Záležitosti času

Algoritmizovaná skládačka 531 441 fotografií vyhotovených během tří dekád od roku 1985 ukládá do souvislostí a kontextů osobní i společenské události a staví tak minimalistickou etudu o výpovědní hodnotě, srozumitelnosti a paměti dění. „Jaká je konec konců podstata oněch momentů/událostí: 9/11, Hirošima, Buchenwald, politické/ekonomické podmínky, umění, rodina, káva, čaj, bytí zde/bytí tam. Po 531.441 snímcích 1985-2015 –součet." T. Mohr

Název označuje poměr ostrosti lidského zraku oproti jestřábímu. Deformace a neostrost zobrazení, závislé na hustotě fotoreceptorů, zastírají konkrétnost. Aluze na mýtus o Ikarovi tematizuje vzdálenost a jasnost vyhodnocení výhledu, precizně rytmizované vyprávění rozvíjí motiv pohledu a pádu z výšky. „Tento film se zaměřuje na svět existující vně příběhu. Zničením ústředního příběhu člověka jsem chtěla objevit vše, co je z něj vyškrtnuté či lapené mimo něj.“ R. Hajamaová

Vizuální vzpomínky sbírané během prvního roku poté, co autor ukončil svá univerzitní studia, jsou počítačovou grafikou přetvářeny do nespojitých částic překrývajících se výjevů variant prožitků deprese z přepracování, krize ve vztahu, dna tělesných i mentálních sil."Pocity, jež nejdou vyjádřit slovy, se zobrazují kamerou a počítačem.“ J. Kawata

Součástí filmového materiálu je želatina, která se vyrábí ze zvířecích kostí a kůží – i koňských. Světelné otisky, audiovizuální sny, se vepisují do částeček zvířecích těl. Subtilní zvukové detaily vybírají subjektivní důrazy z obrazů ukazujících koně jako atrakci, užitek i mýtus v precizní found footage koláži.  "V roce 1900 bylo na Manhattanu zapojeno do různých prací na 130 000 koní. Koně byli středobodem našeho života. Jak říká Jeremy Bentham: ,Otázka nezní, zda jsou koně schopny uvažování, nebo zda mohou mluvit. Ale spíše, zda jsou schopni trpět?' " M. Hoolboom  

Autorka se vrací do maďarské vesnice na poslední návštěvu babičky a rozostřeností obrazů zdůrazňuje mentální vzdálenost, která je spjatá s fyzickým vzdálením, ale také s časovou prolukou od dětských dojmů a zážitků, na které tiše vzpomíná klidný komentář, jenž supluje mizející paměť stárnoucího těla. „Tento film vyvstal ze osobního prožitku v době, kdy mou babičku postihla ve věku 85ti let demence. Čím víc ztrácela paměť, tím víc jsem se snažila její vzpomínky uchránit.“ D. Zurbóová

Vycházeje z dvouleté studie a hromadění obrazů vytvářených nestejnorodými mokrými procesy vyvolávání 16mm filmu zkoumá autorka podoby vizuality materiální tekutosti, aby tak komponovala oslavu neviditelných mikro a makrostruktur, jejichž chiméry se obnažují v pohyblivých vzorech.„Často mě inspiruje krása chyb na analogových filmech a využívám nežádoucí analogový vizuální šum a obrazy, například prach či stopy po vodě, abych tvořila imaginární filmové krajiny.“ N. Wang

Esejistická koláž vizuálně rozvíjí subjektivizaci pojmu francouzského antropologa Marca Augého, označujícího pomíjivé prostory pří- značné anonymitou či rozostřenou identitou, převrací obrazy dálnic a odpočívadel v jejich okolí a zdůrazňuje tak unikavé motivy těchto nemíst. „Esej Marca Augého (Nemísta: Úvod do antropologie a supermodernosti) se střetává s dílem 2001: Vesmírná odysea Stanleyho Kubricka na různých odpočívadlech podél maďarských dálnic. “

Stereoskopický 3D film probádává hloubku zobrazení rozřezáním viditelného do časových a prostorových oddílů. Odstředivé obrazy pohybu pak ústí do nadskutečných kompozic atrakcí, kde se švy ztrácejí a znovuobjevují v pohyblivých iluzích. „Stereoskopické zobrazení filmu funguje jen tehdy, pokud není v 2D. Snímek Rotario promítá do sbe dva totožné filmy, jeden je ale o filmové okénko zpožděný. Vířivý kolotoč se zjevuje v hloubce svého zobrazení jen v oku diváka.“ B. Speidel

Důmyslný experiment se stereoskopickým 3D obrazem sleduje vlakovou trať končící na rozbořeném mostě a pak se vrací lesem nazpět. Přitom se zaměřuje na prostorový vjem různých zobrazení jízdy položených vedle sebe, zachycených filmovou kamerou a matoucích oči diváka různými převráceními a překryvy časových rovin. „3D stereoskopické filmy by měly být dělány tak, aby v 2D formě nedávaly žádný nebo dávaly jiný smysl. Zkušenosti, které máme s tvorbou klasických filmů, jsou nám k ničemu. Jak filmaři, tak diváci musejí začít od nuly.“

Ohledávání místa, rostlin, kamenů, budov i hřbitova ve vesnici, která leží na severovýchodu Katalánska na hranici s Francií ve skalnaté zátoce a kde zemřel a je pochován Walter Benjamin. Taktilní setkání s místem provádí prototyp haptické kamery, která z nečekaných perspektiv snímá objekty, jichž se její uživatel dotýká. Agata Merglerová je postgraduální studentkou humanitních věd na kanadské University of York, zde pracuje na vývoji aparátů, které sní- mají to, čeho se jejich uživatel dotýká. Cristian Villavicencio Ruiz (1984) pochází z Ekvádoru a studuje doktorát na Baskické univerzitě v Leioa. Ve své tvorbě zkoumá vztah mezi hmatovou a vizuální percepcí a jejich posuny při digitálním přenosu vjemů pomocí nejmodernější techniky.„Díky d oma vyrobeným prototypům digitálních ‚haptických kamer‘ máme v naší společné práci možnost zpo chybňovat hegemonii vizuality a úlohu d otyku ve výrobě filmů.“

Záběry, původně z testů světlometů, vřazené do vzorů, kde evokují fáze Měsíce a v pravidelných intervalech sestavují náznaky harmonického spádu rozjasněných odrazů. Prchavá uspořádání stop člověka a stroje provždy uvíznutých v hloubce noci.  "Film Rozmluvy měsíců musel být krátký, tichý, s měkkým světlem, jemně mechanický a sestříhaný pozdě v noci; paradox a záhada. Měla to být báseň, kterou bych neuměl napsat." E. Gaucher   

Z lesů na severovýchodě Brazílie vyrůstá esej tematizující vztah k přírodě, místu, půdě a rozvíjející úvahy o uspořádání prostoru, vlastnických nárocích a péči o krajinu. Na pozadí obrazů biologické diverzity, které komentuje z pohledu historie a kultury, nastoluje otázku, zda les patří tomu, kdo jej obývá. „Kaleidoskopické a impresionistické výhledy z místa v brazilské pustině, ve které Edson Barrus, umělec z kmene Atikum, uchoval ohrožený druh stromu Imburana.“ Y. Beauvais