experiment

Unikátní výpověď lékaře, který díky shodě náhod přežil svržení atomové bomby na Hirošimu, i po více než 70 letech oživuje hrůznost takového činu masové destrukce. Mechaniku sil, které už nešlo zastavit, když byly uvedeny do pohybu, ukazuje filmová esej, dekonstruující petrifikovaný historický výklad. „Pronikavé a podnětné svědectví o tajné válečné taktice odhaluje hodnotu člověka v době válečných konfliktů.“ Zdroj citátu: web Chi Jang Yin

Když zavřeme oči, svět kolem nás zmizí, ale v našem nitru se objeví nový. Po stopách lidí, hledajících tento neviditelný svět, se vydává vizuální umělkyně Lea Petříková. Jako bránu do rozšířené reality nevyužívá psychedelika, ale záhadná místa. Hora, kde sídlí ďábel, kámen s otiskem Kristovy nohy, rampa pro přistání UFO nebo krypta s prastarými nápisy představují zkratky do abstraktních, imaginárních či duchovních světů. Takovou branou je i filmové médium, které je jako turínské plátno malované světlem a stínem a představuje magický otisk něčeho většího.„Film by mohl být něco jako turínské plátno, tím, že se otiskne něco většího. Nejde jen o to zachytit, ale zachytit něco, co nás přesahuje, a udělat to tak, abychom mohli zažít i ten přenos.“ — Ladislav ValešDo češtiny je tlumočena druhá projekce filmu.

Bouřlivá letní noc. Úder blesku do vody. Začíná řetězová reakce. Režisér Emilien Dubuc využívá barvitého líčení, evokativních zvukových efektů a mikroskopických záběrů biochemických experimentů, aby nám v detailu vysvětlil, jak vzniká život na Zemi. Jeho vyprávění se ale postupně stává méně vědeckým a více osobním.

V meditativně-hravém časosběrném dokumentu autorka pozoruje, jak zahradnice a zahradní trpaslík hledají ztracenou zahradu na vybetonovaném dvorku.

Asociativní koláž obrazů se zamýšlí nad naší bytostnou potřebou přemýšlet o sobě jako o autonomním individuu a vymezovat se vůči vnější realitě. Fragmenty z edukačních filmů lodžského filmového studia doprovází rozhovor s britskou psycholožkou a terapeutkou Halinou Pytlasinskou, která pracuje s konceptem kolektivního nevědomí. „Postoj člověka je dvojí, v souladu s dvojí povahou prvotních slov, která říká.“ — Martin Buber

Mike a Jeanne spolu bydlí, tráví volný čas, mají sex, prostě dělají vše, co obvykle partneři dělávají. Akorát že na začátku jejich vztahu nebyly vzájemné sympatie, následované postupným sbližováním, ale právní kontrakt. V něm jsou jako smluvní závazky vypsány některé z povinností a práv obvykle doprovázejících soužití dvou lidí. Sociální experiment, do kterého oba s odlišnými očekáváními vstoupili, je hlavním tématem filmu, který ohledává konfliktnost emocí a rozumu v síti mezilidských vztahů. A snaží se zodpovědět otázku: Dá se naplánovat láska stejně jako projekt se stanoveným cílem? „Tím, že se Jeanne chová jako součást obyčejného páru, snaží se zapadnout do heteronormativního světa, aby ukázala jeho absurditu.“ Zdroj citátu: Leon Blog

Ve frankensteinovském duchu pojatý portrét vědkyně, která vyvíjí materiály pro konstrukci robotů s citlivými a ohebnými částmi, a sama přitom ztrácí kontrolu nad svým vědomím. V důsledku stresového přetížení není, alespoň dočasně, schopná toho, co už zvládají její produkty – spolehnout se na svou paměť. „S režií filmů jsem začala ve druhém ročníku vysoké školy. Přišla jsem k tomu spontánně a naučila jsem se toto umění milovat natolik, že někdy režíruji i své sny.“ — Inshallah Montero Zdroj citátu: GMA News

Pojem eremocén popisuje pocit osamělosti v době environmentální krize a technologického rozvoje a klade si otázky o budoucím osudu lidstva. Snímek na pomezí sci-fi a filozofické eseje rozvíjí představu země utvářené umělou inteligencí, digitálními daty a blockchainem, v níž již lidská organická hmota nemá své místo. V této dystopické vizi budoucnosti hledá nelidská bytost své pradávné kořeny a nachází je v postavě autorky filmu. Dialog mezi virtuálními hlasy a autentickou tvůrkyní doplňují analogové záběry na každodenní život ve společnosti předtím, než svět ovládli nelidští aktéři a proudy dat. „Eremocén je epocha vyznačující se existenční a materiální izolací, které jsou důsledkem vyhubení mnoha jiných forem života.“ — E. O. WilsonCitát z časopisu The Bitter SouthernerDo češtiny je tlumočena první projekce filmu.

Mark Bosselaers je mořský paleontolog, pro nějž jsou úlomky koster velryb takřka celým životem. V minimalisticky pojatém portrétu se seznamujeme s jeho někdy až detektivní prací i osobitými teoriemi. Vše je totiž v Markově vidění propojené – sluneční svit, velryby i prach, ve který se nakonec proměníme.„V ideálním případě bych rád strávil celý den prací na zkamenělinách velryb, ale samozřejmě musím také občas dělat domácí práce pro svou ženu.“ — Mark BosselaersZdroj citátu: KZGW