnímán.“

TERRA NULLIUS aneb jak být nacionalistou

James T. Hong
Čína, Tchaj-wan, Japonsko / 2015 / 78 min.
sekce: First Lights, Opus Bonum
Světová premiéra
NU
„Strašná zima přišla. Sníh padal v nekonečných poryvech. Vítr zchladil vzduch i zemi. Slunce přestalo svítit. Tři zimy šly jedna za druhou, bez léta, které by je vystřídalo.“ Těmito slovy začíná dokumentární dystopie koncipovaná jako osobní korespondence mezi ženou-přírodou a posledním žijícím mužem. Na pozadí obrazů přírodních scenérií a vylidněných výdobytků civilizace se v recitační dikci střídají poetizovaná vyznání citů, popisy banálních prožitků i symbolických situací. V posledních momentech lidstva se obnovuje zpřetrhané pouto mezi milující matkou a znovu nalezeným ztraceným synem.„Miloval jsi mě, jako muž miluje ženu – i s jeho nejhoršími chybami. Chtěl jsi mě vlastnit, ovládat, kontrolovat, svlékat. Dusil jsi mě a uchvacoval. Miloval jsi mě jen kvůli sobě a bral sis všechno, co bylo moje. A nevěděl jsi, že zemřeš.“ F. Cousseau

NU

Frédéric Cousseau, Blandine Huk
Francie / 2018 / 54 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Říkejte mi Marianna
V centru snímku stojí atraktivní čtyřicetiletá žena, která se za cenu velké oběti rozhodla splnit si životní sen  – být sama sebou. Znepřátelila si vlastní rodiče a ztratila blízké, když podstoupila dlouho touženou změnu pohlaví. Film se divákům snaží ozřejmit a umožnit pochopit nesnadná rozhodnutí, kterým Marianna musela čelit. Zatímco v první, inscenované linii se žena prostřednictvím autobiografické divadelní performance vyrovnává s vlastní minulostí, v druhé, čistě dokumentární, je naopak konfrontována s nečekanými zvraty a svízelnými situacemi, před které ji osud postavil.DETAIL:„Konečně se budu moci podívat do zrcadla, aniž by se mi pohled na mé nahé tělo hnusil. – Existují muži a ženy. Samci a samice. Jiná možnost je neakceptovatelná.“

Říkejte mi Marianna

Karolina Bielawska
Polsko / 2015 / 75 min.
sekce: First Lights
Česká premiéra
14 vražd
Zákony státu Utah definují velmi volně, kdy policista může použít v akci střelnou zbraň. Loni zde přitom došlo ke čtrnácti sporným úmrtím způsobeným policisty. Dokument konstruovaný dle tradic strukturálního filmu je tvořen čtrnácti dvouminutovými statickými záběry míst činu. Zvukový doprovod vyplňuje čtený text složený ze záznamů vyšetřovacích spisů a výpovědí lidí blízkých obětem. Věcnost sdělení ostře kontrastuje s tragičností události. Fixovaný pohled kamery se stává smutnou upomínkou fatálního činu, který paradoxně většinou úřady vyhodnotily jako oprávněný.DETAIL:Právní zástupce rodiny Huntových uvádí, že nevěří tvrzení, že by Darian policisty napadl napodobeninou meče. Prohlásil též, že šlo o neškodného, bezúhonného chlapce, který byl vtažen do incidentu vyprovokovaného policisty.

14 vražd

Jona Gerlach
Spojené státy / 2015 / 34 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Albâtre
Tekuté krajiny, vpíjející se jedna do druhé, proměňují promítací plátno na malířské. Digitální dekompozice obrazů v živé interakci se skladbami Carlose Grätzera poukazuje na prostupnost mezi klasickým a abstraktním malířstvím a harmonii mezi výtvarným uměním, filmem a hudbou. Záběry evokující Monetův obraz Imprese – východ slunce či Renoirova lesní zákoutí se propadají do rastrů a mění se v beztvarou hmotu barev, z níž vyrůstají nové kompozice. Zatímco impresionisté zobrazovali statický okamžik, Perconte zachycuje moment v neustálém pohybu.„Film Albâtre odráží moji touhu vyjádřit energii této velmi zvláštní části Francie, kam vítr všude přináší vůni moře, kde nic není stálé a kde tak rád točím: pobřeží Horní Normandie mezi městy Le Havre a Dieppe.“ J. Perconte

Albâtre

Jacques Perconte
Francie / 2018 / 41 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt