Osobní řezy

Významný film, který předznamenává ukrajinskou poetickou školu, vznikl jako absolventská práce na umělecké škole, ale diplomová komise ho nařkla z přílišného formalismu a nepřijala jej. Panoramatická observace přelidněné pláže je prologem k lyrické studii pohybů ve zkoumavých záběrech tváří a těl muže, ženy a dítěte, slunce a moře.

Rozlitá vývojka na filmovém materiálu způsobila vznik pohybujících se obrazových skvrn, které za doprovodu rytmických úderů na radiátor připomínají hmyzí roj. Navzdory autorovu záměru zparodovat avantgardní film však snímek vyhrál cenu za nejlepší experimentální film na Žánrovém filmovém festivalu v Záhřebu.

Performance vizuální umělkyně Kristín Helgy Ríkharðsdóttirové interpretuje pomocí tření kartáčku o zuby velikány klasické hudby. Na zubní kartáček zazní skladby Mozarta, Beethovena, Brahmse, Wagnera, ale také narozeninová píseň Happy Birthday.

V konceptuálním filmu Iona Grigorescua svádí autor v dvojexpozici sám se sebou boxerský souboj. Zápas se odehrává v nahotě, bez ringu, bez diváků, bez možnosti vysvobození. Izolace se stává nejen zdrojem utrpení, ale také vnitřní síly. Obraz úspěšnějšího z boxerů se v průběhu boje vytrácí a nechává vyniknout poraženého.

Kolem zborceného elektrického sloupu připomínajícího kosterní pozůstatky obrovského zvířete projížděl autor pravidelně tramvají. Film ovlivněný konstruktivismem a industriální hudbou je zároveň analogií rozpadající se Jugoslávie. Širšímu publiku byl zpřístupněn až poté, co získal cenu za nejlepší amatérský film na festivalu v Baden-Badenu (1989).

The Space Transmission je Bruszewského snímek zkoumající koncept prostoru a prostorového vnímání ve filmu. Tento koncept je zkoumán prostřednictvím živé TV show, ve které oko několika kamer sleduje Bruszewského kroužícího na kole kolem studia Polské televize.

Básnivý portrét sochařů, kteří vytvářejí svá díla na hrnčířském kruhu z hlíny a dalších přírodních materiálů. Motiv kruhu prostupuje poetickými výjevy, v nichž jsou sochaři zachyceni při práci, s rodinou, v sepětí s přírodou a také v živých obrazech, kdy jsou do všedních prostředí instalováni jak tvůrci, tak jejich artefakty.

Observační antropologická studie sleduje život obyvatel v největší romské osadě v Litvě. Místo tendenčního upozorňování na chudobu, nedostatek vzdělání nebo diskriminaci se soustředí především na ideologicky nezatížené ztvárnění všednodenních rituálů.

Původně cenzurovaný hudební film satiricky vyobrazuje obyvatele Vojvodiny, rurální oblasti v Srbsku charakteristické svým mnohonárodnostním složením. Ačkoliv získal dvě festivalová ocenění v Oberhausenu, v Jugoslávii byl zakázán a autorovi byla po dlouhou dobu znemožněna experimentální filmová tvorba. „Vždy jsem se snažil najít nový jazyk, či novou formu, které bych do filmu mohl vtělit.“ K. Godina

Anglický název Manual je slovní hříčkou symbolizující jak příručku, tak i přívlastek „manuální“. Středobodem obrazu je kamera na stativu namířená směrem k podlaze. Autor s ní pohybuje, vyvažuje záběr, balancuje. Zatímco kamera je statickým bodem, „ujíždějící“ podlaha vytváří optický efekt způsobující závrať.

Vyprávění muže o životě v represivní společnosti je satirickou kritikou mocenství a byrokracie. Pečeť zde přitom slouží jako leitmotiv vypravěčových životních mezníků (narození, svatba, smrt). Film patří mezi autorovy rané snímky a vznikl původně v meziválečném období, nicméně jeho příběh a sdělení působí nadčasově.