Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Oslnivý svit soumraku
play
Oslnivý svit soumraku
Oslnivý svit soumraku
Oslnivý svit soumraku

Oslnivý svit soumraku

režie: Salomé Jashi
originální název: Daisis Miziduloba
země: Gruzie, Německo
rok: 2016
délka filmu: 74 min.

synopse

V rozpadajících se kulisách divadelních sálů se odehrávají sekulární rituály současné gruzínské společnosti – svatby, módní přehlídky, volby královny krásy i politické reprezentace. Statická kamera, jež zachycuje bezcitnou choreografii ceremonií v širokém záběru, kontrastuje s dynamickými švenky malé kamery televizní reportérky, která svou činorodostí udržuje v chodu lokální stanici. Sled promyšleně rámovaných obrazů výběru událostí, které se Dariko rozhodne zprostředkovat televizním divákům, doplňují záběry ze zákulisí ošuntělého studia přežívajícího díky poplatkům za četbu úmrtních oznámení.

„Udivovalo mě, že drobné příběhy z městeček jsou pro lidi o tolik důležitější než jakákoli vysoká politika, a tak jsem chtěla zjistit, o čem ony příběhy jsou.“ Salomé Jashiová

biografie

Salomé Jashiová (1981) je gruzínská dokumentaristka, kameramanka a spoluzakladatelka produkční společnosti Sakdoc Film. Žije v Berlíně. Krátký film Beze slov (2009, MFDF Ji.hlava 2009) je němým komentářem rusko-gruzínské války. Snímek Bakhmaro (2011) získal v Jihlavě cenu za nejlepší dokument střední a východní Evropy. Oslnivý svit soumraku měl premiéru na festivalu Visions du Réel, kde zvítězil v soutěži prvních a druhých snímků Regard Neuf.

více o filmu

režie: Salomé Jashi
producent: Urte Amelie Fink, Salomé Jashi, Gregor Streiber, Davit Sikharulidze
scénář: Salomé Jashi
kamera: Goga Devdariani, Salomé Jashi, Tato Kotetishvili
střih: Derek Howard
zvuk: Davit Sikharulidze, Giorgi Khancheli, Ivane Gvaradze

další filmy v sekci

Portrét domácích
Fabulující dokument seskládaný ze záběrů z různých koutů planety staví vedle sebe zvířata a lidi jako dvě odlišná, ale propojená univerza. Takřka beze slov, s výrazným důrazem na zvukovou složku vypráví příběh ostrova nezkrocených koček a mysteriózních antén, které vysílají na dlouhých vlnách do světa výzvu k vysvobození se z ekonomických a společenských pout, která nás omezují. Všude, kam se rádiové vysílání donese, pozorujeme ve statických záběrech lidské pinožení i zvířecí volnost a ze spojování těchto kontrastních záběrů vzniká pak v ejzenštejnovské montáži nový kinematografický význam.„Všechno začalo obrazem v mé hlavě: svět bez domácích mazlíčků. Ten obraz se stal dokumentární esejí se sci-fi atmosférou o svobodě, práci, domácích zvířatech a společnostech v kapitalismu.“ J. Maito

Portrét domácích

Joaquín Maito
Argentina / 2018 / 80 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Krev a písek
Snímek je pohledem na nedávnou historii dvou zemí Blízkého východu zmítaných válečnými konflikty, Iráku a Sýrie, a to z perspektivy tamních obyvatel, kteří se rozhodli ze svých domovů utéct a hledat azyl v Rakousku. Je komponován jako montáž rozhovorů s uprchlíky a amatérských videí a záběrů z různých sociálních sítí a online platforem zachycujících dění v obou zemích. Krev a písek tak spojuje individuální příběhy a vyjádření, které mají v divácích probudit hlubší zájem o diskutované téma. Spíše než jako o politickém filmu však režisér o svém díle uvažuje jako o malbě či básni. „Film, který nutí diváka zamýšlet se nad podstatou dobra a zla, nad pachatelem a obětí.“ M. Krepp

Krev a písek

Matthias Krepp
Rakousko / 2017 / 90 min.
sekce: První světla
Východoevropská premiéra
Bez hluku, pouštní komparz
Místo v Maroku jménem Warzazát slouží už od úsvitu kinematografie jako oživlý depozitář komparzu do filmů s arabskou tematikou. O tom, jak elektrizující energie filmu prostupuje zdejšími lidmi, vypráví poetický dokument pracující záměrně s přiznanou inscenací. V této „hře doopravdy“ tvůrci snímku dekonstruují film jako imitaci života, která se ale pro několik zpovídaných komparzistů stává více než skutečností. Příběh totality pohyblivých obrázků z lokace, kde byste ji rozhodně nehledali. „Jde nám o ideologie a představy, které formují ojedinělé komunity. Ve snímku Bez hluku, pouštní komparz jsme se rozhodli s pomocí komparzistů z Warzazátu ztvárnit obrazy, coby úvahy nad iluzorností filmu.“ G. Lepore, Maciej a Michał Mądracki

Bez hluku, pouštní komparz

Michał Mądracki, Maciej Madracki, Gilles Lepore
Polsko, Francie, Maroko / 2017 / 64 min.
sekce: První světla
Evropská premiéra
Ráj
Snímek sestává z videonahrávek autorčina otce dokumentujících každodenní scény rodinného života, oslav a svátků po dobu patnácti let. Mísí se v nich osobní s politickým – autorčin otec se politicky angažoval v zakládání revolučního hnutí, jež napomohlo k moci bývalému venezuelskému prezidentu Hugu Chávezovi. Na pozadí rodinného života sledujeme politický i ekonomický vývoj Venezuely a jeho dopad na životy běžných občanů. Autorka, která celým filmem provází pomocí komentáře plného osobních vzpomínek i historických faktů, se na konci filmu navrací do rodného domu, jenž se mezitím změnil k nepoznání. „Když jsem našla snímky rodiny svého otce, bylo to skoro zjevení, cítila jsem silnou potřebu vyprávět historii své země jejím pohledem. Jde o metaforu toho, čím jsme byli a čím jsme, o rekonstrukci a znovuzrození.“ D. Ferreira

Ráj

Dulce Ferreira Sanchez
Venezuela / 2018 / 93 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Kristus žije na Sibiři
Po rozpadu Sovětského svazu se sibiřský policista prohlásil vtělením Ježíše Krista a spolu se svými souvěrci založil na Sibiři Sluneční město jako výspu křesťanského života. O více než deset let později se matka čtyř dětí rozhodne opustit svůj život v Petrohradu i manžela a zamíří spolu s potomky na východ. Očekávané finále klasického příběhu deziluze se však nedostaví. Ryze observační dokument naopak ukazuje soužití odtržené religiózní skupiny jako v některých aspektech problematický, ale přesto funkční způsob existence v dnešním komplikovaném světě.DETAIL:„Musíme pracovat na lepší budoucnosti, pro naše děti. To je jediná správná cesta. Pak bude všechno v pořádku. Pak nebudou muset zažívat politické nepokoje a takové trampoty, jaké jsme zažili my. Naše děti budou moci žít jinak.”

Kristus žije na Sibiři

Arbo Tammiksaar, Jaak Kilmi
Estonsko, Finsko / 2015 / 85 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Prosté
Dokument natáčený na černobílý materiál je svíravou meditací o pobytu v blízkosti smrti, která ale neoddělitelně patří k životu. Stranou od lidí žijí spolu v jednom domě tři generace žen: stárnoucí matka, její dvě dcery a vnučka. V pomalu plynoucích, dlouhých záběrech pozorujeme všední, pravidelné úkony, které tvoří jejich den: ranní splétání copu, očistu matčiných nohou, čtení večerních modliteb. Lyricky stylizované scény přibližují jejich život jako nekonečný sled okamžiků samoty, které ale ve svém zřetězení a zmnožení získávají sílu přesahu i analogii v okolní krásné, ale netečné přírodě.„Film Vrozené vychází z potřeby vyjádřit celou řadu emocí a myšlenek týkajících se lidské existence. Zabývá se univerzálními otázkami, jež se obvykle nereprezentují jako zkušenosti stáří, každodenního života a blízkosti smrti.“ J. Bellido

Prosté

Javier Bellido Valdivia
Peru / 2018 / 83 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Kruh
Chtěli vytvořit ekologicky i společensky udržitelnou komunitu. Dvanáct dospělých a šest dětí začalo žít za hranicemi tradičního společenského řádu. Ekologicky uvědomělé chování a vložená fyzická práce však neústí v uspokojení ze sociální stránky komunitního ideálu. Potřeba komunikovat se stává motivem snímku a neustále se vizuálně překládá do záběrů rozhovorů v kroužku, které dokazují, že zvládnuté mezilidské vztahy jsou nepostradatelnou podmínkou udržitelnosti komunity i jakéhokoli funkčního společenství. Neodvratné implozi předchází archetypální příběh milostného trojúhelníku a boje o moc.„K natočení tohoto filmu mě vedl zájem o lidskou psychologii, chování, které vystupuje na povrch v uzavřené komunitě je velmi odhalující. Ve snaze změnit svět musíme začít zevnitř sebe samých.“ M. Lillak
osobní program

Kruh

Margit Lillak
Estonsko / 2019 / 93 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Afázie
Krutá belgická koloniální politika, rakouský útisk Balkánu a etnické konflikty po rozpadu Jugoslávie – zdánlivě nesouvisející dějinné epizody propojuje dokument do jedné linie. Historie v něm získává povahu promluvy, která ale ve vyjádřeních člověka trpícího ztrátou či poruchou řeči často končí nemožností zformulovat celou větu. Ve třech aktech hledá film slova, která by popsala a umožnila pochopit existenci muzea belgické koloniální historie, přešlapování Kurta Waldheima před komisí prošetřující jeho působení v SS nebo nechvalně proslulou fotografii, na níž nejpopulárnější bělehradský DJ kope do hlavy mrtvé ženy. „Slavenka Drakulic jednou napsala, že pokud věříme, že zločinci jsou zrůdy, je to kvůli snaze oddělit „nás” od „nich”. Afásie přichází jako výsledek zpochybnění této distance.“ J. Jureša
osobní program

Afázie

Jelena Jureša
Belgie / 2019 / 80 min.
sekce: První světla
Mezinárodní premiéra
Volání
Otcové Gabriel, Vicilentius a Nazari, tři různě staří mniši v pravoslavném klášteře Počávijská lávra v Ukrajině, tráví čas v odloučení od světa. Všichni sem ale přišli ze svých světských životů a nesou si v sobě vzpomínky, do nichž se otiskly překotné a komplikované nedávné dějiny jejich vlasti. Snímek nechává jejich paměť vyvstávat na pozadí každodenní rutiny v majestátní klášterní architektuře. Ztišené, meditativní pozorování rituálů, práce či nicnedělání mnichů vytváří empatický portrét místa a jeho obyvatel, do jejichž životů nahlíží prostřednictvím náznaků. „Film Volanie je obrazom ľudskej premeny jednotlivca, ktorý sa zriekol svetského života a rozhodol sa následovať boha." E. Praus
osobní program

Volání

Erik Praus
Slovensko / 2019 / 70 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Svůdná, sladká, nesmírná aneb Písně a tance o smrti
Jak mluvit o smrti a přitom užívat krásy života? A komu to říct, když jsi na světě sám? Lidé z různých koutů světa se po svém vyrovnávají s perspektivou smrti a kladou si podobné otázky. Dokumentární koláž Tetiany Chodakivské a Oleksandra Stekolenka trpělivě pracuje s intimitou a drobnými portréty obyčejných lidí i geniálních tvůrců, jež promyšleně zasazuje do třídílné mozaiky o největší hádance lidského bytí. Teprve motiv smrti dává životu smysl a všechny nás spojuje, ale co se musí stát, abychom ho brali vážně? Imaginativní střihová dokufikce je meditací o životě ve vztahu k vlastní konečnosti. „Tento snímek, v němž se snoubí dokumentární a klasické filmové narativní techniky, je příběh o uvědomění si existence smrti.“ T. Chodakivská, O. Stekolenko

Svůdná, sladká, nesmírná aneb Písně a tance o smrti

Oleksandr Stekolenko, Tetiana Khodakivska
Ukrajina / 2017 / 95 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Poloviny
Hlavní protagonista filmu Alexandr Zarchikov pracuje na nákladních lodích, jež přepravují napůl rozřezaná japonská auta do ruského přístavního města Vladivostok. Zde jsou auta znovu smontována a dopravci je odtud odvážejí na místo určení. Zarchikov se rozhodl, že si vyzkouší práci na pevnině, a proto se jedním z aut vydává na cestu Sibiří. Svou zkušenost přetavil v meditativní filmovou esej, symbolicky rozdělenou na dvě poloviny (moře a země), ve které rozvažuje o svém vztahu k rodné zemi, náboženství a přírodě a pokouší se překonat pocit vykořeněnosti.DETAIL:„Když jsem pracoval na lodi, jako je tahle, vždycky jsme se v pořádku vrátili. Teď už se ale na moři necítím doma. Ani na Sachalinu, kde jsem se narodil, už mě to netěší. Možná, že pomocí tohohle filmu zjistím, kam vlastně patřím.”

Poloviny

Alexandr Zarchikov
Francie, Rusko / 2015 / 95 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Pro blázny tu není místo
Internet, šílenství a stále staré i nové Rusko – to jsou základní souřadnice filmu pohybujícího se na hraně inscenace a syrového dokumentu. Sergej Astahov je mentálně zaostalý muž, který tráví většinu času zavřený v moskevském bytě, odkud prostřednictvím videoblogu rozesílá svá poselství do světa. Pro osamělého muže se kamera stává jediným partnerem a repetitivní mluvení aktem života. Ve svých výpovědích se vyznává z homosexuality, obdivu k prezidentu Putinovi a příslušnosti k pravoslavné víře. V jeho hlavě se paradoxně stýkají všechny extrémy ruského světa, ve kterém přitom ale pro blázny není místo.DETAIL:„Já, Sergej Astahov, jsem Rus, syn matky Rusi. Žiju v hlavním městě, ve městě Moskvě, v hlavním městě naší země Ruska, Rusů, Ruské federace. Znám všechny zákony i všechny Boží zákony.”

Pro blázny tu není místo

Oleg Mavromatti
Rusko, Spojené státy, Bulharsko / 2014 / 87 min.
sekce: Mezi moři
Česká premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt