Unknown

Melancholická metafora zobrazuje transportní řetězec a logistické konstrukce futuristického vzhledu v temném sterilním prostředí. Světélkující stroje a vozidla sloužící člověku žijí svým životem až do posledního momentu, kdy se rozpadnou v kusy materiálu, z něhož byly stvořeny.  

Rytina Josefa Váchala a text prozaika Karla Klostermanna autorku inspirovaly k varovné lamentaci nad ohroženou integritou šumavské krajiny, která více než kdy jindy trpí zásahy civilizace. Vizuální evokace starého filmu naznačuje nadčasovou povahu ekologických problémů, které divokou a půvabnou Šumavu sužují dodnes.

Canis lupus neboli vlk obecný se s dodatkem familiaris mění v psa domácího. Paralela v útočné povaze psovité šelmy a člověka je tématem experimentálního filmu, v němž autor vynechal zvukovou stránku a úvahy vystavěl pomocí kombinace 3D animace a textového monologu neviditelného vypravěče.

Metaforické zamyšlení nad sociálním odloučením participační metodou odhaluje vztah mezi mladou Ukrajinkou Elizavetou a její matkou zubařkou. Odvážná analogie extrahovaného zubu, společenské náležitosti a duševní čistoty na plátně rozehrává střet zcizujících detailů a intimního tableau z rodinného života.

Civilizace na rozcestí: Vědeckotechnická revoluce a budoucnost socialismu v naučných filmech 60. let   Projekce předchází výstavě Sebeuvědomění vědy: Vědeckotechnická revoluce a limity emancipace, která proběhne od prosince 2018 v pražských galeriích Display a FUTURA. Výstava se zabývá působením interdisciplinárního výzkumného týmu, který měl v šedesátých letech dvacátého století pod vedením filozofa Radovana Richty předložit vizi „nového československého modelu socialismu”. Vzestup kybernetiky a automatizace měl pomoci vytvořit humánnější socialistickou společnost osvobozenou od manuální práce, stejně jako od mnoha dosavadních ideologických autorit a šablon. Výstava, kterou připravuje tým historiků, kurátorů a umělců, stopuje křehkou hranici, která odděluje emancipační potenciál vědy a technologie od jejich využití při ustavování a udržování technokratické moci nebo autoritářských režimů. Cílem je rekonstrukce interdisciplinárního dialogu 60. let, který v současnosti nabyl znovu na svém významu, zejména v souvislosti s tématy automatizace, společnost bez práce nebo klimatické změny.    Projekce je výstupem z projektu „Ztvárněte budoucnost! Koncept vědeckotechnické revoluce“ v rámci programu „Strategie AV21: Evropa a stát: mezi barbarstvím a civilizací“ (Akademie věd České republiky, 2018). Partnerem projektu je Národní filmový archiv.  

Metakomentář filmu o filmu, ve kterém režisérka a kameramanka natáčejí zprávu o vymírání motýlů a kolapsu ekosystému, přičemž ve střižně polemizují o způsobech srozumitelnosti sdělení a komentují dramaturgická rozhodnutí, vyjadřuje také frustraci z obtížnosti oslovit dnešní publikum komplexnějším sdělením.

Trilogie snímků, které vznikly přetvořením autorova filmu ze 70. let 20. století, zachycuje nahou ženskou postavu v jemných iteracích pohybů. Kombinace abstraktního expresionismu a figurálního motivu využívá výrazné barevnosti, prudké proměny tvarů a dynamiky lidské siluety.

Téměř halucinogenní smršť virtuálních pohledů na potenciální cíle jaderného útoku v „nárazníkové zóně“ divákovi podsouvá nepříjemnou blízkost totálního zničení, které hrozilo v 50. letech minulého století také bývalému Československu. Vizuální stránka filmu připomínající zaměřování byla vytvořena pomocí dat z Map Google.

Poetický krátkometrážní portrét Ústeckého kraje. Pomocí experimentálních výrazových prostředků vytváří hypnotizující studii, ve které se snoubí přírodní a urbanistické krajinné motivy do mnohovrstevnaté dynamické koláže. Film byl natočen na 16mm materiál a vznikal bez použití digitálních triků.Fascinace: Exprmntl.cz - Mimo soutěž

Neklidný výjev na pomezí dokumentu, abstrakce a animace vycházející ze statického pohledu na křižovatku ulic Adama Mickiewicza a Józefa Piłsudskiego v Krakově je přetvořen v audiovizuální změť ruchů, tvarů, barev a pohybů, mezi nimiž rozeznáváme chodce, auta a prostředky hromadné dopravy.

Dialog mezi obrazem a zvukem reinterpretuje scénu z filmu Cizinec (1967, r. Luchino Visconti), v níž odsouzenec debatuje s knězem o absurditě života, smrti a neexistenci boha. Deformací obrazu skrz pohled přes broušené sklo je rozprava abstrahována a význam jejích slov nabývá nadčasové roviny.

Štěstí. Smutek. Člověk. Život. Počítačový program k heslům generuje desítky obrazů za sekundu. Mobilní telefon zaznamenává vnější svět do krátkých klipů. Jejich vizuální koláž doprovází ve voiceoveru rozhovor autora snímku s chatbotem, a vzniká tak experimentální dokument spoluvytvářený výpočetní technikou.