Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Metafyzika a demokracie
Metafyzika a demokracie

Metafyzika a demokracie

režie: Luis Ortiz
originální název: Metaphysics and Democracy
země: Německo, Kolumbie
rok: 2016
délka filmu: 59 min.

synopse

V průměru na šest vteřin spočine náš zrak na reklamní ploše. Přitom jsou reklamní poutače asi nejobvyklejším kanálem ideologie, jak se s ní setkáváme ve viditelné podobě. Na tomto rozporu zakládá režisér Luis Ortiz svůj dokumentární film à la thèse. Obrazový podklad snímku tvoří 57 minutových statických pohledů na reklamní plochy. Ve zvukové stopě přitom zaznívají texty, které zpochybňují danost ideologie jako takové (Borgesova povídka Tlön, Uqbar, Orbis Tertius) a upozorňují na její nepatřičné zaměňování s ontologií (kritikové neoliberalismu, například Ignacio Ramonet či Noam Chomsky).

„V době politického extremismu se musím ptát, které mechanismy vedou v takzvaných moderních společnostech k oslabení demokracie. Zjednodušující výroky pravice si žádají nových progresivní odpovědí.“ 

biografie

Luis Ortiz (1984) pochází z Kolumbie, od roku 2002 však žije v Německu. Je členem skupiny El Espejo, která v Bogotě organizuje festival krátkých filmů s politickým a sociálním zaměřením. Jeho filmy mají zpravidla povahu dokumentární eseje. Věnuje se v nich otázkám migrace, ideologie, dekolonizace či ekonomie. Natočil mj. snímky Das Auge des Parasiten (2008) nebo Sirenita (2012).

více o filmu

režie: Luis Ortiz
producent: Luis Ortiz
scénář: Luis Ortiz
kamera: Luis Ortiz
střih: Luis Ortiz
zvuk: Luis Ortiz, Jochen Jarozsek

další filmy v sekci

Zprávy z neznámých nemocí
Minimalistický observační portrét devadesátičtyřleté Concepcion představuje život člověka trpícího již padesát let psychickou chorobou. Babička autora snímku se po nervovém zhroucení rozhodla izolovat od zbytku světa a vypořádat se s nemocí sama. Ve své samotě je pronásledována náhodnými vzpomínkami, halucinacemi a postupně se začíná potýkat se ztrátou paměti a rozumu. Černobílý snímek plný melancholické nálady citlivě zachycuje témata stáří, nemoci a lidské samoty. Pomalé tempo a malé množství dialogů napomáhají divákovi přenést se do světa trpící osamocené ženy nenápadným a vysoce sugestivním způsobem. „Milá babičko, pokud si jednou všimneš, že jsem se ztratil ve tmě, připomeň mi prosím utrpení a paměť našeho národa. Moje křehké srdce může zachránit jen historie a pravda.“ L. P. Dela Cruz

Zprávy z neznámých nemocí

Liryc Dela Cruz
Filipíny / 2017 / 62 min.
sekce: Opus Bonum
Evropská premiéra
Hledáme Korejce ze severu
Dvojjedinost Severní a Jižní Koreje, násilně rozdělené mocenským zásahem Sovětského svazu, zasahuje osudově do životů obyvatel obou zemí dodnes. Emigrantů z totalitní země neustále přibývá, stejně jako rozpolcených rodin a osudů. Na denním pořádku jsou únosy, vydírání, překupnictví, vyhrožování likvidací i stovky nezvěstných. Temný stín se vznáší i nad sousední Čínou, kde většina stop překupníků a jejich obětí končí. Film pátrá po zmizelých Severokorejcích, zpovídá oběti i překupníky a mapuje šedou zónu politických dvojčat.  

Hledáme Korejce ze severu

Jero Yun
Francie / 2012 / 73 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Kuičisan
Portrét Okinawy, japonského ostrova, kde bývala americká vojenská základna, je pojatý jako roztěkaná procházka malého chlapce. Jeho pozornost je náhodně upoutávána nejrůznějšími nahodilými objekty i událostmi a představuje hrdé vítězství filmařské intuice nad systematičností. Kombinace 16mm černobílé kamery a barevných záběrů, od obrazu odpoutaná zvuková stopa i rozrývání hranic mezi dokumentem a fikcí dělá z filmu enigmatický, avšak fascinující zážitek.

Kuičisan

Maiko Endo
Japonsko, Spojené státy / 2012 / 76 min.
sekce: Opus Bonum
Česká premiéra
Dopisy Maxovi
Bývalý ministr zahraničí samostatné Abcházie – země, kterou v její nezávislosti na Gruzii uznává jen několik států světa – Maxim Gvinjia je přítelem režiséra Erica Baudelaira, který mu od roku 2012 posílá dopisy z Francie. Baudelairovy dopisy jsou ve filmu zobrazeny ve formě textu, Gvinjiovy telefonické odpovědi jsou čteny ve voice overech. Gvinjiova osobní vyprávění i úvahy nad vlastním národem a jeho historií doprovází záběry každodenního života v Abcházii, zpravidla krátké civilní momentky snímané profesionální kamerou z ruky, bez zjevné souvislosti s obsahem dopisů.DETAIL:„První dopis, který jsem dostal. Byl to skutečný dopis. Byl zabalený v papírové obálce. ‚Drahý Maxi, jsi tam? Eric.‘ Ano, někde jsem. Jsem tady, v Abcházii, v kanceláři. Je slunečný den. Slavíme den nezávislosti.“

Dopisy Maxovi

Eric Baudelaire
Francie / 2014 / 103 min.
sekce: Opus Bonum
Východoevropská premiéra
Dotek
Velmi subjektivní filmová esej upozorňující ve zcizujícím gestu na konstruovanost každého uměleckého díla a vnímání obecně. Muž vracející se po dlouhých letech do newyorské čínské čtvrti vypráví ve dvou jazycích příběh svého života a života jeho umírající matky. Film plný radikálních přechodů mezi tichem a slovem.„Čínská čtvrť je tvořena dvěma prostupujícími se kmeny: pozorovateli a pozorovanými.“ „Chtěl jsem být fotograf. Stal jsem se knihovníkem, katalogizujícím životy druhých lidí, zatímco tajně utvářím ten svůj.“

Dotek

Shelly Silver
Spojené státy / 2013 / 68 min.
sekce: Opus Bonum
Východoevropská premiéra
Návštěva
Do egyptské vesnice přijíždí pár let po revoluci inspekční tým Světové banky, aby zhodnotil, jak probíhá transformace ve způsobu zemědělského hospodaření po politickém převratu. Vše zaznamenává obligátní televizní štáb. Sledujeme stavbu odvodňovacího kanálu, navštívíme místní muzeum. Vše je zdánlivě tak, jak má být. Autoři dokumentu však nechávají kameru zapnutou i tehdy, kdy televizní štáby končí. Oficiální záznam tak doplňuje pohled mimo záběr, členové televizního štábu jsou jen jedněmi z aktérů filmu. Z pečlivě aranžované scény se stává absurdní oživlý obraz reklamního vyznění.DETAIL:Reportérka v oděvu, který až na obličej zahaluje většinu jejího těla, zpovídá jednu z místních žen. Pozoruhodný je na výjevu jeden detail: na přední části reportérčina hávu jsou vyšity figury západních žen v odhalujících šatech.

Návštěva

Nadia Mounier, Marouan Omara
Egypt, Německo / 2015 / 43 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Na hraně volnosti
Moskva a Kyjev. Angela a Vlad. Dva mladí talentovaní lidé, které spojuje neobvyklá záliba v extravagantním a veřejném zdolávání zakázaných částí velkoměsta. Výškové stavby, podzemní tunely nebo nákladní vlaky jsou novou kratochvílí mladé generace, která touží vystoupit ze zajetých kolejí i předvídatelné budoucnosti a proslavit se díky riskantnímu „urbex“ videu mezi vrstevníky. Logikou sociálních sítí se však stávají součástí komerčního fenoménu, který může vynášet nemalé peníze, ale zároveň je nutí do čím dál bláznivějších kousků. „Jsme městský průzkumníci, kočko!“ „Tento film je portrét nové generace, o které málokdy slyšíme, je o lidech vytvářejících extrémní fenomén.“ A. M. Hoplandová

Na hraně volnosti

Anita Mathal Hopland, Jens Lengerke
Dánsko / 2017 / 74 min.
sekce: První světla
Středoevropská premiéra
Máme svoji krizi
Řecko už několik let stíhá vleklá finanční krize. Trojčlenná rodina žijící v hlavním městě je protagonistou dokumentu o moci státu a jejích dopadech na jednotlivé obyvatele. Georgia pracuje šest dní v týdnu. Panagiotis hledá bezúspěšně zaměstnání. Jejich dcera Basiliki bude maturovat. Společně bydlí v domě, který patřil Panagiotisově rodině. Prozatím mají štěstí. Někteří Řekové žijí na ulici poté, co jim banka rozprodala majetek v aukci. Fungování jedné rodiny je autentickým příkladem celého národa v tísni. Explicitně na kameře, nebo skrytě v jejich úkonech vnímáme bezmoc jejich každodennosti. „Myslím na Athéňany v ulicích. Slyším, jak říkají: ‚Beznadějná situace vás nutí pořád doufat.‘“ R. Kaufmannová

Máme svoji krizi

Rebekka Kaufmann
Německo, Řecko / 2018 / 65 min.
sekce: První světla
Mezinárodní premiéra
Povolání: Dokumentaristka
Společný projekt sedmi nezávislých dokumentaristek z Íránu, které dohromady svedla touha zachycovat svět kolem sebe navzdory nebezpečí, jemuž se svojí prací dennodenně vystavují, je odvážným hlasem emancipace muslimských žen. Jednotlivé autobiograficky laděné kapitoly shodně využívající techniku voiceoveru, jsou komponovány jako osobní zpovědi o zklamáních a nadějí na změnu politického režimu u prezidentských voleb. Snímek podává západním divákům pozoruhodnou zprávu o stavu a náladě v současné íránské společnosti.DETAIL:„V Iránu máme my, režiséři dokumentů, filmy, které mohou vzniknout jen v naší mysli. Někdy si je navzájem vyprávíme. Ten, který se chystám vyprávět vám, je jedním z nich.“

Povolání: Dokumentaristka

Shirin Barghnavard, Firouzeh Khosrovani, Farahnaz Sharifi, Mina Keshavarz, Sepideh Abtahi, Sahar Salahshoor, Nahid Rezaei
Írán / 2013 / 80 min.
sekce: Opus Bonum
Východoevropská premiéra
Povaha věcí
Dokumentární esej nahlíží do vnitřního světa Angela Santagostina, muže trpícího chorobou ALS, která mu znemožňuje provádět běžné úkony a komunikovat bez pomoci speciálního počítače. Nemoc jej natrvalo uvěznila v invalidním vozíku, uchoval si však bohatý vnitřní život. Snímek zprostředkovává Angelovy sny, vzpomínky a fantazie v záběrech, jež evokují odpoutaný pohyb překonávající běžné horizonty, ať už jde o cesty vesmírem, plavání pod vodou, či jízdy v lunaparku. Symbolický kontrast mezi znehybněným tělem a nekonečnou duší utváří obraz člověka, který si tváří v tvář smrti zachovává obdivuhodnou důstojnost.„Angelo byl nejdelší i nejkratší poutí, kterou jsem v životě nastoupila, na každý pád byl tou nejkrásnější.“ 

Povaha věcí

Laura Viezzoli
Itálie / 2016 / 68 min.
sekce: Opus Bonum, První světla
Východoevropská premiéra
Také známý jako džihádista
Konceptuální dokument inspirovaný slavným filmem Masaa Adachiho Ryakushô renzoku shasatsuma (A.K.A. Serial Killer, 1969) vychází z tzv. landscape theory. Její zástupci usilují zachytit v umění formující vlivy prostředí na osobnost, působení konkrétních míst na život člověka. Režisér snímku takto rozebírá cestu mladého Francouze alžírského původu z domoviny do Sýrie a zpět, od společenské jistoty k radikalismu a zmaru. Aniž by nám jedinkrát hlavního protagonistu konkrétně ukázal, skládá v celku jeho obraz ze série záběrů ulic, pláží, budov a textového komentáře zápisů z výslechů a vyšetřování. „Fûkei je japonsky ‘krajina’. Fûkeiron je návrh: otočte kameru o 180 stupňů, a nefilmujte předmět natáčení, ale krajinu, kterou spatřil.“ E. Baudelaire

Také známý jako džihádista

Eric Baudelaire
Francie / 2017 / 101 min.
sekce: Opus Bonum
Východoevropská premiéra
Zmizelá Albertina
Aktualizace šesté části Hledání ztraceného času prozkoumává současnou identitu Proustovy románové předlohy. Inscenovaná dokufikce s prvky performance zbavuje literární text, citovaný zaměstnancem požární stanice, dobových odkazů a dodává mu nové atributy. Véronique Aubouyová natáčí od roku 1993 čtenáře, jak recitují jednotlivé části Proustova vrcholného díla. Její monumentální projekt, který vnímá protagonistu jako objekt zasazený do kinematografické krajiny a literární předlohu jako rozcestník různých interpretací, má být dokončen v roce 2050.„Od objevu Proustova Hledání ztraceného času jsem přesvědčena, že tato kniha je vyjádřením toho, co je tady a teď. Když jsem poznala Jeana, hasiče a anesteziologického pracovníka, který si v Hledání ztraceného času četl během noční směny, film vznikal tam, tady a teď.“ V. Aubouy

Zmizelá Albertina

Véronique Aubouy
Francie / 2018 / 34 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Creative Europe
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt