Souhvězdí

Nejtěžší je zachytit bolest, říká dokumentaristka Claire Simon, která na gynekologickém oddělení pařížské kliniky Tenon natočila téměř tříhodinovou fresku o vypořádáváním se s ženstvím. Na chirurgickém sále i v ordinaci hledá správná slova a obrazy, které by zachytily intimitu lidských těl i duší při porodu, diagnóze zhoubné nemoci nebo změně pohlaví.  S odzbrojující empatií portrétuje rituální cykličnost přelomových fází života a zachycuje jednu z nejkrásnějších scén anestezie, která se jí týká více než před začátkem natáčení čekala.

Teherán v červenci 2007. Devatenáctiletá studentka architektury Reyhaneh Jabbari má pracovní schůzku se starším mužem. Ten se ji během setkání pokusí znásilnit. Reyhaneh ho v sebeobraně pobodá. Ještě téhož dne je zatčena a navzdory mezinárodním protestům odsouzena k trestu smrti. Film s pomocí tajně pořízených videozáznamů, svědeckých výpovědí a dopisů z vězení sugestivně rekonstruuje ženiny několikaleté útrapy i zoufalé volání její rodiny a právníků po spravedlnosti. Reyhaneh odmítá stáhnout obvinění ze sexuálního útoku a její příběh se stává symbolem boje za práva, svobodu a bezpečný prostor pro íránské ženy. „Bylo mi jasné, že jádrem filmu musí být záběry natočené rodinou. Zbytek byly záběry […], které jsem natočil s malým týmem. Kromě toho tam byly záběry z věznice, které tajně natočili příbuzní, jimž se během návštěvy podařilo vzít dovnitř mobilní telefon.“ – Steffi Niederzoll Zdroj citátu: Iran Journal

Nejstarší polské DJce Virginii Szmyt, kterou návštěvníci a návštěvnice tanečních party znají pod jménem Vika, bude letos osmdesát pět let. Dokáže roztančit davy a na veřejnosti aktivně vystupuje proti stereotypům spojeným se stářím. Za dveřmi svého bytu je to však osamělá vdova s tragickými vzpomínkami na druhou světovou válku a zpřetrhanými vazbami s rodinou. Mnohovrstevnatý emotivní portrét nezdolné životní síly s něžnou melancholií nahlíží na hledání způsobu, jakým se Vika snaží přes nánosy společenských norem žít naplno tady a teď. Prožitek přítomného okamžiku je o to silnější, oč členitější je mapa její osobní historie a intenzivnější vědomí vlastní konečnosti. „Člověk nejvíce ze všeho v životě potřebuje něhu, kterou po smrti blízkého už nikdy nedostane.“