Švéd v žigulíku

Ačkoli je to na hraně zákona, čím dál více dětí se u nás narodí náhradním maminkám sloužícím pouze jako jakýsi inkubátor pro genetický materiál jiných párů. Lze ale porodit dítě, odevzdat ho někomu cizímu a kráčet dál životem, jako by se nic nestalo? Co když se takové dítě „nepovede“ nebo si pár rodičovství rozmyslí?

Monografický dokument sumarizující historický a současný význam díla Bohuslava Fuchse v tuzemsku i v zahraničí. Dokument představí vznik zcela unikátní tradice brněnského funkcionalismu prostřednictvím životních osudů jeho předního představitele, mezi jehož nejznámější stavby v Brně patří Zemanova kavárna či hotel Avion.

Míla a Kamil nemohli mít vlastní děti, tak si jich postupně osm osvojili nebo přijali do pěstounské péče. Velkou zkouškou pro celou rodinu jsou problémy dcery Petry, trpící autismem. Dokumentární cyklus zachycuje v šesti dílech šest různých cest, na nichž se setkávají rodiče s opuštěnými a zraněnými dětmi, které k nim přicházejí z kojeneckých ústavů, dětských domovů anebo od pěstounů na přechodnou dobu.

Současná kůrovcová kalamita ohromných rozměrů to ukazuje jasně: smrkové monokultury v krajině jsou problém. Přesto je lidé znovu vysazují i tam, kde lesy vůbec být nemají. Nelegální vysazování lesa je trend, který lidé zabývající se ochranou přírody a krajiny sledují několik posledních let. Majitelé půdy v kategorii luk a pastvin ji v rozporu se zákonem zalesňují především smrkovými porosty. Vytlačují tak z krajiny ohrožené druhy rostlin a živočichů, mění tradiční ráz krajiny a ničí její přitažlivost pro návštěvníky. 

Energetická soběstačnost obcí je v našich končinách unikátní a mimořádnou záležitostí. Normálním a běžným stavem je, že ta nejvyšší položka obecních rozpočtů, kterou výdaje za energie představují, bez jakýchkoli úvah o variantách plyne energetickým gigantům, molochům a monopolům.

Petr Kotík je jeden z nevýznamnějších světově uznávaných tvůrců a neúnavný propagátor evropské a americké moderny. Hudební skladatel, dirigent, flétnista na cestě mezi New Yorkem, Prahou a Ostravou v autorském dokumentu režiséra Adama Oľhy.

Film sleduje osudy tří fotografů – Josefa Koudelky, Antonína Kratochvíla a moravského fotografa Vojty Dukáta – osobností, které větší část svého tvořivého života přežily za hranicemi Československa. Snímek vychází z jejich odlišné tvorby, ve které se někdy protínají témata, místa nebo setkání, které je spojovaly.

Film se zabývá jednou z doposud opomíjených kapitol našich novodobých dějin. Takzvaná „ozbrojená pěst dělnické třídy“ vznikla na popud Komunistické strany Československa z jednotek závodních stráží a pod vedením Ústřední rady odborů působila již od května roku 1945. Po nástupu komunistů k moci v roce 1948 na základě rozkazů KSČ postupně Lidové milice zasahovaly při tzv. ochraně hranic nebo proti studentům, sedlákům, církvi nebo demonstracím v souvislosti s měnovou reformou. Jejich nasazení při protirežimních shromážděních v roce 1969 si vyžádalo oběti na lidských životech. Brutálně si počínaly také při pražských demonstracích v letech 1988 a 1989.

Portrét jedenáctileté Rozárky, která se rozhodla, že už nebude jíst maso. Nesouhlasí s tím, že ve velkochovech je padesát procent zvířat zabíjeno bezdůvodně. Film tak skrze její příběh rozvíjí téma otevřenosti a ohleduplnosti vůči planetě a přírodě. Soucit, který je hlavním hybatelem Rozárčina rozhodnutí nejíst maso, se v rámci filmu přirozeně přenáší do širokého společenského kontextu, když se holčička rozhodne setkat se s kuchařkami z veganské restaurace Kuchařky bez domova.

Režisér, kameraman a fotograf Jaroslav Brabec dlouhá léta mapuje tuzemskou výtvarnou scénu, což zúročil mimo jiné v knize fotografií Orbis Artis. Na jejím základě vznikl pro Českou televizi stejnojmenný dokumentární seriál osobních filmových setkání s českými výtvarníky, kterých bychom si měli vážit a jejich dílo znát.

Pro tvorbu Pavla Brázdy je typická dokonalá řemeslná zručnost, svébytná grotesknost i černý humor. Pro jeho současná díla je kromě zjednodušení forem a pestrých barev charakteristické i to, že vznikají ve velkém množství jako digitální tisky. Portrét výrazného solitéra české výtvarné scény zaměřený na přesahy jeho díla do pop-artu, který byl natočen jako pocta k Brázdovým devadesátinám.

S polskými sousedy toho máme společného víc, než se může zdát. Blízká historie, podobné osudy statečných a Karel Kryl. Paralelní životopis písničkáře Karla Kryla a režisérky Krystyny Krauze, která se narodila v polském městečku Oliva. Krylova píseň „Varhany v Olivě“ se o pár let později stane neoficiální hymnou polské Solidarity.