Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
NU
play
NU
NU
NU
NU

NU

režie: Frédéric Cousseau, Blandine Huk
originální název: NU
země: Francie
rok: 2018
délka filmu: 54 min.

synopse

„Strašná zima přišla. Sníh padal v nekonečných poryvech. Vítr zchladil vzduch i zemi. Slunce přestalo svítit. Tři zimy šly jedna za druhou, bez léta, které by je vystřídalo.“ Těmito slovy začíná dokumentární dystopie koncipovaná jako osobní korespondence mezi ženou-přírodou a posledním žijícím mužem. Na pozadí obrazů přírodních scenérií a vylidněných výdobytků civilizace se v recitační dikci střídají poetizovaná vyznání citů, popisy banálních prožitků i symbolických situací. V posledních momentech lidstva se obnovuje zpřetrhané pouto mezi milující matkou a znovu nalezeným ztraceným synem.

„Miloval jsi mě, jako muž miluje ženu – i s jeho nejhoršími chybami. Chtěl jsi mě vlastnit, ovládat, kontrolovat, svlékat. Dusil jsi mě a uchvacoval. Miloval jsi mě jen kvůli sobě a bral sis všechno, co bylo moje. A nevěděl jsi, že zemřeš.“ F. Cousseau

biografie

Frédéric Cousseau (1963) začínal jako rockový muzikant, od 80. let se věnuje tvorbě filmů, jak dokumentárních, tak i hraných či experimentálních. V Ji.hlavě byly v sekci Krátká radost uvedeny jeho snímky Pornografická osamělost (2011) a Uhlí & kozáci (2013).
Blandine Huková (1969) je původním povoláním novinářka, pravidelná spolupracovnice Frédérica Cousseaua.

více o filmu

režie: Frédéric Cousseau, Blandine Huk
producent: Frédéric Cousseau, Blandine Huk
kamera: Frédéric Cousseau
střih: Blandine Huk, Frédéric Cousseau
zvuk: Frédéric Cousseau

další filmy v sekci

Dvakrát do stejné řeky
Jako road movie popisuje svůj dokument dvojice filmařů, která se vydala po stopách skotského objevitele Johna McGregora, jenž v roce 1869 podnikl cestu podél řeky Jordán. Zatímco McGregor zde hledal duchovní obrodu, dokumentaristé pátrají v rozhovorech a náhodných setkáních po vztahu Izraelců ke své domovině.Hérakleitova věta o jinakosti stejné řeky se u Jordánu může vztahovat i k různým pohledům, jež se na ni dívají. Podle tvůrců se o Palestině ve filmu nikdy nemluví, přesto filmem protéká jako spodní proud.

Dvakrát do stejné řeky

Amir Borenstein, Effi Weiss
Belgie / 2013 / 110 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Karusel
Chronofotografická návštěva muzea ve věku jeho digitální reprodukovatelnosti. Takto charakterizuje režisér projekt Karusel stojící na hraně dokumentu a výtvarného umění. Snímek pomocí nekomentovaných obrazů usouvztažňuje prostor muzea, jeho návštěvníky a digitální záznamové technologie. Díky změněné rychlosti snímání se z návštěvníků stávají přízraky, u nichž je nejzásadnější jejich pohyb, diktovaný spíš potřebou všechno dokumentovat pomocí fotoaparátů než touhou prohlížet si vystavené objekty. Závěr pak ukazuje, že nejpozoruhodnějšími exponáty dnešních muzeí jsou jejich návštěvníci. „Nemusíte vidět. Nemusíte cítit. Nemusíte se dělit. Musíte jen sledovat průvodce, otáčet se a obdivovat.“ A. Gerber

Karusel

Arnaud Gerber
Francie, Německo / 2018 / 35 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Vstup do konce
Temná psycho-etnografická expedice Marii von Hausswolffové a Anne Gry F. Kristensenové hluboko do džungle lidského podvědomí. Záběry z panamského pralesa jsou natočeny na 16mm film a všechen zvuk je nahraný na kazetové pásky. Film je podvědomou odpovědí na ultranásilný italský snímek Kanibalové ze 70. let, jakož i na všechna romantická pojetí přírody coby harmonického místa, které je v rovnováze samo v sobě i ve vztahu ke svým obyvatelům. Dílo mezi fantazií a skutečností a jeden z nejvíce nekompromisních filmů v tomto roce.  „Film je básnickou, tajemnou cestou děsivou džunglí, kde se divák setkává se všemožnými živými i mrtvými tvory a duchy. Točil se 16mm kamerou Bolex a zvuky se nahrávaly na analogové pásky.“ M. Von Hausswolff, A. G. Friis Kristensen 

Vstup do konce

Anne Gry Friis Kristensen, Maria Von Hausswolff
Dánsko, Švédsko / 2018 / 33 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Fovea centralis
Jaderná elektrárna ve Fukušimě zpřístupnila pod nátlakem úřadů a médií videopřenosy z průmyslových kamer v areálu elektrárny. Neunikly cenzorskému zásahu: tváře lidí jsou rozmazány a na některých místech byla odstraněna zvuková stopa. Z tohoto materiálu skládá režisér meditativní film-báseň pohybující se na hraně videoartu. Metodou brikoláže jsou spojovány multiplikované obrazy, zvukové ruchy a psané texty, jež se vpalují do mozku diváka jako obraz atomového hřibu do oční sítnice. Její střed, který umožňuje nejostřejší vidění, se nazývá fovea centralis.DETAIL:„Čelo a bradu mám opřenou o tyče z chladného kovu. Slyším čísi hlas. Zorné pole tvého levého oka je zúžené. Na sítnici máš skvrnu ve tvaru převráceného hřibu.“

Fovea centralis

Philippe Rouy
Francie / 2014 / 50 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Hovory s TGM
Další příspěvek do specifického subžánru oživené historie z pera scenáristy Pavla Kosatíka. Ráno 26. září 1928 se v zahradách zámku v Topolčiankách potkávají Karel Čapek a prezident Masaryk, aby rozhodli o osudu svého společného literárního díla. Z citátů z budoucí knihy i vzájemné korespondence se rodí fabulovaný filmový dialog, oprošťující původní formát literárního rozhovoru od svazujících konvencí. Čapek s Masarykem si vzájemně vyčítají různé věci, urážejí se, ale zároveň se v úvahách dotýkají klíčových otázek osobní povahy i své společenské funkce politika a literáta.„Je to film o dvou mimořádných mužích, je o tom, že emoce mohou být někdy silnější než myšlenka, i u tak výjimečných lidí.“ J. Červenka

Hovory s TGM

Jakub Červenka
Česká republika, Slovensko / 2018 / 80 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Místo, které zabíráš
Svět je divadlo. A za jevištěm se v divadlech většinou nacházejí prostory pohledu běžného diváka skryté. V stylizovaném observačním dokumentu nás režisér Marques nechává nahlédnout do zákulisí menších portugalských souborů. V časech, kdy velká kovová monstra v podobě obřích bouracích bagrů rozebírají budovu tradičního kamenného divadla, se mezní situace před vstupem na scénu stává pro většinu divadelních outsiderů ještě tíživější. Z útržků hovorů před zrcadlem v šatně, poetických komentářů a přírodních motivů se skládá podobenství plné odrazů, ať už těch v zrcadle, nebo mimetických v divadle svět. „Tak nevím, jestli umělec – proletář není už málem vyhynulým druhem. Tento observační i esejistický film podobný atlasu buduji tak, abych zachytil odraz těch, kteří odvážně bojují o přežití.“

Místo, které zabíráš

Pedro Filipe Marques
Portugalsko / 2016 / 165 min.
sekce: Opus Bonum
Evropská premiéra
Vypusťte figuranty
Jedná se de facto o film o filmu, jen s tím rozdílem, že středem zájmu se stávají výhradně komparzisté. Jsou natáčeni při čekání, až na ně přijde řada, při konverzaci s ostatními a přemýšlení o svém výkonu. Zatímco své povinnosti berou velmi vážně a touží být hvězdami, pro filmaře představují jen lidi, které si zkoordinují, jak potřebují, nic víc. Tento snímek jim naopak věnuje plnou pozornost a odhaluje jejich osobnosti, co prožívají a o čem sní. Záběry pocházejí z několika různých prostředí, kde se točí filmy, jichž se účastní komparzisté odlišných národností.„Figurant se stává přítomným tělem, mluvícím tělem, stává se jednajícím tělem, ba dokonce tělem politickým zbaveným stereotypů vlastních komunitě, kterou měl představovat.“ S. Azariová

Vypusťte figuranty

Sanaz Azari
Belgie / 2018 / 61 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Čas pádí jako řvoucí lev
76,5 roků – průměrný věk německého muže. 76,5 minut – délka tohoto filmového eseje o povaze času. Autor trpí chronofobií a s bolestným plynutím let se vyrovnává pomocí koláže obrazů a historek, kladoucí důraz na konkrétní věci. Ve filmu je přitom zjevný, až obsesivní řád: co minuta, to rok života.Obskurní plechový stroj se zábleskem mizí proti proudu času jako legendární DeLorean. V tomto návratu do budoucnosti ale nejde jen o filmovou magii. Z privátního se stává fantastické, ze vzpomínky sci-fi.

Čas pádí jako řvoucí lev

Philipp Hartmann
Německo / 2013 / 80 min.
sekce: Opus Bonum
Východoevropská premiéra
Jedné noci
Film je založený na reálném setkání filmařů s neznámým Evropanem jedné noci roku 2017 v bejrútském baru. Jednalo se o muže na cestě ke kurdským milicím bojujícím ve válce proti Islámskému státu na území Sýrie. Konverzace byla tajně nahrávána na mobilní telefon a slouží jako scénář pro animované modely situací i herecké ztvárnění onoho večera. Kromě fascinující sondy do myšlení člověka, který je ochoten obětovat vlastní život pro boj za svobodu, je snímek i formální polemikou o zdánlivé autenticitě dokumentárního filmu a možnostech reprezentace reality pomocí simulace a modelové situace. „Dnes je válka konstantní stav přípravy na absolutní destrukci za frontou. Už nemáme prostředky k tomu, abychom ji pochopili nebo rozlišili vojáka od občana.“ M. Lotfy, N. Abed
osobní program

Jedné noci

Noor Abed, Mark Lotfy
Palestine, Egypt / 2019 / 24 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Dokud nás porno nerozdělí
Věřící, konzervativní šedesátnice Eulália se musí vyrovnat s obtížným životním zlomem. Její syn emigroval do Německa a stal se tu hvězdou gay porna. Eulália tráví čím dál víc času na Facebooku prohlížením jeho profilu a psaním dlouhých, většinou nevyslyšených zpráv. Observační, dramaticky vystavěný dokument se dotýká řady současných problémů – krize tradiční rodiny i toho, jak sociální sítě proměňují mezilidské vztahy a pohled společnosti na homosexualitu a pornografii. Krom toho sledujeme nevtíravý příběh nejen o LGBT komunitě, ale i pokoře a síle mateřské lásky.„Bůh vyslyšel mé modlitby / Dal mi krásného syna / Nikdy ho za nic nevyměním / ani za největší poklady / i kdybych měl / celý život trpět…“ J. Pelicano

Dokud nás porno nerozdělí

Jorge Pelicano
Portugalsko / 2018 / 90 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Jezero
Z jezera se vynořuje ruka držící kameru. Tento surreálný obraz reprezentuje pomyslnou tečku v osobních dopisech mezi dvěma japonskými tvůrci. Vybledlé záběry natočené na 8mm materiál zobrazují artefakty, jež z paměti režiséra vyvolávají přízraky minulosti. Kamera ovšem nezachycuje jen bloudění ulicemi rodného města, sbírku fotografií ženského wrestlingového týmu či vlastnoručně vyrobenou masku mexického superhrdiny El Santa, ale taktéž svůj vlastní obraz. V této experimentální korespondenci psané kamerou-perem se klíčovým stává motiv zrcadlení, který ohlašuje prolínání subjektu s objektem, života s filmem.DETAIL:„Teď už 8mm mizí ze světa. Já točím dlouhé záběry a plývám tak jeho cennými zásobami. Točím dlouhé záběry protože jím třeba proletí pták. Nežiji snad takto i svůj život?“

Jezero

Shin'ichi Miyakawa
Japonsko / 2013 / 43 min.
sekce: Opus Bonum
Východoevropská premiéra
Nezvěstný
Divadelní spolek Nature Theatre of Oklahoma se vydává na transatlantickou plavbu, jejímž hlavním cílem je natočit film o bývalém členovi souboru, který záhadně zmizel. Jejich tvůrčí experiment uvádí do chodu režim kontroly, jenž prostupuje všemi složkami lodi a je mnohoznačnější a nepostižitelnější než tradiční hierarchické formy moci. Esej navazující na Kafkovu Ameriku a Guattariho Projekt filmu podle Kafky žene filmovou řeč k bodu, v němž se rozkládá na vzájemně se proplétající gesta, afekty, pohledy, hlasy, zvuky či fragmenty příběhů, a naznačuje možný únik z mocenského programu do světa nejistoty, otevřenosti a změny.DETAIL:„Našel jsem místnost plnou monitorů, které kontrolovali vedoucí spolku Theatre... Byly tam záznamy toho, co se právě dělo, toho, co už se stalo, i toho, co se ještě nestalo. Nevědí prý ale, který je který.“

Nezvěstný

Silvia Maglioni, Graeme Thomson
Francie, Velká Británie, Itálie / 2015 / 117 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt