24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
Příběh zimní zahrady
režie: Simon Mozgovyi
originální název: Istoriya Zymovoho sadu
země: Ukrajina
rok: 2018
délka filmu: 75 min.
synopse
Valentina Voroninová, zahradnice a urputná správkyně skleníku, dostává po pětačtyřiceti letech výpověď. Nerovný souboj s financemi a chátrající budovou vyhrává čas a neodkladně se přibližující důchodový věk. Chřadnoucí zimní zahrada následuje ochabující síly svérázné manažerky a vizionářky. Neodbytné přesvědčení, že rostliny skleníku zahynou, pokud se o ně přestane starat, se protíná s objevem ezoteriků, šamanů s virgulí, kteří před vchodem do zimní zahrady odhalí zřídlo pozitivní energie. Palmové listí šustí jako němý svědek melancholického zápasu s časem a neúprosným zánikem. Další krutá zima je na spadnutí.
„Film vychází z vlastního vnitřního rytmu bez přímé řeči autora. Přehodnocuje realitu a hlavní konflikt mezi sny a skutečností umisťuje do ironických a trochu kouzelných podmínek.“ S. Mozgovyi
biografie
Režisér a herec Simon Mozgovij (1992) vystudoval filmovou režii na Akademii umění v Charkově, kterou absolvoval v roce 2013. Poté studoval dramaturgii na škole Intel v Kyjevě, kde v současnosti působí jako herec a režisér na volné noze v divadle DACH. Příběh skleníku je jeho prvním celovečerním dokumentárním snímkem.
více o filmu
| režie: | Simon Mozgovyi |
| producent: | Alex Chepiga, Artem Koliubaiev, Taras Bosak |
| scénář: | Simon Mozgovyi |
| kamera: | Denis Melnik |
| střih: | Mykola Bazarkin, Simon Mozgovyi |
| hudba: | Roman Grygoriv, Illia Razumeiko, Zhanna Marchinska, Stepan Bebykh, Roman Grygoriv |
| zvuk: | Natalia Avramenko, Andrii Nidzelskyi |
další filmy v sekci
Slovenský režisér Marek Kuboš už 13 let nenatočil žádný film. Jeho prvním snímkem vůbec – cvičením na filmové škole – byl autoportrét. Kruh se uzavírá, zdroj kreativity zdánlivě vyschl. V posledním autoportrétu už je třeba jen po sobě uklidit, zrekapitulovat úspěchy i neúspěchy a rozloučit se se svými protagonisty. Introspektivní metadokument není ani tak studií tvůrčí krize, jako autoterapeutickým prostředkem i pokusem o podání komplexního profilu dokumentaristy v době nestabilních jistot. Ve filmu se v rolích Markových konzultantů objeví v podstatě celá slovenská dokumentaristická špička.„Už dlouho mám pocit, že dokumentárním filmem nedokážu říct to, co chci, co mě láká. Narážím na vnitřní i vnější hranice, které mě až dokumentárně paralyzovaly.“ M. Kuboš
Poslední autoportrét
Marek Kuboš
Slovensko / 2018 / 72 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Pocit vykořeněnosti a životní obavy, které zmítají tisícovkami uprchlíků z Afriky a Blízkého východu migrujících do Evropy, rezonují v minimalisticky laděném dokumentu o dvou mladých somálských imigrantech. Ti během cesty za lepší budoucností nacházejí dočasný úkryt v opuštěném domě v horách blízko srbsko-rumunských hranic. Kamera simulující perspektivu nenápadného pozorovatele nestranně zachycuje strnulé momenty, které často postrádají jakoukoli akci, ale přesto jsou plny vnitřního napětí plynoucího z pocitu nejistoty, kterému se oba mlčky vyčkávající muži nemohou vyhnout.DETAIL:„Lidi, co mají děti, to jsou šťastlivci, příteli. Co ty, máš rodinu? – Mám ženu a tři děti. Jsem rád, že mají jeden druhého.“
Abdul & Hamza
Marko Grba Singh
Srbsko / 2015 / 49 min.
sekce: Mezi moři
Středoevropská premiéra
Ruský politik Boris Němcov byl až do své násilné smrti v únoru 2015 známý jako hlavní tvář protiputinovské opozice. Důvěrný portrét přibližuje jeho aktivity z posledních let, kdy protestní hlasy v ruské společnosti začaly sílit. Snímek nezachycuje velkolepé proslovy a gesta, nýbrž hlavně každodenní činnost politika, jež kromě vystoupení v médiích či na demonstracích obnášela dlouhé pracovní cesty, kancelářskou rutinu či diskuze s lidmi na ulicích. Bezprostřední kontakt Němcova se sociálními herci i režisérkou prokazuje jeho odvahu a spontánnost, a to bez zbytečného patosu. „Je to dlouhometrážní debut, dokumentární tragédie. Vytvořit tento portrét Borise Němcova trvalo tři roky. Výjimečný vůdce ruské opozice, zavražděný v únoru 2015, je v něm ukázán se sympatiemi, lidskou vřelostí a ironií.“ Zosja Rodkevičová
Můj přítel Boris Němcov
Zosya Rodkevich
Estonsko / 2016 / 70 min.
sekce: Mezi moři
Česká premiéra
Kouzlo lidové písně spočívá v její neohraničenosti, nespoutanosti umělými žánrovými a tematickými pravidly. Stejně se snaží ke svému improvizovanému observačnímu dokumentu přistupovat i dvojice tvůrců Lucia Nimcová a Sholto Dobie. Sled obrazů ze současné západní Ukrajiny uvádí do tvůrčího kontrapunktu dějovou, zvukovou či hudební složku a až fotograficky detailní statický záznam reálií. Před kamerou se střídají postavy různého věku, interiérové a exteriérové lokace se mění, ale zpěv trvá. Lidová opera složená ze (s)prostonárodních písní, kramářských balad a předmoderního hip hopu. Hudba ze starého světa.„Bajka se snaží zachytit soukromé, skryté skutečnosti vyloučené z dějinného příběhu regionu. Horský hardcore rap, retro-feminismus a lascivní karpatský hip hop stále mají co říci.“ Lucia Nimcová
Bajka
Lucia Babjaková Nimcová
Slovensko / 2016 / 34 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Co nového nám může science fiction říci o ekologii? Podle videoeseje rakouského umělce Ralo Mayera velmi mnoho. Proud úvah a analogií inspirovaných ekologickými sci-fi filmy jako Marťan, E. T. Mimozemšťan nebo Silent Running, ale také projektem simulace uzavřeného ekosystému v dalekém vesmíru Biosphere 2, ho vede k přehodnocení současného přemýšlení o ekologii. Pro jeho nový pohled, který počítá spíše s kosmickou než s pozemskou perspektivou, je zásadní představa člověka jako cestovatele vesmírem, robotických technologií a mimozemšťanů coby přízraků, jejichž existenci tušíme ve hvězdných dálavách.„Ekologie ve vesmíru, daleko od naší domovské planety, je doslova nepřirozená – tísnivá či lépe řečeno znepokojivá. Po letech výzkumu biosféry 2 jsem se setkal s E. T. a v redwoodském lese jsme spolu mluvili o Harawayové.“ R. Mayer
Mimozemské ekologie (Retroflektory: Kosmonaut, robot, mimozemšťan)
Ralo Mayer
Rakousko / 2018 / 43 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Sedmdesát procent mužů v Thajsku následuje i dnes tradici, podle níž mají strávit alespoň krátkou část svého života jako buddhističtí mniši v klášteře. Pro Balla, hlavního hrdinu snímku, má dvoutýdenní kariéra mnicha znamenat symbolický přechod od divokého studentského života k uměřené dospělosti, nicméně realita není zdaleka tak jednoduchá. Inscenovaný dokument Rafała Skalského na příkladu Ballovy mezní zkušenosti předvádí, do jaké míry se současná thajská společnost zakládá na střetu asketického a hédonistického životního stylu, který jednorázová proměna hýřivého mladíka v mnicha zastře jen stěží.
„Pro mě je to druh momentální duchovnosti. Chceme narázzvládnout hodně věcí – rychle se zamilovat, udělat kariéru,mít úspěch.“
Mořský mnich
Rafal Skalski
Polsko, Německo / 2016 / 68 min.
sekce: Mezi moři
Česká premiéra
Tygr turanský, majestátní symbol středoasijské krajiny, před několika dekádami vyhynul, pro kolektivní imaginaci místních obyvatel si však zachovává posvátný význam. Režisérka zvířeti vzdává úctu podmanivou filmovou esejí, která ukazuje, do jaké míry je v myslích lidí svázáno s historií regionu. Tygr se stává přízrakem vynořujícím se ze tmy a zase v ní mizícím, krajina se jeví jako síť ruin zanesených všepronikající minulostí. Koláž obrazových a zvukových fragmentů, doprovázená autorčiným zaníceným komentářem, zdůrazňuje, že „skutečné“ dějiny nelze oddělit od sdílených představ a snů.„Snímek Pronásledovaní je intimním videodopisem duchu středoasijského turanského tygra, který, ač vyhynul ve 20. století, dodnes žije v kolektivní paměti tamějších lidí.“ S. Ismailovová
Zakletý
Saodat Ismailova
Norsko, Uzbekistán / 2017 / 23 min.
sekce: Mezi moři
Středoevropská premiéra
V centru snímku stojí atraktivní čtyřicetiletá žena, která se za cenu velké oběti rozhodla splnit si životní sen – být sama sebou. Znepřátelila si vlastní rodiče a ztratila blízké, když podstoupila dlouho touženou změnu pohlaví. Film se divákům snaží ozřejmit a umožnit pochopit nesnadná rozhodnutí, kterým Marianna musela čelit. Zatímco v první, inscenované linii se žena prostřednictvím autobiografické divadelní performance vyrovnává s vlastní minulostí, v druhé, čistě dokumentární, je naopak konfrontována s nečekanými zvraty a svízelnými situacemi, před které ji osud postavil.DETAIL:„Konečně se budu moci podívat do zrcadla, aniž by se mi pohled na mé nahé tělo hnusil. – Existují muži a ženy. Samci a samice. Jiná možnost je neakceptovatelná.“
Říkejte mi Marianna
Karolina Bielawska
Polsko / 2015 / 75 min.
sekce: Mezi moři
Česká premiéra
V rozpadajících se kulisách divadelních sálů se odehrávají sekulární rituály současné gruzínské společnosti – svatby, módní přehlídky, volby královny krásy i politické reprezentace. Statická kamera, jež zachycuje bezcitnou choreografii ceremonií v širokém záběru, kontrastuje s dynamickými švenky malé kamery televizní reportérky, která svou činorodostí udržuje v chodu lokální stanici. Sled promyšleně rámovaných obrazů výběru událostí, které se Dariko rozhodne zprostředkovat televizním divákům, doplňují záběry ze zákulisí ošuntělého studia přežívajícího díky poplatkům za četbu úmrtních oznámení.„Udivovalo mě, že drobné příběhy z městeček jsou pro lidi o tolik důležitější než jakákoli vysoká politika, a tak jsem chtěla zjistit, o čem ony příběhy jsou.“ Salomé Jashiová
Oslnivý svit soumraku
Salomé Jashi
Gruzie, Německo / 2016 / 74 min.
sekce: Mezi moři
Středoevropská premiéra
Sedmdesátiletý Augusto v setmělém pokoji svého bytu vrhá plaché pohledy na kameru, za kterou stojí pětadvacetiletá režisérka Cristina. Po dobu tří let za ním opakovaně jezdí a natáčí jejich vzájemné rozhovory, v nichž používají jména António a Catarina. Hra s identitou a především s povahou jejich vzájemného vztahu se odráží v nezávazných dialozích, kde přichází řeč na různá témata včetně masturbace nebo genderových stereotypů. Augusto/António je většinou ten, kdo mluví, a také ten, kdo stojí před kamerou, která ho snímá v tmavých detailech. Cristina/Catarina je za kamerou a klade otázky.
„Při natáčení tohoto snímku jsem se nechala vést energií jednoho okouzlujícího starého pána, aniž jsem věděla, kam mě film zavede.“ C. Hanesová
António a Catarina
Cristina Hanes
Portugalsko / 2017 / 40 min.
sekce: Mezi moři
Východoevropská premiéra
Bábuška Zina je původem Ukrajinka, kvůli aktuální politické situaci však zůstává na Ruskem ovládaném Krymu. Odtržena od rodiny přebývá v zapomenutém přímořském městě a snaží se rozhodnout, zda zůstat, či odejít. Hudební rytmy ruské popové hudby i lidových písní doplňují atmosféru jejího exilového města, na které je nahlíženo citlivou optikou plnou sentimentu. Důsledky neuspokojivé politické situace jsou však na pomyslné jiné planetě neustále přítomné. Ze způsobu, jakým režisér zaznamenává Zininy vztahy k rodině a přátelům, přímo srší hluboká úcta k této staré ženě, k její životní moudrosti a zkušenostem.
„Po anexi Krymu musela moje ukrajinská babička Zina čelit skutečnosti života na ‚nové planetě‘. Z mnoha důvodů pro ni nastal čas, aby udělala zásadní rozhodnutí.“ A. Mihalkovich
Moje babička z Marsu
Alexander Mihalkovich
Bělorusko, Ukrajina, Estonsko / 2018 / 83 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
V roce 2010 byly tisíce kosovských Romů nuceně vyhoštěny ze zemí Evropské unie zpět do původní vlasti. A to navzdory tomu, že pro mnoho z nich představovaly unijní státy místo, kde dlouhé roky žili, vyrůstali, studovali, někteří se tu dokonce už narodili. Angažovaný dokument sleduje příběh bratrské dvojice Kefaeta a Selamiho, rapperů z Essenu, kteří se ze dne na den ocitnou v Kosovu odříznutí od ostatního světa i zbytku rodiny v Německu. Režisér zúčastněně zaznamenává jejich několikaletou cestu ven z pasti absurdní situace i nepřátelských zákonů, pouť z domoviny vrozené do té skutečné.DETAIL:„Taky jsme zažili těžké chvíle... Když jsme přemýšleli o tom, že by nás rozdělili, že bychom museli každý svou cestou. Nakonec to ale vždycky byly jen takové prkotiny, se kterými se člověk musel smířit.“
Zákonná past
Sami Mustafa
Kosovo, Německo / 2015 / 90 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
