Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

25. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Otčiny
play
Otčiny
Otčiny
Otčiny
Otčiny

Otčiny

režie: Gabriel Babsi
originální název: Motherlands
země: Maďarsko, Rumunsko
rok: 2020
délka filmu: 73 min.

synopse

Uprchlická krize očima převaděče. Novodobá odysea lemovaná železničními náspy, pražci, tmou a atmosférou nebezpečí a mizející naděje. Cesta napříč kontinenty za mírem, svobodou a zdánlivým blahobytem přivedla Hervého do Evropy. Svou původní vlast, Pobřeží slonoviny, pohřbil pod traumatickými vzpomínkami z války. Novým domovem se stal vybydlený řecký byt, k němuž se gratis přidala nelegální existence a přítelkyně s potomkem. Pět let dlouhý pohled do života a svědomí člověka, jehož existence se neplánovaně ubírá směrem, kde je hranice mezi morálním a amorálním stejně rozostřená jako záběry razií vyděšeného režiséra.
 
„Co je morálka, když nemáte vůbec na výběr? Co je etické, když nemáte žádná práva? Můžeme být souzeni? A pokud ano, tak kým?“ G. Babsi

Zdravici režiséra můžete vidět ZDE

Q&A s režisérem Gabrielem Babsi:


biografie

Gabriel Babsi se narodil v Itálii, kde vystudoval literaturu a filozofii. Po získání diplomu strávil deset let v Paříži, kde rok navštěvoval mezinárodní filmovou školu EICAR. Ve Francii na sebe upozornil hranými krátkometrážními snímky La Tache (2002) a Rougenoir (2010), které byly promítány na festivalech v Portobellu a na Long Island. Jeho dokumentární snímek Fragment of a Friendship (2005) byl vybrán na Doclisboa i do Oberhausenu. V roce 2012 přesídlil do Řecka, kde v průběhu pěti let sledoval osudy afrického převaděče, a paralelně se věnoval dokumentování uhelných dolů v západní Makedonii, jednoho z nejznečištěnějších míst v Evropě.
 

více o filmu

režie: Gabriel Babsi
producent: András Pires Muhi, Agnes Horvath-Szabo, Anamaria Antoci
kamera: Gabriel Babsi
střih: Emmanuelle Baude

další filmy v sekci

Krev a písek
Snímek je pohledem na nedávnou historii dvou zemí Blízkého východu zmítaných válečnými konflikty, Iráku a Sýrie, a to z perspektivy tamních obyvatel, kteří se rozhodli ze svých domovů utéct a hledat azyl v Rakousku. Je komponován jako montáž rozhovorů s uprchlíky a amatérských videí a záběrů z různých sociálních sítí a online platforem zachycujících dění v obou zemích. Krev a písek tak spojuje individuální příběhy a vyjádření, které mají v divácích probudit hlubší zájem o diskutované téma. Spíše než jako o politickém filmu však režisér o svém díle uvažuje jako o malbě či básni. „Film, který nutí diváka zamýšlet se nad podstatou dobra a zla, nad pachatelem a obětí.“ M. Krepp

Krev a písek

Matthias Krepp
Rakousko / 2017 / 90 min.
sekce: První světla
Východoevropská premiéra
Ming z Harlemu: Jednadvacet pater ve vzduchu
Bez ohledu na nevoli a pobouření spoluobčanů žil Newyorčan Antoine Yates se svými zvířecími přáteli – dvousetpadesátikilovým bengálským tygrem a dvoumetrovým aligátorem – několik let ve svém harlemském bytě. Warnellova investigativní filmová esej o vztazích lidskosti a animality konfrontuje Yatesovy výpovědi z doby, kdy se o jeho soužití s nebezpečnými zvířaty dozvěděla veřejnost, s poetickými záběry predátorů volně se pohybujících v jeho bytě. Spíše než skandální případ z roku 2003 režiséra zajímají obecnější a intimní aspekty komunikace mezi člověkem a zvířaty a jejich chování v domestikovaném prostředí.DETAIL:„Lidi to nechápou. Když mi ho vzali, bylo to, jako by s sebou odnesli kus mého já. Je to jako rána na duši. Kus mého já je navždy pryč.“

Ming z Harlemu: Jednadvacet pater ve vzduchu

Phillip Warnell
Velká Británie, Spojené státy, Belgie / 2014 / 71 min.
sekce: První světla
Východoevropská premiéra
Bůh tě srovná
V centru dění observačního dokumentu stojí režisérčina matka Renée, zákeřnou nemocí upoutaná na lůžko. S respektem k oddané víře své matky zaznamenává ateisticky smýšlející filmařka konání ženy, která z náboženských důvodů odmítla podstoupit tradiční léčbu chemoterapií a mezi zdmi své ložnice čeká na zázrak. Zatímco venku za oknem ženina pokoje den za dnem ubíhá život, kamera aktérku trpělivě sleduje při běžných úkonech, kterými si krátí dlouhý čas – sledování televize, telefonování s přáteli, modlení se s kamarádkou, setkávání s ošetřovatelkami, ale i rutinní uklízení v domě.„Ve snaze vyrovnat se s traumatem z diagnózy své matky i s výčitkami společnosti kvůli jejímu rozhodnutí jsem chtěla její portrét natočit bez odsudku, ovšem s empatií, se zvědavostí a s trpělivostí.“ J. Walinga

Bůh tě srovná

Joële Walinga
Kanada / 2018 / 67 min.
sekce: První světla
Mezinárodní premiéra
ZAHO ZAY
Nekonečná třtinová pole „červeného ostrova“ – Madagaskaru. Zneklidňující komentář strážkyně přelidněné věznice slouží jako podklad k psychoanalytickému pátrání po zmizelém otci. Hypnotizující fragmenty obrazů madagaskarské společnosti, zmítané válkou, chudobou, korupcí a kriminalitou. Mobilizované davy rezignovaných muklů, nucené domácí práce vězenkyň, šamanské rituály zchudlých venkovanů. Hra v kostky – obsedantní rituál tušeného otce, sériového vraha –podněcuje mystérium touhy mladé ženy. Literární putování s prvky odcizené detektivky nás provází mezi reálnými i symbolickými vězni historií decimovaného ostrova.     „Tumáš mou malou, krásný cizí ptáčku (madagaskarská ukolébavka) Bílý ptáčku daleký, odnes mou malou pryč Odleť s ní vysoko, a když se ztiší, přines ji zpět. O o o o o, ooooooo.“ G. Tiller, M. Ranaivojaona      Q&A - Maéva Ranaïvojaona, Georg Tiller:  
osobní program

ZAHO ZAY

Maéva Ranaivojaona, Georg Tiller
Rakousko, Francie, Madagaskar / 2020 / 78 min.
sekce: První světla
Mezinárodní premiéra
Koudelka fotografuje Svatou zemi
Fotografování ozbrojených konfliktů znamená pro umělce velkou příležitost, zároveň však nese rizika zaujatosti či citové manipulace. Český fotograf Josef Koudelka se k takto obtížnému úkolu odhodlal teprve podruhé: zatímco v roce 1968 zdokumentoval invazi vojsk Varšavské smlouvy, tentokrát vyjel do místa sváru Izraele a Palestiny. Režisér Gilad Baram jej po dobu pěti let pozoroval při tvůrčí činnosti, v níž solitérský umělec propojuje rozvážný odstup s tělesným prožíváním fotografického aktu. Strohé obrazy krajiny rozdělené betonovou zdí a ostnatými dráty vyjevují hrůznou nesmyslnost příkopů mezi národy.DETAIL:„Konflikty jsem nikdy nefotografoval, žádné jsem neprožíval jako ty, které se odehrávaly u nás, v Československu. Tam jsem cítil, že se mě to týká, byla to mimořádná situace, chtěl jsem ze sebe dostat to nejlepší.”

Koudelka fotografuje Svatou zemi

Gilad Baram
Česká republika, Německo / 2015 / 72 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
6 kroků od sebe
Teorie šesti stupňů odloučení tvrdí, že jakékoli dvě osoby na Zemi spojuje řetězec o maximálně šesti vzájemně si známých lidech. Aby tuto teorii ověřili, vydali se polští filmaři na dlouhou cestu, jejíž počátek i cíl určil los. Na trase mezi mladou varšavskou muzikantkou a nevzdělaným mexickým farmářem se během jednotlivých zastavení dozvídáme mnohé o různých podobách mezilidských vztahů. Experimentální dokument, vystavěný jako konkrétní aplikace teoretického konstruktu, se stává obrazově působivým podobenstvím o blízkosti na velké vzdálenosti a vzdalování se lidí prostorově si blízkých.DETAIL:„Myslím si, že v politice nenajdete ani pět dobrých vztahů. Je jich pár, méně než to. Protože nemůžete nikomu věřit. Nikomu. V téhle branži jsou, myslím, podrazy na denním pořádku.“

6 kroků od sebe

Bartosz Dombrowski
Polsko / 2013 / 80 min.
sekce: První světla
Mezinárodní premiéra
27× čas
Dokumentaristka Annick Ghijzelingsová využila svého pobytu v Polynésii k natočení osobité meditace nad fenoménem trvání. Zpomalila plynulý chod času, aby se v 27 krátkých fragmentech mohla zamyslet nad různými formami jeho reprezentace. Činí tak funkční souhrou poetického komentáře, pomalých záběrů přírody a místního života i výjevů sahajících do rozličných vrstev minulosti. Postupně tak utváří mnohoznačný obraz času, který zpochybňuje neprostupnost hranic mezi uměním, vědou a filozofií, mezi vyspělou a domorodou kulturou i mezi minulostí, současností a budoucností.„Příběhy, které neinklinují k popisnosti ani odborným vysvětlivkám. Často jsou mimo hledáček kamery, stěží vyřčené, šeptané do ucha jako tajnosti mezi přáteli, které vábí ke sdílení.

27× čas

Annick Ghijzelings
Belgie / 2016 / 73 min.
sekce: První světla
Mezinárodní premiéra
Mezi domy a kosmem
V senzuální filmové eseji režisérka shrnuje své zkušenosti s rituály v různých částech světa, od Evropy přes Afriku až po Latinskou Ameriku. Blízké sepětí kamery s těly v transu podněcuje k aktivní spoluúčasti na vypjatých momentech, v nichž lidé ztrácejí sebe sami v dionýském opojení. Tyto okamžiky filmařce slouží k narušení distance mezi individuálním a kolektivním, vlastním a cizím, vnitřním a vnějším. Snímek ovšem rituálům přikládá také politický význam, neboť ukazuje, jak se vykořeněné kultury prostřednictvím obřadů vyrovnávají s menšinovým postavením, nebo jak ho dokonce obracejí ve svůj prospěch. „Cítila jsem potřebu pracovat s videozáznamy z různých cest nasbíranými za mnoho let. Během stříhání jsem si uvědomila, že přemýšlím o lidské potřebě vtěsnávat život a bytí do šablon, které jim dávají smysl.“ Koštana Banovićová

Mezi domy a kosmem

Kostana Banović
Nizozemsko, Bosnia and Herzegovina, Portugalsko, Senegal, Brazílie, Angola, Turecko, Gambie, Kuba, Srbsko, Aruba, Netherlands Antilles / 2016 / 70 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Věci
Takřka deset let od konfliktu v Gruzii se gruzínští obyvatelé území zabraných Ruskem stále nacházejí v dočasně zřízeném táboře, kde vyčkávají na návrat domů. Obydlím jim jsou unifikované domky. Z původních domovů si sem přinesli jen pár předmětů, které stačili popadnout při útěku před dobyvatelskou armádou. Stejně strohé, až prázdné jako provizorní obydlí jsou i jejich životy vydané všanc čekání věcí příštích. Právě archiválie předchozího života, všední věci přinesené z původních domovů, jsou v tomto meditativním dokumentu nejhmatatelnějším projevem nezvratnosti plynutí času měřeného ztrátami. „Pokusili jsme se vyobrazit válečnou zkušenost nahlíženou ze zvláštního úhlu, naslouchat lidem, ne statistikám, spíše pozorovat, než se vyptávat, hloubat o něčem, co je nám společné – o vztazích.“ Nino Gogua

Věci

Nino Gogua
Gruzie / 2016 / 62 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Zdvojené já
Základem snímku jsou fotografie, rukopisy, audionahrávky a 8mm filmy, které pořídil etnograf Gregorio Hernández de Alba ve 30. a 40. letech. Z těchto materiálů režisér vytváří částečné rekonstrukce Hernándezových výprav a v jedinečných obrazových kolážích ilustruje způsob života tamějších obyvatel a tragická nedorozumění mezi španělskými kolonizátory a domorodci. To celé prokládá fikčními záběry, ve kterých oživil dobyvatele Pera Lópeze. Film na pomezí reality a snu odhaluje stále trvající neschopnost kolumbijských obyvatel dvou původů pochopit se navzájem. „Exota (podstatné jméno): člověk, jemuž se podaří vrátit ke své vlastní podstatě poté, co podstoupil zkušenost rozmanitosti.“ F. Rugeles

Zdvojené já

Felipe Rugeles
Kolumbie, Španělsko / 2018 / 80 min.
sekce: První světla
Evropská premiéra
Dopamin
Rodina autorky filmu upadne do krize, když je jejímu otci diagnostikována Parkinsonova choroba, při níž mozek přestane produkovat dopamin – hormon zodpovědný za pohyb svalstva a pocit štěstí. Natalia svým rodičům, bývalým levicovým sociálním aktivistům, zároveň odhalí svou homosexuální orientaci, pro kterou nemají pochopení. Režisérka ve svém důvěrném a kontemplativním snímku zpovídá své příbuzné ohledně jejich životních příběhů a snaží se v mezigeneračním dialogu dospět k vzájemnému respektu a rodinné harmonii, která by mohla pomoct nemocnému otci. „Točit filmy je pro mě způsob, jak prožívat svět. Cítím, že to je ta nejorganičtější forma, která mi umožňuje jej obývat. Můj první celovečerní film, Dopamin, vznikl z potřeby a představuje nádherný exorcismus.“ N. Imery Almario 

Dopamin

Natalia Imery Almario
Kolumbie, Uruguay, Argentina / 2019 / 87 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Deštníková revoluce
Hongkongské protesty z roku 2014, někdy nazývané jako „deštníková revoluce“, vyjadřovaly nespokojenost části místní společnosti s intervenující, restriktivní politikou pevninské Číny. Především mladí lidé odmítali oklešťování samosprávných pravomocí ve prospěch komunistické vlády. Režisér Čchen C`-chuan  se ve svém participativním dokumentu účastní s kamerou v ruce dění na ulicích ostrovního města. Ve dvaceti kapitolách/memorandech filmu jeho mladí hrdinové spontánně vyjadřují přímo na scéně své pocity a komentují průběh revoluce, která se s krutou dějinnou setrvačností převalila přes ně.„Možná, že než Čína převezme veškerou moc, dojde ke změně všeobecného mínění, já ale chtěl ve svém filmu zdokumentovat takzvanou deštníkovou revoluci s nadějí, že se stane připomínkou našich původních snah a přesvědčení.“

Deštníková revoluce

Tze Woon Chan
Hongkong, zvláštní administrativní oblast Číny / 2016 / 133 min.
sekce: První světla
Evropská premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Creative Europe
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt