Sekvence

Civilizace na rozcestí: Vědeckotechnická revoluce a budoucnost socialismu v naučných filmech 60. let   Projekce předchází výstavě Sebeuvědomění vědy: Vědeckotechnická revoluce a limity emancipace, která proběhne od prosince 2018 v pražských galeriích Display a FUTURA. Výstava se zabývá působením interdisciplinárního výzkumného týmu, který měl v šedesátých letech dvacátého století pod vedením filozofa Radovana Richty předložit vizi „nového československého modelu socialismu”. Vzestup kybernetiky a automatizace měl pomoci vytvořit humánnější socialistickou společnost osvobozenou od manuální práce, stejně jako od mnoha dosavadních ideologických autorit a šablon. Výstava, kterou připravuje tým historiků, kurátorů a umělců, stopuje křehkou hranici, která odděluje emancipační potenciál vědy a technologie od jejich využití při ustavování a udržování technokratické moci nebo autoritářských režimů. Cílem je rekonstrukce interdisciplinárního dialogu 60. let, který v současnosti nabyl znovu na svém významu, zejména v souvislosti s tématy automatizace, společnost bez práce nebo klimatické změny.    Projekce je výstupem z projektu „Ztvárněte budoucnost! Koncept vědeckotechnické revoluce“ v rámci programu „Strategie AV21: Evropa a stát: mezi barbarstvím a civilizací“ (Akademie věd České republiky, 2018). Partnerem projektu je Národní filmový archiv.  

Nedávná historie zaniká v zarůstající krajině bývalého německého vojenského areálu, kde si hrají děti. Film skrze performance mladých protagonistů a znepokojivý komentář, který naznačuje, že nevinnost obrazů není tím, čím se zdá být, reflektuje fenomén násilí a nabádá k učení se z minulosti.

Za oponou filmového pásu s různými stupni vizuálních posunů a deformací se vyjevuje a zase ztrácí konkrétnost obrazů. Zvuky vlastní pohybu filmového materiálu se mísí s hlasovými záznamy, které výjevům sice dodávají kontext, rekonstrukce fabule je však znemožňována. Příběh se rozpouští a sjednocení se během tohoto zvrstvování naopak vzdalujeme.

Mona Lisa pro roboty. Série pohyblivých obrazů vznikla na bázi binárních operací z autorského softwaru Revolver, který je obdobou obrazových syntetizátorů, kde se textové instrukce proměňují ve vizuální data. Zvuková stopa byla vytvořena recyklací obrazových bodů a převodem barevných hodnot do zvukových vln.

Filozofická dystopie varovně načrtává blízkou budoucnost, v níž budou moderní technologie nikoli znakem pokroku, ale úpadku. Za vrstvou filmového obrazu se prostřednictvím počítačové animace zjevuje monstrum, jehož abstraktní virtuální tělo představuje neviditelný ideologický aparát.

Osobní výpověď ženy s narušeným vnímáním sebe samé. Dvojhlasý voiceover zprostředkovává proud negativních a povzbudivých myšlenek, které probíhají hlavou ženy trpící bulimií. Odhaluje tak proměnlivost a nejistoty vnitřního prožívání, ale také své krásné i nenáviděné tělo, když pomocí kamery prozkoumává části obnažené postavy.

Audiovizuální koláž zasazuje do papírových kulis záběry z Hitchcockova Okna do dvora, jehož myšlenky film hravě a provokativně rozvádí. K postavám musíme proniknout skrze vrstvy barev a cizorodých objektů, které zviditelňují proces medializace a zvýrazňují rám omezující náš pohled.

Téměř halucinogenní smršť virtuálních pohledů na potenciální cíle jaderného útoku v „nárazníkové zóně“ divákovi podsouvá nepříjemnou blízkost totálního zničení, které hrozilo v 50. letech minulého století také bývalému Československu. Vizuální stránka filmu připomínající zaměřování byla vytvořena pomocí dat z Map Google.

Poetický krátkometrážní portrét Ústeckého kraje. Pomocí experimentálních výrazových prostředků vytváří hypnotizující studii, ve které se snoubí přírodní a urbanistické krajinné motivy do mnohovrstevnaté dynamické koláže. Film byl natočen na 16mm materiál a vznikal bez použití digitálních triků.Fascinace: Exprmntl.cz - Mimo soutěž

Intimní esej zprostředkovává niterný prožitek těhotné ženy během příprav i porodu. Do procesu vypořádávání se s bolestí a psychického zpracovávání situace vplouvají také komplexnější otázky: dokumentární záznam se mísí s úvahami a vizemi, které reflektují mysl a strukturu mozku rodičky.

Vyobrazení záchranářského týmu, který pátrá po zaběhnutém psu, je ve skutečnosti abstraktní úvahou nad tím, jak člověk propadá emocionálním iluzím díky nedokonalému mediálnímu obrazu. Kombinaci animace se stabilními záběry z lesního terénu provází autorčin komentář o absurditě předkládané situace.

Technologie jako tichý svědek permanentního pohybu vesmírných těles. Světelná instalace zpřítomňuje příchod a odchod denního světla jako kontemplaci i dramatický proces. Časovým zhuštěním jednoho dne do několika minut tematizuje plynutí času a cykličnost přírodních procesů.