Lost Tune

Rapper Lil Peep a jeho příliš krátký život jsou předmětem filmu, který skládá portrét protagonisty z obrazů postinternetového věku – od videí z mobilu přes klipy až k původní kinematografické práci (film zaštítil jako výkonný producent Terrence Malick). Snímek sleduje vzestup křehkého, zranitelného Peepa od jeho objevu jako hiphopové senzace až k předávkování narkotiky v jednadvaceti letech.

Portrét skladatele, který v Japonsku zakládal moderní pop – legendy světové filmové hudby (Poslední císař, Malý Buddha, Revenant Zmrtvýchvstání). Křehkost světa tu připomíná jak rakovina umělce, tak zničená místa po havárii atomové elektrárny Fukušima. Film se pohybuje mezi velmi osobním a velmi společenským. 

Hvězda srílanského původu M. I. A., producentka a zpěvačka, udržuje ve svém popu témata migrantů, nezápadního pohledu na západní společnost, rovnosti pro menšiny. Dokument využívá její osobní videokroniky a komentuje i častá obvinění, že identita Mayi Arulpragasam je zčásti vykonstruovaná. 

Kamera sledující politické, rebelské, krutě zábavné a vulgární Sleaford Mods odkrývá i mnoho ze sociální reality Británie v éře brexitu. Jason Williamson, jehož projev přirovnal Guardian k Handkeho dramatu Spílání publiku, vystihuje pocity nejen těch, kdo uvízli ve „shit job“ na menších městech. 

Filmový sound design, jeho umění, historie a oslava. Snímek, uvedený letos v Cannes, je elitní celovečerní lekcí o všem, co obnáší zvuk v současném filmu: kvalitní, rafinovaný, těžící z tradice kinematografických triků i z dokonalých technologií. Ve filmu napěchovaném ukázkami z filmů i přímo z výroby zvuků se dělí o své zkušenosti George Lucas, Steven Spielberg, Barbra Streisand, Robert Redford, David Lynch, Ang Lee a Sofia Coppola.

Klasik nezávislého filmu Jarmusch vytváří kroniku agresivního rock’nʼrollu The Stooges, kapely v čele s Iggym Popem. Stopuje kulturní, politické i historické okolnosti jejich vzniku. Sleduje dobrodružství a pády během jejich kariéry. Ptá se, co po nich zůstane. Fanoušek a analýza.

Workshop Pavla Klusáka je výletem do normalizačního desetiletí 70. let, především za tou částí tehdejší popkultury, kterou formovaly propagandistické a agitační potřeby režimu. Tato kapitola dějin moderního Československa je jako historická zkušenost, varování i jako groteska, aktuální dodnes. Audiovizuální archivy uvádí Pavel Klusák.

100 let archivních záběrů v gestu experimentálního filmu. Magie, půvab a neklid venkovského života. Narušené filmové vzpomínky na lidové slavnosti, maskované přehlídky, setí i sklizně. Elektroakustická hudba pomáhá vymezit filmovou esej, která zachycuje krásu, brutalitu a šílenství venkovské Británie.

Osobní film a esej začíná sledováním tří zvukových umělců (mj. významného dokumentátora zvuků přírody Chrise Watsona), výhybku však nečekaně přehodí náhodné setkání režiséra s neslyšící spisovatelkou Louise Sternovou. Film-deník-báseň poukazuje na stoupající roli média naslouchání ve světě obrazů. 

Fascinující portrét umělce, který věnoval svůj hmotný majetek dánské Národní galerii. Goodiepal spojuje hudbu, performanci a vlastní život do crazy, nekompromisní, ale i laskavé a logické odpovědi na dnešní svět. Pod absurdní slupkou se skrývají zralé názory, sociální i environmentalistická citlivost.

Jak slast ze zvuku elektrické kytary a rock’n’rollu pomáhala v Sovětském svazu rozkládat komunistickou moc. V době studené války se touha tisíců amatérských a undergroundových kapel po svobodě západního střihu stala nenásilnou opoziční silou. O síle rock’n’rollu věděly CIA i KGB. Film z amerického úhlu pohledu mapuje sovětskou scénu v letech 1955–1991.

Reevaluace 20. století dnes probíhá na mnoha frontách – i ve snímku přibližujícím německého hudebního producenta, který spoluvytvořil hudbu Kraftwerk, Davida Bowieho, Briana Ena, Neu!, Devo, Cluster, Ultravox či Eurythmics, než v pouhých 47 letech zemřel.