Sekvence

Intimní esej zprostředkovává niterný prožitek těhotné ženy během příprav i porodu. Do procesu vypořádávání se s bolestí a psychického zpracovávání situace vplouvají také komplexnější otázky: dokumentární záznam se mísí s úvahami a vizemi, které reflektují mysl a strukturu mozku rodičky.

Analogový film jako analogie ke světu fyzickému, digitální odraz světa nemateriálního. Experimentální snímek slučující dvě substance se stává audiovizuálním otiskem našeho života v prostoru ohraničeném sice mantinely hmotnými, ale nesoucími v sobě potenciál „pozvednutí“ do roviny bezrozměrné.Fascinace: Exprmntl.cz - Mimo soutěž

Autorská esej inspirovaná románem Kurta Vonneguta Mechanické piano (1952). Pomocí strojového učení na úrovni hlubokého čtení zpracovává obrazové a zvukové záznamy, které jsou přetvořeny, přeskládány a poté procházejí algoritmem spoluvytvořeným umělou inteligencí, jenž sekvence rekonstruuje a uskupuje do časové posloupnosti.

Pozvolný pohyb různých druhů hmyzu v abstraktním, kontrastně světlém prostředí vytváří sugestivní aluzi neovladatelného chaosu, apatie a rozpadu sociálních struktur. Minimalistické obrazové ztvárnění doplňuje ambientní hudební kompozice pracující i s realistickými ruchy a šumy. 

Fascinace: Exprmntl.cz - Mimo soutěžMálo známé Super 8mm filmy Stanislava Hory (1959) z 80. let představují u nás nepříliš frekventovanou polohu výtvarného filmu. Se zázemím v sochařství pojímá Hora film spíše jako výtvarný materiál – animuje jeho prostřednictvím vznik soch, kreslí přes něj, škrábe, atakuje povrch nebo jej využívá jako jedno z médií výtvarného happeningu. Je pro něj nástrojem rozšíření jeho výtvarné praxe do jiné formy, způsobem zachycení vizuálních procesů nebo svého druhu sochařským objektem. Filmy jsou uvedeny v obnovené premiéře v digitálně rekonstruované podobě.Kurátor programu a autor textů: Martin Blažíček (CAS FAMU)Digitální rekonstrukce filmů: Lukáš Janičík, Emiliya VereshchaginaMastering zvuku: Sara PinheirováFilmy Stanislava Hory byly zrekonstruovány v Centru audiovizuálních studií FAMU na základě institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj AMU.Projekce:BabraeČeskoslovensko, 1980, 6 min.Černý hadice / Black HoseČeskoslovensko, 1982, 3 min.Dobře posazená figura / Well-Positioned ModelČeskoslovensko, 1987, 3 min.Oko / EyeČeskoslovensko, 1987, 1 min.Pavouk / SpiderČeskoslovensko, 1987, 4 min.Kameny / StonesČeskoslovensko, 1987, 4 min.Fragment II – West BerlinCzechoslovakia, 1989, 6 min.FILČeská republika, 2016, 5 min.

Osobní esej vztahuje vnímání prostoru k mentálnímu vesmíru scenáristy a režiséra Pavla Juráčka, který v Příbrami našel „opravdu ideální místo“. V citlivém propojení deníkových zápisků, intimních poznámek a útržků filmů zkouší rozkládat konvenční vyprávěcí postupy a zbudovat svébytný svět nadčasového myšlení.

Malost lidského pohledu na svět často upřednostňuje perspektivu člověka před měřítky přírodních cyklů. Obrazové detaily vystihují sebestřednost, se kterou nám mnohdy uniká podstata celku, doplňuje je trefný nekompromisní komentář, který apeluje na uvědomění si dopadu chování jednotlivce na okolí.

Nedávná historie zaniká v zarůstající krajině bývalého německého vojenského areálu, kde si hrají děti. Film skrze performance mladých protagonistů a znepokojivý komentář, který naznačuje, že nevinnost obrazů není tím, čím se zdá být, reflektuje fenomén násilí a nabádá k učení se z minulosti.

Za oponou filmového pásu s různými stupni vizuálních posunů a deformací se vyjevuje a zase ztrácí konkrétnost obrazů. Zvuky vlastní pohybu filmového materiálu se mísí s hlasovými záznamy, které výjevům sice dodávají kontext, rekonstrukce fabule je však znemožňována. Příběh se rozpouští a sjednocení se během tohoto zvrstvování naopak vzdalujeme.

Animované zpřítomnění polobdělého stavu před usnutím. Různí lidé popisují stav mezi spánkem a bděním, zatímco obraz ilustruje hypnagogické halucinace, tj. vidiny doprovázející proces usínání. Prolínající se barvy a tvary vytvářejí abstraktní krajiny, ze kterých se čas od času vynoří konkrétní objekty.

Létající talíř se v černobílých záběrech vznáší na obloze, vytváří iluzi mimozemské síly a až při pohledu blíž je patrné, že jde pouze o hračku. Autor zkoumá problematiku videí rozšiřujících nepravdivé poplašné zprávy, sám jejich principy využívá a upozorňuje na tenkou hranici mezi realitou a fikcí.

Experimentální film Unknown předkládá prototypické městské motivy, jako je veřejná doprava či eskalátory, které jsou pomocí animační techniky rotoskopie abstrahovány na černé a šedivé fragmenty doprovázené autentickými ruchy. Autor se skrze tyto výjevy snaží divákovi zprostředkovat subjektivní pocit odcizení v anonymním prostředí města.