Water Pure Azure

Film nabízí pohled na živé chování neživé hmoty ve formě kapek, u nichž můžeme sledovat změnu tvaru či kolektivní chování. Tyto kapky, podobně jako roboti ve slavném díle R.U.R., jsou tvořeny chemicky syntetizovanou hmotou, jež připomíná hmotu živou. Film tak divákovi umožňuje vcítit se do pocitů vynálezce Rossuma z Čapkovy hry, který taky zkoumal "...jakýsi chrchel koloidního rosolu, který by ani pes nesežral..." „Náš film si klade za cíl vzdát hold Čapkovi a Rossumovi a jejich průkopnickým myšlenkám v oblasti robotiky. A zároveň ukázat, jak lze i nepovedené vědecké experimenty použít k tvorbě umění.“ J. Čejková

Portrét slunečního světla vytvořený na 35mm filmový negativ pomocí autorkou sestavené camery obscury. Sledovaným objektem je rostlina, která byla zaznamenávána od rána do večera v několikaminutových intervalech. Tok obrazů sestavený z těchto fotografií pak dal vzniknout filmovým slunečním hodinám.

Autoportrét jako pochybnost je video koláží-esejí na téma pochybnosti a nejistoty. Ve videu autor prostřednictvím obrazu a zvuku rozvíjí úvahy o vlastní tvorbě a své roli jako umělce a klade otázky po jejich funkci a smyslu. Introspektivní dílo kombinuje autorské záběry s apropriovaným materiálem, rodinným archivem, kresbami a úvahami do podoby vrstevnaté koláže. 

Animované zpřítomnění polobdělého stavu před usnutím. Různí lidé popisují stav mezi spánkem a bděním, zatímco obraz ilustruje hypnagogické halucinace, tj. vidiny doprovázející proces usínání. Prolínající se barvy a tvary vytvářejí abstraktní krajiny, ze kterých se čas od času vynoří konkrétní objekty.

Schody vedoucí odnikud nikam, úzké šachty, mosty, žebříky, z nichž ve snech padáme. Řetězec rozrastrovaných fotografií míst napodobuje proces snění a materializuje tím podvědomé procesy. Do nejniternější oblasti našeho bytí se vkrádají děsivě neznámé obrazy z archivu kolektivní paměti.

Myšlenkový experiment, navazující na Brůhovy kinetické sochy, nahlíží čas jako krajinu. Uhrančivé obrazy hornin, ponořených v mlze, představují anonymní, bezpříznakový prostor. Kamenný terén se stává tváří, do jejíchž vrásek se zapisuje čas jako metafyzická rovina hmotného bytí.   „Dle Augustina není čas jen pohybem nebeských těles, ale spíše ideou, jsoucnem, metafyzickou kategorií, environmentem.“ Z filmu Resonare de INTER Solaris

Analogový film jako analogie ke světu fyzickému, digitální odraz světa nemateriálního. Experimentální snímek slučující dvě substance se stává audiovizuálním otiskem našeho života v prostoru ohraničeném sice mantinely hmotnými, ale nesoucími v sobě potenciál „pozvednutí“ do roviny bezrozměrné.Fascinace: Exprmntl.cz - Mimo soutěž

Audiovizuální úvaha prozkoumává dánskou část Jutského poloostrova z perspektivy živého oka i neživého objektu. Horizontála vodní hladiny představuje prostupnou hranici mezi světem lidí a přírody, skrz kterou probublávají zčeřené odrazy vnější skutečnosti, doprovázené poryvy větru, hlasů a ticha.

V krátkém emotivním filmu o životě po ztrátě milované osoby autorka podmanivě zpracovává těžké téma pomocí technik hraného i animovaného filmu. Reálné zážitky vypravěčů doplněné o animované rekonstrukce bolestných situací vytváří truchlivý náhled do myšlenek trojice mladých lidí, kteří jsou předčasně vystaveni problematice smrti.

Kombinováním animací reálných objektů, abstraktních ilustrací a počítačové grafiky vzniká koláž zdánlivě těžko slučitelných prvků, aby tak autoři ukázali čtyři základní elementy: zemi, vzduch, vodu a oheň, a jedno místo – inspiraci a zaujetí hledají ve strukturách, tvarech, površích a materiálech hradu Švihov.

Pouť po statickém záběru ze snímku Lubomíra Lipského Cirkus je cirkus prozkoumává vztah mezi pamětí a vizuální historií. Fragment z obrazové databáze kolektivního podvědomí doprovází úryvky z eseje Karla Kosíka o neschopnosti občanů v demokratických volbách ovlivňovat reálnou politiku.

Francouzsko-mexická surrealistická umělkyně Alice Rahon natočila v roce 1947 svůj jediný film s názvem Čaroděj, který se však ještě před prvním uvedením ztratil. Z toho vzešel sen o nikdy neviděném díle, setkání s osobností, na kterou se neprávem zapomíná, i výlet do krajin obrazu, zvuku a imaginace.