Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Povaha věcí

Povaha věcí

režie: Laura Viezzoli
originální název: La natura delle cose
země: Itálie
rok: 2016
délka filmu: 68 min.

synopse

Dokumentární esej nahlíží do vnitřního světa Angela Santagostina, muže trpícího chorobou ALS, která mu znemožňuje provádět běžné úkony a komunikovat bez pomoci speciálního počítače. Nemoc jej natrvalo uvěznila v invalidním vozíku, uchoval si však bohatý vnitřní život. Snímek zprostředkovává Angelovy sny, vzpomínky a fantazie v záběrech, jež evokují odpoutaný pohyb překonávající běžné horizonty, ať už jde o cesty vesmírem, plavání pod vodou, či jízdy v lunaparku. Symbolický kontrast mezi znehybněným tělem a nekonečnou duší utváří obraz člověka, který si tváří v tvář smrti zachovává obdivuhodnou důstojnost.

„Angelo byl nejdelší i nejkratší poutí, kterou jsem v životě nastoupila, na každý pád byl tou nejkrásnější.“ 

biografie

Laura Viezzoliová (1979) je italská dokumentární režisérka a producentka. Spolupracuje s domácími filmovými a televizními institucemi, je jednou ze zakladatelek kulturní asociace I Bicchieri di Pandora, zaměřené na vzdělávání v oblasti dokumentárního filmu. Dosud natočila jen pár nepříliš známých krátkých snímků. Povaha věcí, letos uvedená na festivalu v Locarnu, je jejím celovečerním debutem.

více o filmu

režie: Laura Viezzoli
kamera: Laura Viezzoli
střih: Enrica Gatto

další filmy v sekci

Panoptic
Na festivalu v Locarnu si letos v sekci Signs of Life odbyla premiéru dokumentární esej libanonské filmařky Rany Eidové, v níž zachytila svou cestu Bejrútem během truchlení nad smrtí svého otce. Ve snaze porozumět svému rodnému městu se rozhodla proniknout k jeho jádru, tedy do jeho podzemí. Protože přesně tam během dlouhých sedmnácti let občanské války, stejně jako ostatní, de facto žila v úkrytu. Režisérčino osobní putování plné atmosférických, auditivních vjemů (nezapřou se její léta zvukařské praxe) reflektuje v druhém plánu pohnutou minulost Libanonu, ale i současnost a vyhlídky do budoucna. „Spletený s  vlastními vzpomínkami, film Panoptic je zároveň historickým dokumentem a paměťmi běžného občana, jenž se snaží porozumět bezpráví, ve kterém jsme posledních 40 let v Libanonu žili.“ R. Eidová

Panoptic

Rana Eid
Libanon, Spojené arabské emiráty / 2017 / 69 min.
sekce: První světla
Východoevropská premiéra
(T)ERROR
Bývalý člen Černých panterů Saeed „Shariff“ Torres pracuje pro FBI.  Má za úkol odhalovat projevy terorismu v amerických muslimských komunitách. Reportážní dokument zachycuje paranoidní rozměr bezpečnostní politiky USA v nejlepší tradici americké investigativní žurnalistiky. Režisérka odkrývá nedemokratické principy zaštiťující fungování americké demokracie. Z odhalování zločinu předtím, než k němu dojde, se stává hon na duchy, pokřivování skutečnosti a šíření pocitu strachu mezi často nevinnými lidmi.DETAIL:„Myslíte si, že je vaše současnost nějak spojena s vaší minulostí?“ „Já vlastně žádnou minulost nemám. Nechci se k ní vracet. Vážně, ani trochu.“

(T)ERROR

David Felix Sutcliffe, Lyric R. Cabral
Spojené státy / 2015 / 84 min.
sekce: Opus Bonum
Středoevropská premiéra
Jaro ano ano ano
Intimní reportáž a zároveň ryze osobní experiment provedla původním povoláním zvukařka Audrey Ginestet, když se vypravila do Japonska strávit zimu se svou dávnou láskou, se kterou před deseti lety prožila vztah ve Francii a od té doby ji neviděla. Do sevřeného prostoru domku jsou zasazeny monology o rozdílech a možných vztazích mezi kulturami i mezi jednotlivými bytostmi, vše je spojeno s pozorováním detailů interiéru a přírody.

Jaro ano ano ano

Audrey Ginestet
Francie, Japonsko / 2012 / 38 min.
sekce: Opus Bonum
Středoevropská premiéra
Paměť těla
Finley Blakeová se živí tím, že na internetu přes webkameru naživo předvádí erotické show. Kvůli této činnosti jí byl odebrán malý syn, kterého se zoufale snaží získat zpět. Je jí 33 let a sama, jen se svou kočkou a potkany, obývá dům ve městě Austin v Texasu. Snímek zachycuje několik běžných dní jejího života. Dní, ve kterých je tak strašně sama, a přesto obklopena lidmi. Života prožívaného přes monitory počítačů, tolik vzdáleného od vnějšího světa. Ačkoliv se jedná o observační dokument, jeho střihová skladba, často střídající velikosti záběrů, velmi napomáhá dynamičtějšímu tempu snímku. „Nejdřív mě napadl název. Ve sprše jsem se rozhodl, že jednoho dne natočím film o erotice a internetu s názvem Paměť těla. Pak jsem se seznámil s Finley. A najednou všechno dávalo smysl. Člověk vždycky dostává ty nejlepší nápady ve sprše, že?“ J. Goldberg

Paměť těla

Jacky Goldberg
Francie / 2018 / 60 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
De Sancto Ambrosio
Prvních deset minut filmu v divákovi evokuje otázku, kdy se začne něco dít. Ono se však nic velkého dít nezačne. Dělníci pracují na stavbě, děti si hrají, turisté si prohlížejí místní krásy, svatba, pohřeb, ale také prázdné ulice či pohledy na střechy budov; jedním slovem mikrokosmos. Snímek ukazuje město z úplně odlišné perspektivy, předkládá útržky ze života na první pohled ničím nezajímavých lidí, kteří zkrátka jsou. Kamera běží bez toho, aniž by si jí kolemjdoucí všimli, protože je strategicky umístěná na vyvýšeném místě. Celý film je tak natočen čistě z nadhledu. „Vždycky mě fascinovala možnost vylézt na střechy budov a přemýšlet o městě. Jeden rok na středověké zvonici byl jako pobyt ve stroji času, který čas proměnil v něco hmatatelného.“ A. Di Bias

De Sancto Ambrosio

Antonio Di Biase
Itálie / 2018 / 50 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Přelétavý příběh
Nečekané narození mláďat rámuje Přelétavý příběh ptačí kolonie pozorované dennodenně z oken jednoho římského bytu. Na minimalistické scéně o několika šikmých střechách se odehrává poetická paralela ptačího a lidského, hledání boha i touhy po dokonalosti. Záběry městských racků, pořízené roztřesenou ruční kamerou a prokládané momentkami jeptišek ze sousedního kláštera, se mísí s verši, citacemi z románů i tematickou hudbou klasiků. Jen tu a tam se v odlesku oken nebo ze zdánlivě banální konverzace na pozadí dozvídáme něco o lidech za kamerou.„Ubíhá snad život lineárně? Proč by měl být lineární příběh. Naše těkavé oči dávají myšlenkám podněty. Následujme je. Přelétavý příběh se rozvíjí asociacemi a popisuje nikoli realitu, nýbrž zkušenosti.“ C. Vestroniová

Přelétavý příběh

Carla Vestroni
Itálie / 2017 / 44 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Tvýma očima
Italský dokument pojednávající o každodenních životech pětice slabozrakých osob je zároveň experimentem založeným na analogii filmové kamery a lidského oka. Tvůrci se pokoušejí technickými prostředky filmového obrazu přiblížit divákům způsob, jakým vidí okolní svět lidé trpící slabozrakostí. Všechny záběry filmu využívají různě silnou míru rozostření, která má odpovídat tomu, jak nezřetelně slabozrací protagonisté vnímají předměty kolem sebe.DETAIL: „Chápu to jako věc, která přímo souvisí s mým problémem s očima. Jsem slabozraká a úplnou slepotu by mi mohl přivodit i porod nebo kojení.“

Tvýma očima

Pietro Albino Di Pasquale
Itálie / 2014 / 78 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Kupředu smrtelně pomalu
Nákladní loď pluje pustou krajinou. Zdánlivě bez cíle. Zdánlivě? Vrcholně enigmatické podobenství osamělosti člověka i stroje v postindustriálním kapitalismu je blízké stejnou měrou technopesimistickému sci-fi jako romantickému malířství. Příběh, tvořený téměř výhradně pohyby dělníků, strojů, krajiny a samotné lodě, sugeruje výsostně estetickým způsobem dojem naprosté opuštěnosti a vykolejenosti. Sedativní rytmus vtahuje do úplně nového, neznámého světa. Pomalu se vynořuje otázka: Nejde snad o úplně poslední loď lidstva, obtíženou šíleným úkolem udržet v chodu to, co už dávno nedává smysl?DETAIL:„Poslouchá mě vůbec někdo? V kýlu je díra jak vrata. Valí se dovnitř voda a sahá už k cisternám. Rogere! Rogere! Pozor! Už to sákne do obilí. Do obilí. Pane, tohle je katastrofa!“

Kupředu smrtelně pomalu

Mauro Herce
Španělsko, Francie / 2015 / 74 min.
sekce: Opus Bonum
Středoevropská premiéra
Lacan Palestina
Série obrazů a sémantických koláží odhaluje film jako osudově paměťové médium. Biblické texty a metaforika symbolů, hollywoodská vyprávění a doslovná obraznost, segregační zeď. Stejně jako filmové obrazy, které se vynořují z pouště nevědomí a stimulují naši představivost, hledá Palestina své hranice a svou autonomii. Hoolboom komponuje Palestinu jako místo milostného příběhu bez lásky – s Mojžíšem, Abrahámem a Jacquesem Lacanem v hlavních rolích.

Lacan Palestina

Mike Hoolboom
Kanada / 2012 / 70 min.
sekce: Opus Bonum
Česká premiéra
Koudelka fotografuje Svatou zemi
Fotografování ozbrojených konfliktů znamená pro umělce velkou příležitost, zároveň však nese rizika zaujatosti či citové manipulace. Český fotograf Josef Koudelka se k takto obtížnému úkolu odhodlal teprve podruhé: zatímco v roce 1968 zdokumentoval invazi vojsk Varšavské smlouvy, tentokrát vyjel do místa sváru Izraele a Palestiny. Režisér Gilad Baram jej po dobu pěti let pozoroval při tvůrčí činnosti, v níž solitérský umělec propojuje rozvážný odstup s tělesným prožíváním fotografického aktu. Strohé obrazy krajiny rozdělené betonovou zdí a ostnatými dráty vyjevují hrůznou nesmyslnost příkopů mezi národy.DETAIL:„Konflikty jsem nikdy nefotografoval, žádné jsem neprožíval jako ty, které se odehrávaly u nás, v Československu. Tam jsem cítil, že se mě to týká, byla to mimořádná situace, chtěl jsem ze sebe dostat to nejlepší.”

Koudelka fotografuje Svatou zemi

Gilad Baram
Česká republika, Německo / 2015 / 72 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
FREM
Film je reakcí na současnou vlnu posthumanistického uvažování způsobeného rozvojem technologií a umělé inteligence stejně jako klimatickou krizí. Lidský druh si začíná uvědomovat svou nedůležitost a pomíjivost a lidská identita se ocitá v krizi. Snímek FREM se pokouší tento pocit reflektovat a vytváří odlidštěný a odcizený pohled na krajinu a přírodu za hranicemi lidského vnímání skutečnosti. Kusé myšlenky a útržky dialogů, různorodá hudba přerušovaná ruchy a glitchy a zdánlivě zmatená, neukotvená kamera vytvářejí znepokojivou filozofickou úvahu nad limity antropocentrického myšlení. „Natáčení tohoto filmu byla v každém ohledu extrémní zkušenost, a to nejen fyzická, protože jsme točili na Antarktidě. Musela jsem myslet nemyslitelné. Nechat za sebou vězení antropomorfismu. Přestat být člověkem.“ V. Čákanyová     
osobní program

FREM

Viera Čákanyová
Česká republika, Slovensko / 2019 / 73 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Bez hluku, pouštní komparz
Místo v Maroku jménem Warzazát slouží už od úsvitu kinematografie jako oživlý depozitář komparzu do filmů s arabskou tematikou. O tom, jak elektrizující energie filmu prostupuje zdejšími lidmi, vypráví poetický dokument pracující záměrně s přiznanou inscenací. V této „hře doopravdy“ tvůrci snímku dekonstruují film jako imitaci života, která se ale pro několik zpovídaných komparzistů stává více než skutečností. Příběh totality pohyblivých obrázků z lokace, kde byste ji rozhodně nehledali. „Jde nám o ideologie a představy, které formují ojedinělé komunity. Ve snímku Bez hluku, pouštní komparz jsme se rozhodli s pomocí komparzistů z Warzazátu ztvárnit obrazy, coby úvahy nad iluzorností filmu.“ G. Lepore, Maciej a Michał Mądracki

Bez hluku, pouštní komparz

Michał Mądracki, Maciej Madracki, Gilles Lepore
Polsko, Francie, Maroko / 2017 / 64 min.
sekce: První světla
Evropská premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt