Corrida

Zde vstupujeme do soukromí Mana Raye a sledujeme krátký výjev, v němž hraje klíčovou roli umělcova tehdejší partnerka Ady Fidelinová, s níž žil do roku 1940.

Od roku 1935 pobývá Man Ray u přátel v kraji Landes. Společnost mu dělají například André Breton nebo Paul Éluard, autoři scénáře s názvem Pokus o kinematografické blouznění, z něhož několik záběrů bylo natočeno právě na tomto místě. Sedm fotografií z natáčení vyšlo ve stejném roce v Cahiers d’art. Zde ale sledujeme další film na téma tauromachie, jde o jeho francouzskou variantu.

Od roku 1922 měl Man Ray svůj ateliér v Hotelu Istria v ulici Campagne-Première. Ve stejné budově bydlel také Marcel Duchamp, který v jeho ateliéru pracuje. V tomto krátkém snímku vidíme několik pohledů právě z tohoto místa, údajně jsou to zároveň nepoužité záběry pro film Mořská hvězdice. Zde také natočil záběry do filmu O čem sní mladé filmy? pro Henriho Chometta.

Opět sledujeme záběry z prázdnin, které americký fotograf a filmař Man Ray tráví ve francouzském městě Antibes. Opět používá barevný materiál Kodachrome, kterým ho výrobce zásobuje. Jde o nový druh filmu uvedený na trh v roce 1937. Dle vlastních slov k němu dostal i kameru a měl ukázat, co s ním lze vytvořit. Nelíbily se mu přirozené barvy a použil filtr, který ale zapomněl sundat, takže všechny záběry vyznívají zcela jinak a Man Ray tudíž s výsledkem nebyl spokojen.

Asistentka, milenka a múza Lee Millerová je hlavní postavou tohoto filmu, který lze jako jeden z mála s jistotou identifikovat, protože v roce 1930 v časopise Montparnasse byla publikována fotografie s popisem, že jde o ukázku z připravovaného filmu Mana Raye. Zároveň tento film odkazuje na jeho slavné dílo z roku 1935 – Porcelánovou dýmku s bublinou. Respektive se jedná o jeho filmovou podobu, v níž Millerová objevuje falický symbol parfému Princesse X, který ve své době způsobil skandál.

Švýcarská výtvarnice, malířka, spisovatelka a fotografka Meret Elisabeth Oppenheimová se v tomto krátkém filmu setkává s Manem Rayem. Není zde žádná režie, sledujeme pouze bezvýznamné pohyby, zapalování cigarety či pití ze sklenice. Jsme uprostřed režisérova surrealistického období, kdy jsou jeho filmy s úspěchem uváděny s Andaluským psem, Mezihrou a Knězem a mušlí. V roce 1933 natočil nedochovaný film o výtvarném umělci Constantinu Brâncușim.

Jeden z posledních filmových experimentů Mana Raye odkazuje k počátkům kinematografie. Sledujeme tajemnou Jenny, která provádí jakousi taneční kreaci. V témže roce je otevřena v galerii Beaux-Arts v Paříži výstava mezinárodního surrealismu. Man Ray je tam mistrem světla a návštěvníci při prohlídce procházejí s kapesní svítilnou.

Několik rychlých záběrů tentokrát z jiného pařížského ateliéru z ulice Val-de-Grâce. Vidíme zde pověšené jedno z jeho nejemblematičtějších děl A l'heure de l'observatoire – Les Amoureux. Není bez zajímavosti, že Man Ray dostával od společnosti Kodak barevný film Kodachrome, na který mohl natáčet v době, kdy barevné filmy nebyly zdaleka běžné.

V červenci 1940 odjel Man Ray do New Yorku. V Hollywoodu potkal Julietu Brownerovou a společně se tam usadili. Věnuje se zde už pouze výtvarnému umění a výrobě uměleckých předmětů. Režisér Al Lewin mu sice nabízel práci v Hollywoodu, ale Man Ray se věnuje pouze ozvučení svých starších filmů. Ve snímku Juliet vidíme několik soukromých výjevů natočených na 8 mm. Jak Man Ray sám konstatoval: „V této době chodím do kina spíš ze slušnosti, protože většina filmů mne nudí.“