Drobný zdroj světla v pohybu je zachycen extrémně pomalou expozicí, díky které zanechává v emulzi stopu po své trajektorii. Autor si pro svůj film číslo 3 připravil rozsáhlou partituru o 13 částech, do které zahrnul délku expozice, barvu, pozici kamery, šířku světelné stopy a rychlost pohybu. Zároveň však světlo přichytil k dvojitému kyvadlu, které se za jistých okolností chová naprosto nepředvídatelně.„Již dlouho mě fascinuje skutečnost, že je možné vytvořit statický obraz pomocí pohybu a že je možné znovu vytvořit pohyb tím, že ukážete několik těchto statických obrazů za sebou. Tímto způsobem jsou jak samotné obrazy, tak i jejich transformace způsobeny interferencí mezi pohybem jednoho jediného světelného zárodku a pohybem filmové kamery. Považuji to za jakýsi bod nula fotograficky zaznamenaného filmu.“ - Joost RekveldZdroj: joostrekveld.net

Během tří předjarních týdnů zachycoval filmař tentýž panoramatický výhled z okna. Do kamery přitom denně vkládal v opakujícím se pořadí tři totožné role filmu, avšak na objektiv každý den nasadil jinak proděravělou masku a otevíral clonu v různých úsecích z 90 metrů filmového pásu. Podle předem daného schématu tak vznikla časosběrná koláž, v níž se vedle sebe vyjevují okamžiky jednoho místa z různé doby.

Kvadratické číslo 36 a jeho podmnožiny, včetně prvočísel, na které ho lze rozložit, funguje jako základní organizační princip dvouminutového videa rozděleného do tří polí, v nichž se odehrávají proměny vertikálních a horizontálních struktur, které propojuje minimalistický elektronický soundtrack Stefana Németha. Práce připomíná ranou digitální estetiku, absolutní film i minimalistické kompozice.

Helena Třeštíková sbírá materiál pro své časosběrné filmy dlouhá léta. Dokumentární pořad věnovaný její osobě se natáčel dva dny. Jedna z nejúspěšnějších českých filmařek je během nich konfrontována s limity vlastní tvůrčí metody a údělem ženy intelektuálky jako veřejně vystupující postavy. „Jan Burian mi vyčítal, že nezasáhnu, ale zároveň, že Marcele pomáhám, například najít práci. To jsou protichůdné výčitky.“ Zdroj citátu: Respekt

Žena jako kulturní statek v byznysu se show, který nemá pevné hranice ani formy. I tak by se dalo charakterizovat téma této epizody Burianova dne žen věnované zpěvačce nebývalé imaginace i pozoruhodného životního osudu. S nádavkem poznání, že slova někdy nestačí v komunikaci dvou míjejících se mluvčích. „V tomto případě nebylo cílem informovat o životě a díle našich hrdinek ani jim dělat reklamu, ale spíš jim položit na první pohled jednoduchou otázku: Proč děláte to, co děláte, právě tím způsobem, jakým to děláte?“ Zdroj citátu: Radio Servis

Hledání ženy, která má co říct, v obřím bytovém domě, kam se vleze celá ulice. Experimentálně pojatá epizoda se obejde bez centrální ženské figury. Až ke hvězdám vystoupáme po pomyslném kosmickém žebříku a na cestě budeme potkávat ženy i muže ve sdíleném prostoru, který nemá v České republice obdoby. „Přístup k protagonistům našeho pořadu byl většinou dán jejich charaktery.“ Zdroj citátu: Deník.cz

Kolem plánovaného amerického radaru v Brdech se na sklonku prvního desetiletí strhla v české kotlině pěkná mela. Vláda najala lobbistu, aby obyčejným lidem vysvětloval, proč toto zařízení na svém území potřebujeme a jaký z toho budeme mít prospěch. Obyvatelé přilehlých obcí se proti takovému plánu bouřili. A většina občanů České republiky podle zveřejněných průzkumů touto myšlenkou taky nadšena nebyla. Dokumentární tragikomedie nám předkládá obraz naší veřejné diskuze 20 let po sametové revoluci. Střet dvou protivících se postojů i tak zůstává známkou fungující demokracie a svobodné společnosti. „Film by měl přispívat k harmonii a nezanášet svět pocitem bezmoci. Z filmu by nikomu nemělo být špatně.“ Zdroj citátu: Česká televize

Filmová reality show o neexistujícím hypermarketu vystřelila na počátku tisíciletí jména Remunda a Klusák do povědomí širší veřejnosti. Titulní Český sen je také názvem, který pro svůj obchoďák oba režiséři a zároveň aktéři filmu zvolili. Spolu s nimi jako diváci procházíme procesem utváření značky a její image. Tento „vyprázdněný obraz“, v podstatě dokonalé simulakrum, je trefným symbolem konzumní kultury. Obchodovatelné je totiž nejen zboží, ale i naše touhy, představy, přání a sny. Otázkou jen zůstává, co všechno jsme schopní podstoupit, abychom sehnali cokoli, nejlépe výhodně v akci. „Chtěli jsme reagovat na toto historické údobí, ve kterém žijeme, a natočit film, po kterém tuhne úsměv na rtech.“ Zdroj citátu: iDNES