Povstání 68

Snímek Risk vznikal šest let, které režisérka strávila v bezprostřední blízkosti Juliana Assange v jeho azylu na ekvádorské ambasádě. Poitrasová uváděla film loni na festivalu v Cannes, ale později snímek přestříhala a z pozitivního portrétu udělala film, který na Assange vrhá ambivalentnější světlo.

Snímek je sestřihem režisérovy instalace, ve které herec Lluís Serrat v roli krále Ludvíka XIV. předváděl agónii před návštěvníky galerie Graça Brandão naživo plných sedm dní. Chroptící monarcha se většinu času válí po zemi ve strohém galerijním interiéru zalitém červeným světlem.

Aquarela vezme publikum na hluboce kinematografickou pouť po transformativní kráse a syrové síle vody. Film, natočený nezvykle rychlostí 96 snímků za sekundu, je varováním, že lidé se nemohou rovnat síle a rozmarné vůli nejdrahocennějšího živlu na Zemi. 

Konec 2. světové války znamenal pro politickou i ekonomickou historii Velké Británie epochální zlom. Světoznámý, angažovaný režisér nám přibližuje unikátní cestu střídmého britského socialismu prostřednictvím archivních záběrů, mluvících hlav pamětníků historických událostí a citací z dobových dokumentů. Celý Loachův film je mimo jiné naplněním požadavku, který vznáší jedna z pamětnic na konci snímku, když oslovuje své vrstevníky: „Běžte za mladými lidmi a začněte s nimi mluvit o tom, co bylo vizí roku 1945.“

Senzibilka Fethiye Sessiz vzpomíná na život v násilné turecké společnosti a reflektuje politický vývoj konce minulého století na Blízkém východě v kontrastu se svými individuálními zážitky. Abstraktní vizuální koláže a vysoce stylizované záběry doplňují filozoficko-mystické výpovědi hlavní protagonistky.

Těžko říct, kolik kruhů pekla doopravdy obkroužil Dante při cestě do očistce, ale tady jich projdeme hodně. V čínské psychiatrické léčebně, odříznuti od vnějšího světa, nacházejí společný život mentálně postižení kriminálníci, političtí vězňové i „jen“ nemocní. Čtyři hodiny extrémní observace prokládané zpěvem. Reality show ze světa úzkosti. Máme zde uzavřený prostor, kameru, která se dostane takřka do všech míst, jedince, kteří už ani nevnímají přítomnost záznamového zařízení. Jen té zábavy se nám nedostává.

Migrace je přirozený proces a od té doby, co známe film, cestují přes hranice i pohyblivé obrazy. Rakouský režisér prostřednictvím found footage a vlastního putování z Holandska do Maroka dekonstruuje home video jako formát i nezáměrný estetický kód propojující domovy přes různé hranice.

Šestihodinová esej o čtyřech částech zkoumá filozofickou optikou dějiny režimů a revolucí, vůdců a mučedníků. Koláž z osobních vzpomínek, inscenovaných výjevů a archivů kolektivní paměti srovnává pražské jaro se sametovou revolucí a ukazuje expozici, kolizi, krizi a katarzi polistopadové společnosti. Nadějí na záchranu demokracie je kreativní smích, rozpouštějící nedotknutelnost a zbytnělá ega představitelů státních institucí. Internet osvobozuje společnost od zastupitelů jako nefunkčního mezičlánku, který brání přímé komunikaci občanů s mocenskými orgány. „Já vás vidím, dokud vás neuvidím. Jakmile vás uvidím, tak už vás nevidím." K. Vachek

Společně se svým otcem se mladý dokumentarista pokouší vžít do zkušeností své babičky, která přežila koncentrační tábor. Inscenované výjevy z deníku stírají hranici mezi svědectvím a konspirací a snaha o rekonstrukci událostí otevírá otázku, jestli tváří v tvář smrti může vůbec někdo zůstat hrdinou.

Příběh Uruguayce Josého „Pepe“ Mujicy je jako žádný jiný: skromný muž, který se stal prezidentem, protože zůstal věrný svému přesvědčení a zároveň se dokázal změnit. Je to příběh o politickém aktivistovi a bývalém levicovém partyzánovi. „Pepe“ je hrdý na svou minulost, ale přitom nechce žít pouze z ní.

Amos Gitai v roce 1982 natočil videodeník o průběhu vyjednávání k dosažení smíření na Západním břehu Jordánu. Po 35 letech na toto dílo navazuje filmem, v němž vede dialog se samotnými obyvateli okupovaného území. Zklamáni politikou se Palestinci i Izraelci pokoušejí najít vlastní cestu k uskutečnění dlouhodobých změn.

Vysoké školství se naléhavě potýká s dilematem: Má univerzita zajišťovat vzdělání, nebo pracovní sílu pro aktuální trh práce? Filmová esej sleduje několik linií uvažování o terciárním vzdělávání i osobní linku jednoho z autorů a upozorňuje na podstatnou věc: univerzita je také zdrojem návyků demokratického rozhodování.