Poznámky z pobřeží

Technologické inovace pohyblivého obrazu ve službách vědy. V tomto případě atomové bomby, jejíž přípravu před výbuchem sledujeme pohledem z různých objektivů. Snímek zajímavý svým vznikem je poskládán pouze z veřejnosti přístupného filmového a zvukového materiálu z internetových Prelingerových archivů. Ručička hodin pádí po kruhu času. Přípravy dokončeny. Kamery nachystány, letadlo vzlétá, údery do bubnů. Sirka se rozškrtne, hoří, bomba padá. Tlakovou vlnu střídají detailní záběry toku mikroorganismů.

Dva postarší gayové si svůj vztah zpestřují řadou sexuálních her, které zahrnují i svéráznou hru na taťku a syna. Protagonisté o svých sexuálních návycích nejen hovoří, nýbrž je dokonce předvádějí před nezaujatou kamerou. Hranice zobrazování intimity ve filmu se tak opět posouvají.

Jak chmýří pampelišek jemný i jako severský vítr mrazivý poetický černobílý film, poskládaný z archivních záběrů drsné venkovské krajiny, šerosvitu prostých obydlí a místních lidí v čase všednodennosti i svatební slávy, provází hlubokým vnitřním mystériem porodu, které zůstává skryto, prožitkem, při němž se žena stává matkou a prostor nad oblaky je doširoka otevřený. Pohledy do tváří starých žen. „Jak to udělaly? Jak to udělaly? Rodily na prknech v sauně nebo v posteli. Zkoušely nekřičet, aby je ostatní neslyšely? Cítily se zahanbeně? Možná plakaly a třísky se jim zaryly pod nehty. Bály se, že zemřou?“

Fotografie Juana Mediny z roku 2006 zachycuje muže právě vyplaveného z moře, jak se plazí pláží Středozemního moře. Inscenovaná situace se rozvíjí, volně inspirovaná zachyceným okamžikem. Lidé jako makety, zamrzlí v čase, nevnímají svou nevědomou bezohlednost vůči muži, který podniká první kroky za lepším životem.

Netradiční, hudebně pojatá podoba lidskoprávního dokumentu postihujícího období revolty černých Afroameričanů v letech 1950–1960 srší energií a duní skladbou The Devil francouzské skupiny Boogers, která je kontrapunktem k archivním záběrům doby boje za odstranění rasové segregace a diskriminace. Pohledy do rozkopaných ulic, záběry černých dětí, jejich tváří, pomalu se rozjíždí kytary zběsilého elektro-popu: „If you look upon my face, you are watching now the devil." A tváře dětí střídají tváře otců.

Přes den natírá rámy v dílně jako muž, v noci se převléká do ženské kůže. Oxana je transsexuálka v Moldavsku, kde je i projev tolerance k sexuálním menšinám riskantní. Krátkometrážní dokument je intimní výpovědí nejen o genderu, ale i sociální izolaci jednoho člověka bez práva na vlastní identitu. 

Surreální pouť opuštěnou horskou vesnicí, kde nad posledními přežívajícími obyvateli visí neznámé nebezpečí, spojuje kontemplativní statické záběry přírody a zvířat z nezvyklých úhlů, které fascinují a zároveň uvádějí v nejistotu, zda lze záhadnou krajinu rozumově pochopit.DETAIL:Pozorujeme nehybný, zamlžený les, z něhož se vynořuje nerozpoznatelná postava. Jakmile se přiblíží, vytušíme, že tento poutník není člověk, nýbrž přízrak ztělesňující magickou neuchopitelnost daného místa.

Lucyna a Krzysztof jsou dlouholetí manželé, kteří provozují sběrnu surovin v sociálně vyloučené lokalitě v polské Lodži. Observační dokument Patrycje Polkowské zachycuje, jak manželský pár sběrnu každým dnem proměňuje v osobitý mikrosvět, v němž mohou nalézt pomoc všichni uražení a ponížení.

Na pohřbu své babičky se mladá čínská dívka Yanlin dozví, že zemřelá žena byla médium – posedlá duchem jménem Gong. Snímek je osobní zpovědí Yanlin, která nikdy nevěřila v existenci přízraků, nyní se však začíná zajímat o svět spiritismu a pátrat po tom, kdo je Gong, aby porozuměla své babičce.

Autor filmu v roli pozemšťana kráčejícího ulicemi Paříže si klade věčnou otázku: Jsme ve vesmíru sami? Při snaze nalézt pravdu a zbavit se tak neustálého dumání vede tvůrce rozhovory s astrofyzikem Nicolasem Prantzosem, historičkou vědy Florence Raulin Cerceauovou a sociologem vědy Pierrem Lagrangem.

Pohled na balkánskou migrační trasu v prosinci 2015. Do Dobové ve Slovinsku přijíždějí zástupy uprchlíků. Spořádaně nastupují do přistavených autobusů a vstupují do systému. Slovinská vláda má cestu měsíc pevně pod kontrolou. Sevřeni v jedné řadě, podstupují migranti kontroly, prohlídky a čekají na další krok.

Film o tom, jak člověk zůstává v člověku. Portrét o otci, dceři a o vzájemném vztahu. O tom, jak moc se do nás otiskují naši rodiče a jak se s jejich vlivem vyrovnat. Do jaké míry budou ovlivňovat náš život a jak moc se staneme jejich vlastní podobou. Láska rodičů je do značné míry láska k dítěti, jakožto pokračovaní sebe sama. Jak moc to dokážeme změnit a co člověk musí obětovat, aby se vymanil ze vzájemné fixace a žil, určoval svůj vlastní život. „Co jsem? Vymezení vůči tobě? Není tento film další provokací? Neustálým bojem?"