Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Neznámý člověk
Neznámý člověk
Neznámý člověk
Neznámý člověk

Neznámý člověk

režie: Mikel Cee Karlsson
originální název: Fraemling
země: Švédsko, Finsko
rok: 2019
délka filmu: 99 min.

synopse

Režisér filmu Mikel a hlavní hrdina Mathias jsou kamarády od dětství, přesto s odstupem času ten první o druhém zjišťuje, že ho vlastně nezná. O zběsilých okolnostech vedoucích až na osudové scestí se rozhodnou společně natočit dokumentární rekonstrukci, měnící se ve velmi osobní portrét člověka, který byl proti své vůli nucen vést dva životy, přičemž mezi nimi je hranice stejně tenká jako mezi obětí a pachatelem v bezohledném podsvětí. Více než kriminální pozadí poutá pozornost úporná snaha člověka strhávaného spirálou vážných problémů udržet před ostatními zdání spokojeného a vyrovnaného života.

biografie

Mikel Cee Karlsson (1977) je švédský filmař, před Cizincem natočil dokumentární filmy Hälsningar från skogen (2009) a The Extraordinary Ordinary Life of José González (2010). Věnuje se také tvorbě videoklipů, například pro Fever Ray nebo José Gonzáleze.

více o filmu

režie: Mikel Cee Karlsson
hrají: Ulf Stenberg
producent: Erik Hemmendorff
kamera: Mikel Cee Karlsson

další filmy v sekci

Čtvero ročních dob a podzim
Mnohostranně talentovaný umělec, původem Čech, Jiří Synek (1921–2017), čtenářům známý jako František Listopad, strávil většinu svého života v Portugalsku, kde vystupoval pod jménem Jorge. Byl básníkem, překladatelem, divadelním i filmovým režisérem, organizátorem a pedagogem a jako takový měl velký vliv na portugalský kulturní život. Významnou roli měl při budování portugalské televize i filmové školy. Zároveň pořád psal a jeho básně i prózy jsou výjimečným svědectvím o melancholii exilu. Dokument obsahuje objevné archivní záznamy i lyrické sekvence a Listopada představuje prostřednictvím jeho myšlenek a životní filozofie.
osobní program

Čtvero ročních dob a podzim

Pedro Sena Nunes
Portugalsko / 2018 / 90 min.
sekce: Souhvězdí
Středoevropská premiéra
Předpřítomný. Čas.
Ze streamování se stal v Číně nebývalý hit s komerční hodnotou v řádu miliard. Více než 427 milionů lidí se v roce 2017 už neobešlo bez toho, aby se nepodělilo o detaily ze svého předkamerového soukromí. Ať už jde o neschopného pouličního tanečníka, muže trpícího genetickou poruchou, který i v dospělosti vypadá jako dítě, nebo laxní pracovnici v továrně na výrobu spodků. Režisérka filmu sledovala desítky takovýchto „zprávařů“ a z více než 800 hodin absolutní všednosti sestavila pozoruhodný kolektivní portrét generace, pro kterou jsou off-line a on-line světy neoddělitelně propojeny, fascinující výpověď o honbě za rychlým úspěchem i o boji s osamělostí a pouhém zabíjení času.
osobní program

Předpřítomný. Čas.

Shengze Zhu
Spojené státy, Hongkong, zvláštní administrativní oblast Číny / 2019 / 124 min.
sekce: Souhvězdí
Východoevropská premiéra
Já a vůdce sekty – současná zpráva o banalitě zla
Dvacátého března 1995 vypustili členové náboženského kultu Óm šinrikjó v pěti stanicích tokijského metra smrticí plyn sarin. Zemřelo dvanáct lidí. Mezi stovkami dalších, kteří si odnesli dlouhodobé následky, byl i režisér filmu Acuši Sakahara. Po více než dvaceti letech se rozhodl zjistit, kdo za útokem stál. K natáčení se mu podařilo přesvědčit muže, který je se stále aktivním hnutím spojený. Filmař si nezávazným povídáním získává jeho důvěru, aby jej mohl konfrontovat s traumatem, které muž Sakaharovi způsobil. Intimní rozprava o banalitě a nenápadnosti zla ukazuje, jak dlouhá může být cesta k pravdě a vykoupení.     „Svému spolužákovi ze střední školy jsem slíbil, že se stanu uznávaným režisérem. On ale spáchal sebevraždu a já si vyčítal, že jsem mu v tom nedokázal zabránit. Následujících třicet let jsem se snažil dodržet svůj slib. Po útoku sarinem mé odhodlání ještě zesílilo.“ A. Sakahara

Já a vůdce sekty – současná zpráva o banalitě zla

Atsushi Sakahara
Japonsko / 2020 / 114 min.
sekce: Souhvězdí
Východoevropská premiéra
První most
„Krāslavský most je prvním mostem přes Daugavu na území Lotyšska, vstupní branou Daugavy z Běloruska do Lotyšska,“ praví úvodní titulek filmu, v němž strategicky a historicky významná stavba nese řadu dalších významů. Do série sugestivních statických černobílých záběrů a zvuků zhmotněný analytický dokument nám z různých úhlů pohledu přibližuje život mostu v jeho tíži i lehkosti: prostřednictvím věčně tekoucí řeky, kterou překlenuje, nekonečného pohybu automobilové dopravy i lidské chůze mezi dvěma břehy, divoké přírody bující v těsné blízkosti i projevů lidského osídlení, pro něž je symbolickou kulisou.„Nejlepší na tom dokumentu je, že jsme film natáčeli na zbytky jednadvacet let starého 35mm negativu. A vážně to fungovalo. Vypadá to skvěle.“ L. Pakalnina

První most

Laila Pakalnina
Lotyšsko / 2020 / 11 min.
sekce: Souhvězdí
Česká premiéra
Dobrý terorista
Dobrý terorista – mrtvý terorista, tvrdí známá floskule. Stejně rozpolcený jako název je i film přibližující příběh Jasona Walterse, odsouzeného a následně napraveného člena nizozemské teroristické skupiny Hofstad. Ta byla zodpovědná za vraždu, přípravu teroristických útoků a vyhrožování smrtí. Walters se vzdal až po čtrnáctidenním obléhání jeho bytu. Ovšem ve výpovědích zástupců justice, vězeňských zaměstnanců i dalších mužů obviněných z terorismu získává stereotypní představa muslimského radikála jako ztělesnění všeho zla notné trhliny. Zjitřená Evropa možnost nápravy a pokání vytěsnila v toxicky zpolitizovaných případech mimo jakákoli akceptovatelná společenská kritéria, stejně jako většinu uvězněných teroristů.
osobní program

Dobrý terorista

Robert Oey
Nizozemsko / 2019 / 80 min.
sekce: Souhvězdí
Česká premiéra
Tenhle film je dárek
Citlivý portrét Daniela Spoerriho zavádí diváky nejen do pracovny všestranného umělce, ale také do jeho dětství stráveného v Rumunsku, kde se jeho otec stal obětí židovského pogromu. Kromě samotného Spoerriho k nim promlouvají i jeho asambláže, které dávají nový život různým objektům. Umocňují tak motiv znovuzrození, kolem něhož režisérka svůj osobně laděný film vystavěla. – Daniel Spoerri (1930) je švýcarský výtvarný umělec a spisovatel narozený v Rumunsku. Proslul svými tableaux pièges, v nichž skupiny předmětů nalezených v náhodných pozicích umisťuje na desky tak, aby výsledný objekt mohl být zavěšen jako obraz.
osobní program

Tenhle film je dárek

Anja Salomonowitz
Rakousko / 2019 / 72 min.
sekce: Souhvězdí
Východoevropská premiéra
Z psí perspektivy
Babička, vnučka, pes. Trajektorie umírání. Několik bezčasých momentů života nemocné ženy je obohaceno o přítomnost vnučky-filmařky, která skrz filmové médium zachycuje prchavost událostí a něžnost loučení. Za zavřenými dveřmi se odvíjejí prosté hovory, rutinní úkony (večeře) i předávání zkušeností (kuchání prasečí hlavy). Naléhavost pomíjivých chvil je umocněna psím pohledem. Projekce posledních okamžiků života zaznamenaná pohledem kamery a oddaného zvířete. Intimní bilance životních ztrát na půdorysu rodinného trojportrétu.
osobní program

Z psí perspektivy

Laure Portier
Francie, Belgie / 2019 / 37 min.
sekce: Souhvězdí
Česká premiéra
Epicentro
Mezi Severní a Jižní Amerikou, kapitalismem a komunismem, Sovětským svazem a Spojenými státy leží Kuba jako historický, geografický a kulturní průsečík různých utopických vizí. I když žádná z nich dosud nebyla naplněna, tak obyvatelé Havany, které si Hubert Sauper vybral za své průvodce, se k nim přesto dál upírají a nepřestávají věřit příběhům svých předků. Živelná i melancholická cestopisná esej konfrontuje nepřikrášlenou realitu chudnoucího ostrovního státu s mýty, pro které tamější lidé žijí a díky nimž navzdory cizím vlivům, opresím a politickým zvratům neztrácejí svou vnitřní svobodu.     „V Epicentru jsem se pokusil prozkoumat protikladné termíny ‚utopie‘ a ‚dystopie‘ a jako případovou studii jsem si vybral kubánskou společnost.“ H. Sauper

Epicentro

Hubert Sauper
Francie, Spojené státy, Rakousko / 2020 / 107 min.
sekce: Souhvězdí
Česká premiéra
Stěna stínů
Na východě Nepálu stojí posvátná sedmitisícová hora Jannu, jejíž vrchol je považován za sídlo bohů a démonů. Traduje se, že kdo ji zkusí pokořit, zaplatí za to životem. Pod horou leží víska, ve které bydlí Ngada Šerpa s rodinou. Jeden z nejspolehlivějších horských nosičů v oblasti se potýká s chudobou. Přesto by synovi chtěl zaplatit studium medicíny. Rozhodne se proto porušit tabu a doprovodit na Jannu horolezeckou expedici. Doufá, že k němu bohové budou milosrdní. Majestátní horské scenérie se stávají dějištěm dramatu člověka svádějícího boj s přírodními živly i vlastním náboženským přesvědčením.     „Lidé jsou často ovládáni emocemi, což je v horách ještě patrnější. Stáváme se tam tím, kým skutečně jsme. Všechno je černé a bílé. Mnoho odstínů šedé existuje pouze v nížinách.“ E. Kubarska 

Stěna stínů

Eliza Kubarska
Polsko, Německo, Švýcarsko / 2020 / 94 min.
sekce: Souhvězdí
Česká premiéra
Země medu
Stárnoucí včelařka se v rurálním prostředí makedonských hor pokouší udržet tradici poctivého, k přírodě ohleduplného včelařství. Z její klidné každodennosti, kdy se kromě péče o včelstva a prodeje medu v přilehlém městě také trpělivě stará o matku dožívající v jejich hospodářství bez elektřiny, ji vyruší příchod nomádských včelařů, kteří přírodu chápou především jako příležitost k zisku, jímž se chtějí vymanit ze své chudoby. Tvůrci strávili s hrdinkou snímku tři roky a pořídili přes čtyři sta hodin materiálu, z nichž vzešel melancholický environmentální apel, lyricky zachycující krásu neposkvrněné přírody.
osobní program

Země medu

Ljubomir Stefanov, Tamara Kotevska
Macedonia / 2019 / 85 min.
sekce: Souhvězdí
Česká premiéra
Irving Park
Irving Park je chicagská čtvrť, kde žije pod jednou střechou čtveřice hlavních představitelů filmu. Jejich soužití má ale poněkud neobvyklé uspořádání – všichni jsou to stárnoucí gayové, praktikující dominantně-submisivní vztahy. Časosběrně koncipovaný snímek vstupuje přímo do středu této nestandardní domácnosti a prostřednictvím zdánlivě prvoplánové provokativnosti, která je ale jen jim přirozenou všedností, k níž patří dlouhé rozhovory Pána a jeho nahých otroků, umožňuje prožít pocit rodinné vzájemnosti, neřešitelných krizí i každodenního přebývání. Jak přiznává jeden z účinkujících: všichni stejně žijeme v akceptovatelných vztazích nadvlády a poddajnosti.
osobní program

Irving Park

Panagiotis Evangelidis
Řecko / 2019 / 117 min.
sekce: Souhvězdí
Středoevropská premiéra
Metamorfóza ptáků
Catarině zemřela matka, když jí bylo 17 let. Jacinto přišel o tu svou také předčasně. Catarina je režisérkou filmu, Jacinto jejím otcem a společně v poetizovaném dialogu vyprávějí svou rodinnou historii, nesoucí se ve znamení vzdorování pomíjivosti času. Film kombinuje dokument s hranou tvorbou – příběh Beatriz a Henriqueho, toho, jak se do sebe zamilovali, měli svatbu a spolu šest dětí. Henrique jako námořník trávil spoustu času mimo domov, a tak se o děti starala většinou jeho manželka sama. A jejich nejstarší syn Jacinto už od malička snil, že se změní v ptáka... „Otázka metamorfózy je spojena s myšlenkou, jak se postava, která ve filmu ztvárňuje mého otce, promění ve mě.“ C.Vasconcelos

Metamorfóza ptáků

Catarina Vasconcelos
Portugalsko / 2020 / 101 min.
sekce: Souhvězdí
Česká premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt