Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
The Sound is Innocent
play
The Sound is Innocent
The Sound is Innocent
The Sound is Innocent
The Sound is Innocent

The Sound is Innocent

režie: Johana Ožvold
originální název: The Sound is Innocent
země: Česká republika, Francie, Slovensko
rok: 2019
délka filmu: 68 min.

synopse

V dokumentární eseji režisérka osobně provází dějinami elektronické a experimentální hudby od předválečných let po současnost. Dějištěm filmu je takřka mytický časoprostor, který slouží současně jako nahrávací studio i muzeum technologických artefaktů, umožňujících autorce hravé uchopení konceptu mluvících hlav. Zvukově a obrazově vrstevnatá výprava k počátkům snah o osvobození a konceptualizaci zvuku je současně rozpravou o podobách, možnostech a perspektivách akustického vztahování se ke světu, v níž se hlasy minulosti neustále překrývají se zvuky budoucnosti.

„Hudební dokumenty obvykle staví pomník skladateli, kapele, subkultuře... Já jsem chtěla téma pojmout esejisticky a využít k tomu všechny dostupné prostředky, které film jako AV médium poskytuje." J. Ožvold

biografie

Herečka, hudebnice, spisovatelka, zpěvačka, kurátorka a filmařka Johna Ožvold (1983) natočila první krátké filmy na FAMU, kde začala studovat v roce 2009. Za Ahoj, mám se dobře (2013) získala cenu na festivalu filmových škol ve francouzském Poitiers a její absolventský film Černý dort (2016) vyhrál třiatřicátý ročník FAMUfestu.

více o filmu

režie: Johana Ožvold
producent: Kristýna Michálek Květová, Ivan Ostrochovský, Jean-Laurent Csinidis, Katarina Tomkova
scénář: Johana Ožvold, Lukáš Csicsely
kamera: Šimon Dvořáček
střih: Zuzana Walter
hudba: Martin Ožvold
zvuk: Adam Voneš, Martin Ožvold

další filmy v sekci

Z lásky nenávist 3: Domácí násilí na seniorech
Násilí na seniorech se týká až dvaceti procent starších Čechů. Ohrožená skupina se často celé roky potýká s psychickým a fyzickým násilím ze strany svých nejbližších. Dokument prostřednictvím soustředěných, důvěrných i drásavých rozhovorů se třemi ženami a jedním mužem líčí situaci, v níž se tito lidé na sklonku života ocitli. Teror, skrytý za zdmi domova, u každého z nich postupně přerostl ve fyzická zranění, soudní řízení i ztrátu majetku. Ve filmu vyprávějí o tom, jak se vyrovnávali se zradou vlastních dětí a bezmocí s vědomím toho, že je společnost dostatečně neochrání. „Naši hrdinové jsou zklamání z těch, které vychovali a k nimž chovali lásku: jejich děti. Je těžké to prožít, a ještě těžší přiznat sobě i okolí. Jde ale o jev který je daleko častější než předpokládáme.“ I. Pauerová Miloševićová
osobní program

Z lásky nenávist 3: Domácí násilí na seniorech

Ivana Pauerová Miloševićová
Česká republika / 2019 / 52 min.
sekce: Česká radost
Konec světla
Na scéně skutečné víc než dost nechává režisér tohoto hybridního filmu plynout neskutečný příběh. Zatímco před rijeckým divadlem demonstrují chorvatští nacionalisté proti – i u nás už dobře známému – uměleckému šéfovi Oliveru Frljičovi, na nedalekém ostrově Goli otok secvičují naturščici surreálné představení. Rozpadající se budovy bývalého internačního tábora, zřízeného tajně Titovým režimem pro politické vězně, slouží jako kulisy lynchovskému výjevu, v němž se ušpinění herci stávají objekty v panoptiku svých snů. Svět imaginace a svět holé skutečnosti se zase začínají sobě vzdalovat.„Volej ke mně a já ti odpovím; sdělím ti veliká tajemství, o kterých nevíš. Jeremjáš 33:3“ A. Suk

Konec světla

Aleš Suk
Chorvatsko / 2018 / 62 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Český žurnál: Matrix AB
Portrét Andreje Babiše, který je na jednu stranu kamerou Víta Klusáka přitahován, ale zároveň před ní uniká, se mění v paradoxní pokus zachytit prchavou osobnost bez ukotvení. Babišovský matrix se divákům mimoděk odhaluje právě v době komunálních voleb, kdy „politik proti svému přesvědčení“ vyráží s koblihami mezi voliče, aby je přesvědčil o svých dobrých úmyslech a vůli konat obecné blaho. Observační dokument nechává nazřít mechaniku Babišovy mocenské politiky prostřednictvím detailů podávaných rukou, letmo prohozených slov či vyskládaných produktů Kosteleckých uzenin.DETAIL:„Hlavní, co mě ve straně chybělo, byl program. Protože podle mého názoru nemůže program stát jenom na slově ‚prostě‘. A pak to, že jsem zjistil, že moji spolustraníci, že to je takový shluk arivistů, lidí bez politických ideálů…“

Český žurnál: Matrix AB

Vít Klusák
Česká republika / 2015 / 74 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Jak odchází prezident
Střihový dokument Jak odchází prezident se vrací k událostem kolem prezidentských voleb v ČSFR v roce 1992, které vedly k rozpadu federativní republiky. Film používající záběry Československé televize a Originálního videojournalu se soustředí na první volby, v nichž byl jediným kandidátem Václav Havel. Právě Havlova osobnost je v centru zájmu celého snímku. Vidíme především jeho bezprostřední reakce na měnící se situaci kolem voleb, ať už ty určené veřejnosti, anebo pronášené v kruhu jeho poradců. Vedle připomínky výrazného českého politika film evokuje veřejný život 90. let.„Věřím, že i pro dnešního diváka bude nahlédnutí do kuloárů autentické politiky zajímavé a povzbudivé a bude sám překvapen, jakým dramatickým způsobem se poměry na politické scéně změnily.“

Jak odchází prezident

Pavel Kačírek
Česká republika / 2016 / 51 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Český žurnál: Děti státu
Když norský úřad na ochranu dětí Barnevernet v roce 2011 odebral manželům Michalákovým oba syny, vyvolalo to silnou vlnu kritiky. Režisérka, sama matka dvou dětí, se proto vydala do Norska zjistit, zda stát rodičům skutečně nařizuje, jak mají své děti vychovávat. Investigativně pojatý dokument skrze individuální příběhy a rozhovory s odborníky rozkrývá, že jde o mnohem komplexnější problematiku, než jak ji vykreslují česká média. Jasně nastavená pravidla sice mohou být omezující, zároveň jsou ale zřejmě jedním z důvodů, proč Norsko patří mezi nejšťastnější země světa. „Do jaké míry přehlížíme případy ve svém okolí, kdy rodiče výchovu svých dětí nezvládají? Respektujeme tím soukromí nebo je to lhostejnost? Jsme schopní vnímat stát jinak než jako nutné zlo?“ I. P. Miloševičová

Český žurnál: Děti státu

Ivana Pauerová Miloševič
Česká republika / 2017 / 57 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Nebezpečný svět Rajka Dolečka (česká verze)
Žánr dokumentárního portrétu pojala Kristýna Bartošová jako bitevní pole. Režisérka, jejíž rodina má kořeny v Bosně, totiž natáčela českého lékaře Rajka Dolečka, který se s velkým nasazením věnuje obhajobě srbského generála Ratka Mladiće obviněného z válečných zločinů v bývalé Jugoslávii. V bezprostředně působícím díle, natočeném ruční kamerou a způsobem, který nezastírá přítomnost tvůrců, režisérka zpočátku opatrně, avšak čím dál ostřeji konfrontuje Dolečka s jeho kontroverzními postoji. Zároveň se ale sama musí dokázat vyrovnat s neotřesitelností lékařova názoru.DETAIL„Chtěla jsem natočit portrét člověka, který popírá genocidu. Když jsem Dolečka poznala, myslela jsem, že bude snadné ho odsoudit. Není ale vždycky jednodušší odsoudit někoho, koho osobně neznáme?“

Nebezpečný svět Rajka Dolečka (česká verze)

Kristýna Bartošová
Česká republika / 2015 / 72 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
Central Bus Station
Telavivské centrální autobusové nádraží bývalo ještě nedávno největší na světě. Předimenzovaný prostor ale neslouží plně původnímu záměru – přivést sem zástupy lidí, kteří zmateni iluzivním designem interiéru podlehnou nákupní horečce. Z betonového monstra, které nepůjde ani snadno zbourat, se stala postupně schrána, zabydlovaná dočasně lidmi z okraje společnosti – uprchlíky, kriminálními živly, prostitutkami. Režisér snímku, stejně jako jeho hlavní hrdina, turistický průvodce Yonatan, se vyznávají v dokumentární ódě z fascinace jedním z divů světa zbytečnosti i mikrokosmem těch, kteří tu žijí.„Pro mě Central bus station není jenom divným místem, ale je také místem, kde si každý může najít kousek domova.“ T. Elšík

Central Bus Station

Tomáš Elšík
Česká republika / 2018 / 75 min.
sekce: Česká radost
Východoevropská premiéra
Český žurnál: Výchova k válce
Příspěvek do cyklu Český žurnál sleduje, jak se do našeho prostředí čím dál více vrací vojenský duch. Pokusy obnovit brannou výchovu nebo povinnou vojenskou službu a celkově připravovat národ na příští velkou válku jde ruku v ruce se strachem společnosti z Rusů, muslimů nebo libovolných jiných „nepřátel“. Observační přelet nad kulometným hnízdem českého militarismu se stává groteskní i zneklidňující vojenskou přehlídkou. Lze ji chápat jako zprávu o tom, jak snadno se lidé nechají zmanipulovat médii k paranoii, ale i coby varování před možností, že se extremismus stane součástí školních osnov.„Rozhodla jsem se poznat motivace lidí, kteří se ve jménu míru chystají na válku, a tak jsem začala natáčet kaleidoskopický obraz vzrůstajícího vojenského ducha.“

Český žurnál: Výchova k válce

Adéla Komrzý
Česká republika / 2016 / 69 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Techsquat
Nová forma komunitního bydlení zvaná techsquat je otevřená všem kreativcům, podnikatelům a manažerům, kteří chtějí sdílet svůj pracovní i osobní časoprostor s podobně zaměřenými jedinci. Pět mladíků, kteří společně obývají pražský byt, o techsquattingu rádo přemýšlí jako o progresivním a stimulujícím životním stylu. Autoři dokumentu sledujícího jejich každodenní život testují životaschopnost této představy. Observační metoda založená na delších statických záběrech – a definitivně odhalená v závěru filmu – nicméně autorům nebrání v drobné jízlivosti projevující se ve výběru scén a jejich řazení. DETAIL:„Kvalita – vlastně je to nějaký atribut věci, že třeba jako přetrvá čas nebo že plní skvěle funkci. Já si myslím, že kvalitní můžou být i lidi, a pevně doufám, že je tady velké množství kvalitních lidí.“

Techsquat

Tereza Bernátková
Česká republika / 2015 / 36 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Sólo
Martín Perino je mladý argentinský klavírní virtuóz a skladatel, kterému duševní onemocnění změnilo život. Poslední roky strávil v největší psychiatrické léčebně jižní Ameriky El Borda v Buenos Aires a po svém propuštění se vrací do téměř prázdného domu svých rodičů. Jeho největší starostí je naučit se žít bez zdí a vrátit se ke klavíru, na který v ústavu hrál každý den. Režisér trpělivě pozoruje Martínův návrat, v rozhovorech s jeho blízkými poznává jeho minulost, lyricky se přibližuje nitru osobnosti posedlé tvorbou a schopné brát sílu z vlastní přecitlivosti. „Ostatní pacienti seděli a v uctivém tichu poslouchali tuhle kuriózní sonátu prstů klepajících do stolu. Po několika minutách Martín dohrál. V očích jeho publika byly znát silné emoce, jako kdyby poslouchali skutečnou hudbu.“ A. Benki
osobní program

Sólo

Artemio Benki
Česká republika, Francie, Argentina, Rakousko / 2019 / 84 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
FREM
Film je reakcí na současnou vlnu posthumanistického uvažování způsobeného rozvojem technologií a umělé inteligence stejně jako klimatickou krizí. Lidský druh si začíná uvědomovat svou nedůležitost a pomíjivost a lidská identita se ocitá v krizi. Snímek FREM se pokouší tento pocit reflektovat a vytváří odlidštěný a odcizený pohled na krajinu a přírodu za hranicemi lidského vnímání skutečnosti. Kusé myšlenky a útržky dialogů, různorodá hudba přerušovaná ruchy a glitchy a zdánlivě zmatená, neukotvená kamera vytvářejí znepokojivou filozofickou úvahu nad limity antropocentrického myšlení. „Natáčení tohoto filmu byla v každém ohledu extrémní zkušenost, a to nejen fyzická, protože jsme točili na Antarktidě. Musela jsem myslet nemyslitelné. Nechat za sebou vězení antropomorfismu. Přestat být člověkem.“ V. Čákanyová     
osobní program

FREM

Viera Čákanyová
Česká republika, Slovensko / 2019 / 73 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Stopy, střepy, kořeny
Muzeum hnití jablek, opadávající vánoční stromek, rozlomený kmen stromu, červi plazící se po plástvích. Údery padajícího jablka o povrch země, výuka mluvení, křesťanské kázání, bečení ovcí. Obraz a zvuk se o sebe ve dvacetiminutovém snímku Stopy, střepy, kořeny neustále otírají v tvořivých setkáních mezi světem lidí a přírodou. Film by se dal označit za experiment, ale spíš jde o evokativní lyrické pásmo obrazů a zvuků umocněné působivými záběry šestnáctimilimetrové kamery. K neustále připomínané kráse rozkladu přírodních věcí tvoří lidem vytvořené artefakty lehce lhostejné a neméně záhadné pozadí.„‚Já ti nevim, co s tim. Furt do toho leju vodu a furt je to řídký.‘ Tuhle větu jsem kdysi potkala – šlo o míchání malty – a líbí se mi čím dál víc.“

Stopy, střepy, kořeny

Květa Přibylová
Česká republika / 2016 / 20 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt