Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Metafyzika a demokracie
Metafyzika a demokracie

Metafyzika a demokracie

režie: Luis Ortiz
originální název: Metaphysics and Democracy
země: Německo, Kolumbie
rok: 2016
délka filmu: 59 min.

synopse

V průměru na šest vteřin spočine náš zrak na reklamní ploše. Přitom jsou reklamní poutače asi nejobvyklejším kanálem ideologie, jak se s ní setkáváme ve viditelné podobě. Na tomto rozporu zakládá režisér Luis Ortiz svůj dokumentární film à la thèse. Obrazový podklad snímku tvoří 57 minutových statických pohledů na reklamní plochy. Ve zvukové stopě přitom zaznívají texty, které zpochybňují danost ideologie jako takové (Borgesova povídka Tlön, Uqbar, Orbis Tertius) a upozorňují na její nepatřičné zaměňování s ontologií (kritikové neoliberalismu, například Ignacio Ramonet či Noam Chomsky).

„V době politického extremismu se musím ptát, které mechanismy vedou v takzvaných moderních společnostech k oslabení demokracie. Zjednodušující výroky pravice si žádají nových progresivní odpovědí.“ 

biografie

Luis Ortiz (1984) pochází z Kolumbie, od roku 2002 však žije v Německu. Je členem skupiny El Espejo, která v Bogotě organizuje festival krátkých filmů s politickým a sociálním zaměřením. Jeho filmy mají zpravidla povahu dokumentární eseje. Věnuje se v nich otázkám migrace, ideologie, dekolonizace či ekonomie. Natočil mj. snímky Das Auge des Parasiten (2008) nebo Sirenita (2012).

více o filmu

režie: Luis Ortiz
producent: Luis Ortiz
scénář: Luis Ortiz
kamera: Luis Ortiz
střih: Luis Ortiz
zvuk: Luis Ortiz, Jochen Jarozsek

další filmy v sekci

Karusel
Chronofotografická návštěva muzea ve věku jeho digitální reprodukovatelnosti. Takto charakterizuje režisér projekt Karusel stojící na hraně dokumentu a výtvarného umění. Snímek pomocí nekomentovaných obrazů usouvztažňuje prostor muzea, jeho návštěvníky a digitální záznamové technologie. Díky změněné rychlosti snímání se z návštěvníků stávají přízraky, u nichž je nejzásadnější jejich pohyb, diktovaný spíš potřebou všechno dokumentovat pomocí fotoaparátů než touhou prohlížet si vystavené objekty. Závěr pak ukazuje, že nejpozoruhodnějšími exponáty dnešních muzeí jsou jejich návštěvníci. „Nemusíte vidět. Nemusíte cítit. Nemusíte se dělit. Musíte jen sledovat průvodce, otáčet se a obdivovat.“ A. Gerber

Karusel

Arnaud Gerber
Francie, Německo / 2018 / 35 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Temná hmota
Film takřka beze slov o věcech, o kterých se často moc nahlas nemluví. Armádní pokusy učinily z italské vojenské zkušební střelnice místo nebezpečné pro život lidem a vůbec všem živým tvorům z nejbližšího okolí. Místo ne náhodou asociující Zónu ze Stalkera, které probouzí zvědavost právě vnucenou negací života. Temná hmota je hypotetický fyzikální jev, který vůbec neinteraguje se světlem. Ani je nevydává, ani je nepohlcuje. Sama o sobě temná hmota nezáří a nemůžete ani vidět její stín. Přesto jsou vědci přesvědčeni, že existuje.

Temná hmota

Massimo D'Anolfi, Martina Parenti
Itálie / 2013 / 77 min.
sekce: Opus Bonum
Východoevropská premiéra
Vzpomínky z pekla
Grande-Synthe je předměstí francouzského přístavu Dunkerque. Roku 2002 jeho obyvatele šokovala rasově motivovaná vražda, jejímž pachatelem byl starousedlík hledající v etnickém násilí kanál pro svou frustraci. Více než deset let po tragické události do města přicházejí filmaři, aby zaznamenali jeho proměňující se podobu. Jednotlivá zastavení při putování po aglomeraci jim vytyčuje násilníkova jízda autem, když těsně před vraždou hledal v ulicích budoucí oběť. Předčítané záznamy z výslechů spolu se současnými výpověďmi obyvatel a klavírním doprovodem dodávají dokumentu nádech bezútěšnosti.DETAIL:„Když mi bylo 16, taky jsem chtěl umřít. Nechala mě holka, tak jsem se chtěl zastřelit. To bych ale opustil svýho psa. Lidi určitě řeknou, že je to moje chyba. Vždycky to tak je.“

Vzpomínky z pekla

Jenkoe Thomas
Francie / 2015 / 56 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Fonja
Deset mladistvých delikventů z největšího převýchovného zařízení na Madagaskaru se zapojilo do čtyřměsíčního workshopu, v němž se učili pracovat s filmovou kamerou, stříhat, vytvářet jednoduché filmové triky a vyprávět vlastní příběhy. Kamera se pro ně stala nástrojem k novému uchopení reality, umožňujícímu jim vyjádřit se svobodně navzdory izolaci, ve které žijí. Film podává upřímné svědectví o životě v přísně hierarchizované uzavřené komunitě tak, jak jej vnímají sami mladí filmaři, kteří dostali příležitost nejen objevit a rozvinout svůj kreativní potenciál, ale také navázat nová přátelství.  „Chci oslovit diváky a šířit velkého ducha a kreativitu této silné skupiny slibných mladých filmařů z věznice Antanimora na Madagaskaru, inspirovat a vytvořit mimo jiné.“ L. Zacher    
osobní program

Fonja

Ravo Henintsoa Andrianatoandro, Lovatiana Desire Santatra, Sitraka Hermann Ramanamokatra, Jean Chrisostome Rakotondrabe, Erick Edwin Andrianamelona, Elani Eric Rakotondrasoa, Todisoa Niaina Sylvano Randrialalaina, Sitrakaniaina Raharisoa, Adriano Raharison Nantenaina, Alpha Adrimamy Fenotoky, Lina Zacher
Madagaskar, Německo / 2019 / 80 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Kluk z války
Arťomovi je 18 let a má jediné přání: jít do války, bojovat za svou vlast – Ukrajinu. Tomu podřizuje vše. Chodí oblečený ve vojenských barvách, sleduje válečná videa na internetu, ve volném čase nacvičuje se svými přáteli bojové situace. Nebo alespoň to, o čem si myslí, že jsou bojové situace. Z války si jako malé dítě bere jen vnější efekt. A má tu smůlu, že boje zuří tak svůdně blízko. Observační dokument předkládá fascinující studii kultu boje a války v postsovětských kulisách, kde mu podléhají ti nejméně vhodní, nejméně disponovaní. Arťomův závěrečný střet s realitou je toho pádným důkazem.„Ve válce nejde o zbraně, tanky a bomby. Válka je v mysli vojáků, velitelů a davu. Vzrušuje jejich duše, uchvacuje jejich životy, zasahuje jejich představivost… a pak je zničí. Válka je stav mysli.“ C. Clément-Delmas

Kluk z války

Cyprien Clément-Delmas, Igor Kosenko
Německo, Česká republika / 2018 / 79 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Máme svoji krizi
Řecko už několik let stíhá vleklá finanční krize. Trojčlenná rodina žijící v hlavním městě je protagonistou dokumentu o moci státu a jejích dopadech na jednotlivé obyvatele. Georgia pracuje šest dní v týdnu. Panagiotis hledá bezúspěšně zaměstnání. Jejich dcera Basiliki bude maturovat. Společně bydlí v domě, který patřil Panagiotisově rodině. Prozatím mají štěstí. Někteří Řekové žijí na ulici poté, co jim banka rozprodala majetek v aukci. Fungování jedné rodiny je autentickým příkladem celého národa v tísni. Explicitně na kameře, nebo skrytě v jejich úkonech vnímáme bezmoc jejich každodennosti. „Myslím na Athéňany v ulicích. Slyším, jak říkají: ‚Beznadějná situace vás nutí pořád doufat.‘“ R. Kaufmannová

Máme svoji krizi

Rebekka Kaufmann
Německo, Řecko / 2018 / 65 min.
sekce: První světla
Mezinárodní premiéra
Náš Nixon
Během Watergate zabavila FBI na 500 kotoučů se Super8 filmy, které natočili Nixonovi poradci Haldeman, Ehrlichman a Chapin. 40 let byly schované ve vládním trezoru. Found footage jako základ nikoli pro formální experiment, ale pro vtipný, hravý a trefný komentář, kde končí soukromí a začíná politika. „Všichni Nixonovi muži“ běží s úsměvy vstříc kameře, cirkusový medvěd krouží na motorce a slova dobového hitu říkají: „Byl jsi tu poblíž tak moc dlouho.“ Z home videa se stává znělka televizního seriálu.

Náš Nixon

Penny Lane
Spojené státy / 2013 / 85 min.
sekce: Opus Bonum
Středoevropská premiéra
Dvakrát do stejné řeky
Jako road movie popisuje svůj dokument dvojice filmařů, která se vydala po stopách skotského objevitele Johna McGregora, jenž v roce 1869 podnikl cestu podél řeky Jordán. Zatímco McGregor zde hledal duchovní obrodu, dokumentaristé pátrají v rozhovorech a náhodných setkáních po vztahu Izraelců ke své domovině.Hérakleitova věta o jinakosti stejné řeky se u Jordánu může vztahovat i k různým pohledům, jež se na ni dívají. Podle tvůrců se o Palestině ve filmu nikdy nemluví, přesto filmem protéká jako spodní proud.

Dvakrát do stejné řeky

Amir Borenstein, Effi Weiss
Belgie / 2013 / 110 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
V letech
Philip Hoffman – samozvaný kronikář své rodiny –  dokumentuje proces stárnutí vlastního otce. Momentky kdysi vitálního muže zachycené v amatérských záběrech režisér konfrontuje s výjevy nemocného staříka, který pomalu čeká na smrt na rodinné chatě u jezera.  Experimentální film spojuje intimní záběry z rodinných videí od režisérova dětství po současnost, kdy opečovává nemohoucího otce, a neopakovatelnými impresemi okolní krajiny, které vystihují pomíjivost lidského života. Ruchy přírody jako např. šplouchání vody na jezerní hladině či hlasy ptáků podkreslují zrnité obrazy beze slov.DETAIL:„Ahoj tati, dobré ráno!“ (zní nadšeně dcera v telefonu) – Právě jsem se probudil. (polohlasem) – To je fajn. Vyspal ses dobře? - Och, ano...  (nejistě polohlasem) Ano... (chraptí, hlas se ztrácí).

V letech

Philip Hoffman
Kanada / 2014 / 45 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Oslnivý svit soumraku
V rozpadajících se kulisách divadelních sálů se odehrávají sekulární rituály současné gruzínské společnosti – svatby, módní přehlídky, volby královny krásy i politické reprezentace. Statická kamera, jež zachycuje bezcitnou choreografii ceremonií v širokém záběru, kontrastuje s dynamickými švenky malé kamery televizní reportérky, která svou činorodostí udržuje v chodu lokální stanici. Sled promyšleně rámovaných obrazů výběru událostí, které se Dariko rozhodne zprostředkovat televizním divákům, doplňují záběry ze zákulisí ošuntělého studia přežívajícího díky poplatkům za četbu úmrtních oznámení.„Udivovalo mě, že drobné příběhy z městeček jsou pro lidi o tolik důležitější než jakákoli vysoká politika, a tak jsem chtěla zjistit, o čem ony příběhy jsou.“ Salomé Jashiová

Oslnivý svit soumraku

Salomé Jashi
Gruzie, Německo / 2016 / 74 min.
sekce: První světla
Středoevropská premiéra
FREM
Film je reakcí na současnou vlnu posthumanistického uvažování způsobeného rozvojem technologií a umělé inteligence stejně jako klimatickou krizí. Lidský druh si začíná uvědomovat svou nedůležitost a pomíjivost a lidská identita se ocitá v krizi. Snímek FREM se pokouší tento pocit reflektovat a vytváří odlidštěný a odcizený pohled na krajinu a přírodu za hranicemi lidského vnímání skutečnosti. Kusé myšlenky a útržky dialogů, různorodá hudba přerušovaná ruchy a glitchy a zdánlivě zmatená, neukotvená kamera vytvářejí znepokojivou filozofickou úvahu nad limity antropocentrického myšlení. „Natáčení tohoto filmu byla v každém ohledu extrémní zkušenost, a to nejen fyzická, protože jsme točili na Antarktidě. Musela jsem myslet nemyslitelné. Nechat za sebou vězení antropomorfismu. Přestat být člověkem.“ V. Čákanyová     
osobní program

FREM

Viera Čákanyová
Česká republika, Slovensko / 2019 / 73 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Den 32
Tváří v tvář možnému konci světa shromažďuje autor filmové záznamy lidské existence jako odkaz něčemu nebo někomu přicházejícímu po nás. Dokument vystavěný z pohledů do historie kultury, války, sportu tvoří pomyslnou archu připravenou přežít potopu. Dokumentární esej staví pomníky vynalézavosti i zkáze člověka. Přírodní živly bouří obrazovkou ve své nejsilnější formě. Doprovodný komentář, takřka v básnickém jazyce, podává svědectví o životě: hluboce osobní a generické zároveň. Vědomí nevyhnutelného konce nutí režiséra podniknout enigmatickou pouť za sběrem záznamu míst, lidí, jevů naší civilizace. „Vždy na mne silně působily dvě věci. Konec světa a zánik obrazu. Nevěděl jsem, že by obé mohlo nastat současně a už vůbec jsem netušil, že by mohly být provázány. Proto vznikl Den 32.“ A. V. Almeida

Den 32

Andre Valentim Almeida
Portugalsko / 2017 / 85 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt