Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Život a smrt Óscara Péreze
Život a smrt Óscara Péreze
Život a smrt Óscara Péreze

Život a smrt Óscara Péreze

režie: Romain Champalaune
originální název: The Life and Death of Oscar Pérez
země: Francie
rok: 2018
délka filmu: 45 min.

synopse

Óscar Alberto Pérez (1981–2018) byl venezuelský policista a po nástupu Nicoláse Madura do funkce prezidenta také aktivní odpůrce jeho režimu. V červnu roku 2017 zaútočil z helikoptéry na Nejvyšší soud, v lednu 2018 jej venezuelská národní garda vypátrala a navzdory tomu, že se vzdal, ho společně s pěti dalšími rebely zastřelila. Snímek je jeho netradičním portrétem, koncipovaným jako střihový dokument, na němž se podílel sám Pérez. Veškerý audiovizuální materiál, ze kterého jej střihač Romain Champalaune složil, totiž pochází z Pérezových profilů na sociálních sítích.

„Příběh Oscara Péreze vypráví o zoufalství v dnešní Venezuele a vyjadřuje také pochybnosti o naší době. Odráží naši neschopnost měnit věci ve složitém světě, v němž převládají sociální média.“ R. Champalaune 

 

biografie

Romain Champalaune studoval Uměleckou akademii Louise Lumièra a poté se stal reportérem. Fotožurnalismus ho přivedl k filmu a jako režisér debutoval krátkým snímkem Samsung Galaxy (2015), který byl uvedený na několika světových filmových festivalech. Život a smrt Óscara Péreze je jeho prvním středometrážním filmem.

více o filmu

režie: Romain Champalaune
střih: Romain Champalaune

další filmy v sekci

Ztracený ráj
Život autorky a zároveň hlavní postavy filmu je determinován dvojím strachem. Na jedné straně se její svět hroutí pod nánosem osobních i dějinných tragédií, na straně druhé ji děsí i ztráta vzpomínek na vše, co je jí drahé. V dokumentu stírajícím hranice mezi intimním a veřejným se snaží všechny dostupné stopy paměti zachránit, ať už jde o záběry zesnulého manžela či ruiny někdejších bejrútských monumentů. Pomalu plynoucí obrazy, téměř bez hudebního doprovodu, dovolují, aby střípky paměti vynořující se z povrchu materiálních věcí, včetně hrdinčina těla, dostaly prostor k samovolnému působení. „Tento film je prostoupen dojmy ze ztrát a postupného mizení. Z jednotlivých úmrtí, ztracených míst a ztráty jak osobní, tak kolektivní paměti.“ R. Mitriová

Ztracený ráj

Reine Mitri
Libanon / 2017 / 61 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Vypusťte figuranty
Jedná se de facto o film o filmu, jen s tím rozdílem, že středem zájmu se stávají výhradně komparzisté. Jsou natáčeni při čekání, až na ně přijde řada, při konverzaci s ostatními a přemýšlení o svém výkonu. Zatímco své povinnosti berou velmi vážně a touží být hvězdami, pro filmaře představují jen lidi, které si zkoordinují, jak potřebují, nic víc. Tento snímek jim naopak věnuje plnou pozornost a odhaluje jejich osobnosti, co prožívají a o čem sní. Záběry pocházejí z několika různých prostředí, kde se točí filmy, jichž se účastní komparzisté odlišných národností.„Figurant se stává přítomným tělem, mluvícím tělem, stává se jednajícím tělem, ba dokonce tělem politickým zbaveným stereotypů vlastních komunitě, kterou měl představovat.“ S. Azariová

Vypusťte figuranty

Sanaz Azari
Belgie / 2018 / 61 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Následky
Nesourodá tetralogie referenčních portrétů spojuje čtyři osobnosti z odlehlých končin uměleckého univerza – baviče a pianistu Fatse Wallera, malíře Jacksona Pollocka, fotografku Janietu Eyreovou a malířku Fridu Kahlo. Ambientní koláž rozvrácených sociálních poměrů prorůstá intimní chvíle prožívání uměleckého pohroužení. Hypnotické obrazy vibrují ve strhujícím obcování s životními reáliemi osobností. Hoolboom kombinuje dokumenty, inscenaci, experimentální koláž. Zrychlené snímání, beztížná levitace kamery, VR, found footage, patina 16mm filmu – nástroje k nové definici portrétního filmového žánru.  „Film klade otázku, jak přežít po pohromě, jež stihla stát, vaši rodinu a vaše tělo. Umělec předkládá příklady. Snad jedině v aktu zdvojení, v davové scéně, můžu najít to, čemu říkám moje já.“ M. Hoolboom

Následky

Mike Hoolboom
Kanada / 2018 / 75 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Věci, které se neříkají
Videodeník mladé íránské herečky určený příteli v exilu. Lamento zmařených nadějí ve vzpomínkách na kontroverzní prezidentské volby (2009), po kterých následovaly nejmasivnější protesty od islámské revoluce. Autor znovu inscenuje paralelní realitu starou osm let – předvolební extáze rámuje nedokončené zkoušení Macbetha. Znovuprožívání situací, které se nemohou vrátit, palčivě rezonuje s motivem smíření s realitou. Marné herecké gesto hodné zapamatování je vyzývavým vzdorem proti totalitě zapomínání a poctou obětem autokratického režimu. Horečnatost voleb je tlumena skepsí hlavních aktérů – také byli mladí a naivní.„Existuje prázdný prostor, z kterého se vynořuje smysl? Můžeme prázdnotu naplnit realitou – svou vlastní realitou? Jsou obrazy, jež si pamatujeme, tytéž obrazy, nebo jejich odrazy?“ A. Razi

Věci, které se neříkají

Ali Razi
Írán, Francie / 2018 / 52 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Kolaps
Základní motiv tohoto filmového experimentu tvoří kolaps, který se projevuje jak v osobní, tak ve společenské rovině. Podnětem desetiletého tvůrčího snažení byl strach jednoho z režisérů, že se jeho druhé dítě narodí s Downovým syndromem. Dokumentární spolupráce s mentálně postiženými dětmi mu pomáhá vyrovnat se s pocitem viny. Introspekci propojuje s aktivismem zaměřeným hlavně proti vystěhovávání lidí z domů, jež jsou v rámci rozvojového programu bourány. Kolaps proniká i do formální stránky – rozvrací tradiční dokumentární postupy a uvolňuje prostor evokativní hře s virtuálními i reálnými obrazy.DETAIL:„Strašně si přál, aby to těhotenství bylo přerušeno, ale nikomu se s tím nemohl svěřit… Když pak čekal před porodním sálem, zahlédl svou strachem zkroucenou tvář v zrcadle. Byl to prý hrozný pohled.“

Kolaps

Jeong-hyun Mun, Won-woo Lee
Jižní Korea / 2014 / 78 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Den 32
Tváří v tvář možnému konci světa shromažďuje autor filmové záznamy lidské existence jako odkaz něčemu nebo někomu přicházejícímu po nás. Dokument vystavěný z pohledů do historie kultury, války, sportu tvoří pomyslnou archu připravenou přežít potopu. Dokumentární esej staví pomníky vynalézavosti i zkáze člověka. Přírodní živly bouří obrazovkou ve své nejsilnější formě. Doprovodný komentář, takřka v básnickém jazyce, podává svědectví o životě: hluboce osobní a generické zároveň. Vědomí nevyhnutelného konce nutí režiséra podniknout enigmatickou pouť za sběrem záznamu míst, lidí, jevů naší civilizace. „Vždy na mne silně působily dvě věci. Konec světa a zánik obrazu. Nevěděl jsem, že by obé mohlo nastat současně a už vůbec jsem netušil, že by mohly být provázány. Proto vznikl Den 32.“ A. V. Almeida

Den 32

Andre Valentim Almeida
Portugalsko / 2017 / 85 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Vzpomínky z pekla
Grande-Synthe je předměstí francouzského přístavu Dunkerque. Roku 2002 jeho obyvatele šokovala rasově motivovaná vražda, jejímž pachatelem byl starousedlík hledající v etnickém násilí kanál pro svou frustraci. Více než deset let po tragické události do města přicházejí filmaři, aby zaznamenali jeho proměňující se podobu. Jednotlivá zastavení při putování po aglomeraci jim vytyčuje násilníkova jízda autem, když těsně před vraždou hledal v ulicích budoucí oběť. Předčítané záznamy z výslechů spolu se současnými výpověďmi obyvatel a klavírním doprovodem dodávají dokumentu nádech bezútěšnosti.DETAIL:„Když mi bylo 16, taky jsem chtěl umřít. Nechala mě holka, tak jsem se chtěl zastřelit. To bych ale opustil svýho psa. Lidi určitě řeknou, že je to moje chyba. Vždycky to tak je.“

Vzpomínky z pekla

Jenkoe Thomas
Francie / 2015 / 56 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Zmizelá Albertina
Aktualizace šesté části Hledání ztraceného času prozkoumává současnou identitu Proustovy románové předlohy. Inscenovaná dokufikce s prvky performance zbavuje literární text, citovaný zaměstnancem požární stanice, dobových odkazů a dodává mu nové atributy. Véronique Aubouyová natáčí od roku 1993 čtenáře, jak recitují jednotlivé části Proustova vrcholného díla. Její monumentální projekt, který vnímá protagonistu jako objekt zasazený do kinematografické krajiny a literární předlohu jako rozcestník různých interpretací, má být dokončen v roce 2050.„Od objevu Proustova Hledání ztraceného času jsem přesvědčena, že tato kniha je vyjádřením toho, co je tady a teď. Když jsem poznala Jeana, hasiče a anesteziologického pracovníka, který si v Hledání ztraceného času četl během noční směny, film vznikal tam, tady a teď.“ V. Aubouy

Zmizelá Albertina

Véronique Aubouy
Francie / 2018 / 34 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Strašidla obcházejí Evropou
Uprchlický tábor v Idomeni sdružoval běžence z Blízkého východu, kteří zkoušeli přejít evropské hranice. Když řecká policie tábor zavřela, uprchlíci se postavili na odpor a začali blokovat železniční dodávky zboží. Minimalistický dokument Marie Kourkoutaové tyto události nejen pozoruje, nýbrž formuje vycizelovanými statickými obrazy, jež otevírají prostor dění uvnitř i vně záběru, a v závěrečné černobílé sekvenci k nim nabízí poetický komentář. Postupně tak vyvstává bezútěšný portrét lokality, v níž si uprchlíci v nekonečných zástupech snaží uchovat poslední zbytky individuálních svobod. “Thi s film i s a call to welcome the refugees that cros s the European borders , as well as the ghosts that return with them.”

Strašidla obcházejí Evropou

Maria Kourkouta, Niki Giannari
Francie, Řecko / 2016 / 99 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Vzdálená ozvěna
Co může krajina vypovědět o dávné historii a způsobu, jakým je utvářena? Filmová esej George Clarka tento problém řeší zdánlivě nehybnými záběry kalifornské pouště doprovázenými minimalistickým chorálem. Zvolená forma zdůrazňuje na první pohled nepatrné posuny v rázu krajiny, která se stává jevištěm pro vyjednávání mezi egyptským archeologem a členy domorodého kmene na téma starověkých hrobek ukrytých pod vrstvami písku. Vzniká tak mnohovrstevnatý příběh rozkrývající stopy minulosti, krajinnou ekologii, ale i filmovou historii, vyjevující se v lokacích, jež kdysi sloužily k natáčení hollywoodských eposů.„Vzdálená ozvěna oscilující mezi poli působnosti ekologie, kinematografie a akustiky zkoumá mýtickou kontinuitu písku coby dějiště transformace, dějin i zachování. Někdy musíme pohřbít i věci, které milujeme.“

Vzdálená ozvěna

George Clark
Velká Británie, Spojené státy / 2016 / 82 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Zajímalo vás, kdo vystřelil?
V roce 1946 zastřelil jistý S. E. Branch v Alabamě černocha Billa Spanna. Jeden příběh z mnoha, lze si říct, ovšem tentokrát jej rozplétá pravnuk někdejšího vraha, a to skrze politicky i esteticky vyhraněnou filmovou esej. Při vyšetřování neustále naráží na překážky, dané nejen přežívajícími rasovými předsudky, ale také nevyhnutelnou reflexí vlastního zapojení v celé historii. Montáž černobílých míst paměti, nekončících projížděk za rudého stmívání a agitačních popěvků dává dohromady dílo v nejlepší tradici jižanské gotiky, v němž „minulost není mrtvá, dokonce není ani minulá“ (W. Faulkner). „Tentokrát jsem se rozhodl vložit svou lásku a práci do filmu, který snad napomůže nápravě. Je to film o tom nejhorším, co v naší rodině kdy bylo.“ T. Wilkerson

Zajímalo vás, kdo vystřelil?

Travis Wilkerson
Spojené státy / 2017 / 90 min.
sekce: Opus Bonum
Středoevropská premiéra
Appunti del passaggio
V 60. letech minulého století proběhla významná migrace Italů do Švýcarska, nechvalně poznamenaná překážkami stavěnými nové pracovní síle. Meditativní nehybné záběry kamery odkrývají místa, krajinu i hranici mezi zeměmi, k nimž se vyprávění pojí. Přidaný fotografický materiál a intermezzo, tvořené výrazovým přednesem básní inspirovaných diasporou, rezonují na úrovni emocí. Zápisky mladé ženy čtené v komentáři rozehrávají dokument do mnohovrstevnatého narativu. Ten vypovídá o kolektivní paměti skupiny ekonomických imigrantů, o jejich pracovních podmínkách, vykořisťování a ztrátě důstojnosti. „Pomocí kritického rozboru fúze politické moci a kinematografie a různých ̦estetických stránek skutečnosti’ se dílo pokouší konvergencí minulosti a přítomnosti zkoumat skrze dějiny a příběhy migrace, architektury a filmu pravdivost historie.“

Appunti del passaggio

Maria Iorio, Raphaël Cuomo
Itálie, Švýcarsko / 2016 / 43 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt