1"> Novinky | MFDF Ji.hlava
Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

25. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
22.10.2020

24. MFDF Ji.hlava začíná v úterý

Odstartuje ji horník Tomáš Hisem
22.10.2020

Online tisková konference

Představení programu a online verze festivalu
19.10.2020

Krátká radost online už nyní

Vyberte nejlepší krátký film a hlasujte od 19. do 29. října na webu DAFilms
15.10.2020

Ji.hlava online – přes dvě stě filmů doma

Čtyřiadvacátá dokumentární Ji.hlava začíná za dva týdny. A letos proběhne online. Na co se mohou diváci těšit? Na víc než dvě stovky filmů: to nejnovější z českého i světového dokumentu, retrospektivu jihokorejského filmu, velkou přehlídku afroamerického dokumentu i navýsost aktuální témata – pandemie koronaviru, Čína, Hongkong, klimatická krize i zamyšlení nad tím, kde je člověk vlastně doma. 24. MFDF Ji.hlava proběhne 27. října - 8. listopadu. „Mrzí nás, že letos nemůžeme promítat filmy v kinech, ale chceme to využít jako příležitost. Jsme rádi, že ‚do kina‘ se letos dostanou úplně všichni. I proto jsme se vrátili k jarní ceně akreditace, aby byla dostupná pro každého,“ říká ředitel festivalu Marek Hovorka. „Před patnácti lety, ve stejném roce, kdy vznikl YouTube, jsme s Ji.hlavou založili první VOD portál věnovaný dokumentům. Dafilms dnes patří k předním v Evropě a ve spolupráci s ním celý online ročník chystáme,“ dodává. „Nikdy by nás nenapadlo, že přijde doba, kdy nebude možné uspořádat festival fyzicky a bude jenom online. Ale když už je to tak, jsme rádi, že právě Dafilms je tím, kdo propojí ji.hlavské filmy a diváky,“ říká výkonná ředitelka Dafilms Diana Tabakov. Letošní Ji.hlava to však nebudou jen filmy. „Rádi bychom co nejvíce zprostředkovali ji.hlavskou atmosféru. Plánujeme několik paralelních živých streamů, celodenní vysílání z ji.hlavského Majáku i interaktivní propojení diváků a filmařů,“ dokončuje Hovorka. Česká radost: Švankmajer a vlci Co nabídne letošní program konkrétně? V rámci sekce Česká radost bude letos na Ji.hlavě premiérovaný například snímek Vlci na hranicích režiséra Martina Páva, který zachycuje vztah lidí k vlkům vracejících se na Broumovsko. Film tematizuje vztah člověka a divoké přírody. „Do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám?“ ptá se režisér. Česká soutěž také přinese tři filmové portréty: filmaře Jana Švankmajera, výtvarníka Jana Jedličky a zpěváka Jožo Ráže. Surrealistu Jana Švankmajera portrétuje snímek Alchymická pec tvůrčí dvojice Jana Daňhela a Adama Oľhy. Film hledá Švankmajerovu tvůrčí metodu i jeho inspirační zdroje. „Chtěli jsme vytvořit formálně nezávislý film, který nebude kopírovat Švankmajerův rukopis,“ říká Adam Oľha. Osobnost Jana Jedličky, výtvarníka, fotografa a experimentálního filmaře, který kvůli politickým poměrům v Československu v roce 1968 emigroval do Švýcarska, přibližuje film Jan Jedlička: Stopy krajiny režiséra Petra Záruby. A film Věčný Jožo režiséra Jana Gogoly ml. je pak portrétem kontroverzního zpěváka kapely Elán Joža Ráže. „Nejde mi o oslavný ani bilanční portrét. Vztahuji se v tomto filmu k legendě z masa a kostí, která má platinovou desku za prodej nosičů na stěně a platinovou destičku po nehodě v hlavě,“ říká režisér. A z dalších filmů, které budou uvedeny v rámci České radosti, stojí za zmínku filmová esej Bílá na bílé Viery Čákanyové. Během pobytu na Antartidě autorka chatuje s umělou inteligencí, na témata z oblasti filmu, umění a smyslu života. Chybět nebude ani snímek Víta Klusáka a Filipa Remundy Jak Bůh hledal Karla. Film sleduje cestu „Českého Pepíka“, který vyrazil do Polska „poznat lásku k bohu“. Tím „Pepíkem“ je dokumentarista Karel Žalud. K sousedům jezdil několik let a zpovídal náhodné kolemjdoucí, ale i jeptišky, zástupce antisemitského Rádia Maryja nebo kněze obviněného ze sexuálního obtěžování. Domov v Prvních světlech i jinde Napříč letošním programem poběží téma „domov“ a vztah k němu. Například v sekci První světla, která tradičně představuje nejzajímavější dokumentární debuty, bude uveden portugalský snímek Duchové: Dlouhá cesta domů režiséra Tiagy Siopy. Filmař v něm cestuje do domu, kde žila jeho babička a pátrá po stopách jejího života ve věcech, které po ní zůstaly. Snímek Vlastní domov libanonské režisérky Ruby Atiyehse, sleduje jak se prostřednictvím intimního auto-terapeutického videodeníku lze vyrovnat s pocitem odcizenosti a najít vlastní kořeny v cizí zemi. Sama režisérka se svou rodinou žije v exilu. Snímek Otčiny italského režiséra Gabriela Babsi pak zachycuje jistého Hervého, který utekl před válkou z Pobřeží slonoviny do Řecka, kde si našel nový domov i práci: žije ve vybydleném bytě a pracuje jako ilegální převaděč. „Co je morálka, když nemáte vůbec na výběr?“ ptá se režisér filmu. „Co je etické, když nemáte žádná práva? Můžeme být souzeni? A pokud ano, tak kým?“ Dokument Gevarova země pak zachycuje uprchlíka ze Sýrie, který na okraji francouzské Remeše starostlivě pečuje o malou zahradu a rád by tak dočasný azyl vyměnil za stálý domov. Syrový snímek Dům francouzské režisérky Judith Auffray pak zachycuje budovu, kde se lidé s diagnózou autismus učí, jak být doma. Po zmizeném otci pátrá v rakousko-madagaskarském snímku ZAHO ZAY tvůrčí dvojice George Tiller a Maéva Ranaïvojaona. Snímek ovlivněný psychoanalýzou se skládá z hypnotizujících obrazů madagaskarské společnosti, zmítané válkou, chudobou, korupcí a kriminalitou. Čínský boj i lotyšští kojoti Téma domova se odrazí i v sekci Opus Bonum, která nabízí aktuálně nejzajímavější světové dokumenty. Třeba snímek Jeden říká ne čínského režiséra Dayong Zhaa, který zachycuje zoufalý boj muže jménem Azhong proti brutální stavební lobby ve snaze uchránit svůj domov. Rostoucí čínská velkoměsta pohlcují venkov, tamější obyvatelé jsou nuceni uvolnit místo pro nové domy a podnikatele z měst. Naprostá většina místních tlaku podlehne: navzdory mizivé kompenzaci a malým vyhlídkám na důstojné bydlení. Azhong se systému rozhodne vzdorovat. Syrový dokument vychází z jeho svědectví, které podává ze zabarikádovaného bytu. Sekce Mezi moři, která nabízí to nejzajímavější ze střední a východní Evropy, reflektuje téma hledání domova například snímkem Tomáše Rafa Uprchlíci jsou tu vítáni. Film zachycuje nejistotu běženců v uprchlických táborech v Berlíně. „Když natáčíte mezi ultrapravicovými skupinami,“ říká režisér, „je nejdůležitější dělat, jako byste do ní patřili, a zachovat klid. Diskusí se neúčastním, zaznamenávám jejich výroky proto, že to sami chtějí, otázky jim nikdy nekladu,“ přibližuje Rafa.  Snímek Lotyšští kojoti režiséra Ivarse Zviedrise přináší dramatický příběh převaděčů z lotyšsko-ruské hranice, řečení kojoti. Ti v prostoru nekonečných bažinatých lesů a vesnic s chátrajícími staveními bez lidí, riskují svou svobodu, aby za nevelkou odměnu dopomohli jiným na svobodu. Snímek Sounáležitost režisérky Tey Lukač se zamýšlí nad traumatem etnických Němců východní Evropy. Ti žili společně s místními národy až do druhé světové války, tehdy se jejich němectví stalo záminkou pro brutální násilí. Přežila jen desetina z nich. Zamlčované trauma tu ožívá ve vzpomínkách pamětníků, které se slévají v otázku, jestli příslušnost k národu rovná se odpovědnost za činy páchané jeho jménem. „Otázka sounáležitosti je univerzální,“ říká Lukač. „Spočívá v touze definovat se ve vztahu k druhým, zároveň je ale daností, kterou jsme si nevybrali.“ Katastrofa, zhroucení, čaroděj A na co dál se mohou diváci těšit? Třeba na experimentální soutěžní sekci Fascinace. Ta letos nabídne například novinku francouzského experimentálního filmaře Jacquesa Perconteho Před zhroucením Mont Blanku. Ten si klade otázku, zda nejsme náhodou poslední generací, která uvidí na jeho vrcholku sníh. Vyloženě fyzický zážitek pak nabídne izraelský video-umělec Guli Silberstein, který svou aktuální úzkost zakoušenou během prvních měsíců covidové pandemie proměnil ve filmový experiment, ve kterém zpracovává dávnou hororovou klasiku Georga Romera Noc oživlých mrtvol. „Pomocí kombinace videa a digitalizace, jsem se snažil vyjádřit strach a paranoiu, které s sebou nese pandemie koronaviru,“ říká Silberstein. Chybět nebude ani přehlídka toho nejlepšího z českého experimentu Fascinace: xprmntl.cz. Vizuální umělkyně Lea Petříková v Ji.hlavě uvede svoji novinku Podle čaroděje, která odkazuje na dílo francouzsko-mexické surrealistky Alice Rahon. Ta natočila v roce 1947 svůj první a poslední film s názvem Čaroděj; ten se však ještě před prvním uvedením ztratil. Odtud vzešel autorčin sen o nikdy neviděném díle, o setkání s osobností umělkyně, na kterou se neprávem zapomíná. Zbyněk Baladrán promítne svůj snímek Katastrofa. Film odkazuje na jednoaktovku Samuela Becketta dedikovanou vězněnému Václavu Havlovi. Krátká radost: diváci rozhodnou o vítězi Ještě než vypukne Ji.hlava online, mohou se diváci již od 19. října naladit na festivalové filmy ze sekce Krátká radost. Všechny nominované krátké dokumenty uvedené ve světové nebo mezinárodní premiéře budou dostupné zdarma na DAFilms.cz a následně v online programu na festivalovém webu. Na webu dafilms.cz bude i tento rok probíhat do 29. října divácké hlasování o nejlepší krátký film. Vítěz Ceny diváků DAFilms, jediném oficiálním ocenění této sekce, společně s cenou získá online distribuci a propagaci v hodnotě 3000 EUR. Všichni účastníci hlasování budou zařazeni do slosování o roční předplatné na DAFilms a další festivalové ceny. Jižní Korea: pohádková země? Nesoutěžní sekce Průhledná krajina, která každoročně přibližuje vybranou národní kinematografií, se letos bude věnovat Jižní Koreji. Přehlídka začne u filmů z dvacátých let, které zachycují rozvoj měst a průmyslu až po s posledních dekád. V roce 1988 natočil Dongwon Kim film Olympiáda v Sanggyedong, kde zachycuje přípravy na letní olympijské hry roku 1988. Korejská vláda vystěhovala sto šedesát rodin na ulici, zbourala jejich domy v chudinské čtvrti Sanggyedong v Soulu a nechala místo nich postavit luxusní byty. Režisér žil s vystěhovanými po tři roky a natáčel jejich zoufalý boj proti státním autoritám. Snímek odstartoval novou éru korejského sociálního dokumentu, jenž odkrývá odvrácenou tvář Jižní Koreje, vnímané jako země pohádkového bohatství, štěstí a ekonomického růstu. Podobně mrazivým snímkem je Šeptání, kde režisérka Byun Young-joo popisuje trauma korejských žen, které za druhé světové války sloužily japonským vojákům jako sexuální otrokyně. Podle režisérky se jejich počet odhaduje na více než sto tisíc. V přehlídce dál nebude chybět vůbec první experiment v dějinách korejské kinematografie. Význam 1/24 sekundy natočil Kulim Kim. Snímek se energickou střihovou koláží vymezuje vůči drastické urbanizaci Soulu. Black Cinema Matters! „Letošní tematická sekce Black Cinema Matters nemá za cíl být povrchní reakcí na hnutí Black Lives Matter, ale naopak chce tohoto společenského vření využít, aby upozornila na bohatou a inspirativní tradici,“ říká dramaturg sekce David Čeněk. „Sekce přináší radikální změnu pohledu na afroamerické téma, které dlouhodobě rozděluje nejen americkou společnost a je zatíženo řadou předsudků, neznalostí a nepochopení,“ dodává Marek Hovorka. Sekce uvede výhradně filmovou tvorbu afroamerických tvůrců, která svědčí o jejich přímě zkušenosti s rasismem a násilím. Je paradoxem, že tato autentická výpověď byla dosud dlouhodobě marginalizována, případně dominantně zprostředkovávána ne-afroamerickými filmaři. Přehlídka nabídne například snímek Symbiopsychotaxiplasmóza, scéna 1 režiséra Williama Greavese. „Dokument dokumentující dokumentární natáčení dokumentu“ tak by se dal označit snímek ve stylu cinema verité: jde o konkurz na fiktivní film probíhající v newyorském Central Parku, který se díky paralelnímu snímání tří nezávislých štábů změní ve strhující zážitek z procesu vzniku filmového díla. Ji.hlava online nabídne online Industry program Industry program bude probíhat online a zahrnovat řadu projektů zaměřených na  filmové profesionály, jako např. workshop Emerging Producers pro nadějné evropské producenty, Konferenci Fascinace o distribuci experimentálních děl, virtuální setkání filmových festivalů Festival Identity, prezentaci nových českých dokumentů Czech Joy in the Spotlight, vzdělávací semináře včetně Media a Dokument a Ji.hlava Academy, nebo celou řadu debat a diskusí producentů a distributorů filmů v zemích V4. Akreditace na industry program je určena pro filmové profesionály a bude zdarma.
13.10.2020

Soutěž festivalových plakátů

12.10.2020

Akreditace Ji.hlava Online

08.10.2020

Moving to digital asylum

Ji.hlava online
06.10.2020

Ji.hlava zve na filmy o koronaviru

Čtyřiadvacátá Ji.hlava začíná za tři týdny. „Věříme, že festival, navzdory pandemii, proběhne fyzicky. Filmy patří především do kin a možnost osobních setkání považujeme za nenahraditelnou,“ říká ředitel festivalu Marek Hovorka. Aktuální téma koronaviru se promítne do letošního programu nejen bezpečnostními opatřeními, ale i prvními filmy, které se mu věnují. Ji.hlava uvede například nový snímek čínského umělce Aj Wej-weje CoroNation, který zachycuje izolaci Wu-chanu na začátku letošního roku. Onemocnění Covid-19 se začalo šířit do světa v prosinci 2019 z čínského města Wu-chan a obrátilo svět naruby. Postihlo společnost i kulturu. „Dnes je víc než zřejmé, že vlivem koronaviru se celá společnost promění a velké změny se dotknou i kinematografie. I proto je pro nás důležité festival uspořádat, podpořit filmaře, kinaře a také filmové diváky,“ říká Hovorka. „Už v letošním ročníku uvedeme první filmy, které se koronaviru věnují.“ Diváci uvidí v české premiéře celovečerní snímek čínského umělce a občanského aktivisty Aj Wej-weje. Očekávaný film CoroNation zachycuje dění v čínském Wu-chanu mezi 23. lednem a 8. dubnem letošního roku, tedy dobu nejtěžší karantény. Film přibližuje příběhy „obyčejných“ lidí: jak truchlí po mrtvých, bojují s byrokracií nebo se „jen“ snaží žít. „Aby vláda udržela stabilitu, využívá obrovské množství peněz a lidí jen k tomu, aby mě sledovala a kontrolovala,“ říká ve filmu muž, který se marně snaží získat od úřadů urnu s popelem svého otce. „Proč ale vláda tyhle zdroje raději nepoužije na to, aby nám pomohla?“ ptá se. Aj Wej-wej, který pro Ji.hlavu loni navrhl festivalovou cenu, navazuje snímkem Coronation na svůj film s podobnou tematikou: před sedmnácti lety kriticky zachytil dění okolo epidemie SARS s názvem Jezte a pijte a radujte se (2003). Lyričtější zážitek slibuje světová premiéra pásma rumunských filmů Cesta kolem domova za 60 dní, které vznikly letos na jaře. Reflektují izolaci vynucenou pandemií a ukazují, jak je možné vyrovnat se s krizí. Básnivá montáž starých záběrů se střídá s kompilací z veřejných kamer po celém světě nebo se scénami z loutkové pohádky. A dojde i na návštěvu mimozemšťana. „Opuštěné ulice vypadají naprosto stejně jednoho večera v abchazském Suchumi jako v odpolední Bukurešti během celostátní izolace,“ zazní z jednoho filmu. Koronaviru se věnuje i španělský snímek Mezivládí režisérské dvojice Fernando Gómez-Luna a César Souto Vilanova. Hlavní roli v něm hrají „filmové dopisy“, které si posílají dva přátelé: jeden ve Španělsku, druhý ve Spojených státech amerických. Jejich reálný kontakt nebyl možný, jejich země byly pandemií zasaženy snad vůbec nejsilněji. Uzavřená města, izolace, zmražený sociální i kulturní život. Přátelé se ale rozhodli nerezignovat a přežít krizi aktivně: čilou korespondencí realizovanou ve filmovém médiu. Dissipatio italského režiséra Filippo Ticozziho je potom filmovým zamyšlením o čase v době pandemie.  „Během karantény se čas stal něčím zvláštním. Stáli jsme co nejtišší, vyděšení vlastním dechem, zatímco se náš domov proměňoval v království nového druhu času,“ přibližuje režisér film, který se v Ji.hlavě dočká světové premiéry. Téma koronaviru se odráží také v experimentálním filmu. Sekce Fascinace uvede hybridní snímek Ďábel má jiné plány (2. akt) britského režiséra Guliho Silbersteina, který na ploše čtrnácti minut působí na divákovy smysly a odráží „pandemické“ pocity: strach a paranoiu. České dokumenty odrážející pandemické téma zařadí do svého programu i divácky vděčná sekce Dokument ČT. Zde nebude chybět nový film Terezy Nvotové New York v čase korony, který je osobitým pohledem na „zastavený“ New York, největší centrum covidové pandemie. Nemocnice v první linii Zuzany Kirchnerové Špidlové a Adama Oľhy pak přibližuje náročnou práci zdravotníků během boje s koronavirem. A co Ji.hlava? Ji.hlava bude. „Míříme k fyzickému ročníku. Filmy patří především do kin, možnost osobních setkání považujeme za nenahraditelnou. To vše za předpokladu bezpečného prostředí, které společně s ji.hlavskými návštěvníky vytvoříme,“ říká Marek Hovorka. „Samozřejmě letos počítáme s menším počtem diváků, ale na situaci se dá dívat i opačně: letošní Ji.hlava nabídne návštěvníkům dostatek míst i u těch filmů a diskusí, na které se možná v minulých letech těžko dostávali. Výsledkem bude jedinečný a soustředěný zážitek, čirá inspirace,“ říká. Inspirační fórum s využitím digitálních technologií Také přípravy Inspiračního fóra, které letos proběhne už po desáté, neustávají. Návštěvníci se opět mohou těšit na šest dní debat a diskusí. „V případě Inspiračního fóra využijeme digitálních technologií, abychom diváky a hosty propojili s těmi řečníky, kteří do Česka kvůli pandemii nemohou přijet,“ říká Hovorka. Jaká témata Inspirační fórum nabídne? Diskutovat se bude o potenciálu afrického kontinentu, o tom, jak nasytit lidstvo, o vlivu inteligentních technologií, o ženách v církvi nebo o tom, co se stane, když přestaneme používat „jazyk krize“. Mezi hosty nebude chybět americká profesorka Jessica Fanzo, která je odbornicí na výživu i imunologii a prostřednictvím svého dvacetiletého výzkumu hledá cesty, jak zamezit hladu v rozvojových zemích. Vystoupí také jihoafrická filozofka Ndoni Mcunu, ředitelka neziskové organizace Black Women in Science, jež podporuje africké vědkyně. Americký novinář Peter Tinti, který se ve své práci zaměřuje na lidská práva a organizovaný zločin, se bude věnovat migraci. Na téma inteligentních technologií promluví rakouský sociolog a filozof managementu Harald Katzmair, který je předním odborníkem v oblasti aplikované analýzy sociálních síti. Digitálnímu kapitalismu se pak bude věnovat německý sociolog Philipp Staab.
17.09.2020

Inspirační fórum 2020

15.09.2020

První filmy 24. Ji.hlavy

Čtyřiadvacátá Ji.hlava nabídne klasický i experimentální autorský dokument, tematické retrospektivy i řadu nesoutěžních programových sekcí.   ● Tilda Swinton a rychlý zánik lidstva ● Zvláštní uvedení ● Souhvězdí ● Svědectví ● Polské proudy ● Konference Fascinace: Polsko ● Fascinace: Zahrada ● Odkrývání ženské kreativity ● Zkouška sirén ● Offscreen program Tilda Swinton a rychlý zánik lidstva V sekci Zvláštní uvedení, která cílí na výjimečné kinematografické události, bude letos k vidění první a zároveň i poslední film Islanďana Jóhannssona s názvem Last and First Man. Protože režisér před dvěma lety předčasně zemřel, snímek byl dokončen až po jeho smrti. Jde o filmovou „sci-fi báseň“, jejíž téma opisuje věta: „Naši astronomové učinili znepokojivý objev, který zvěstuje rychlý zánik lidstva.“ Východiskem jsou brutalistní památníky socialismu v ex-Jugoslávii, text britského filozofa a autora sci-fi Olafa Stapledona a Jóhannssonova hudba; filmem pak provází hlas skotské herečky Tildy Swinton, která před několika dny získala na festivalu v Benátkách cenu za přínos kinematografii. Zvláštní uvedení Last and First Men (Jóhann Jóhannsson, Island, 2019, česká premiéra) Pětset plošin (Andrea Slováková, Česká republika, 2020, světová premiéra) Souhvězdí V sekci Souhvězdí, která vybírá to nejlepší ze světových festivalů za poslední rok, se mohou diváci těšit například na snímek Epicentro Rakušana Huberta Saupera. Ten vyhrál letos na festivalu Sundance Velkou cenu poroty za nejlepší světový dokumentární film. Dokument sleduje současný stav „ostrova svobody“, tedy komunistické Kuby. Sauper ve filmu navazuje na téma kolonialismu, kterému se věnuje dlouhodobě: Kubu kolonizovali Španělé, Američané a nakonec bohatí turisté ze Západu. „Jednou z věcí, které mě na Kubě obzvláště fascinuje, je fakt, že i když je tamější společnost izolovaná od okolního světa, je zároveň velmi vzdělaná. Kubánská reflexe současného světa je mimořádně zajímavá,“ říká Sauper. Podobné téma, jen v jiných kulisách, nabídnou Veselé Vánoce, I-wu, film srbského režiséra Mladena Kovaceviće. Snímek se soustředí na čínské město I-wu, kde funguje neskutečných šest set továren na vánoční ozdoby a lidé lavírují mezi vírou v komunismus a touhou po „čínském snu“: troše svobody, bohatství a lásky. Mezi americké studenty pak vezme diváky snímek Nedobytní režiséra Todda Chandlera. Na pozadí tradičních školních rituálů, jako jsou basketbalové zápasy nebo studentské průvody, zkoumá americký fenomén „školních střelců“ a to, jak proměnili americkou společnost. Chodím (Jørgen Leth, originální název: I walk, Dánsko, 2019, Česká premiéra) Epicentro (Hubert Sauper, Rakousko, Francie, USA, 2019, česká premiéra) Veselé Vánoce, I-wu (Mladen Kovačević, originální název: Merry Christmas, Yiwu, Švédsko, Srbsko, Francie, Německo, Belgie, Katar, 2020, východoevropská premiéra) Hledači lanýžů (Michael Dweck, originální název: The Truffle Hunters, Itálie, USA, Řecko, 2020, česká premiéra) Stavební jáma (Andrey Gryazev, originální název: Kotlovan, Rusko, 2020, česká premiéra) Nedobytní (Todd Chandler, originální název: Bulletproof, USA, 2020, česká premiéra) Metamorfóza ptáků (Catarina Vasconcelos, originální název: The Metamorphosis of Birds, Portugalsko, 2020, česká premiéra) Mikrokazeta – nejmenší kazeta, jakou jsem kdy viděl (Igor Bezinović, Ivana Pipal, originální název: Mikrokazeta – najmanja kazeta koju sam ikad vidio, Chorvatsko, Srbsko, 2020, česká premiéra) První most (Laila Pakalnina, originální název: Pirmais tilts, Litva, 2020, česká premiéra) Já a vůdce sekty – současná zpráva o banalitě zla (Atsushi Sakahara, originální název: Me and the Cult Leader – A Modern Report on the Banality of Evil, Japonsko, 2020, mezinárodní premiéra) Stěna stínů (Eliza Kubarská, originální název: The Wall of Shadows, Německo, Polsko, 2020, evropská premiéra) Svědectví Neuvěřitelný příběh litevského námořníka Simase Kudirky pak nabídne soutěžní sekce Svědectví. Kudirkova loď se v čase studené války náhodně setkala na moři s americkou lodí. Námořník se vrhnul z paluby, aby se dostal na svobodu. Jenže americká strana Kudirku Rusům vrátila. Vzácné archivní záběry ve filmu Skok nasvětlují globální „napnelismy“ v sedmdesátých letech minulého století. Svědectví nabídne také intimní filmový portrét Mariny Abramović, srbské performerky a body-artistky, která sama sebe označuje za „babičku performativního umění“ a už čtyřicet let posouvá hranice uměleckého projevu. Snímek Návrat domů: Marina Abramović a její děti natočil její krajan Boris Miljković. Skok (Giedre Zickyte, originální název: The Jump, Lotyšsko, Litva, Francie, 2020, česká premiéra) Návrat domů: Marina Abramović a její děti (Boris Miljković, originální název: Povratak kući – Marina Abramović i njena deca, Srbsko, 2020, česká premiéra) Polské proudy Rovněž retrospektivní přehlídky jsou nabité. Po loňské erotice se letošní experimentální retrospektiva zaměří na zahrady. „Zahrada je totiž jedním z oblíbených motivů, metafor i vizuálních inspirací ve filmové avantgardě,“ říká k tématu dramaturgyně sekce Andrea Slováková. „I výběr si pohrává s rozličnými přístupy a způsoby zpřítomnění: od stop motion-animace Normana McLarena, přes nádherné struktury Kurta Krena, Takahiko Iimuru či Steiny Vasulka, po díla, kde se artefakty zahrady lepily přímo na filmový pás, jako třeba Biostruktura Alice Růžičkové.“ Letošní Fascinace nabídnou filmy z posledních sto dvaceti let a nebudou chybět ani pionýr filmové abstrakce Oskar Fischinger nebo americký avantgardista Stan Brakhage. Diváci uvidí tradičně také jedinečnou přehlídku experimentální a undergroundové kinematografe z východní Evropy. Loni byla tématem Ukrajina, letos je pozornost zaměřena na Polsko. „Ji.hlava už šest let mapuje experimentální a undergroundovou tvorbu ze zemí takzvaného východního bloku. V Polsku byl silný proud filmového experimentování zejména od sedmdesátých let minulého století a významný vliv na tuto část filmové tvorby a přemýšlení měla filmová škola v Lodži,“ říká Slováková. Poláci si této fasety své kinematografie váží a důkladně ji zpracovali. „Ze zemí a regionů, které jsme takto zkoumali, je Polsko nejdál v mapování i péči o tento typ filmů,“ dodává dramaturgyně. Sekce představí známá režisérská jména, jako je například představitel polské nové vlny Jerzy Skolimowski, ale i dosud mezinárodně neobjevená díla. Konference Fascinace: Polsko My city (Moje Miasto), režie: Wojciech Has, 1950 There and Here (Tam i tu), režie: Andrzej Pawłowski, 1957 Article Zero (Paragraf Zero), režie: Wlodzimierz Borowik, 1957 The Musicians (Muzykanci), režie: Kazimierz Karabasz, 1960 My Street (Moja ulica), režie: Danuta Halladin, 1965 Pavement (Chodnik), režie: Ryszard Waśko, 1972 A Square (Kwadrat), režie: Zbigniew Rybczyński, 1972 ABC (Alfabet), režie: Janusz Polom, 1974 Video C (Video C), režie: Pawel Kwiek, 1975 A Cube of Sugar (Kostka cukru), režie: Jacek Blawut, 1986 Kineforms (Kineformy), režie: Andrzej Pawlowski, 1957 Somnambulists (Somnambulicy), režie: Mieczyslaw Waśkowski, 1957 Erotique (Erotique), režie: Jerzy Skolimovski, 1960 Sweet Rhythms (Slodkie rytmy), režie: Kazimierz Urbański, 1965 Systém I-VI (Uklad I-VI), režie: Ryszard Waśko, 1973 My Film (Mój Film), režie: Józef Robakowski, 1974 Text Door (Text Door), režie: Wojciech Bruszewski, 1974 Input output (Input output), režie: Wojciech Bruszewski, 1977 A New Book (Nowa ksiazka), režie: Zbigniew Rybczyński, 1975 Video A (Video A), režie: Pawel Kwiek, 1974 Exercises for Two Hands (Ćwiczenia na dwie rece), režie: Józef Robakowski, 1976 Working Women (Kobiety pracujace), režie: Piotr Szulkin, 1978 Fascinace: Zahrada Kinematographische Studien an Impatiens, Vicia, Tulipa, Mimosa und Desmodium (Kinematographische Studien an Impatiens, Vicia, Tulipa, Mimosa und Desmodium), režie: Wilhelm Pfeffer, Německo, 1900 Poem 8 (Poem 8), režie: Emlen Etting, USA, 1932 Neighbours (Neighbours), režie: Norman MacLaren, Kanada, 1952 Mothlight (Mothlight), režie: Stan Brakhage, USA, 1963 Easyout (Easyout), režie: Pat O’Neill, USA, 1971 There is a garden in my head (There is a garden in my head), režie: Jacques Verbeek, Karin Wiertz, Nizozemsko, 1987 Our Garden (Naše zahrádka), režie: Martin Čihák, Jan Daňhel, Česká republika, 1993 Lilium (Lilium), režie: Karø Goldt, Rakousko, 2002 Wax Experiments (Wax Experiments), režie: Oscar Fischinger, Německo, 1921-26 Bloeiende bloemen en plantenbewegingen (Bloeiende bloemen en plantenbewegingen), režie: J.C. Mol, Nizozemsko, 1932 3/60 Trees in autumn (3/60: Bäume im Herbst), režie: Kurt Kren, Rakousko, 1960 Carol (Carol), režie: Ed Emshwiller, USA, 1970 Selected Treecuts (Selected Treecuts), režie: Steina Vasulka, USA, 1980 Ma: Space/Time in the Garden of Ryoan-Ji (Ma: Space/Time in the Garden of Ryoan-Ji), režie: Takahiko Iimura, Japonsko, 1989 Biostructures (Biostruktury), režie: Alice Růžičková, Česká republika, 1998 Dendromité (Dendromité), režie: Karine Bonneval, Francie, 2017 Odkrývání ženské kreativity Tradičně nebude chybět ani sekce hudebních filmů. A letos má jasný leitmotiv: jsou to snímky o ženských hrdinkách natočené ženskými filmařkami. „Prostě to tak vyšlo,“ říká kurátor sekce Zkouška sirén Pavel Klusák. „Evidentně žijeme v éře silného odkrývání ženské kreativity. Té dnešní i přehlížené z minula.“ Sisters with Transistors jsou skvělou lekcí o zásadních ženách ve vývoji elektronické hudby. Strhující portrét Lydia Lunch: The War Is Never Over ukazuje úzkou vazbu radikální tvorby na utopické společenské změny. Kurátor hudebních filmů a událostí Pavel Klusák připravil pro Ji.hlavu také seminář Gotťák s raritními audiovizuálními svědectvími z kariéry největší hvězdy někdejšího Československa. Zkouška sirén Lydia Lunch – Válka nikdy neskončila (Beth B., originální název: Lydia Lunch – The War Is Never Over, USA, 2019, východoevropská premiéra) Sestry s tranzistory (Lisa Rovner, Sisters With Transistors, Velká Británie, 2020, česká premiéra) Offscreen program Také doprovodný hudební program představuje letos několik komunit, které potvrzují, že kreativita (i bez zpěvu) má mnohdy kolektivní povahu. Vystoupí například PIO čili Pražský improvizační orchestr a v původním programu SoniXpace, kurátorovaném Michalem Ratajem, se představí trio Hornscape, Ivan Boreš, Michal Nejtek, Jan Trojan a Michal Wróblewski. Novou vlnu autorské hudby a sound-artu reprezentují Veronika Svobodová a Julie Lupačová. Dále uvádíme poslechovou diskotéku filmaře a myslitele Karla Vachka, jehož komentované pouštění představuje jedinečnou konfrontaci s Vachkovými hodnotami, vkusem a „teorií hmoty“.
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Creative Europe
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt