utopie 360°

FilmPOZICE vytváří v až pochodovém rytmu iluzi pohybu člověka a jeho kroků. Činí tak postprodukčním spojením fotografií z míst, kde se obvykle konají vojenské přehlídky, ale kde se většinu roku procházejí turisté. Zaměření na cíl a správnou pozici je hlavním pravidlem při průzkumu základních vlastností filmu.

Drobní živočichové různých druhů byli natáčeni v noci, zvětšeni pod poloprůhlednými sférickými skly. Aktivita neustále se pohybujících organismů vytváří při makropřiblížení nečekané obrazy neklidu, proměnlivosti, přemisťování a tvarové vynalézavosti. „La Notte Salva je cesta pocitů, jež se točí kolem své podstaty, aniž by ji odhalila a aniž by se otevřela lidskému jazyku.“ G. Boccassini

Nejnovější film legendárního experimentálního filmaře skládá zpravodajské záběry obřích vzducholodí s důrazem na monstróznost jejich konstrukcí a až děsivé působení na realistických zobrazeních, z nichž ale autor zdůrazní mýtotvornost těchto objektů, dojem tajemství a zřejmého úžasu, které vyvolávaly ve své době. Zlatá éra vzducholodí nastala mezi světovými válkami, kdy lítaly až k severnímu pólu, prvně přeletěly Atlantik či dokonce kolem světa. Za války je pak především Německo používalo pro námořní průzkum, ale i k vzdušnému teroru proti civilistům. Později ještě sloužily hlavně v USA jako létající radarové stanice.

Strom, voda, dům. Zkoumání částic vyobrazení a hudebních vět skládaných do soustav dojmů a jednoznačností s charakteristikami pohybu, kontrastu a stylistických příznaků, jimiž jsou formulovány popisy základů ve studii vratkosti a pevnosti zobrazení. „Celuloid musí pokračovat!“ T. Burlin

Performativní film skládá detaily výrazů soustředěných tváří s abstraktními kompozicemi, které ubíhají k výrazným světelným bodům, i geometrizujícími záběry tančících figur, aby tak asociativně ztvárnil motiv světlušek, jež v kubánské mytologii představují strašidýlka, dozvuky ohňů či duše putující nocí. „Prostřednictvím společně vytvářených procesů a experimentování točím filmy, jež umožňují smyslový zážitek a rozšiřují vnímání diváka o zachycený sociální/politický/kulturní/osobní jev.“ C. Claremi 

Důsledná manipulace nalezeného materiálu s obrazy tváří a postav v městských kulisách rozpouští pohyby do obrazových ozvěn, aby tak melancholické pozůstatky původního filmu podlehly digitální básnivosti rozostření, až rozpadu významu a rozeznatelnosti věcí, gest a mimiky. „Produkce filmu zahrnuje i výrobu kopií. Duplikace je do tohoto média přímo vtělená. Ač na obsahu se nic nemění, změna vnější formy je novou zkušeností.“ S. A. Fruhauf

Dokumentární záběry, hollywoodská kinematografie i videohry se střetávají, překrývají a noří do sebe v dadaistické koláži, inspirované poezií maďarského básníka Mária Z. Nemese. Hypermediální podstata současnosti je zvýrazněna pomocí fragmentů osvobozených od zpřehledňujících narativních rámců.    

Úzkost zakoušenou během prvních měsíců covidové pandemie proměnil Guli Silberstein ve filmový experiment o třech aktech. Ideální výrazový prostředek k vyjádření strachu a paranoie nalezl v kolorované verzi zombie hororu Noc oživlých mrtvol, který proměnil v asociativní proud abstraktivních obrazů.     „Zpracovaná hybridní forma filmu, kombinující video a digitalizaci, se stala proudem vědomí působícím přímo na smyslové vnímání, odrážející dopad koronavirové pandemie, vyjadřující strach, paranoiu a podezřívavost.“ G. Silberstein Guli Silberstein and other authors from the Fascinations section talk film:

Vratká soudržnost obrazu rozvracená digitálním rozkladem a překrytími zdůrazňuje ve výtvarně působivé skladbě nutnost promýšlet remediovaná dílčí sdělení k tématům nacionalismu či militarismu, neboť autor pracuje se záběry pálení palestinských polí židovskými osadníky či přísahy izraelských vojáků u jeruzalémské Zdi nářků.  „Mé filmy sledují modely přírody, krajiny a člověka tak, jak je vnímá kamera a lidská mysl, přičemž mou snahou je porozumět nezměrné intenzitě prožívání světa prostřednictvím elektronických médií.“ G. Silberstein

Plachetnice na vlnách, různě modré kusy mraků a pevniny, spojitost proměny moře a oblohy. Symetrie plynutí, pevnost horizontu. John Price, který mistrovsky pracuje s rodinnými snímky a nalezeným materiálem a soustřeďuje se na precizní ruční práci s filmem, získal cenu pro nejlepší experimentální dokument na MFDF Ji.hlava v roce 2010. Desátý díl série je studií dotyků moře se zemí a oblohou.  

Jedna z nejvýraznějších současných experimentátorek vychází z dokudramatu Humhreyho Jenningse The Silent Village, natočeného v roce 1943 v britské hornické vesnici. Místní hráli obyvatele české vesnice Lidice, která byla během protektorátu vyhlazena a vypálena německými okupanty. Režisérka vybranou scénu příjezdu nacistických vojáků přestřihává a opakovaně používá s jinou zvukovou stopou. Zvuk jako nástroj společenské kontroly a opakování jako příznak historické paměti.  

Časosběrné pozorování stanice metra, ruchu její každodennosti, kdy se do manipulace s rychlostí zobrazení promítá osobní čas pozorovatele a zaostření nechává vyniknout jen části přehlceného obrazu. Vydává se do obchodů, opraven, pozoruje kanál, velké obrazovky a palmy, dívá se skrytě i nápadně a pro každou situaci hledá její vlastní tempo, v němž se odehraje.