Polštář a deka

Tři mytické příběhy tak, jak si je vypráví domorodé obyvatelstvo melanéského ostrovního státu Vanuatu v Tichém oceánu, na pozadí černobílých záběrů dokumentujících současnost místa jejich původu, textem odkrývají tajemství stvoření muže a ženy, příčiny toho, proč prase chodí po čtyřech i vznik sopek. Domestikované divoké prase odpočívá na zemi. Na pletené rohoži se o kousek dál suší rozložené prádlo. Lidské mládě zkoumavě a nedůvěřivě hledí do kamery. Za spokojeného chrochtání se prase nechá polaskat.

Politická vizuální báseň o současném osudu ostrova Lampedusa. Ostrý kontrast trosek uprchlických lodí a „nejkrásnější pláže na světě podle tripadvisor.com“ mizí v mlžném asociativním oparu melancholicky ironického komentáře, lyrických zrnitých obrazů a ambientní hudby.

Co se stane, když čínská vláda postaví v provincii S'-čchuan francouzskou vesnici? Odpoutaná kamera proplouvá mezi místními figurkami a křiklavě barevnými fasádami a utváří portrét prostoru, kde se kýčovitá idyla udržovaná autoritářským režimem mísí s bizarními situacemi a surovou každodenností.DETAIL:„Bailu, vesnička v provincii Sichuan, byla roku 2008 zcela zničena zemětřesením. Čínská vláda se rozhodla vystavět na jejím místě vesnici po francouzsku.“

Symbol rozděleného Československa, autoritativní samovládce, na kterého už každý zapomněl. Film sleduje Mečiara v důchodu, ve vile, v samotě. Jeho dva oponenti sledují zase jeho ve filmu. Kde začala ryzí slovenská schizofrenie? Mečiar si ve své vile Elektra staví svoje vlastní malé Slovensko. Hlinka, Ježíš a buřt. Privatizace, únos a noc dlouhých nožů. Co se vlastně na Slovensku v 90. letech stalo?

„Jako tygřice bránila svého syna,“ líčí svůj traumatizující zážitek setkání se smrtí protagonista experimentálního filmu. Okolnosti incidentu nejsou zcela zřejmé, klíčový je způsob, jak se zachovali jeho svědci, a pocity, které ve vypravěči vyvolal a které film přibližuje sugestivní montáží černobílých záběrů.

Pětice kluků školou povinných tráví svůj volný čas před stěnou pomalovanou graffiti. V surovém prostředí blízko železničních kolejí sledujeme rap v procesu vzniku. Svobodný projev školáků a bezprostřední texty doprovázené hudebním podkresem z mobilu naznačují mnohé o tom, jak vnímají svět. DETAIL:„My jsme rádi, že jsme kamarádi. Vždycky budem s vámi. My jsme cigáni. Máme se rádi. Brácho, pochop to, že nejsme v pohádce. Vyklop to. Teďka tady stojím před kamerou a nevím, co mám dělat.“

V posledních měsících nechvalně proslulý uprchlický tábor v Calais se stal domovem pro mladého Afghánce. Jeho každodenní zážitky a pocity ze života v Džungli, promítnuté do dopisů rodičům, vykreslují bezvýchodnou situaci bezmoci. Mladík opakuje svoji mantru: „Brzy budu v Anglii.“

Snímek pohybující se na hraně performance, dokumentu a poezie a kombinující škálu abstraktních a symbolických motivů zkoumá otázku lidské paměti. Odvolává se přitom k Hledání ztraceného času Marcela Prousta a principům „nedobrovolné paměti“ založené na nevědomém ukládání vzpomínek spojených s konkrétními emocemi.DETAIL:„Sedím tu, mé prsty potřísněné nepřítomným, toužím po vůni vlhké prsti a benzínu. Oprošťuji se zde od sebe sama. Vzdálenost a blízkost jsou atributy tělesného. Cesta duše se odehrává v neurčitu a bezčasí.”

Vymírání motýlů druhu monarcha stěhovavý v USA se stalo námětem snímku založeného na manipulaci s found footage materiálem. Staré filmové záznamy motýlů či práškovacích letadel režisérka upravuje pomocí dvojexpozice, škrábání nebo dobarvování. Vytváří tak čistě vizuální mikroúvahu na téma, kdo je v tomto ekosystému ve skutečnosti škůdce a kdo poškozený.

Režisér reviduje televizní reportáž, kterou s ním a jeho rodinou natočila v roce 1974 lokální televizní stanice během svátku Rosh hashanah. V materiálu, který se ve své době zdál být projevem zájmu o židovskou kulturu, odhaluje tendence k antisemitismu a rasismu. – Název odkazuje na zoologickou zahradu, kde se lze domestikovaných a ochočených zvířat dotýkat a krmit je.

Netradiční, hudebně pojatá podoba lidskoprávního dokumentu postihujícího období revolty černých Afroameričanů v letech 1950–1960 srší energií a duní skladbou The Devil francouzské skupiny Boogers, která je kontrapunktem k archivním záběrům doby boje za odstranění rasové segregace a diskriminace. Pohledy do rozkopaných ulic, záběry černých dětí, jejich tváří, pomalu se rozjíždí kytary zběsilého elektro-popu: „If you look upon my face, you are watching now the devil." A tváře dětí střídají tváře otců.

Seznam hostů – symbol nedotknutelnosti společenské smetánky. Režisér střídá kradmé záznamy ze života těch nejbohatších, zahrnující schůzky na jachtách s vířivkami a popíjení šampaňského na luxusních večírcích, se záznamem vlastní umělecké performance, v níž hrstka jedinců vládne celému světu.   „Bílý. Muž. Bohatý. Mít jachtu, luxusní polobotky a zlaté manžetové knoflíčky. Ještě bohatší. Mít heliport na zahradě svého platinového paláce. Nezapadáte do těchto kategorií? Nemáte zlatou jachtu ani manžetové knoflíčky? Nemáte vlastní prase na hledání lanýžů? Pravděpodobně patříte k 99 % populace.“ V. Turner   Sledujte film zdarma na DAFilms už nyní a rozhodněte o vítězi Ceny diváků. Hlasování končí 29. října.