Sousedi - příběh Rudolfa Bělohoubka

Režisér se noří svou kamerou do světa drobných organismů. Hmyz, mlži, houby zabírané pohledem makro vytvářejí bohaté textury v obrazu videa. Autor zasahuje svou přítomností do natáčeného materiálu, stejně jako člověk obecně zasahuje do přirozeného řádu přírody. Hirofumi Nakamoto vydává své Vesmírné deníky 2016.

Cestu vinoucí se mezi poli zabírá nehybná kamera. Ruch davu v pohybu je předzvěstí narušení statického obrazu. Procesí uprchlíků putující pod dohledem obranných složek slovinskou krajinou postupuje spořádaně. Bez zájmu o oko kamery nebo s explicitním odhalením její existence pochodují někam dál.

„Šlápli jste někdy do mraveniště a nechali to být?“ ptá se pilotka vojenského dronu. Intimní vyprávění profesionálů o rutině každodenní směny: sledování pohybu cíle v terénu. Za doprovodu až meditativního obrazu z perspektivy dronu vyvstává etické dilema o důsledcích stisku jednoho tlačítka.

Mladý filmař se vydává do neznámé krajiny africké enklávy sbírat pravdivé příběhy jejích obyvatel. Nehybná scenérie unáší fantazii člověka do výšin, kde se odvíjejí nezapomenutelné okamžiky lidského života. Meditativní ráz filmového zobrazení zachycuje jedinečnou atmosféru státu Lesotho. 

Autor filmu v roli pozemšťana kráčejícího ulicemi Paříže si klade věčnou otázku: Jsme ve vesmíru sami? Při snaze nalézt pravdu a zbavit se tak neustálého dumání vede tvůrce rozhovory s astrofyzikem Nicolasem Prantzosem, historičkou vědy Florence Raulin Cerceauovou a sociologem vědy Pierrem Lagrangem.

Jako nesplnitelný se protagonistovi filmu jeví cíl, který si vytyčil: kontaktovat svou bývalou partnerku za účelem setkání s vlastním synem. Videoesej na téma toho, co je možné a co nemožné, vnitřně sjednocuje použitý materiál – videa volně dostupná na YouTube a monochromatický žlutý filtr, jehož prostřednictvím je sledujeme.

Projet tři sta kilometrů dlouhou, neudržovanou, blátivou cestou je jediný způsob, jak se z odlehlé africké vesnice dostat do nejbližší nemocnice. Snímek naturalistickou observační kamerou zachycuje cestu sanitky jižní Etiopií, jejíž řidič se přes všechny obtíže snaží bezpečně dovézt rodící ženu k lékařům.

Dokument zachycuje pokládání datového kabelu čínské společnosti Huawei na mořské dno. Dva roboticky působící voiceovery – anglický a mandarínský – přemýšlejí o povaze technologií a o tom, jak se překrývají s obchodem, válkou, politikou i společností. Není jim dána žádná explicitní identita, může to být konverzace umělé inteligence nebo symbolický dialog USA a Číny uprostřed studené války technologií.

Nomádi v mořích Indonésie říkají, že když matka porodí dítě, porodí zároveň jeho dvojče v podobě chobotnice. Dokument ukazuje prostředí utvářené tradiční lidovou vírou. Kamera sleduje muže plavícího se s tváří ponořenou v moři, demonstrujícího jeden z rituálů k uctění chobotnice. Zneuctění bratra z vody vede k neštěstí.

Esteticko-politická esej založená na found footage z rodinného archivu autora. Děsivá paralela mezi šlechtěním koní a nacistickou rasovou ideologií dostává ostré kontury díky suchému komentáři a montáži zdánlivě bezvýznamných, chladně reálných obrazů, které nedovolí sklouznout k myšlenkové či emocionální exploataci tématu.

Příběh mladé dívky nahlíží do problematiky fenoménu sebepoškozování. Zdá se, že fyzická bolest zmírňuje vnitřní úzkost a osamělost. Teenageři vnímají vlastní tělo jako jediné, co mohou ovlivnit a ovládat; bolest a krev mohou navodit pocit nezávislosti a opravdové existence. Navzdory jizvám po celém těle se však hrdince nakonec daří najít způsob, jak se se sebou a svým životem vyrovnat.

Režisérka Zaina Erhaimová se rozhodla proniknout do svého rodiště, syrského města Idlib ovládaného protirežimními silami. Autentické záběry ukazují známá sousedství v úpadku. Erhaimová v nich zanechává možná poslední stopu. Ve skrytu natočený snímek je obrazovým prožitkem ztráty domova a setkání s blízkými v nové realitě.