Setkání s Gorbačovem

Snímek sestává z obrazů každodenního života amerických vojáků na základně v Afghánistánu, rozhovorů a roztřesených záběrů ruční kamery z pole. Kromě nepřikrášleného zobrazení devastujících účinků války odhaluje autor zákulisní scény z armádního života plného cynismu, šovinistického humoru i strachu a úzkosti. 

Abrar Hussain strávil více než rok zkoumáním nejrůznějších aspektů svatyně Haram v Mekce. Přináší tak nevšední příběh místa natolik posvátného, že do něj mají nemuslimové navždy zapovězen vstup. Poprvé v dějinách se tak stáváme svědky fungování Haramu zevnitř z pohledu zaměstnanců chrámu na ploše jednoho dne.

Protagonista nového dokumentu Víta Klusáka Daliborek žije se svou matkou a jejím přítelem, má mizernou práci a natáčí extrémní youtubeová videa. A také se hlásí k neonacismu. Jeho portrét podává groteskní zprávu o ponížených a frustrovaných vrstvách společnosti, z nichž se rodí extremismus.

Příběh Uruguayce Josého „Pepe“ Mujicy je jako žádný jiný: skromný muž, který se stal prezidentem, protože zůstal věrný svému přesvědčení a zároveň se dokázal změnit. Je to příběh o politickém aktivistovi a bývalém levicovém partyzánovi. „Pepe“ je hrdý na svou minulost, ale přitom nechce žít pouze z ní.

Akčně-popularizační válečná esej sleduje po několik měsíců kurdské bojovníky proti Islámskému státu v bezprostřední blízkosti nepřátelské linie. Informačně bohatý film staví na emocionálním zdvojení vizuálně uhrančivých záběrů z boje a jeho následků s provokativním, silně rétorickým autorovým komentářem.

Snímek je sestřihem režisérovy instalace, ve které herec Lluís Serrat v roli krále Ludvíka XIV. předváděl agónii před návštěvníky galerie Graça Brandão naživo plných sedm dní. Chroptící monarcha se většinu času válí po zemi ve strohém galerijním interiéru zalitém červeným světlem.

Temnou branou do východní Evropy, jíž je poslední železniční stanice na slovensko-ukrajinské hranici v Čierne nad Tisou, a mistrovskou prací s tíživou atmosférou, smutkem a bezvýchodností je dokumentární debut Hotel Úsvit (2016) nadějné slovenské dokumentaristky Marie Rumanové (1989–2019). Sugestivní dokumentární observace, v česko-slovenském kontextu nevídaná, dokazuje režisérčin talent a citlivost. Za přítomnosti jejích blízkých spolupracovníků, pedagogů a přátel si společně s projekcí filmu připomeneme i další tvorbu této nadějné mladé autorky z jejího studentského období. „Film som začínala točiť v období, keď som ako mladý človek pociťovala tlak systému, cítila som sa v ňom neslobodná a trápilo ma, ako zosúladiť osobné štastie tak, aby nebolo napriek nejakému poriadku sveta.“ M. Rumanová

Dokument věnovaný osobnosti papeže Františka. První papež pocházející z Latinské Ameriky ve filmu představuje své mnohdy pokrokové názory na chudobu, smrt, církevní skandály a další společenská témata. Snímek se zároveň vrací k osobnosti Františka z Assisi, jehož jméno papež přijal.

Minimalistický dokument se skládá hlavně z fotografií z rumunského maloměsta 30. a 40. let a úryvků z deníku židovského lékaře žijícího v Bukurešti. Popis hrůz rumunského fašismu a holokaustu se zrcadlí ve zdánlivě pokojných, stylizovaných fotografických výjevech života v blízkosti války.

Šestihodinová esej o čtyřech částech zkoumá filozofickou optikou dějiny režimů a revolucí, vůdců a mučedníků. Koláž z osobních vzpomínek, inscenovaných výjevů a archivů kolektivní paměti srovnává pražské jaro se sametovou revolucí a ukazuje expozici, kolizi, krizi a katarzi polistopadové společnosti. Nadějí na záchranu demokracie je kreativní smích, rozpouštějící nedotknutelnost a zbytnělá ega představitelů státních institucí. Internet osvobozuje společnost od zastupitelů jako nefunkčního mezičlánku, který brání přímé komunikaci občanů s mocenskými orgány. „Já vás vidím, dokud vás neuvidím. Jakmile vás uvidím, tak už vás nevidím." K. Vachek

S odstupem času se Vitalij Manskij vrací k obrazovým materiálům, které v osobní blízkosti Vladimira Putina zaznamenal na konci roku 1999, kdy poprvé nastupoval do úřadu ruského prezidenta. Vlastním komentářem reflektuje tvůrce danou dobu a politikovo jednání a staví je do kontrastu s děním pozdějších let.

Aquarela vezme publikum na hluboce kinematografickou pouť po transformativní kráse a syrové síle vody. Film, natočený nezvykle rychlostí 96 snímků za sekundu, je varováním, že lidé se nemohou rovnat síle a rozmarné vůli nejdrahocennějšího živlu na Zemi.