Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Vypusťte figuranty
play
Vypusťte figuranty
Vypusťte figuranty
Vypusťte figuranty
Vypusťte figuranty
Vypusťte figuranty

Vypusťte figuranty

režie: Sanaz Azari
originální název: Faites sortir les figurants
země: Belgie
rok: 2018
délka filmu: 61 min.

synopse

Jedná se de facto o film o filmu, jen s tím rozdílem, že středem zájmu se stávají výhradně komparzisté. Jsou natáčeni při čekání, až na ně přijde řada, při konverzaci s ostatními a přemýšlení o svém výkonu. Zatímco své povinnosti berou velmi vážně a touží být hvězdami, pro filmaře představují jen lidi, které si zkoordinují, jak potřebují, nic víc. Tento snímek jim naopak věnuje plnou pozornost a odhaluje jejich osobnosti, co prožívají a o čem sní. Záběry pocházejí z několika různých prostředí, kde se točí filmy, jichž se účastní komparzisté odlišných národností.

„Figurant se stává přítomným tělem, mluvícím tělem, stává se jednajícím tělem, ba dokonce tělem politickým zbaveným stereotypů vlastních komunitě, kterou měl představovat.“ S. Azariová

biografie

Sanaz Azariová (1981) pochází z Íránu, ale již od dětství žije v Bruselu. Vystudovala obor fotografie a scénografie na La Cambre. Současně se studiem se účastnila divadelního kurzu, který byl zaměřený na Stanislavského metodu. Od roku 2010 se věnuje také dokumentům. Debutovala snímkem Salaam Isfahan. Častým tématem jejích filmů je rodný Írán. 

více o filmu

režie: Sanaz Azari
producent: Isabelle Truc
scénář: Sanaz Azari
kamera: Johan Legraie, Pierre Choqueux, Vincent Pinckaers, Artur Castro Freire
střih: Simon Arazi, Annick Ghijzelings
hudba: Pierre Dozin, Frederic Becker
zvuk: Bruno Schweisguth, Fred Meert, Vincent Nouaille, Zied Mokaddem, Cosmas Antoniadis, Fabrice Osinski, Nicolas Dennefeld

další filmy v sekci

Dokud nás porno nerozdělí
Věřící, konzervativní šedesátnice Eulália se musí vyrovnat s obtížným životním zlomem. Její syn emigroval do Německa a stal se tu hvězdou gay porna. Eulália tráví čím dál víc času na Facebooku prohlížením jeho profilu a psaním dlouhých, většinou nevyslyšených zpráv. Observační, dramaticky vystavěný dokument se dotýká řady současných problémů – krize tradiční rodiny i toho, jak sociální sítě proměňují mezilidské vztahy a pohled společnosti na homosexualitu a pornografii. Krom toho sledujeme nevtíravý příběh nejen o LGBT komunitě, ale i pokoře a síle mateřské lásky.„Bůh vyslyšel mé modlitby / Dal mi krásného syna / Nikdy ho za nic nevyměním / ani za největší poklady / i kdybych měl / celý život trpět…“ J. Pelicano

Dokud nás porno nerozdělí

Jorge Pelicano
Portugalsko / 2018 / 90 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Zajímalo vás, kdo vystřelil?
V roce 1946 zastřelil jistý S. E. Branch v Alabamě černocha Billa Spanna. Jeden příběh z mnoha, lze si říct, ovšem tentokrát jej rozplétá pravnuk někdejšího vraha, a to skrze politicky i esteticky vyhraněnou filmovou esej. Při vyšetřování neustále naráží na překážky, dané nejen přežívajícími rasovými předsudky, ale také nevyhnutelnou reflexí vlastního zapojení v celé historii. Montáž černobílých míst paměti, nekončících projížděk za rudého stmívání a agitačních popěvků dává dohromady dílo v nejlepší tradici jižanské gotiky, v němž „minulost není mrtvá, dokonce není ani minulá“ (W. Faulkner). „Tentokrát jsem se rozhodl vložit svou lásku a práci do filmu, který snad napomůže nápravě. Je to film o tom nejhorším, co v naší rodině kdy bylo.“ T. Wilkerson

Zajímalo vás, kdo vystřelil?

Travis Wilkerson
Spojené státy / 2017 / 90 min.
sekce: Opus Bonum
Středoevropská premiéra
De Sancto Ambrosio
Prvních deset minut filmu v divákovi evokuje otázku, kdy se začne něco dít. Ono se však nic velkého dít nezačne. Dělníci pracují na stavbě, děti si hrají, turisté si prohlížejí místní krásy, svatba, pohřeb, ale také prázdné ulice či pohledy na střechy budov; jedním slovem mikrokosmos. Snímek ukazuje město z úplně odlišné perspektivy, předkládá útržky ze života na první pohled ničím nezajímavých lidí, kteří zkrátka jsou. Kamera běží bez toho, aniž by si jí kolemjdoucí všimli, protože je strategicky umístěná na vyvýšeném místě. Celý film je tak natočen čistě z nadhledu. „Vždycky mě fascinovala možnost vylézt na střechy budov a přemýšlet o městě. Jeden rok na středověké zvonici byl jako pobyt ve stroji času, který čas proměnil v něco hmatatelného.“ A. Di Bias

De Sancto Ambrosio

Antonio Di Biase
Itálie / 2018 / 50 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Albâtre
Tekuté krajiny, vpíjející se jedna do druhé, proměňují promítací plátno na malířské. Digitální dekompozice obrazů v živé interakci se skladbami Carlose Grätzera poukazuje na prostupnost mezi klasickým a abstraktním malířstvím a harmonii mezi výtvarným uměním, filmem a hudbou. Záběry evokující Monetův obraz Imprese – východ slunce či Renoirova lesní zákoutí se propadají do rastrů a mění se v beztvarou hmotu barev, z níž vyrůstají nové kompozice. Zatímco impresionisté zobrazovali statický okamžik, Perconte zachycuje moment v neustálém pohybu.„Film Albâtre odráží moji touhu vyjádřit energii této velmi zvláštní části Francie, kam vítr všude přináší vůni moře, kde nic není stálé a kde tak rád točím: pobřeží Horní Normandie mezi městy Le Havre a Dieppe.“ J. Perconte

Albâtre

Jacques Perconte
Francie / 2018 / 41 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Fonja
Deset mladistvých delikventů z největšího převýchovného zařízení na Madagaskaru se zapojilo do čtyřměsíčního workshopu, v němž se učili pracovat s filmovou kamerou, stříhat, vytvářet jednoduché filmové triky a vyprávět vlastní příběhy. Kamera se pro ně stala nástrojem k novému uchopení reality, umožňujícímu jim vyjádřit se svobodně navzdory izolaci, ve které žijí. Film podává upřímné svědectví o životě v přísně hierarchizované uzavřené komunitě tak, jak jej vnímají sami mladí filmaři, kteří dostali příležitost nejen objevit a rozvinout svůj kreativní potenciál, ale také navázat nová přátelství.  „Chci oslovit diváky a šířit velkého ducha a kreativitu této silné skupiny slibných mladých filmařů z věznice Antanimora na Madagaskaru, inspirovat a vytvořit mimo jiné.“ L. Zacher    
osobní program

Fonja

Ravo Henintsoa Andrianatoandro, Lovatiana Desire Santatra, Sitraka Hermann Ramanamokatra, Jean Chrisostome Rakotondrabe, Erick Edwin Andrianamelona, Elani Eric Rakotondrasoa, Todisoa Niaina Sylvano Randrialalaina, Sitrakaniaina Raharisoa, Adriano Raharison Nantenaina, Alpha Adrimamy Fenotoky, Lina Zacher
Madagaskar, Německo / 2019 / 80 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Místo, které zabíráš
Svět je divadlo. A za jevištěm se v divadlech většinou nacházejí prostory pohledu běžného diváka skryté. V stylizovaném observačním dokumentu nás režisér Marques nechává nahlédnout do zákulisí menších portugalských souborů. V časech, kdy velká kovová monstra v podobě obřích bouracích bagrů rozebírají budovu tradičního kamenného divadla, se mezní situace před vstupem na scénu stává pro většinu divadelních outsiderů ještě tíživější. Z útržků hovorů před zrcadlem v šatně, poetických komentářů a přírodních motivů se skládá podobenství plné odrazů, ať už těch v zrcadle, nebo mimetických v divadle svět. „Tak nevím, jestli umělec – proletář není už málem vyhynulým druhem. Tento observační i esejistický film podobný atlasu buduji tak, abych zachytil odraz těch, kteří odvážně bojují o přežití.“

Místo, které zabíráš

Pedro Filipe Marques
Portugalsko / 2016 / 165 min.
sekce: Opus Bonum
Evropská premiéra
Plni očekávání
Vyhledáme-li si ve španělsko-českém slovníku slovo "expectante", zjistíme, že jde o adjektivum, které lze přeložit jako "vyčkávající" nebo "očekávající". Ne náhodou tento jednoslovný název nese zneklidňující peruánský film, který nás zavede do potemnělého města, ve kterém skupinka mladých přátel tráví jeden ze svých volných večerů. Přestože bydlí v relativně bezpečné čtvrti, poskytují i zamčené dveře a branky jejich domovů bezpečí pouze iluzorní, což je úvaha platná napříč celým světem. Kamera, jejímž černobílým pohledem sledujeme zpovzdálí dění filmu, jako by jen vyčkávala, než dostane šanci zaútočit.„Myslím, že kinematografie má vyvolávat pocity a usilovat o osobní jazyk jako o způsob manifestace naší individuální vize.“ F. Rodriguez Rivero

Plni očekávání

Farid Rodriguez Rivero
Peru, Portugalsko / 2018 / 77 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Chybějící
Jakmile některé osoby, předměty či vzpomínky začneme považovat za vlastní, vystavujeme se hrozbě, že je ztratíme. Když potom ke ztrátě dojde, obraz zmizelých v nás samých nemizí, naopak se stává ještě intenzivnějším. Dokument inspirovaný příběhy pohřešovaných osob v íránských novinách pátrá po lidech, kteří se z různých důvodů ztratili, avšak jejich stopa stále rezonuje. Široké spektrum archivních materiálů nabízí rozmanité odpovědi na otázku, jak nepřítomné může zůstat přítomným, živé obrazy truchlících blízkých pak působí jako apel vůči všem, kteří by tuto bolestnou ambivalenci chtěli zlehčovat. „Někdy by to mohlo být tak snadné. Prostě odejdete z domova a zapomenete se vrátit. Nebo se nechcete vrátit. Nebo nemůžete..." F. Šarífíová

Chybějící

Farahnaz Sharifi
Írán / 2017 / 60 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Dějství a přestávky
Experimentální esejistický dokument o americké anarchistce a politické aktivistce Emmě Goldmanové (1869–1940), známé jako „nejnebezpečnější žijící žena“ své doby, je druhým z režisérčiny trilogie o ženách a ideologii, v níž si klade stěžejní otázku, čeho se ženy musejí vzdát, aby byly víc než „pouze ženami“. Autorka předkládá bohatou koláž archivních záběrů, rekonstruovaných scén a pozorovaných momentů ze současnosti s cílem prozkoumat obrodu protestů v 21. století. V několika časových liniích se mj. prolínají fragmenty z deníkových záznamů Goldmanové s momenty z jejího života a prorockými projevy. „Druhý díl mé trilogie se v řadě útržkovitých ‚paměťových‘ kapitol zabývá Emmou Goldmanovou a anarchismem. Každá kapitola se snaží odpovědět na otázku: „Čeho se vzdáváme, abychom nebyly ‚jen‘ ženy?“ A. Childová

Dějství a přestávky

Abigail Child
Spojené státy / 2017 / 57 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
NU
„Strašná zima přišla. Sníh padal v nekonečných poryvech. Vítr zchladil vzduch i zemi. Slunce přestalo svítit. Tři zimy šly jedna za druhou, bez léta, které by je vystřídalo.“ Těmito slovy začíná dokumentární dystopie koncipovaná jako osobní korespondence mezi ženou-přírodou a posledním žijícím mužem. Na pozadí obrazů přírodních scenérií a vylidněných výdobytků civilizace se v recitační dikci střídají poetizovaná vyznání citů, popisy banálních prožitků i symbolických situací. V posledních momentech lidstva se obnovuje zpřetrhané pouto mezi milující matkou a znovu nalezeným ztraceným synem.„Miloval jsi mě, jako muž miluje ženu – i s jeho nejhoršími chybami. Chtěl jsi mě vlastnit, ovládat, kontrolovat, svlékat. Dusil jsi mě a uchvacoval. Miloval jsi mě jen kvůli sobě a bral sis všechno, co bylo moje. A nevěděl jsi, že zemřeš.“ F. Cousseau

NU

Frédéric Cousseau, Blandine Huk
Francie / 2018 / 54 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Věci, které se neříkají
Videodeník mladé íránské herečky určený příteli v exilu. Lamento zmařených nadějí ve vzpomínkách na kontroverzní prezidentské volby (2009), po kterých následovaly nejmasivnější protesty od islámské revoluce. Autor znovu inscenuje paralelní realitu starou osm let – předvolební extáze rámuje nedokončené zkoušení Macbetha. Znovuprožívání situací, které se nemohou vrátit, palčivě rezonuje s motivem smíření s realitou. Marné herecké gesto hodné zapamatování je vyzývavým vzdorem proti totalitě zapomínání a poctou obětem autokratického režimu. Horečnatost voleb je tlumena skepsí hlavních aktérů – také byli mladí a naivní.„Existuje prázdný prostor, z kterého se vynořuje smysl? Můžeme prázdnotu naplnit realitou – svou vlastní realitou? Jsou obrazy, jež si pamatujeme, tytéž obrazy, nebo jejich odrazy?“ A. Razi

Věci, které se neříkají

Ali Razi
Írán, Francie / 2018 / 52 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Strašidla obcházejí Evropou
Uprchlický tábor v Idomeni sdružoval běžence z Blízkého východu, kteří zkoušeli přejít evropské hranice. Když řecká policie tábor zavřela, uprchlíci se postavili na odpor a začali blokovat železniční dodávky zboží. Minimalistický dokument Marie Kourkoutaové tyto události nejen pozoruje, nýbrž formuje vycizelovanými statickými obrazy, jež otevírají prostor dění uvnitř i vně záběru, a v závěrečné černobílé sekvenci k nim nabízí poetický komentář. Postupně tak vyvstává bezútěšný portrét lokality, v níž si uprchlíci v nekonečných zástupech snaží uchovat poslední zbytky individuálních svobod. “Thi s film i s a call to welcome the refugees that cros s the European borders , as well as the ghosts that return with them.”

Strašidla obcházejí Evropou

Maria Kourkouta, Niki Giannari
Francie, Řecko / 2016 / 99 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt