Povstání 68

Youtubeři mimo internet jsou vlastně také jenom lidé, alespoň tak nám je ukazuje snímek sledující po jeden rok pětici hvězd nového stylu. Nabízí vhled do rodinného zázemí, tvůrčí dílny i ideového podloží lidí, kteří jsou jedněmi z nejvlivnějších influencerů působících na současnou mladou generaci.

Protagonista nového dokumentu Víta Klusáka Daliborek žije se svou matkou a jejím přítelem, má mizernou práci a natáčí extrémní youtubeová videa. A také se hlásí k neonacismu. Jeho portrét podává groteskní zprávu o ponížených a frustrovaných vrstvách společnosti, z nichž se rodí extremismus.

Aquarela vezme publikum na hluboce kinematografickou pouť po transformativní kráse a syrové síle vody. Film, natočený nezvykle rychlostí 96 snímků za sekundu, je varováním, že lidé se nemohou rovnat síle a rozmarné vůli nejdrahocennějšího živlu na Zemi. 

Snímek Risk vznikal šest let, které režisérka strávila v bezprostřední blízkosti Juliana Assange v jeho azylu na ekvádorské ambasádě. Poitrasová uváděla film loni na festivalu v Cannes, ale později snímek přestříhala a z pozitivního portrétu udělala film, který na Assange vrhá ambivalentnější světlo.

Dokument věnovaný osobnosti papeže Františka. První papež pocházející z Latinské Ameriky ve filmu představuje své mnohdy pokrokové názory na chudobu, smrt, církevní skandály a další společenská témata. Snímek se zároveň vrací k osobnosti Františka z Assisi, jehož jméno papež přijal.

Snímek sestává z obrazů každodenního života amerických vojáků na základně v Afghánistánu, rozhovorů a roztřesených záběrů ruční kamery z pole. Kromě nepřikrášleného zobrazení devastujících účinků války odhaluje autor zákulisní scény z armádního života plného cynismu, šovinistického humoru i strachu a úzkosti. 

Paní Fang trpí pokročilou formou Alzheimerovy choroby, nepoznává lidi kolem sebe, nemůže mluvit, takřka se ani hýbat, jenom leží. Paní Fang umírá. U jejího lůžka se sešli příbuzní, přátelé a dokumentarista, aby nám během několika dní ukázali umírání jako něco všedního, ale zároveň propojujícího.

Migrace je přirozený proces a od té doby, co známe film, cestují přes hranice i pohyblivé obrazy. Rakouský režisér prostřednictvím found footage a vlastního putování z Holandska do Maroka dekonstruuje home video jako formát i nezáměrný estetický kód propojující domovy přes různé hranice.

Zatímco ikonický experimentální filmař Jonas Mekas líčí své zkušenosti z dětství v okupované Litvě, obraz mlčí nebo hovoří zastřeně. Válečné hrůzy nelze ukázat přímo, hlavní roli proto přebírá zvuková stopa, která Mekasův hlas nechává tříštit ve změti výbuchů, výstřelů a úryvků moderní klasické hudby.

Senzibilka Fethiye Sessiz vzpomíná na život v násilné turecké společnosti a reflektuje politický vývoj konce minulého století na Blízkém východě v kontrastu se svými individuálními zážitky. Abstraktní vizuální koláže a vysoce stylizované záběry doplňují filozoficko-mystické výpovědi hlavní protagonistky.

Snímek o izraelsko-palestinském konfliktu, v němž autor nekompromisně kritizuje blokádu Gazy a snaží se v Izraelcích vyvolat pocit odpovědnosti za jejich činy. Za nástroj si zvolil předčítání tematicky souvisejících příběhů a poezie od spisovatelů, jako byli Albert Camus, Mahmoud Darwish, Yizhar Smilansky aj. 

Sarajevské písně zármutku je filmový triptych skládající se z hraného příběhu Melancholická balada pro milence (Blue Ballad for Lovers), příběhu Melancholické rondo pro přeživší (Blue Rondo for Survivors) a prostřední, dokumentární části nazvané Melancholický žalm pro vlky (Blue Psalm for Wolves). Všechny tři části se snoubí v jedné mozaice útržků ze života v Sarajevu. Kamera sleduje různé protagonisty a splétá jejich tanec naděje a beznaděje, lásky a smrti i jejich cestu za důstojným životem, křehce napjatým mezi touhou po vřelosti lásky a chladu reality naší civilizace.