experiment
Ad infinitum
Porosty a nerosty rozvětvují pohled do struktur, v nichž se les setkává se svým digitálním i filmovým odrazem. Zanořování do detailů zkoumá zároveň přírodu i možnosti jejího zobrazení: každé přiblížení otevírá další prostor. Vroucí vyznání hmotě, jež přesahuje svá zachycení a poznání vrací k úžasu. „‚Když se děje něco zajímavého, možná se rozhodnu namířit kameru opačným směrem‘ [říká Seppo Renvall], a často tak nachází něco subtilnějšího a výmluvnějšího než tu podívanou před sebou. Jeho sympatie patří drobnostem všedního života, nebo bych snad měl říct: empatie.“ — Klaus W. Eisenlohr Zdroj: Directors Lounge: Seppo Renvall — Times, Songs and Material.
režie: Seppo Renvall
originální název: Ad Infinitum
země: Finsko
rok: 2026
délka filmu: 11 min.
Albertův údiv nad světlem
Ostré paprsky křížového laseru rozvrhují intimní domácí zákoutí do vzájemně kolmých rovin. Světlo je skutečné, a přesto působí virtuálně: jeho chvějivost, zesílená rozkolísaným pohybem kamery a srážkami s texturami každodennosti, stojí proti neústupné geometrii, kterou podtrhuje vyměřující grafika. „Když jsem v temné komoře pozoroval zelený prostor osvětlený zelenými paprsky z křížového laseru, neubránil jsem se úvahám o povaze světla — něčeho tak důvěrně známého, a přece tak tajemného.“ — Yoshiki Nishimura
režie: Yoshiki Nishimura
originální název: Albert Wondered What Light Is
země: Japonsko
rok: 2026
délka filmu: 8 min.
Erotické květy ve snu
Experimentální dokument se zabývá tématem tělesnosti a erotickou imaginací. Vzpomíná přitom na nejslavnější kurtizánu korejské historie Myeong Wol, která je dodnes ceněná také jako významná básnířka. První část filmu je pojatá jako evokativní filmová esej, která pomocí obrazových montáží a úsečných komentářů sleduje status kurtizán v tradiční společnosti na jazykových metaforách s broskvemi a parazity. Druhá část nás pak má převést do erotického snění. Jde o sestřih 79 explicitních filmů na téma tělesnosti, které jsou převedené do negativů a prezentované ve formě němého filmu. „Pornografické reklamy, studie lidského těla, thesaurus korejských krásek. Metafora, komprese a vyříznutí. Broskev jako metafora ženských genitálií. Příčina smrti při pohlavním styku. Utrpení ženských genitálií. Mýtus a uchovávání ženských genitálií. Pověst o Myeong Wol. Rituál vyvolávání duchů zasvěcený ženským genitáliím. Proměna hmoty.“
režie: Jihyeon OH
originální název: 음화
země: Jižní Korea
rok: 2026
délka filmu: 96 min.
Jazyk v exilu
Ve světě plném hranic představuje film umění, kde přechod z jednoho místa na druhé je až neuvěřitelně snadný. Experimentálně pojatý found footage dokument řadí za sebe záběry z filmů různé provenience, které mají společné to, že tematizují exulantskou zkušenost. Postavy odlišného genderu, barvy pleti i kulturní zkušenosti si předávají slovo a vypovídají o pocitu vykořenění, hledání identity nebo o své neviditelnosti v očích většinové společnosti. Univerzálnost takové existenciální situace stvrzuje fakt, že ačkoli promlouvají různými jazyky, jako by hovořily jedinou řečí smutku a naděje.„Jazyky jsou živé organismy a každý z nich v sobě nese celý vesmír.“ — Lost for Words, přednáška-performance Silvie Maglioni a Graema Thomsona
Zdroj citátu
režie: Graeme Thomson, Silvia Maglioni
originální název: Language in Exile
země: Itálie
rok: 2026
délka filmu: 23 min.
Jsem řekou
Inspirovaná básnickou Knihou otázek od Pabla Nerudy, obrací finská vizuální umělkyně Heidi Piiroinen pozornost k samotné materialitě 16mm filmu. S využitím chemické techniky zvané mordançage rozleptává filmový pás, odlupuje vrstvy emulze a vytváří závojovité, neustále se proměňující textury. Tekutá estetika obrazu zhmotňuje říční proudy, delty a mokřady. Voda zde vystupuje jako živý organismus s vlastní pamětí, jehož proudění připomínají cestu krve oběhovým systémem. Neustálý pohyb se stává metaforou lidského bytí.
„Proč mi vlny kladou stejné otázky, jaké kladu já jim?“
režie: Heidi Piiroinen
originální název: I Am a River
země: Finsko, Francie
rok: 2026
délka filmu: 6 min.
Kompostující kinematografie: Eseje o půdě
Půda je přírodním i kulturním prostorem a pamětí: ve svých vrstvách nese hlad i obživu, péči i drancování, vědění i tajemství; je zdrojem a hrobem. Etnograficko-umělecký výzkum erozí sužovaného Alenteja na jihu Portugalska pojí rotoskopie archivních filmů, animované herbáře, chromatogramy zeminy a elektrické signály rostlin přeložené do zvuku. Záběry regenerativního hospodaření jsou vyvolané v lázni z žaludů korkových dubů. „Při výzkumu regenerativních postupů na erodovaných půdách v Montemor-o-Novo na jihu Portugalska — v místě, kde jsem pět let žila a zapojovala se do zemědělského i kulturního života — jsem si začala klást otázku: jak dát promluvit půdě a jejímu složitému předivu bytostí, věcí a vztahů?“ — Daniela Rodrigues
režie: Daniela Rodrigues
originální název: Cinema Compostagem: ensaios sobre o solo
země: Portugalsko
rok: 2026
délka filmu: 26 min.
Podívej, slunce hoří
Dobová ilustrace ze spisu Oculus Artificialis Teledioptricus z roku 1685 připomíná dobu, kdy byl zrak vnímán jako aktivní paprsek vycházející z oka. Vizuální umělec Gregor Eldarb na tuto myšlenku navazuje svým analogovým experimentem. Za pomoci lupy, slunečního svitu, magnetu a olejovité kapaliny s magnetickými vlastnostmi vytváří v objektivu kamery krystalické struktury a amorfní krajiny. V kombinaci s digitálním displejem a minimalistickým hudebním doprovodem Stefana Nemetha se zkoumání lidského pohledu mění v působivou podívanou, v níž se historické představy o vidění střetávají s dnešní fascinací zářícími obrazovkami. „
„Podoby věcí se jako jemné membrány třepotají vzduchem a všude tam, kam dospějí, se v průhledu ukazují zraku.“ — Johann Zahn, Umělé oko na dálku neboli dalekohled
režie: Gregor Eldarb
originální název: Look, the Sun Is Burning
země: Rakousko
rok: 2025
délka filmu: 6 min.
Sada nástrojů pro ztrátu hlasu
Na nedefinovatelném místě a v neurčitém čase vidíme skupinu dětí, které už nepoužívají slova. Možná o ně přišly kvůli mocným magnetům na kradení hlasu, nebo je rozpustily bonbóny na ztrátu hlasu. Zdá se, že slova jsou ztracená, někde zapomenutá. A tak se děti začínají proměňovat a vyvíjejí nový systém komunikace tvořený vzdušnými tvary, ostrými pohledy nebo sdílenými myšlenkami. Při pohledu na ně by si člověk pomyslel, že mluví svými nosy, lokty či zorničkami. Film je součástí programu DELTA | Emerging Italian Filmmakers Across Europe: A Project by Bellaria Film Festival.
režie: Adele Dipasquale
originální název: Lose Voice Toolkit
země: Itálie, Nizozemsko
rok: 2024
délka filmu: 18 min.