Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
The Sound is Innocent
play
The Sound is Innocent
The Sound is Innocent
The Sound is Innocent
The Sound is Innocent

The Sound is Innocent

režie: Johana Ožvold
originální název: The Sound is Innocent
země: Česká republika, Francie, Slovensko
rok: 2019
délka filmu: 68 min.

synopse

V dokumentární eseji režisérka osobně provází dějinami elektronické a experimentální hudby od předválečných let po současnost. Dějištěm filmu je takřka mytický časoprostor, který slouží současně jako nahrávací studio i muzeum technologických artefaktů, umožňujících autorce hravé uchopení konceptu mluvících hlav. Zvukově a obrazově vrstevnatá výprava k počátkům snah o osvobození a konceptualizaci zvuku je současně rozpravou o podobách, možnostech a perspektivách akustického vztahování se ke světu, v níž se hlasy minulosti neustále překrývají se zvuky budoucnosti.

„Hudební dokumenty obvykle staví pomník skladateli, kapele, subkultuře... Já jsem chtěla téma pojmout esejisticky a využít k tomu všechny dostupné prostředky, které film jako AV médium poskytuje." J. Ožvold

biografie

Herečka, hudebnice, spisovatelka, zpěvačka, kurátorka a filmařka Johna Ožvold (1983) natočila první krátké filmy na FAMU, kde začala studovat v roce 2009. Za Ahoj, mám se dobře (2013) získala cenu na festivalu filmových škol ve francouzském Poitiers a její absolventský film Černý dort (2016) vyhrál třiatřicátý ročník FAMUfestu.

více o filmu

režie: Johana Ožvold
producent: Kristýna Michálek Květová, Ivan Ostrochovský, Jean-Laurent Csinidis, Katarina Tomkova
scénář: Johana Ožvold, Lukáš Csicsely
kamera: Šimon Dvořáček
střih: Zuzana Walter
hudba: Martin Ožvold
zvuk: Adam Voneš, Martin Ožvold

další filmy v sekci

Heidegger in Auschwitz
Česká radost - mimo soutěžJeden z nejdůležitějších myslitelů 20. století, německý filozof Martin Heidegger jede 40 let po své smrti na exkurzi do Osvětimi. Během své návštěvy pořídí na 2500 snímků. Na zpáteční cestě  navštíví Prahu a jeho pozornost upoutá chvost právě probíhajícího maratonu, který mu nápadně připomíná pochod smrti.  Následující zimu vystoupí z hrobu též jeho židovská milenka, jedna z nejdůležitějších myslitelek 20. století, Hannah Arendt. Bezcílně se potuluje se svojí 16mm kamerou v okolí Heideggerovy chaty v Todtnaumbergu. Také se jí zjevují některé motivy ze stěžejního díla velkého filozofa, spisu Bytí a čas. Vše uspořádáno v přísně strukturálním tvaru. Statické v pohybu, kinetické v klidu. „Ó, Německo! Člověk se směje, když naslouchá řečem, které zaznívají z tvého domu. Kdokoli však tě vidí, sahá po noži.“ M. Ježek

Heidegger in Auschwitz

Martin Ježek
Česká republika / 2016 / 50 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
Soud nad českou cestou
Dokument reflektuje třicet let obnovené demokracie formou soudního přelíčení. Film spojuje herce v rolích žalobkyně, obhájce a soudce s reálnými lidmi, kteří zastupují českou společnost jako diváci, svědci a členové poroty. Zjevnou inspirací snímku bylo soudní přelíčení ve věci sporu dvou generací, které v roce 1966 natočila Československá televize. "Příběh idealismu a naivity jedněch a racionality druhých. Bilance třiceti let rozdělené společnosti, která to o sobě nevěděla.“ R. Sedláček
osobní program

Soud nad českou cestou

Robert Sedláček
Česká republika / 2019 / 84 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Nebezpečný svět Rajka Dolečka (česká verze)
Žánr dokumentárního portrétu pojala Kristýna Bartošová jako bitevní pole. Režisérka, jejíž rodina má kořeny v Bosně, totiž natáčela českého lékaře Rajka Dolečka, který se s velkým nasazením věnuje obhajobě srbského generála Ratka Mladiće obviněného z válečných zločinů v bývalé Jugoslávii. V bezprostředně působícím díle, natočeném ruční kamerou a způsobem, který nezastírá přítomnost tvůrců, režisérka zpočátku opatrně, avšak čím dál ostřeji konfrontuje Dolečka s jeho kontroverzními postoji. Zároveň se ale sama musí dokázat vyrovnat s neotřesitelností lékařova názoru.DETAIL„Chtěla jsem natočit portrét člověka, který popírá genocidu. Když jsem Dolečka poznala, myslela jsem, že bude snadné ho odsoudit. Není ale vždycky jednodušší odsoudit někoho, koho osobně neznáme?“

Nebezpečný svět Rajka Dolečka (česká verze)

Kristýna Bartošová
Česká republika / 2015 / 72 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
Tváře Medy
Záznam soužití dokumentaristky Veroniky Janečkové a podporovatelky umění Medy Mládkové je možné chápat jako deník o natáčení portrétního dokumentu, který nikdy nevznikl. Mnoho použitých záběrů bylo natočeno bez vědomí Mládkové a zachycuje její každodenní setkávání s režisérkou, která kvůli natáčení krátce bydlela v jejím domě ve Washingtonu. Snímek tak ukazuje dvě odlišné tváře Medy Mládkové – tu veřejnou, kterou ukazuje v rozhovorech vedených metodou mluvící hlavy, a onu soukromou, již odhalují drobné všednodenní generační střety mezi stárnoucí vlivnou ženou a mladou dokumentaristkou.DETAIL:„Měla všecky neduhy. Byla taková tlustší, nebyla vlastně hezká. Taky měla myslím dlouhý vlasy. Já jsem říkala: ‚Zhubnout dvacet kilo musíte.‘ Ona vám udělala tady doktorát za rok na americký univerzitě.“

Tváře Medy

Veronika Janečková
Česká republika / 2015 / 50 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Skokan
Petr Václav charakterizuje svůj film Skokan jako dokument s rysy pohádky. Fikční příběh o romském recidivistovi, který se vypraví hledat kariérní příležitosti na filmový festival v Cannes, je totiž natočený s důrazem na autenticitu. Do hlavní role obsadil Václav skutečného trestance Julia Oračka, kterého filmaři dostali z vězení na podmínku krátce před začátkem natáčení. Film natáčeli jen s hrubým scénářem, který se piloval přímo na place. Scény z Cannes vznikaly přímo v bezprostřední atmosféře festivalu. K pohádce se vrací závěr příběhu připomínající vysvobození zakleté princezny.„Většinu scén jsme natáčeli stylem improvizace, která využívala míst, do kterých jsme se dostali, a světelné atmosféry, která se naskýtala. Především jsem se snažil zachytit prožívání hlavního hrdiny.“ P. Václav

Skokan

Petr Václav
Česká republika, Francie / 2017 / 93 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Bude si svět pamatovat tvoje jméno?
Ultrazvukový screening nenarozeného plodu. Turisté zaměřující na sebe mobilní telefony na selfie tyčích. Figuríny ve výlohách obchodů. Lidé na ulici prohlížející si sebe samé v odrazech skel. Snímání modelů do 3D tiskárny. Série všednodenních výjevů nám ukazuje různé formy obrazů a zobrazení, kterými se obklopujeme, jimiž sami sebe pozorujeme, rozumíme si a také se ztvárňujeme a archivujeme. Otázka položená v názvu snímku zároveň upozorňuje na přesun naší pozornosti od slov k obrazům. Nejde už o to, zda si svět bude připomínat naše jméno, ale zda mu dokážeme vtisknout do paměti naši podobu. „V hlavní roli: ego.“ M.-M. Kochová

Bude si svět pamatovat tvoje jméno?

Marie-Magdalena Kochová
Česká republika / 2017 / 17 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Apparatgeist
Koncept apparatgeistu vyjadřuje, jak se vyvíjí vztah člověka k technologiím a jakým způsobem proměňují naše sociální kontakty. Stejně jako autoři této teorie James E. Katz a Mark Aakhus se zaměřila i režisérka filmu na aktuální fenomén mobilních telefonů. Bere nás do alegorického prostoru apparatgeistu, na pusté, nehostinné místo, kde displeje všudypřítomných smartphonů fungují jako okénka do světů internetové všednosti a bizarnosti i jako odrazová deska naší interakce s digitálním zařízením. „Nakolik se za svůj smartphone schováváme a nakolik se skrze něj obnažujeme? Nakolik je možné se otisknout do obrazů složených z jedniček a nul?“ M.-M. Kochová
osobní program

Apparatgeist

Marie-Magdalena Kochová
Česká republika / 2019 / 11 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
SAMA
Luba Skořepová strávila poslední léta svého života o samotě a v boji o možnost zůstávat co nejdéle aktivní divadelní herečkou. Štáb dokumentaristů vpustila do svého bytu, aby natáčel její všední život. Vznikl film, který sice obsahuje archivní záběry z dob hereččina mládí, ale rozhodně to není životopisný snímek. Tvůrci se soustředí na přítomnost a zachycují aktuální situaci staré osamělé ženy, které nechybí vůle k aktivnímu životu, ale ostatním na ní přestává záležet. Skořepová vznik díla sama iniciovala s tím, že chtěla upozornit na téma samoty lidí ve stáří. „Luba si přála natočit film Sama, aby upozornila na téma samoty lidí ve stáří. Věřím, že se nám to povedlo.“ O. Faifr

SAMA

Otakar Faifr
Česká republika / 2017 / 63 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Naposledy v polích
Zfilmovaná explikace a objevený scénář, složený z melodií a obrazů k filmu, který měl jednou vzniknout. Na začátku byla kantáta Kytice Bohuslava Martinů, vlastně její část nazvaná Člověk a smrt – zhudebněná balada ze Sušilovy sbírky lidové poezie. Jí inspirován vytvořil spisovatel a malíř Ivan Matoušek eschatologické zátiší a pod jejím vlivem rozepsal román Ego. Po těchto drahách se vydává nejen příběh vzniku filmu, ale i film samotný, krátké zachycení člověka na cestě ke smrti, v pomalém pohybu vprostřed vlnících se polí. Z obrazů se stává podobenství zvěstující nám zprávu o naší konečnosti. „Citovat sám sebe je možné pouze ve svém díle.“ P. Havlík

Naposledy v polích

Přemysl Havlík
Česká republika / 2017 / 54 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Iluze
V originálním pojetí filmu jako počítačové hry předkládá autorka osobní reportáž z Budapešti, kde strávila rok na studijním pobytu. Divák pasovaný do role účastníka hry prochází několika levely, které ho uvádějí do všednodenních momentů dotýkajících se citlivých bodů současné maďarské společnosti: nahlíží hlavní město očima turisty, ale většinou je nucen se ze subjektivního pohledu maďarských občanů zamýšlet nad svobodou umění, právem na vzdělání, problematikou lékařské péče a v komplexním měřítku diskutabilní politickou situací, v níž je opakovaně skloňováno jméno maďarského premiéra Viktora Orbána.„Nejnáročnější polohou toho filmu bylo udržet se před svou vlastní paranoiou před normalizovaným myšlením, které mé postavy a systém, o kterém jsem točila, neustále produkují.“ K. Turečková

Iluze

Kateřina Turečková
Česká republika / 2018 / 52 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Morava, krásná zem III
Po staletích útlaku se v rytmu lidové hudby a speed metalu probouzí duch moravského Slovácka. Krojovaný zombie horor pod dohledem novodobého Adama a Evy z AZ kvízu mísí antickou tragédii s etnografickou studií, biblickým podobenstvím a pokleslými žánry. Petr Šprincl podvrací posvátné mýty a v kulisách folklorních motivů satiricky poodhaluje temné základy společenských rituálů. Po nacionalismu a fašismu, jimž se věnovaly předchozí díly jeho moravské epopeje, pokračuje variací na divadelní hru bratří Mrštíků Maryša, prodchnutou satanismem.   „Trilogie Morava, krásná zem začíná příslušností ke svému kmeni, kroji a folklóru, pokračuje zrozením slováckého fašisty a jeho porážkou ďábla, aby v závěrečném díle vypuklo pohanské inferno.“ P. Šprincl
osobní program

Morava, krásná zem III

Petr Šprincl
Česká republika / 2019 / 65 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Selský rozum
Původně to měl být dokument o českém zemědělství a faktorech, které na něj mají největší vliv. Pak se ukázalo, že jedním z nejzásadnějších faktorů je podnikatelská a politická činnost Andreje Babiše. Snímek s investigativními prvky sleduje novináře Zuzanu Vlasatou a Jakuba Patočku, jak rozkrývají Babišův podnikatelský styl a jeho dopad na společnost i životní prostředí. Tvůrci filmu, ze kterého se stala společenská událost, zároveň nápaditou prací se střihem, rámováním nebo animacemi přesahují rámec pouhého předkládání faktů, ale vytvářejí autorskou výpověď podanou prostředky filmového média. „Stát se musí řídit selským rozumem!“ Z. Piussi

Selský rozum

Zuzana Piussi, Vít Janeček
Česká republika / 2017 / 73 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt