24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
Prázdní koně
synopse
Mihály Kertész (1886–1962) natočil více než 150 filmů, většinu z nich jako Michael Curtiz v USA. Známý ale zůstal díky jedinému z nich, melodramatu Casablanca (1942). Gábor Bódy (1946–1985) naopak zasvětil svůj krátký život strávený v Maďarsku tvorbě experimentálních filmů a jeho filmografie je v obecném povědomí málo známá. V netradičně pojatém dokumentu nasloucháme rozhovoru těchto dvou režisérů. Asociativní koláž úryvků z klasických hollywoodských filmů a autorských avantgardních děl navozuje nejen otázky spojené s historií a teorií filmu, ale také otevírá osobní dramata a vnitřní konflikty jejich tvůrců.
„Naším cílem bylo představit fiktivní rozhovor mezi dvěma filmovými režiséry – dvěma klasickými mistry z velmi odlišných filmových světů – oživený bohatými obrazy poetických asociací.“ P. Lichter
biografie
Petér Lichter (1984) vystudoval filmovou teorii na budapešťské univerzitě a od roku 2002 sám točí. Tvoří krátké experimentální filmy, v nichž pracuje s abstraktními obrazy a znovuoživuje nalezený filmový materiál. Z jeho filmografie byly na MFDF Ji.hlava uvedeny snímky Negativní dějiny maďarského filmu (2010), Nemísta: Za horizontem nekonečna (2016), 8. října 2016 (2016) a Fuga výživy (2018).více o filmu
| režie: | Péter Lichter |
| hrají: | Pál Mácsai, Roland Rába |
| producent: | Dora Nedeczky, Péter Lichter, Bori Máté |
| scénář: | Bence Kránicz, Gábor Roboz, Péter Lichter |
| kamera: | Dávid Gerencsér |
| střih: | Péter Lichter, Bori Máté |
| hudba: | Ádám Márton Horváth |
| zvuk: | Péter Benjámin Lukács |
další filmy v sekci
Hlavní protagonista filmu Alexandr Zarchikov pracuje na nákladních lodích, jež přepravují napůl rozřezaná japonská auta do ruského přístavního města Vladivostok. Zde jsou auta znovu smontována a dopravci je odtud odvážejí na místo určení. Zarchikov se rozhodl, že si vyzkouší práci na pevnině, a proto se jedním z aut vydává na cestu Sibiří. Svou zkušenost přetavil v meditativní filmovou esej, symbolicky rozdělenou na dvě poloviny (moře a země), ve které rozvažuje o svém vztahu k rodné zemi, náboženství a přírodě a pokouší se překonat pocit vykořeněnosti.DETAIL:„Když jsem pracoval na lodi, jako je tahle, vždycky jsme se v pořádku vrátili. Teď už se ale na moři necítím doma. Ani na Sachalinu, kde jsem se narodil, už mě to netěší. Možná, že pomocí tohohle filmu zjistím, kam vlastně patřím.”
Poloviny
Alexandr Zarchikov
Francie, Rusko / 2015 / 95 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Dvě mladé ženy z Rumunska si vydělávají jako modelky na erotickém video chatu. Přitom se snaží vést normální rodinný život, vycházet se svými rodiči a vychovávat děti. Observační dokument zachycuje právě tento jejich soukromý prostor. Tvůrci je nechávají svobodně mluvit nejen o jejich zaměstnání, ale také o tom, jak poznamenává jejich životy. Zároveň ukazují, jak veřejně odsuzovaná profese ovlivňuje lidské chování a pohled na svět. Film předvádí také dramatické generační rozdíly v současné rumunské společnosti, kde starší generace pracuje v zemědělství a mladá se postupně přesouvá do větších měst a nechává za sebou minulost.
„Abyste natočili dobrý dokument, musíte jít a s protagonisty svého snímku žít.“ M. G. Dragolea
Fénixxx
Mihai Gavril Dragolea
Rumunsko / 2017 / 53 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Ruský politik Boris Němcov byl až do své násilné smrti v únoru 2015 známý jako hlavní tvář protiputinovské opozice. Důvěrný portrét přibližuje jeho aktivity z posledních let, kdy protestní hlasy v ruské společnosti začaly sílit. Snímek nezachycuje velkolepé proslovy a gesta, nýbrž hlavně každodenní činnost politika, jež kromě vystoupení v médiích či na demonstracích obnášela dlouhé pracovní cesty, kancelářskou rutinu či diskuze s lidmi na ulicích. Bezprostřední kontakt Němcova se sociálními herci i režisérkou prokazuje jeho odvahu a spontánnost, a to bez zbytečného patosu. „Je to dlouhometrážní debut, dokumentární tragédie. Vytvořit tento portrét Borise Němcova trvalo tři roky. Výjimečný vůdce ruské opozice, zavražděný v únoru 2015, je v něm ukázán se sympatiemi, lidskou vřelostí a ironií.“ Zosja Rodkevičová
Můj přítel Boris Němcov
Zosya Rodkevich
Estonsko / 2016 / 70 min.
sekce: Mezi moři
Česká premiéra
Říjen 1989. Student jedné z bukurešťských středních škol je zadržen při výlepu protirežimních plakátů a na několik dní internován v budově tajné policie. Následné restrikce dopadají jak na jeho rodinu, tak blízké, přátele a spolužáky. Třídním srazem po dvaceti letech se začíná exkurz do vzpomínek, které se momentem šoku vryly nesmazatelně do paměti, avšak každému trochu jinak. Více než věcná stránka události zajímá režiséra Gabriela Tempeu jejich subjektivní výklad z perspektivy „mluvících hlav“. Postmoderní forma orální historie ve výpovědích těch, kteří mají často větší část života ještě před sebou.„Pomocí osobních, subjektivních, nadmíru detailních vzpomínek na výjimečnou událost jsem se pokusil dát divákovi zahlédnout celistvý obrázek jedné pohnuté doby.“ Gabriel Tempea
Nechvalně známé činy
Gabriel Tempea
Rumunsko, Rakousko / 2015 / 68 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Muž a byt, o kterých nic nevíme. To jsou východiska konceptuálního dokumentu zakládajícího si na úmyslně omezeném množství informací, které divákovi poskytuje. Nahlížíme do intimního prostoru za zavřenými vstupními dveřmi, kde se odbývají ty nejvšednější činnosti: vaří se oběd, připravuje se čaj, obědvá se, chystá se oheň v krbu. V bytovém monodramatu ale zoufale absentuje druhý živoucí aktér, který by do něj vnesl děj vtělený do promluv. Stává se studií pobytu člověka na jeho nejvlastnějším místě – příbytek může být stejně tak hájemstvím klidu a bezpečí, jako zlatou klecí samoty.„Jaké jsou pocity člověka, který nic nedělá, zatímco každý očekává, že něco udělá? Co má dělat? Existuje obecně nějaký rozdíl mezi pocity dvou lidí? Co znamená portrét? Lidskou tvář, nebo něco jiného?“ H. Baydarov
Jeden den v Selimpaše
Hilal Baydarov
Ázerbájdžán / 2018 / 64 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Snímek odhalující nesmyslnost rakouské imigrační politiky vůči obyvatelům zemí třetího světa není pouhou kritikou systému. Režisérka Anja Salomonowitzová pomocí příběhových miniatur vícera smíšených manželství či partnerství zpravuje o síle lásky. Hrdiny komponuje do dlouhých, statických záběrů a spojuje jednotným prvkem – žlutou barvou.Emoční jádro kamera nachází v dětských pokojíčcích, neboť právě malí hrdinové jsou vydáni napospas zamilovaným matkám i úřadům; při modlitbě asi desetileté dívenky za návrat nevlastního otce z Afriky běhá mráz po zádech.
727 dní bez Karama
Anja Salomonowitz
Rakousko / 2013 / 80 min.
sekce: Mezi moři
Česká premiéra
Kolektivní paměť jednoho národa se kumuluje na autobusové zastávce v Rijece. Chorvati bezúčelně čekají na pomyslného Godota a proud času znázorňuje jenom počet ubývajících cigaret v krabičkách společně s odjezdy autobusů. V Rijece se jako na křižovatce potkávají životy místní komunity a projíždějících turistů.
Režisér vstupuje do černobílé reality Chorvatska s neviditelností objektivního pozorovatele. Záběry snímaného prostoru ukazují čekání lidí na autobus, jež přechází do metafory nekonečného čekání Chorvatů na změnu.
Zastávka
Maša Drndić
Chorvatsko / 2013 / 43 min.
sekce: Mezi moři
Středoevropská premiéra
Profesor Ioan-Matei Agapi, osmdesátiletý fotograf a kameraman z města Iași v Rumunsku, vlastní unikátní sbírku 16mm filmů a fotografií, na kterých je zachycena téměř padesátiletá historie města. Jeho dcera, taktéž filmařka, se rozhodla o otcově archivu natočit film. V nekonvenčním prostředí starého bytu vzpomínají na minulost až do dne, kdy je Ioan informován, že byt, kde je již 40 let nájemníkem, musí opustit, jinak bude vystěhován. Z Ioanovy letité práce se najednou stává obrovská přítěž a snímek se nečekaně mění v drama, ve kterém konflikty s městskými úředníky odhalují staré a skryté konflikty v rodině.“Nejhlubší věc, kterou jsem se naučila během natáčení tohoto filmu, je, že jsme silnější, než si myslíme.” N. Agapiová
TIMEBOX
Nora Agapi
Rumunsko / 2018 / 69 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Čekání jakožto stav, v němž lidé tráví značnou část svých životů, je ústředním tématem povídkového snímku, kterému figuruje sedm žen různého věku, jejichž životy se nakrátko protnou, aniž by se vzájemně znaly. Pojí je totéž místo – čekárna na hlavním nádraží – kde každá v hloubavém stavu mysli vyhlíží něco či někoho jiného. Pomalé, oddramatizované vyprávění se strnulou, pozorovatelsky stylizovanou kamerou přitom staví diváka do pozice slídila. Ve filmu, který přiznaně spojuje prvky fikčního filmu s dokumentárními postupy, pracoval režisér s neherečkami. DETAIL:„Věřte nebo ne, ale pro mě je jinakost to pravdivé, to normální. Miluji jiné. Jsou to mí lidé. Můj život je v rukou božích. Já jsem ho takový dostala, jako každý jiný.“
Čekárna
Palo Korec
Slovensko / 2015 / 72 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
O romském holokaustu se ještě ví, ale už moc nemluví. Proces vymazávání paměti započal v podstatě s koncem druhé světové války, kdy mnoho hromadných hrobů v místech pracovních a internačních táborů zůstalo netknuto. I pro vítěze byli Romové obětmi „druhé kategorie“. V několika evropských zemích (Francie, ČR, Slovensko, Polsko, Německo, Chorvatsko, Srbsko) konfrontuje režisér zapomínající současnost se vzpomínkami posledních přeživších pamětníků těchto hrozivých událostí. Výsledkem je částečně inscenovaný a stylizovaný dokument – elegie za oběti monstrózního režimu a lidské netečnosti.„Myslím, že to, čo pomohlo Rómom a Sinti prežiť prenasledovanie, je ich nematerializovaný vzťah k svetu, k bytiu, k času. To bolo pre mňa hlavné východisko filmu. Pamäť, ktorú nesú so sebou, a tá, ktorú vnímame my, naše kolektívne vedomie.“ Robert Kirchhoff
Díra v hlavě
Robert Kirchhoff
Slovensko, Česká republika / 2016 / 90 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Kámen je materiál tvořící krajinu, drolí se pod nohama při chůzi, slouží dětem ke hře. Fascinace funkcí jednoho objektu dosahuje v experimentálním snímku režisérského dua Darakchiev–Gamot vrcholu. Asociativní záběry sjednocené jedině pohledem 16mm kamery tvoří volný proud myšlenek na filmovém pásue: Monumentální pohledy na doverské štíty, domy z kamene, lidé pohybující se po kamenité pláži a metronom v podobě kladiva udávající rytmus. Všední záběry doplněné kakofonními zvuky a útržky nesouvislých rozhovorů vytvářejí nové souvislosti mezi známými konstantami lidského bytí. Mezinárodní premiéra sdílená s DocLisboa „Snímek Lidé-oblázek metaforicky spojuje dvě naprosto odlišné ptrimoniální identity a skrze stopy zanechané lidskou rukou rozněcuje dialog. To vše je prostoupeno všudypřítomnou pomíjivostí přírody.“ J. Darakchiev, P. Gamot
Lidé-oblázek
Perrine Gamot, Jivko Darakchiev
Velká Británie, Francie / 2017 / 18 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Výrazný snímek jugoslávské černé vlny WR – mystéria organismu byl v roce 1971 nadšeně přijat na festivalu v Cannes. V zemi svého vzniku ale radikální a ironickou úvahu o sexualitě a komunismu tehdejší režim zakázal a režisér Dušan Makavejev následně emigroval. O zákazu bylo rozhodnuto při premiérové projekci, která se změnila v neoficiální proces. Nově objevený audiozáznam celé debaty tu zazní v plné šíři. Obrazy filmu jsou složené především z nevěřícně se tvářících posluchačů magnetofonového záznamu, ať už jsou to herci z Makavejevova filmu, kolemjdoucí na ulici nebo opice v klecích.
„Makavejev je můj nejoblíbenější srbský režisér. Film WR – mystéria organismu se stal symbolem Makajevova odkazu: filmový jazyk jako hříčka a zároveň nikdy nekončící režijní experiment.“ G. Radovanovic
Případ Makavejev aneb Proces v kinosále
Goran Radovanovic
Srbsko / 2019 / 73 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
