Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Nemísta: Za horizontem nekonečna

Nemísta: Za horizontem nekonečna

režie: Péter Lichter
originální název: Non-Places: Beyond the Infinite
země: Maďarsko
rok: 2016
délka filmu: 6 min.

synopse

Esejistická koláž vizuálně rozvíjí subjektivizaci pojmu francouzského antropologa Marca Augého, označujícího pomíjivé prostory pří- značné anonymitou či rozostřenou identitou, převrací obrazy dálnic a odpočívadel v jejich okolí a zdůrazňuje tak unikavé motivy těchto nemíst.

„Esej Marca Augého (Nemísta: Úvod do antropologie a supermodernosti) se střetává s dílem 2001: Vesmírná odysea Stanleyho Kubricka na různých odpočívadlech podél maďarských dálnic. “

biografie

Esejistická koláž vizuálně rozvíjí subjektivizaci pojmu francouzského antropologa Marca Augého, označujícího pomíjivé prostory pří- značné anonymitou či rozostřenou identitou, převrací obrazy dálnic a odpočívadel v jejich okolí a zdůrazňuje tak unikavé motivy těchto nemíst. Peter Lichter (1984), maďarský dokumentarista, básník a redaktor filmového časopisu Prizma, vytváří od roku 2002 krátké lyricky laděné snímky metodou found footage. Na MFDF Ji.hlava byl uveden snímek Negativní dějiny maďarského filmu (2010), ve kterém spolu s Gaborem Farkasem a Gyulou Nemesem skrze fiktivní vzpomínky na „staré dobré časy“ vypráví alternativní historii maďarské kinematografie. 

více o filmu

režie: Péter Lichter
producent: Péter Lichter
scénář: Péter Lichter
kamera: David Gerencsér
střih: Péter Lichter
zvuk: Péter Lichter

další filmy v sekci

Vlákno
Rozbíhavé vzpomínky staré tkadleny se propojují do snové pohlednice, kde moře odnáší dům a bůh si bere k sobě i dítě, a tíha života zprůsvitní do slepoty, v níž nejcitlivějšími zůstávají ruce, precizně navíjející vlákno vlněné příze.„Vlákno je spojením. Spojuje energii se substancí, energii s ideou, ideu se symbolem, světlo s příběhem, foton s halogenidy stříbra, krystalky stříbra s pohyblivým obrazem, s živým obrazem. Vlákno je film o snu a skutečnosti, o životě a o smrti spojenými vlněnou přízí.“ P. Bulgarelli

Vlákno

Pietro Bulgarelli, Pablo Polanco
Chile, Kostarika / 2017 / 5 min.
sekce: Fascinace
Evropská premiéra
Stávat se Američankou
Čárový kód formuláře N-400, jímž se žádá o americké občanství, je „naturalizovaný“ (vý- raz používaný v řízení při získávání občanství, v procesu stávání se občanem USA) do obrazu, který se tak proměňuje v abstraktní portrét konkrétního žadatele, a zároveň promítnutý do zvuku tím, že vizuální kód je čten optickou zvukovou čtečkou. Christina Nguyenová (1988) pochází z Los Angeles. Studovala vizuální umění a mé- dia a molekulární biologii na University of California v San Diegu. Na California Institute of the Arts získala titul MFA v oboru film a video. Edgar Jorge Baralt (1988) pochází z Venezuely, vystudoval filmovou produkci na University of Central Florida a California Institute of the Arts nedaleko Los Angeles, kde také v současnosti žije a tvoří. Ve svých filmech se zabývá tématy paměti, plynutí času a proměnlivosti lidské identity.„Elektronická verze formuláře N-400 při vložení osobních informací vygeneruje čárový kód. My tuto proměnu lidské identity v data posunujeme její přeměnou v audiovizuální zážitek.“

Stávat se Američankou

Christina Nguyen, Edgar Jorge-Baralt
Spojené státy / 2016 / 1 min.
sekce: Fascinace
Světová premiéra
Zachraň (Moje srdce od světa)
Pohyby trajektu vnášející další neklid do vln Středozemního moře umožňují skládání barevných kompozic, nečekaně rozrušovaných algoritmickými zásahy digitální komprese, které v důmyslných plochách a rastrech zastírají a opakovaně obnovují autentičnost záznamu plavby, zatímco obzor se stává unikavou nejistotou. Jacques Perconte (1974) je jednou z předních osobností francouzské experimentální filmové scény. Pracuje s digitálním obrazem, kodeky a kompresními algoritmy, které sám vyvíjí. Tematicky se soustředí především na vztah současné kultury a technicky rozvinuté civilizace k přírodě. MFDF Ji.hlava uvedl v minulosti například jeho filmy L (2014), Les Moutiers (2012) a Ettrick (2015).„Vítr dul od samého vyplutí trajektu. Vzd ouvající se vlny na otevřeném moři mohly plavbu ztěžovat, ale loď je rozrážela a promítala střed omořskou modř ve zlatavé obloze a ohnivou zář zapadajícího slunce ve vlnách.“

Zachraň (Moje srdce od světa)

Jacques Perconte
Francie / 2016 / 10 min.
sekce: Fascinace
Východoevropská premiéra
Filozofie hororu (část I): Etymologie
Úvodní část sedmidílné adaptace vlivné stejnojmenné knihy amerického filozofa a teoretika umění Noëla Carrolla z r. 1990. V duchu kinematografické filozofie režiséři problematizují jednotlivé aspekty žánru, v tomto díle především pozici postav, lidského těla a typů pohledů na ně upíraných, a to i prostřednictvím zásahů přímo do těla filmu.   „Filozofie hororu: Symfonie filmové teorie je působivou meditací o teorii žánru, jejímž cílem je ukázat věčnou krásu umění filozofie a propojenosti populární kultury.“  B. Máté, P. Lichter      
osobní program

Filozofie hororu (část I): Etymologie

Bori Máté, Péter Lichter
Maďarsko / 2019 / 7 min.
sekce: Fascinace
Mezinárodní premiéra
Některé mraky se vzdalují
Vizuální ilustrace procesu pamatování, kdy mysl naváže na představu objektu přibližné obrazy vycházející z vnitřního uspořádání vzpomínajícího, které se tak stávají více odrazem jeho identity než otiskem reálných věcí a událostí. „Zajímá mě tvorba děl, která jsou sama o sobě zkušeností. Podle mě je nezbytné vtělit do umělecké tvorby smyslovost, smyslnost a empiričnost a apelovat na erotičnost umění.“ G. E. Veloso

Některé mraky se vzdalují

Gonzalo E. Veloso
Španělsko / 2017 / 6 min.
sekce: Fascinace
Světová premiéra
Letištní plocha
Observace sopečného kráteru otevírá vyprá- vění v aluzích a náznacích, které budují prostor imaginárního města po vzoru metropole Brasilia uvnitř kapverdské sopky Fogo. Průmět urbanistického plánu vytváří svět možného příběhu, zatímco průzory modelu jsou procházkou geometrií místa, kde byla spočítána i rozlehlost mraků. Joana Pimenta (1986), původem portugalská filmařka, která žije a tvoří střídavě v USA a Brazílii. Ve svých filmech a videoinstalacích používá postupy vizuální antropologie. Na MFDF Ji.hlava byl uveden její filmový debut Obrazce vyleptané do čepele mízou z banánovníku (2014), ve kterém ze smyšlených vzpomínek sestavuje snovou korespondenci mezi souostrovím Madeira a bývalou portugalskou kolonií Mosambik.„Ocitla jsem se tam jako cestovatelka časem, archeoložka prostoru, snažící se navrátit troskám a mementům původní exotičnost.“

Letištní plocha

Joana Pimenta
Portugalsko, Spojené státy, Brazílie / 2016 / 14 min.
sekce: Fascinace
Evropská premiéra
Zlostný houf
Světelné trajektorie hejna racků poletujícího kolem pohozených drobků chleba proměňují idylický obraz v poutavou abstraktní kompozici, která evokuje frenetické projevy domnělého hněvu či chaosu. To podporuje analogická práce se zvukem, když z křiku ptáků zůstávají stopy nervních ozvuků.  „Pracuji s obrazem a zvukem /// abych všednímu životu vdechl nové kontury /// a podělil se o svou audiovizuální představu o světě /// v experimentálních uměleckých videosnímcích /// a to od roku 2010.“ J.-M. Rolland
osobní program

Zlostný houf

Jean-Michel Rolland
Francie / 2019 / 4 min.
sekce: Fascinace
Evropská premiéra
KAMERA (Poznámky o filmu 10)
Úvaha nad dohledem, jež se dramatizuje panickými a úzkostnými záchvaty člověka v bílé místnosti bez oken a dveří, reflektuje všudypří- tomnost zdánlivě nenápadného pozorování. Nemožnost objektivity pohledu skryté kamery zdůrazňují reaktivní změny jejího úhlu pohledu, když na ni postava útočí. Rakouský filmař a kurátor Norbert Pfaffenbichler (1967) je průkopníkem videoartu a zakládajícím členem skupiny VIDOK. V tvorbě často kombinuje elektronickou hudbu a abstraktní projekce. Byl kurátorem významné skupinové výstavy Abstraction Now v Künstlerhaus ve Vídni (2003), pracující se sluchovými vjemy generovanými počíta- čem. Na MFDF Ji.hlava byl uveden jeho film Intermezzo (Poznámky o filmu 4) (2012).„Camera, krátká etuda na téma skrytá kamera, je součástí mé série poznámek o filmu, která se zabývá různými náměty z dějin a teorie filmu.“

KAMERA (Poznámky o filmu 10)

Norbert Pfaffenbichler
Rakousko / 2015 / 13 min.
sekce: Fascinace
Česká premiéra
Portbou
Ohledávání místa, rostlin, kamenů, budov i hřbitova ve vesnici, která leží na severovýchodu Katalánska na hranici s Francií ve skalnaté zátoce a kde zemřel a je pochován Walter Benjamin. Taktilní setkání s místem provádí prototyp haptické kamery, která z nečekaných perspektiv snímá objekty, jichž se její uživatel dotýká. Agata Merglerová je postgraduální studentkou humanitních věd na kanadské University of York, zde pracuje na vývoji aparátů, které sní- mají to, čeho se jejich uživatel dotýká. Cristian Villavicencio Ruiz (1984) pochází z Ekvádoru a studuje doktorát na Baskické univerzitě v Leioa. Ve své tvorbě zkoumá vztah mezi hmatovou a vizuální percepcí a jejich posuny při digitálním přenosu vjemů pomocí nejmodernější techniky.„Díky d oma vyrobeným prototypům digitálních ‚haptických kamer‘ máme v naší společné práci možnost zpo chybňovat hegemonii vizuality a úlohu d otyku ve výrobě filmů.“

Portbou

Agata Mergler, Cristian Villavicencio
Španělsko, Kanada / 2016 / 4 min.
sekce: Fascinace
Světová premiéra
Světlo / zlato, Hawick, květen 2018
Uprostřed toku skotské řeky Teviot zahlédl autor na obloze barvu jako z Klimtových obrazů a úžas nad tím momentem převádí do tekutých soustav ploch digitálně rozloženého výjevu, a to až do radikálního konce, kdy se různobarevné mřížky plynoucí na plátně jako klidné horizonty rozpouštějí opět do Klimtovy zlaté. "Točit filmy znamená otevřít srdce a magické síly života nechat proudit do svých představ, kde splynou s obrazy. Snažím se nadchnout ty, kteří v mých filmech sledují proud barev a času." J. Perconte  

Světlo / zlato, Hawick, květen 2018

Jacques Perconte
Francie / 2018 / 9 min.
sekce: Fascinace
Světová premiéra
Dvacet devět minut na moři
Jiné možnosti moře. Digitální impresionismus v trpělivém rozkladu obrazu do pohyblivých barev provázených subtilním zvukem neutišitelného větru. Valivý pohyb zdůrazněný rozjímavou pomalostí odkazuje k neustálosti proměn vln i jejich reprezentací. „Dlouhá hluboce niterná cesta v našem vztahu s násilím a pamětí. Pohyblivé digitální obrazy mají udržet informace stabilní. To my dokážeme prolomit.“ J. Perconte

Dvacet devět minut na moři

Jacques Perconte
Francie / 2016 / 30 min.
sekce: Fascinace
Světová premiéra
Propletenost
Prošívání fotografie se stává dramatem zamotávání, proděrovávání a deformování vzpomínky, aby v nekonkrétních obrysech zneviditelnilo švy vyprávění o zamilování, průběhu, konci lásky a pohnutí k dalším příběhům, kdy rodinný obrázek odkazuje na vzorce chování a stereotypy napojené na milostné prožívání. „Vztahy s nám nejbližšími jsou vždy složitě propletenými nitkami.Křehké i pevné, vzbuzující závislost i touhu po samotě, skládající se do krásných vzorců i rozpadající se v bolestných střetech. Tento film je snahou rozmotat tento propletenec.“ P.-R. Jaiková

Propletenost

Pille-Riin Jaik
Rakousko / 2017 / 6 min.
sekce: Fascinace
Mezinárodní premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt