Lesk

Jedna z nejvýraznějších současných experimentátorek vychází z dokudramatu Humhreyho Jenningse The Silent Village, natočeného v roce 1943 v britské hornické vesnici. Místní hráli obyvatele české vesnice Lidice, která byla během protektorátu vyhlazena a vypálena německými okupanty. Režisérka vybranou scénu příjezdu nacistických vojáků přestřihává a opakovaně používá s jinou zvukovou stopou. Zvuk jako nástroj společenské kontroly a opakování jako příznak historické paměti.  

Hříčka s prostorovými plány a rovinami vyprávění, rozprostírajícími se v jednom rámu, ironická polemika s konvenčním souřadným uspořádáním scén. Ve 3D provedení je vtipnou aluzí na teorii amerického parapsychologa nazvanou metoda plného pole, jíž chtěl v 70. letech 20. století dokázat možnost telepatie tím, že pokusnému subjektu způsobí deprivaci některých smyslů a ponechá tak jeho soustředění možnost vzdáleně vysílat a přijímat myšlenky a obrazy.  

FilmKUFR slepuje z artefaktů a záznamů míst i situací každodennost cestování mezi velkoměsty, zkušenost neustálého putování a přetržité komunikace. Předměty ve zkratce evokují malé příběhy z cest, vzpomínky rodiny na přesuny mezi zeměmi a kulturami připomínají pohyb malých dějin.

Digitální miniatura, v níž způsob rozkladu obrazu zdůrazňuje, co zanecháváme za sebou – trajektorie pohybů, činů, rozhodnutí, gest. Původce stop se rozpouští ve zviditelňování toho, co zůstává; jednoduchý vizuální princip spouští imperativ ohledu na důsledky a pozůstatky pohybů myslí, těl i věcí. "Choreografie imaginární cesty Barva / 7 minut 40" P. Bokanowski

Melancholie bloumání krajinou rozbíjená místy kýčovitými disko-duhami a barevnými ilustracemi otevírá možné světy mimoplanetárního vědomí sdělujícího zprávu, v níž odkazy na termodynamické zákony či mayskou symboliku narážejí na kritické interpretace očekávání konfrontace lidského a vesmírného.   "‚ONO‘ ví." Yin-Ju Chen  

Prozaický záznam výletu k moři jako podmanivá série abstraktních výjevů, připomínajících rozpohybované impresionistické obrazy. Kamera neslouží k reprezentaci reality, ale k jejímu překreslení. Záběry slunících se lidí nebo koní cválajících po pláži tak vyjevují jinak utajené obrazové kvality všednodennosti.   

Vratká soudržnost obrazu rozvracená digitálním rozkladem a překrytími zdůrazňuje ve výtvarně působivé skladbě nutnost promýšlet remediovaná dílčí sdělení k tématům nacionalismu či militarismu, neboť autor pracuje se záběry pálení palestinských polí židovskými osadníky či přísahy izraelských vojáků u jeruzalémské Zdi nářků.  „Mé filmy sledují modely přírody, krajiny a člověka tak, jak je vnímá kamera a lidská mysl, přičemž mou snahou je porozumět nezměrné intenzitě prožívání světa prostřednictvím elektronických médií.“ G. Silberstein

Uprostřed toku skotské řeky Teviot zahlédl autor na obloze barvu jako z Klimtových obrazů a úžas nad tím momentem převádí do tekutých soustav ploch digitálně rozloženého výjevu, a to až do radikálního konce, kdy se různobarevné mřížky plynoucí na plátně jako klidné horizonty rozpouštějí opět do Klimtovy zlaté. "Točit filmy znamená otevřít srdce a magické síly života nechat proudit do svých představ, kde splynou s obrazy. Snažím se nadchnout ty, kteří v mých filmech sledují proud barev a času." J. Perconte  

Záběry dvou automobilů z amerického kriminálního filmu 99 and 44/100% Dead režiséra Johna Frankenheimera se střetávají v závratné rychlosti střihu. Ve spojení se šansonem Demain Tu Te Maries, který byl v roce 1963 hitem Patricie Carli, vytváří melancholický tanec, v němž jsou záhadná auta pouze znaky pro přibližování, vzdalování a prolínání.  

Protesty proti úsporným opatřením čtené jako výraz pevnosti odporu vůči státu se prolínají s vyjádřením intimního souzvuku. Demonstrace spojení. Esejistická koláž smazává hranice mezi privátním a veřejným a zamýšlí se nad politikou soubytí. "Co kdyby revoluce propukla v domácnostech, vyšla z mikropolitiky nám blízkého, životů v našich kuchyních a ložnicích? Kdybychom odmítli zastaralé rodinné modely, dokázali bychom spojit realitu našich postelí s tou pouliční?" M. Hoolboom, H. Frise  

Přírodní textury a přiblížení se rozličným povrchům půdy, skal i vody jsou ve vertikálním rozkrajování rytmizovány do vtahující abstrakce. Průlet vnějškem se v proudu pruhů obrazů stává možností prožívání krajiny a jejích proměn, v jejichž pravidelnosti lze nalézt stabilitu a vnitřní pokoj. „Jde o abstraktní rozjímání nad prostorem, místem a zvukem, v němž se snoubí autorovy niterné představy s vnímáním vnějšího světa. Přírodní scenerie jsou za pomoci vrstvení a podobných druhů manipulace s filmovým materiálem posouvány až k hranici abstrakce.“

Plocha rytmizovaná zjevujícími se výseky obrazu lesa se za chůze, evokované také zvukem, promítá do prostoru, v němž se v černobílém i barevném záznamu objevují monochromatická místa. Ta vytvářejí efekt třetího rozměru a pohled stahují do hloubky, čímž se důmyslný rozklad celku stává kognitivní hrou s 3D zobrazením.,,Nízko není tolik o utrpení nebo o historii pamětního místa. Promlouvá o vztahu času-hloubky a prostoru-trvání propletených v jednotlivých momentech obrazu." B. Spiegel