The conglomerate eternity

Za oponou filmového pásu s různými stupni vizuálních posunů a deformací se vyjevuje a zase ztrácí konkrétnost obrazů. Zvuky vlastní pohybu filmového materiálu se mísí s hlasovými záznamy, které výjevům sice dodávají kontext, rekonstrukce fabule je však znemožňována. Příběh se rozpouští a sjednocení se během tohoto zvrstvování naopak vzdalujeme.

Fascinace: Exprmntl.cz - Mimo soutěžSpolečným jmenovatelem představených videí je motiv terapeutického či relaxačního cvičení, jehož cílem je uvolnění duševního i tělesného napětí. Ve všech těchto pracích je ovšem možné zároveň sledovat kritický osten, který je vybroušen frustracemi člověka v dnešním světě – ať už se týkají politiky, mezilidského soužití nebo pracovních tlaků. Přenesením vybraných videí z galerijního kontextu do prostředí kina dochází k proměně diváckého zážitku: Divák je se snímky konfrontován naléhavěji, i u něj dochází k budování napětí a uvolnění a potažmo vcítění do sledovaného.Pásmo vzniklo ve spolupráci se Společností Jindřicha Chalupeckého. Kurátorsky připravila Tereza Jindrová (Společnost Jindřicha Chalupeckého) jako součást výzkumu k připravované výstavě Healing, věnující se tématu zdraví v současném umění.Prezentovaná díla:Migra jóga / Migra YogaČeská republika, 2012, 10 min.Režie: Markéta MagidováPrvotní promluva / Primal SpeechSpojené státy americké, 2016, 12min.Režie: Liz Magic LaserNěkdy se cítí skoro šťastně / Sometimes They Almost Feel HappyČeská republika, 2015, 9 min.Režie: Barbora KleinhamplováSpolečně 2017 / Together 2017Spojené království, 2017, 10 min.Režie: Lucy Beech & Edward ThomassonDvě minuty / Two MinutesČeská republika, 2016, 6 min.Režie: Jakub Jansa

Artefakty privátního prostoru se ve ztvárnění 3D počítačovou grafikou stávají znaky, v nichž ukazují domov nejen jako sbírku ikonických předmětů, ale především jako soubor osobních příběhů, které se k nim vážou. Domov pak může být definován například skrze rituál přezouvání jako intimní soukromá zóna, již si tímto způsobem chráníme.

Video esej zkoumá konzumaci informací ve virtuálním prostředí a její vliv na etiku a angažovanost. Subjekt prochází opuštěnou kancelářskou budovou, skrze skutečnost rozloženou do pixelů a manifestační text upozorňuje na distanci, slepotu a odcizení člověka pohybujícího se na sociálních sítích.

Potentia dei je výraz, který je obtížné přeložit, ale je možné ho vyložit. něco podobného platí o filmové eseji Ondřeje Vavrečky, jejímž hlavním tématem jsou právě znaky, informace, jejich interpretace a tajemství. Kolážový styl filmu provokuje ostrými audiovizuálními kontrasty k zamyšlení.

Umění jako šamanský rituál, jako estetizované zpřítomnění principů, které nelze obsáhnout vědomím. Poutavé struktury připomínající horninu nebo krajinný reliéf se vznášejí v neurčitém prostoru a stávají se odraznou plochou pro úvahy o povaze vzorců vnímání za hmatatelným i viditelným.

Video a zároveň rapový klip konfrontuje současný feminismus a kapitalismus. Střízlivé prostředí ekonomických prognóz a finančních toků přechází v psychedelickou 3D animaci vyobrazující čarodějnickou seanci. Film graduje autorčiným rapem, který s nadsázkou kritizuje moc a roli peněz v dnešní společnosti.

Autorka inspirovaná konceptem tzv. retrománie upozorňuje na soudobý trend recyklace starších vizuálních stylů a prvků z posledních dekád před rokem 2000. Četné vady na kvalitě obrazu i psychedelického audio doprovodu domácích kazetových nahrávek vznikly záměrně při digitalizaci analogového materiálu.

Vyschlá zem, štěrk, praskliny v asfaltu, pohled do mikroskopu nebo meteorologická mapa jako články asociativního řetězce opřeného o motiv čekání na déšť. Obrazová báseň ukazuje půdu v blízkém detailu a obohacuje ji o nové vizuální a významové vrstvy. 

Ve světě, kde živá příroda ztrácí místo, vzniká potřeba její náhrady. Aluze na reklamní upoutávku na hebkou zelenou řasokouli rozbíjí vzdálenost mezi sterilním životním prostorem člověka a mořskou rostlinou, která je popularizována coby organický prvek do každé domácnosti.  

Lyrizované obrazy inspirované světem snů reflektují přechodný stav mezi spánkem a probuzením. Mnohoznačné útržky obrazů, otisky prožitků a výjevy z nevědomí společně utvářejí sen, který se pomalu rozplývá a zbývají po něm pouze neuchopitelné stopy a bdící vědomí.

Pozvolný pohyb různých druhů hmyzu v abstraktním, kontrastně světlém prostředí vytváří sugestivní aluzi neovladatelného chaosu, apatie a rozpadu sociálních struktur. Minimalistické obrazové ztvárnění doplňuje ambientní hudební kompozice pracující i s realistickými ruchy a šumy.