Setkání s Gorbačovem

Společně se svým otcem se mladý dokumentarista pokouší vžít do zkušeností své babičky, která přežila koncentrační tábor. Inscenované výjevy z deníku stírají hranici mezi svědectvím a konspirací a snaha o rekonstrukci událostí otevírá otázku, jestli tváří v tvář smrti může vůbec někdo zůstat hrdinou.

Příběh Uruguayce Josého „Pepe“ Mujicy je jako žádný jiný: skromný muž, který se stal prezidentem, protože zůstal věrný svému přesvědčení a zároveň se dokázal změnit. Je to příběh o politickém aktivistovi a bývalém levicovém partyzánovi. „Pepe“ je hrdý na svou minulost, ale přitom nechce žít pouze z ní.

Útěk z Bagdádu, ztráta blízkých a domova, neutuchající stesk po rodné zemi, hledání místa ve světě, tím vším si musel autor snímku projít. Neustálé zprávy o válce, přerušené telefonní konverzace spolu s hlukem letadel a vlaků dokreslují jeho bolestivou cestu. Film je montáží starších záběrů, fotografií a inscenovaných scén. 

Senzibilka Fethiye Sessiz vzpomíná na život v násilné turecké společnosti a reflektuje politický vývoj konce minulého století na Blízkém východě v kontrastu se svými individuálními zážitky. Abstraktní vizuální koláže a vysoce stylizované záběry doplňují filozoficko-mystické výpovědi hlavní protagonistky.

Migrace je přirozený proces a od té doby, co známe film, cestují přes hranice i pohyblivé obrazy. Rakouský režisér prostřednictvím found footage a vlastního putování z Holandska do Maroka dekonstruuje home video jako formát i nezáměrný estetický kód propojující domovy přes různé hranice.

Youtubeři mimo internet jsou vlastně také jenom lidé, alespoň tak nám je ukazuje snímek sledující po jeden rok pětici hvězd nového stylu. Nabízí vhled do rodinného zázemí, tvůrčí dílny i ideového podloží lidí, kteří jsou jedněmi z nejvlivnějších influencerů působících na současnou mladou generaci.

V květnu 1968 zažila Francie svůj další revoluční moment. Studenti a dělníci vstoupili do generální stávky, zakládaly se akční výbory, diskutovalo se před továrnami, v ulicích se bojovalo. Z dobových záběrů se skládá epická freska události, kdy energie utopických ideálů pomohla zatřást společností.

Minimalistický dokument se skládá hlavně z fotografií z rumunského maloměsta 30. a 40. let a úryvků z deníku židovského lékaře žijícího v Bukurešti. Popis hrůz rumunského fašismu a holokaustu se zrcadlí ve zdánlivě pokojných, stylizovaných fotografických výjevech života v blízkosti války.

Temnou branou do východní Evropy, jíž je poslední železniční stanice na slovensko-ukrajinské hranici v Čierne nad Tisou, a mistrovskou prací s tíživou atmosférou, smutkem a bezvýchodností je dokumentární debut Hotel Úsvit (2016) nadějné slovenské dokumentaristky Marie Rumanové (1989–2019). Sugestivní dokumentární observace, v česko-slovenském kontextu nevídaná, dokazuje režisérčin talent a citlivost. Za přítomnosti jejích blízkých spolupracovníků, pedagogů a přátel si společně s projekcí filmu připomeneme i další tvorbu této nadějné mladé autorky z jejího studentského období. „Film som začínala točiť v období, keď som ako mladý človek pociťovala tlak systému, cítila som sa v ňom neslobodná a trápilo ma, ako zosúladiť osobné štastie tak, aby nebolo napriek nejakému poriadku sveta.“ M. Rumanová

V roce 2015 se po teroristických útocích ve francouzských ulicích objevily vojenské hlídky. Toho využil autor snímku a začal si natáčet cesty z práce a do práce. Výsledkem je působivá montáž reakcí procházejících vojáků a lidí, kteří jdou kolem nich. Zážitek umocňuje zvuková složka plná typicky vojenských zvuků.

S odstupem času se Vitalij Manskij vrací k obrazovým materiálům, které v osobní blízkosti Vladimira Putina zaznamenal na konci roku 1999, kdy poprvé nastupoval do úřadu ruského prezidenta. Vlastním komentářem reflektuje tvůrce danou dobu a politikovo jednání a staví je do kontrastu s děním pozdějších let.

Dokument věnovaný osobnosti papeže Františka. První papež pocházející z Latinské Ameriky ve filmu představuje své mnohdy pokrokové názory na chudobu, smrt, církevní skandály a další společenská témata. Snímek se zároveň vrací k osobnosti Františka z Assisi, jehož jméno papež přijal.